Star Hammer: The Vanguard Prophecy - recenze vesmírné strategie
5/10
zdroj: Archiv

Star Hammer: The Vanguard Prophecy - recenze vesmírné strategie

Datum vydání:
4. července 2015
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

3. 8. 2015 20:00 | Recenze | autor: Ladislav Loukota |

Zůstává smutnou skutečností, že zdaleka nejlepší vesmírnou strategií poslední dekády je HD remaster skoro 16 let starého a dodnes nepřekonaného Homeworldu. Vyšla sice celá řada 4X strategií, kde půtky mezi kosmickými loděmi tvoří značnou část zážitku (Sins of Solar Empire, StarDrive a další), ale hry zaměřené jen na taktické bitvy, ať už jednodušší RTS jako byla Star Trek Armada či komplexnější věci právě typu Homeworldu, aby jeden pohledal elektronovým mikroskopem. Změnit by to chtěla simultální tahovka Star Hammer: The Vanguard Prophecy od Black Lab Games vydávaná pod záštitou Slitherine. Zaklíná se příslibem hlubokého taktického zážitku a nelineární kampaní z pohledu malé formace lodí. Dočkali jsme se konečně, když ne nástupce, tak alespoň podařené variace vesmírné taktické strategie?

Na orbitální frontě klid

Pokaždé, když nějaká válečná strategie hledá útěchu v příslibu realistického zážitku, je třeba to vnímat velmi obezřetně. Prakticky žádné se to totiž doposud nikdy nepodařilo. Buď totiž komplexní válečné strategie sázejí přílišný důraz na mikromanagement (Steel Panthers, Sudden Strike), takže musíte u každé jednotky obezřetně sledovat stav a typ munice nebo úroveň morálky. Ve finále proto sami plníte úkoly, které mají v reálu na starost davy roky trénovaných vojáků.

Druhou možností je, že se hra naopak zabývá jenom velmi omezeným spektrem vysoké strategie (Panzer General), většinou bez ohledu na zásobování, domácí politickou frontu nebo vlastní kariéru. Výsledek je tedy jasný – aby hry byly zábavné, nemohou na hráče vrhnout všechny možné hrůzy velení a přivodit mu nočními můrami prokládaný post-traumatický stresový syndrom.

Leda, že by tak učinily omylem tak, jako se to „daří“ Star Hammer: The Vanguard Prophecy. Z počátku je všechno v pořádku. Hra svého uživatele seznámí se všemi možnými proprietami velení malé skvadrony plavidel, zprvu fregaty a dvou stíhaček, později i velkých bitevních lodí, které odrážejí útok vesmírných pirátů na nákladní plavidlo. Je to svižné a příjemné, dirigování lodí je totiž velmi dobře vystavěno. Star Hammer: The Vanguard Prophecy prý kopíruje mechanismy z deskovky Star Wars Armada Miniatures nebo indie videohry Flotilla, což nemohu posoudit, poněvadž jsem nehrál ani jednu. I kdyby tomu tak ovšem bylo, nic to nemění na velmi plynulém herním zážitku.

Jak už padlo, Star Hammer: The Vanguard Prophecy využívá simultálního tahového systému, kdy se každých několik sekund real-time dění samo „zapauzuje“ a vy můžete vydat rozkazy, aby pak během následné real-time fáze (během níž nelze udávat nové rozkazy) ukázala výsledek. Podobný systém využíval třeba i Combat Mission.

Více než v jiných hrách je ale ve Star Hammer: The Vanguard Prophecy nutno předpovídat nepřátelské pohyby, výsledkem čehož jsou elegantní tanečky vašich stíhaček i větších lodí s těmi nepřátelskými. Hráč v roli komandéra k tomu spoléhá na omezené taktické bonusy jako střely dalekého doletu (souboje samozřejmě probíhají sotva na pár metrů, ale to už je břímě žánru), musí uvažovat nad nepřátelskými manévry a sám vybalancovat složení své útočné formace, popřípadě obkličovat nepřítele z převýšení. Během prvních několika misí se zdá, že se Star Hammer: The Vanguard Prophecy trefil do černého!

zdroj: Archiv


Hvězdný balet namísto kladiva

Celé pohybování plavidel je veskrze poplatné sci-fi klišé vesmírné opery – nějaké hrátky s orbitální mechanikou tu (stejně jako v drtivé většině vesmírných strategií od zmíněného Star Trek Armada po Star Wars: Empire at War) nečekejte. Přesto není Star Hammer: The Vanguard Prophecy zcela prostý invence. Podobně jako v prastaré české freewarovce Final War 2 je tu třeba možné (nutné) převádět energii mezi trojicí lodních systémů a na chvíli tak přitopit pod kotlem u motorů či naopak rozžhavit lasery doruda.

Rozverným kouskem realismu a svěží ideou je také přítomnost friendly fire a kolizí lodí, ať už vlivem vašich chyb nebo kvůli nepřátelským kamikadze náletům. Je proto nutno si hlídat křížovou palbu nebo dát svým raketovým lodím trochu prostoru, jinak hrozí, že vypálená salvaskončí v trupu kamarádů. Naopak u větších lodí může být kolizní kurz řešením nepříjemné situace s přečíslením stíhačů či posledním zoufalým manévrem vůči silnějšímu bitevníku ve stylu Star Trek: Nemesis.

