Dalo by se nabýt dojmu, že videoherní středověk pomalu přechází do renesančního období, kterému s jistotou pomohl i obří úspěch tuzemského Kingdom Come: Deliverance II. Detektivní Pentiment, strategické Manor Lords i právě recenzované 1348 Ex Voto vás vezmou do doby, kdy ještě neexistovaly keramické toalety s jednoduchým splachováním, a znovu připomenou, že i přes svou brutalitu skrývá neochvějnou krásu. I když je pravda, že u aktuální prvotiny italského studia Sedleo není zase tolik o co stát.
Cesta za záchranou milované
Tým s ní vypráví příběh starší než čas. Příběh o lásce, odhodlání i zradě. Ušlechtilá Aeta se na konci první poloviny 14. století zhlédla v legendách o bojácných rytířích, co brání svět před bezprávím, a tak se rozhodla stát jedním z nich. Na cestě za jejími ideály jí pomáhá i mladá Bianca, služebná v domě hlavní hrdinky, s níž Aeta před lety navázala pevné pouto. Jenže větry osudu jsou nepříznivé a jejich vztah se ocitá před nesmírnou zkouškou.
zdroj:
Sedleo
zdroj:
Sedleo
Do Aetina města dorazili bandité, aby ho vyplenili, zapálili a bohužel i unesli Biancu. Chrabrá Aeta proto při Bohu slíbí, že ji zachrání a dostane zpátky. Čeká ji cesta napříč Apeninským poloostrovem, kde postupně pozná další lidi a odhalí důvody nájezdu, které dost možná zatřesou jejím světem i přesvědčením. Ale opravdu jen tím.
Příliš rychlá pouť
Vzhledem k tomu, že celým vyprávěním projdete během necelých 5 hodin, není v něm moc prostoru pro velké zvraty a zajímavé postavy. Jde o rychlou jízdu od začátku do konce, což běžně bývá výhodou. Jenže příběhové střípky jsou podivně nakouskované, z filmečků se prazvláštně stříhá a někdy se docela nečekaně skáče z události do události. Celek působí trhaně a nedaří se mu navodit váhu Aetiných činů, přestože jsou mnohokrát diskutabilně naivní.
Je to přitom velká škoda, protože právě v tomto aspektu mělo 1348 Ex Voto excelovat. Najalo šikovné herečky a herce do hlavních rolí, které dělají všechno pro to, aby postavy přivedli k životu, i s pomocí překvapivě živoucího lipsyncu, u něhož jsem si občas vzpomněl třeba na L.A. Noire. Jenomže na to nemají moc prostoru a dostatečně kvalitní scénář, kde hlavní hrdinka dokola komentuje očividné tak dlouho, až vás bude otravovat.
Působí to, jako by autoři a autorky jeli i přes zběsilé tempo na půl plynu a postupně si uvědomili, že nemají dostatek času, aby mohli všechny své myšlenky rozvinout a událostem dopřát dostatek prostoru. Nevadila by ona přímočarost, kdyby současně nebylo podivné rozháranosti, která nakonec působí, že studio muselo nečekaně osekávat a měnit plány, aby hru vůbec vydalo. Cítit to je mimo jiné i na bezmezně antiklimaktickém konci, u něhož jsem si zase po letech řekl ono pověstné: „To je všechno?!“.
Útlá morová Itálie
Herně po roztříštěnosti není ani stopy a tvůrci si jasně uvědomují své mantinely. Nesnaží se prodat obří svět. Zaměřují se na lineární úrovně jen s několika málo odbočkami, které následují striktně vymezenou formuli střídající průzkum a boje. Ideální kombinace, po níž jsem udolaný stohodinovými tituly už drahnou chvíli volal. Jenže 1348 Ex Voto nasycení nepřineslo.
zdroj:
Sedleo
Pokud chce někdo vytvořit striktně lineární hru, musí ji naplnit vtahujícími částmi, mezi něž spadá i příběh. Tomu se zase tolik nevede, takže by bylo záhodno, aby se o zábavu postaral precizně vysoustružený zbytek. Jenomže i tam italská akční adventura povážlivě klopýtá a nedaří se jí přivést dostatečně masitou krmi k odpuštění přítomných nedostatků. Spíše se jenom přidává do problematického kotle.
Nevěřím, že 1348 Ex Voto zanechá silnější dojem, který vydrží déle než minutu po dohrání.
