Když se loni nechalo vydavatelství Activision Blizzard slyšet, že v roce 2023 nedostaneme nový regulérní díl série Call of Duty, sice jsme přišli o jednu z jistot, která kromě smrti a daní ukotvuje naše životy, na druhou stranu jsme se mohli alespoň na čas pábit myšlenkou, že by pauza mohla sérii prospět, tak jako se to v minulosti stalo jiným značkám.
Jenže peníze přeci jen mluví hlasitěji a jsou vždy až na posledním místě, a tak se z plánovaného rozšíření pro Modern Warfare II nakonec stalo (tedy aspoň dle slov Activisionu) plnotučné Modern Warfare III. Na následujících řádcích se budu věnovat prozatím výhradně kampani, ovšem pokud by ona měla naznačovat kvality kompletní hry, čeká nás v pátek ostudný propadák.
zdroj: Activision
Víte, mám vlastně kampaně Call of Duty docela rád, oproti nářkům mnoha hráčů na nich totiž oceňuji kompaktní délku, která dokáže tak akorát pošimrat choutky na hollywoodský blockbuster a pak vás vypustit do multiplayeru, kde se tradičně nachází ten hlavní důvod, proč si Call of Duty vlastně každý rok koupit. Značka v průběhu let dokázala, že jednak mezi vším tím padáním mrakodrapů a tisící a jednou zuřivou přestřelkou dokáže vykreslit pamětihodné momenty, a i když jde o přísně skriptovanou jízdu na horské dráze, určitě byste dokázali vyjmenovat slušnou řádku misí, které se zapsaly do síně slávy stříleček z pohledu první osoby. Namátkou vyberme obligátní sniperské plížení v Černobylu, setkání s Woodsem ve Vietnamu nebo třeba odrážení ruského útoku na americkou půdu.
Tak přesně nic takového vám kampaň Modern Warfare III nenabídne. Tak ostudně odfláknutou část hry pro jednoho hráče jsme tu už dlouho neměli, a i kdyby se Activision v minulosti neprořekl, že letošní přírůstek měl být původně jen datadiskem, poznali byste to během prvních pár momentů sami.
zdroj:
Foto: Activision Blizzard
Tím nejhorším, čím se kampaň proviňuje, je totiž nejen její bohapustá nuda, ale také zpronevěření se onomu pečlivě režírovanému filmovému zážitku. Na ten vás sice autoři nalákají v první misi, ve které se podíváte opět do gulagu, ovšem tentokrát maličko jinak a za jiným účelem, jenže hned vzápětí vás hra hodí do něčeho, co se bez větších cirátů dá nazvat jako „Warzone s nepříliš chytrými boty“. Místo abyste si užívali pečlivě připravené akční momenty, vypustí vás autoři do podivných sandboxových misí bez pravidel, kde budete pobíhat po kusech mapy právě z režimu Warzone a plnit primitivní úkoly prakticky v libovolném pořadí.
Nechám stranou, že tyto mise často vůbec nedávají smysl, protože když je vaším úkolem umístit sledovací zařízení na jistou horkou zásilku, nejspíš by po vás hra měla chtít tichý postup, protože odhalení patrně zhatí smysl celého snažení, ale kdepak. Jestli budete nekonečné vlny nepřátel kropit z kulometu, nebo se budete pokoušet je kuchat nožem, je v zásadě úplně jedno. Korunu tomu pak nasazují po mapách rozmístěné supply dropy s „unikátními“ zbraněmi, které dokonale likvidují poslední zbytky snahy o jakž takž uvěřitelný válečný thriller a dělají z něj arkádovou veselici.
zdroj: Activision Blizzard
Tímto způsobem je v kampani řešena zhruba polovina misí. Je přitom úplně jedno, jestli v nich hrajete za drsňačku Farrah, nebo za všemi milovaného legendárního kapitána Price. Chybí jim totiž jakékoli kouzlo, jakýkoli závan invence a pamětihodnosti. Ano, i já jsem loni s úšklebkem přijímal stupidní implementaci craftingu do kampaně Modern Warfare II, ale zpětně viděno se tehdy Infinity Ward snažili vymyslet ASPOŇ NĚCO. Sledgehammer letos opět stvrdil svou roli nejhoršího studia, které se o Call of Duty stará.
Původní trilogie Modern Warfare patří dle mého názoru k tomu nejlepšímu, co série za dvě dekády své existence vyprodukovala. Každý z dílů měl jednak zcela jasnou a snadno uchopitelnou dějovou linku, ale také silný motiv a, budu se opakovat, zásobu pamětihodných misí a prostředí. Těšíval jsem se, až se dozvím, co se s Pricem, Roachem a Soapem stane příště.
Především ale existovala nepopiratelná jistota, že v každém dalším díle přijde nějaký zásadní zvrat nebo moment, který nás nechá chvíli zírat na obrazovku (vzpomínáte na segment s kosmonautem, který sleduje letící balistickou raketu?). Aktuální reboot značky do značné míry vyvrcholil s prvním dílem z roku 2019, po kterém započal výrazný kvalitativní sešup, v případě aktuálního Modern Warfare III spíše volný pád, který připomíná jiný laciný (i když pořádně mastný) cashgrab - Call of Duty: Black Ops Declassified, zhůvěřilost pro handheld PS Vita.
zdroj:
Foto: Activision Blizzard
Modern Warfare III (ale platí to i pro loňský druhý díl a do jisté, byť menší míry i pro čtyři roky starou jedničku) by moc rád brnkal na nostalgické struny víc než dekádu starých vzpomínek, jenže nedělá nic lépe než jeho předchůdci, spíše naopak. Jalové snahy napodobovat staré zážitky, impotentní pokusy dát zloduchům trochu jinou image (nový Makarov nesahá tomu původnímu ani po kotníky a je spíše jeho karikaturou). Modern Warfare III je symbolem lenosti na doslova všech úrovních.
Jen dva aspekty zachraňují Modern Warfare III od nejžhavějších pekelných plamenů: Jednak hra pořád velmi slušně vypadá a příběhové animace jsou naprosto špičkové, jednak střelba pořád skvěle funguje, na PS5 navíc notně podpořená vlastnostmi ovladače DualSense. Jenže ani v jednom případě nepřekračuje novinka stín svých předchůdců a nabízí tak pouze standard, na který jsme si už u Call of Duty dávno zvykli.
zdroj:
Foto: Activision Blizzard
Je zkrátka škoda, že nedošlo k naplnění původních plánů, že tenhle nepodarek nevznikl jen jako malý přílepek za pár stovek a že si vývojářská studia nedala menší pauzu, kratší zastavení, během kterého by zjistila, kudy dál. Zatímco před pár lety bylo různých klonů Call of Duty za pětník tucet, nyní by v nedostatku AAA stříleček mohla série vyčnívat a třeba ze sebe částečně i setřást jistou neblahou pověst, vlastní titulům, které vycházejí každý rok. Jenže to by to muselo vypadat úplně jinak. Uvidíme, jak dopadne multiplayerová část.