V těch několika úvodních misích je Star Hammer: The Vanguard Prophecy rovněž jednou z mála her, kdy jsou stíhačky vhodnější volbou než větší lodě, především protože mají větší manévrovací schopnosti. Nápad je to tak dobrý, že by mi vůbec nevadilo něco podobného vidět třeba v budoucím XCOMu jako realizaci vzdušných soubojů či v jiných dalších, lepších hrách. Brzy po několika dalších misích se totiž Star Hammer: The Vanguard Prophecy bohužel demaskuje sice jako zajímavý koncept, leč zcela zprzněný designem dalších misí, herních prvků i nestabilním kódem.

Příliš málo, příliš brzy

V první řadě jsou tu bugy. Mnohokrát došlo na to, že hra z ničeho nic zamrzla a jediným řešením stavu byl její restart. Problémy s interface po skoku do Windowsů (a někdy i bez něj) rovněž patří k zdejšímu koloritu. Nad tím by ale ještě trpělivější jedinci mohli mávnout rukou, i AAA strategie ostatně mnohdy perlí neopravenými chybami (XCOM: Enemy Unknown s jeho lasery, například). Naneštěstí není příliš zajímavý ani další obsah. Příběh hry se totiž rozmachuje na epickou obranu... jediné planety.

Star Hammer: The Vanguard Prophecy se sice bije do prsou tezí o nelineární kampani o 60 misích, jenže co je jí to platné, když drtivá většina misí trvá několik minut odehraných na velmi malé ploše. Počet misí je navíc uměle navýšen tím, že například vesmírnou stanici pod útokem bráníte ve dvou separátních misích jdoucích po sobě. Nejprve je nutno ubránit příď, poté zase záď. Situace se brzy stává vyloženě komickou – kdyby měli stejnou filozofii k designu misí vývojáři z Relicu, už první ostrá mise Homeworldu se ziskem informací ze zničeného kosmoletu Khar-Selim by vydala na tři separátní mise.

Zážitek z kampaně příliš nezachraňuje ani samotné vyprávění příběhu. To, že se zápletka o dozvucích někdejší mezilidské války prakticky okamžitě zvrhne do další šílené obrany před nechutnými emzáky, by se ještě dalo pochopit. Patří to k dobrým mravům žánru. Fatálnějším problémem je samotná realizace. Star Hammer: The Vanguard Prophecy se totiž sice snaží vyprávět příběh několika členů vaší flotily a jejich vztahu k válečnému veteránovi předešlé války. Dialogy jsou však tak neuvěřitelně nudně napsané, navíc bez namluvení, že velmi brzy ztratíte motivaci je číst. Příběh se navíc kvůli složení misí sune velmi pomalým tempem. Valná většina misí Star Hammer: The Vanguard Prophecy je veskrze repetetivním zážitkem jak co do hratelnosti, tak i z hlediska sledování zápletky.

zdroj: Archiv



Dokonalý simulátor PTSD

Co je zdaleka nejhorší, totéž se bohužel dá říct i o pozdějším mechanismu jednotek a bitev. Velmi dobré nápady a solidní ovládání, které patří mezi klady počátku hry, totiž nejsou nijak významně rozvíjeny. Bitvy se naopak velmi rychle zvrhnou v obranu proti několikanásobnému přečíslení, kde je i ono krásné manévrování promptně zredukováno na nutnost vyhýbat se troskám a manuálně střídat poškozené lodě s těmi, které se trochu vylízaly ze svých ran.

Dalším problémem je skutečnost, že hra nedává mnoho možností, jak nahrazovat ztráty. Kampaň se tak okamžitě zvrhne ve cvičení v save-load podvádění. Nejsou vysvětleny (a zřejmě ani dokončeny) celé úseky designu. Valná většina soubojů třeba spoléhá na dalekonosné střely a protistřely, mechanika jejich doplňování mezi misemi ale, zdá se, spoléhá čistě na náhodu.

Totéž platí o nových plavidlech. Čas od času sice za vedlejší mise dostanete trochu větší a silnější loď, ale kvůli striktnímu populačnímu limitu si ani velmi pomalu zvětšující se flotilu příliš neužijete, protože není možné si do misí vzít všechna plavidla.

K tomu lze připočíst i chybějící schopnosti u dalších pokročilých plavidel – veškeré speciální schopnosti vlastně končí třetí lodí, kterou dostanete, všechny větší křižníky pak odlišuje pouze to, že mají větší počet životů a silnější kvéry na palubě. Absence zajímavějších speciálních schopností lodí, žádná výraznější úprava plavidel, nefunkční RPG prvky skrze volbu posádky a nakonec tak i hlubší taktiky bohužel s konečnou platností devalvují celý, zpočátku podařený, zážitek.

Co je totiž komplexního a hlubokého na tom, že před vás hra vrší opakující se přečíslení, s nímž se musíte vždycky vypořádávat stále stejným způsobem? Navíc na stále stejných mapách a s minimálně se měnící flotilou? Zhola nic, snad krom onoho velmi věrného simulování PTSD ze ztráty času u Star Hammer: The Vanguard Prophecy.

Kvantita, nikoliv kvalita, to je zdejší heslo! Hrát Star Hammer: The Vanguard Prophecy je skutečně úmorná robota k pohledání, a vpravdě dokonalá simulace toho, že skutečná vesmírná válka by, stejně jako každá jiná válka, byla z 95% času nudným, opakujícím se hrůzostrašných zážitkem, kvůli němuž se po úniku z ní budete muset vypořádávat s návaly agrese a záchvaty paniky.

Verdikt:

Star Hammer disponuje všemi dobrými komponenty komplexní a zábavné strategie, jeho design je však zcela nevhodný pro drtivou většinu misí, které se dostavují po první hodině hraní. Ruku v ruce s bugy se tak původně příjemné komandování malé flotily stává prakticky nehratelné.

Nejnovější články