Design úrovní nijak nenadchne. Slepuje v sobě několik hradů, panství a bujnou přírodu, které dokážou vytvořit poměrně slibné scenérie i kulisy, trápí je však obsahová nezajímavost. Místo pocitu z přirozeného průzkumu jde o neživý koridor s až směšně očividnými odbočkami. Tu a tam vyskočí sympatický nápad nebo alternativní cesta, jinak ale působí silným dojmem uměle vzniklých „kolejí“ v neexistujícím světě, kde budete hlavně šermovat.
Řež s tupým ostřím
Souboje lákaly na věrnost a inspiraci historickými prameny i různými bojovými školami. A i když šermování a jednoduché přepínání mezi jednoručním a dvouručním bojem ve skutečnosti nevypadá špatně, poměrně rychle se vyčerpá. Už tak velice chudý strom dovedností se zaměřuje spíše na řetězení útoků než na nové dovednosti, a tak se z celé hry stane mírně rytmická klikačka, kde má každý souboj skoro stejný průběh a dokáže frustrovat nefunkčním zamykáním kamery na nepřítele a nepřesvědčivou odezvou.
Téměř na všechny nepřátele, snad s výjimkou jednoho bosse, platí identická taktika, a nakonec si kvůli chybějící iluzi váhy meče nepřipadáte pořádně jako šermířka, ale spíš jako nadšený Honza, co se zamiloval do historického „řemesla“. Nepřátelé navíc mají tu neblahou vlastnost, že se svými útoky většinou čekají, takže se nemusíte ani tolik otáčet, abyste zvítězili. Nicméně musím pochválit, že se 1348 Ex Voto alespoň snaží odlišit chování zkušených bojovníků a obyčejných banditů, kteří nejsou tolik koordinovaní. Přesto jsou rozdíly opravdu minimální.
Když se zrovna nesnažíte sprovodit ze světa bandity, žoldnéře či náboženské fanatiky (tři skupiny rozdělené do velmi podobných typů), čekají vás občasné hádanky. Hlavu si u nich lámat nebudete a v naprosté většině případů si vystačíte s přesunutím objektu, abyste si otevřeli cestu dál. Studio tak možná chtělo zachovat přímočarost, jenže pár zapeklitějších překážek, které by nabouraly i na pěti hodinách repetitivní tempo, by se mezi nimi rozhodně vyjímalo. Jedinou alternativní kratochvílí je tak hledání jídla, jímž si doplňujete životy, a několika málo bonusových předmětů, kterými si lehce upravíte meč a přidáte pár poměrně běžných bonusů.
Další oběť Unrealu
Ex Voto bohužel nepodrží ani technická stránka. Sedleo šlo cestou protežovaného Unreal Enginu 5 a na poměry podobně velkých her se tedy může chlubit docela slušnou vizuální stránkou. Jenže za to platí optimalizací, která je na PC vysloveně tristní. Sestava Ryzen 5600X, RTX 3060Ti a 32 GB RAM si se hrou neporadila na žádné nabízené nastavení a snímkovací frekvence v 1080p skákala od 15 do 100 FPS, ačkoliv se komponenty ani pořádně nepotily. Některé úrovně jsou na tom lépe, jiné hůře. Recenzovaná verze ovšem běžela strašlivě, nehledě na plynulost.
Aetina pouť je posetá slušným množstvím nedokonalostí, mezi něž patří zasekávající se animace, neustálé hledání správného úhlu zmáčknutí tlačítka pro interakci či špatně vyvážený zvukový mix, kde hudba nekompromisně přehlušuje dialogy. Hudební složka pak docela zdařile doplňuje atmosféru orchestrálním standardem, ale není ničím, co si byť jen trochu zapamatujete. Na rozdíl od stále stejného zvuku při pohybu, který vás při hraní se sluchátky začne rychle iritovat. Možná byla verze pro recenzenty nedokonalá a řadu problémů vyřeší aktualizace, nevěřím však, že si poradí se vším.
Stejně tak nevěřím, že ve vás 1348 Ex Voto zanechá silnější dojem, který vydrží déle než minutu po dohrání. Z příběhu Aety je cítit ctnost, s jakou ji autorky a autoři tvořili, nepřetavila se však do tak honosného díla, jak asi zamýšleli. Limitů a nedostatků je tu celá řada a herní jádro je příliš fádní, aby zvládlo vystoupit, třebaže jen milimetrem, nad průměr.
