Virtuální realita PlayStation VR2 je výborná hračka, která oproti minulé generaci kouzelných brýlí udělala velké kroky kupředu. Každý systém, byť je sebevymazlenější, ovšem samozřejmě potřebuje něco, co na něm budete hrát. A právě tomu se bude věnovat dnešní text.

První várku her pro PS VR 2 jsme vám představili v minulém článku. Posléze se mi dostalo do rukou několik dalších kousků, které si zaslouží zhodnocení, ať už kladné, nebo výstražné. Drobné upozornění: Z velké části se jedná o tituly, které na jiných VR headsetech vyšly už v minulosti.

Pistol Whip

Pistol Whip vyšel už v roce 2019, a o rok později se dokonce podíval i na původní PS VR, konzolovým uživatelům virtuální reality tedy tohle jméno nemusí být úplně neznámé. Já jsem se k němu nicméně dostal až nyní a okamžitě ho povýšil na jednu ze svých nejčastějších a nejoblíbenějších VR aktivit.

Pistol Whip je podstatě střílečka na kolejích. Váš hrdina postupuje kupředu velmi stylizovanými úrovněmi a cestou kosí vše, co se mu postaví do cesty. To by samo o sobě nebylo na poli VR her nikterak objevné, jenže autoři z Cloudhead Games na jednoduchý základ naroubovali několik náležitě návykových zlepšováků.

Tak předně, každou úroveň doprovází fantastický hudební doprovod, který výrazně dopomáhá tomu, abyste se při akci cítili jako John Wick. Tepající elektronické skladby vás přímo inspirují k tomu, abyste se mrštně vyhýbali příchozím projektilům či překážkám, a naopak kolem sebe rozesílali salvy zkázy. Pokud se vám navíc povede střílet do rytmu, dostanete za to bonusové body.

Pistol Whip se pyšní docela bohatým systémem různých úprav a nastavení, ať už jde o obtížnost, nebo třeba doplňující výzvy, které všem protivníkům dají neprůstřelné vesty a podobně. Ve hře je hned několik různých typů pistolí (včetně sci-fi blasterů), které si můžete vizuálně upravit a ještě vybrat zvuk, který bude střelba mít. A samozřejmě můžete používat dvě pistole naráz, čímž se průchodu každou úrovní stává naprostý akční orgáč.

Hra obsahuje i kampaně, které vás vezmou třeba do vesmíru nebo na Divoký západ. Já si u Pistol Whipu ale pravidelně čistím hlavu hraním sólo úrovní se svými oblíbenými skladbami. Rozhodně doporučuju, je to fenomenální zábava!

Song in the Smoke: Rekindled

Ani Song in the Smoke není žádnou zvláštní novinkou, poprvé se objevila už předloni. Jedná se o survival, v němž budete čelit krásnému, ale nebezpečnému světu. Hra rozumně rezignuje na stavění a namísto toho se zaměřuje na ostatní důležité elementy, jako je uspokojování základních potřeb, hledání materiálu, průzkum prostředí a samozřejmě souboje.

Musím říct, že se mi zpočátku ze svižného pohybu postavy nedělalo moc dobře, dá se na něj ale rychle zvyknout. K překonávání různých překážek a výšin si hra pomáhá teleportací za pomoci podržení tlačítka, největší devizou je ale ztvárnění craftingu. Drcení ingrediencí v hmoždíři je nesmírně uspokojivé, stejně jako příprava dřeva na podpal nebo škrtání pazourkem.

Song in the Smoke je poměrně náročná hra, ve které musíte dbát na stav svého vybavení, doplňovat zásobu šípů a neustále řešit omezený prostor v inventáři. Správa proviantu i vybavení je provedena velmi jednoduše a ve všem se dá rychle zorientovat, HUD je mazaně umístěn na zápěstí levé ruky, aby vám nic nepřekáželo ve výhledu.

Souboje jsou provedeny slušně a s ohledem na primitivní vybavení dávají hráči pocit zadostiučinění z pokoření náročného protivníka. Hra má ale s ohledem na své survivalové zaměření dost pomalé tempo, pokud tedy preferujete akci, určitě najdete lepší typy vyžití.

Song in the Smoke nicméně nabízí docela hezkou grafiku, uživatelsky přívětivé ovládání a trvanlivost přesahující deset hodin.

Uplugged: Air Guitar

První hra, za kterou jsem letos utratil peníze, a rovnou takový propadák. Přitom premisa je naprosto senzační! Unplugged vám má v zásadě poskytnout podobný zážitek, jaký kdysi nabízely série Guitar Hero nebo Rock Band, ovšem okořeněný možnostmi virtuální reality. Opět musíte mačkat akordy vyznačené na obrazovce a druhou rukou brnkat do strun, tentokrát bez potřeby vlastnit specifický plastový ovladač.

Bohužel právě plastová kytara a její bezchybné snímání hráčova inputu mi při hraní Unplugged chyběla nejvíc. Virtuální hudební nástroj se totiž ve vašich rukách neustále divně pohybuje, posouvá a protáčí a v žádný moment jsem nebyl schopen dosáhnout stavu, kdy by hraní bylo bezproblémovou zábavou bez nutnosti neustále řešit, proč je kytara v mých rukách skoro vzhůru nohama.

Bohužel má hra z těchto důvodů i problém s registrací hraných akordů a ještě ke všemu nedává hráči dostatečnou zpětnou vazbu, že něco dělá dobře nebo špatně. S láskou jsem vzpomínal na hodiny strávené v Guitar Hero: Warriors of Rock nebo Rock Band: Beatles, Unplugged nic podobného zprostředkovat neumí. Na rozdíl od Drums Rock, o kterých jsem psal minule, se jakákoli radost z hudby vůbec nedostavila. Vyhněte se tomu obloukem!

Moss & Moss: Book II

Tyto dvě akční adventury s rozkošnou myšičkou v hlavní roli jsou v rámci VR originální v tom smyslu, že děj nesledujete z pohledu aktéra, nýbrž jako čtenář knihy, na jejíchž stránkách se děj odehrává. Malá myška prochází sérií jednotlivých obrazovek, které pozorujete jako trojrozměrné dioráma, zatímco myšku ovládáte podobně jako v libovolné jiné 3D skákačce.

Moss je díky tomu vhodný i pro ty hráče, kterým je z divokých VR veletočů špatně, protože se jedná o veskrze statický zážitek, kde virtuální realita umožňuje divákovi spíše zvídavě nakukovat do skrytých zákoutí a měnit perspektivu sledování děje, případně do scény sáhnout a myšce Quill pomoci v cestě dál.

Obě hry jsou si v zásadě dost podobné, obsahují jednoduché hádanky i velmi prostý soubojový systém, díky kterému jsou vhodné i pro mladší publikum. Díky kouzelné pohádkové atmosféře a příjemně plynoucímu vyprávění mohu jen doporučit.