Monster Hunter Stories 2: Wings of Ruin - recenze tahového lovu příšer
8/10
zdroj: Capcom

Monster Hunter Stories 2: Wings of Ruin - recenze tahového lovu příšer

Datum vydání:
9. července 2021
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

9. 7. 2021 18:00 | Recenze | autor: Pavel Makal |

Když na mě z dashboardu Switche zasvítila ikonka Monster Hunter Stories 2: Wings of Ruin, tvářil jsem se přinejlepším nedůvěřivě. Nechápejte mě špatně, značku Monster Hunter mám opravdu rád, byť dosud poslední Rise jsem zatím neokusil. Ve velkém multiplatformním Worldu jsem ale strávil desítky hodin a moc bych si přál, aby na něj Capcom co nejdříve navázal ještě ambicióznějším způsobem.

Levoboček s podtitulem Stories je ale o poznání jiná káva. Souboje založené na skillu, které mě na sérii baví nejvíce, tu zcela absentují, tahle minisérie je totiž ve skutečnosti pravověrným JRPG. S monstrózními protivníky se tu tedy neutkáte za pomoci rychlých reflexů a pečlivého časování komb a drtivých úderů, nýbrž skrz taktické tahové souboje. Právě to je největší, ale rozhodně ne jediný rozdíl, který Stories od základní linie odlišuje, dobrou zprávou nicméně je, že jsem nakonec byl velmi příjemně překvapen.

Jezdec na bouři

Na začátku si vytvoříte svého hrdinu či hrdinku, mládě školním škamnům ledva odrostlé, a velmi rychle zjistíte, že tentokrát nebudete Lovcem, nýbrž Jezdcem. Rozdíl mezi nimi je velmi podstatný, Jezdci se totiž s místními divokými obyvateli spíše kamarádí, což skvěle hraje do karet téměř pokémonímu konceptu hry. Němý hrdina totiž brzy dostane k ruce nejen ráznou společnici a rozkošného kočičího parťáka jménem Navirou, ale také stále rostoucí zásobu příšerózních svěřenců z bohatého ansámblu série.

Vaši Monsties (Monster Besties) mají po vzoru kapesních příšerek své silné a slabé stránky, rozličné elementární vlastnosti a také vlastní schopnosti. Právě na vhodné volbě zvířecího parťáka stojí a padá váš úspěch v taktických soubojích s nepřáteli, druhým a neméně důležitým prvkem je pak vybavení hlavního hrdiny. Stejně jako v základní sérii platí, že každý typ zbraně má své využití, které je zapotřebí správně identifikovat. A nebojte, ani o fashion, klíčový prvek značky Monster Hunter, tu není nouze, byť je získávání fešných kousků oblečení o poznání zjednodušeno.

Jak už jsem zmínil, boje se odehrávají v typickém JRPG stylu a drží se systému kámen-nůžky-papír. Na výběr máte ze silných, rychlých a technických útoků, přičemž každé monstrum je slabé či odolné vůči jiné variantě. Tím ale možnosti v soubojích jen začínají, na řadu totiž přijdou i všemožné schopnosti, útočení na různé části monster a nabíjení speciálních synergických útoků, které mají jednak velmi efektní animace, ale také umí nepříteli pořádně zavařit. 

Veteráni, nebo aspoň znalci Monster Huntera mohou těžit ze svých zkušeností, dobré ale je, že ani nováčci nebudou ztraceni, a to ani v případě, že (stejně jako já) nemají zkušenosti s prvními Stories. Hra na ně nijak nenavazuje a poskytuje samostatný příběh, jehož absolvování mi zabralo všeho všudy kolem 80 hodin.

Příběhy? Spíš ne

Je ovšem třeba říct, že samotné vyprávění rozhodně není důvodem, proč se ke hře vracet. Příběh sám je velmi banální a točí se (nepřekvapivě) kolem potenciální zkázy celého světa. Na druhou stranu vás aspoň protáhne po celé plejádě variabilních lokací, kromě travnatých plání tak navštívíte zasněžené kopce, lávová pole nebo nehostinnou poušť. Víc než zastřešující příběhový oblouk zabaví menší epizody, hlavní hvězdou je navíc kočkovitý Navirou, který si pro sebe umí ukrást celou scénu, a pokud nejste úplní škarohlídi, musíte si jej zamilovat. Faktem ale je, že od hry, která si do názvu dá termín Stories, bych čekal trochu více scenáristického nasazení.

zdroj: Capcom

Namísto příběhů je to samotná hratelnost, která si odnáší zlatou medaili. Nejde přitom jen o souboje, Wings of Ruin totiž stejně dobře vychází i snaha vzbudit ve vás sběratelské a chovatelské pudy. Monster je spousta a samozřejmě nechybějí ty největší hvězdy, jako je Rathalos či Diablos. Jeden z prvních protivníků je otravný pták Kulu-Yaku, co si přišel hrát s kamením, a nechybí ani bizarní odporné obludy, jako třeba Khezu. 

Nové přírůstky do sbírky si musíte najít coby ještě nevyklubaná vajíčka a postupně si je vypiplat. Tehdy do hry vstupuje také systém genetiky, která umožňuje upravovat Monsties ještě více k obrazu svému. Dohromady může váš netvor disponovat až devíti genovými vlastnostmi a právě jejich získávání a modifikace patří k tomu nejzábavnějšímu aspektu celé hry. Stejnou lásku pak můžete věnovat sběru materiálů na vylepšení výzbroje svého hrdiny a hodiny strávené ve hře budou utěšeně naskakovat.

Malé pihy na kráse

Kromě slabšího příběhu bych snad vytkl ještě jistou rozvleklost soubojů v pozdějí fázi, kterou nicméně výrazně vyvažuje možnost souboje se slabšími nepřáteli vyřešit automaticky. Nepotěšil mě ani kolísavý framerate, v dokovací verzi na velké obrazovce je navíc jasně patrné, že by hře velmi prospělo vyšší rozlišení. Na druhou stranu toho spoustu dokáže zachránit velmi pohledná stylizace a taky fakt, že v tahových soubojích vám nespolehlivý počet snímků za sekundu nepřivodí nespravedlivou smrt.

Velmi rád bych mimochodem vypíchl hudební doprovod, který se nadmíru vydařil. Drtivá většina melodií působí neskutečně svěže, mají onen kýžený potenciál „lákání na cestu za dobrodružstvím“, kdy autoři dokázali skvěle vybalancovat orchestrální pompéznost s jemnou a pozitivní lehkostí. Velký palec nahoru.

Monster Hunter Stories 2: Wings of Ruin rozhodně nedělají značce ostudu a pro mnohé zájemce dokonce mohou být vhodným vstupním bodem, jak si svět slavné značky osahat, než se pustí do o něco více hardcore hlavní série. S desítkami hodin, které v říši monster můžete strávit, se jedná o skvělou volbu na prázdné letní měsíce.

Verdikt:

Příběhově slabá a občas rozvleklá, přesto ale nesmírně zábavná hra až po okraj nabitá obsahem. Tenhle Monster Hunter nedělá sérii ostudu.

Nejnovější články