Většina z vás si určitě vzpomene na období zhruba mezi lety 2015 a 2016, kdy vrcholila Velká horečka virtuální reality. Celá řada vizionářů tenkrát věštila, že právě ve VR leží budoucnost her a do pár let už jinak herní obsah nebudeme konzumovat, protože kdo by se chtěl trapně omezovat na plochou obrazovku televize či monitoru, když může být uvnitř.
Historie se (ne)opakuje
Přiznám se, že jsem v některých ohledech stará konzerva. Pořád věřím tomu, že nic lepšího než gamepad, případně klávesnici a myš, na hraní nikdo nevymyslel a ani nevymyslí. Navíc jsem podobné revoluční zkazky slyšel třeba už v případě pohybového ovládání, které také mělo spolehlivě vytlačit běžné způsoby hraní.
Nakonec se ukázalo, že se revoluce nekonala, patrně zčásti kvůli konzervám, jako jsem já. VR se nezvládlo masově prosadit především kvůli začarovanému kruhu „nemá to dost lidí, takže se na to nevyplatí vyvíjet ambicióznější killer aplikace, takže si to nekoupí dost lidí“, na kterém nakonec nic nezměnily ani takové pecky jako tuzemský Beat Saber nebo téměř tři roky starý návrat značky Half-Life.
Předchozí odstavce nicméně vůbec neberte jako nějaký nenávistný plivanec na novou technologii nebo jako vyjádření mého opovržení vůči virtuální realitě. Z celého segmentu se stala niche záležitost pro nadšence, kteří s radostí investovali nemalé prostředky do výkonných počítačů a drahých headsetů, na které bohužel vycházelo extrémně malé množství skutečně hodnotných her (kdy naposledy jste slyšeli o nějaké VR hře, která by udělala větší díru do světa i v mainstreamu? Ano, před třemi lety s Half-Life Alyx. A kdy předtím?)
zdroj: Sony
Ve zmíněném roce 2016 nicméně na trh přišlo zařízení, které bylo v podstatě nejschůdnějším vstupním bodem do světa virtuální reality. Headset PlayStation VR sice neoplýval takovou kvalitou a možnostmi jako jeho PC konkurence, hrála pro něj ale jednak cena samotného hardware, jednak fakt, že pro jeho pořízení jste nepotřebovali silný počítač, stačila vám v té době už tři roky stará herní konzole. PSVR se díky dobrému marketingu a všeobecné přístupnosti stal jedním z nejprodávanějších headsetů na trhu (k lednu 2020 měl na kontě 5 milionů prodaných kusů, zatímco třeba HTC VIVE, taktéž z roku 2016, si našlo cestu jen ke čtvrtině tohoto počtu a headsety od firmy Oculus na tom nebyly o moc lépe). Stále se ale sluší připomenout, že oněch 5 milionů je v kontextu 117 milionů prodaných PlayStationů 4 skutečně jen drobným šplouchnutím do vody.
Bohužel ani přes slušné prodeje se PSVR za dobu své existence nedočkala významnějších titulů (opět vyjma Beat Saberu), které by pořízení skutečně opodstatnily. I tak ale Sony svou sázku na virtuální realitu nevzdává a po víc než šesti letech přichází na trh s nástupcem, kuriózně v době, kdy konkurenční Microsoft oznámil výrazné zeštíhlení své VR divize.
Znovu a lépe
Proč onen dlouhý úvod? V zásadě proto, že PSVR2 přichází v atmosféře, kdy na VR revoluci už nikdo zvlášť nevěří, někdejší buzzword „metaverse“ se ztratil pod tíhou otázek, co to vlastně bude (na což si zjevně neumějí odpovědět ani ve společnosti Meta) a svět momentálně nejvíc řeší nástup umělé inteligence a výzvy, které naší společnosti (nebo pateticky řečeno civilizaci) přinese.
Jakožto člověk milující nové technické hračky jsem se ale na příchod PSVR2 těšil, už jenom proto, abych zjistil, jak velkou evoluci v Sony dokázali za ty roky připravit. Rovnou vám nyní přiznám, že mé hodnocení bude vycházet především ze zkušeností konzolového hráče, protože ačkoli jsem měl v minulosti přirozeně možnost testovat lecjaké PC headsety, nikdy jsem s nimi nestrávil dostatečné množství času, abych si na ně mohl vytvořit relevantní názor. Pro hodnocení PSVR2 to ale není zas tak podstatné, protože v rámci uzavřené platformy stejně nemá konkurenci.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Když mi před několika týdny předal kurýr balík s VR, až mě překvapilo, jak malá krabice to ve skutečnosti je. Ještě větší radost jsem měl ale při vybalení. Pamětníci původního PSVR si jistě vzpomenou na zpropadenou externí krabičku, kterou bylo nutné pro provozování headsetu připojit ke konzoli několika kabely. Kvůli tomu prakticky nebylo možné mít PSVR neustále připravené po ruce v obývacím pokoji tak, aby vám pod televizí nečouhal kabelový nepořádek. Navíc si pamatuju, že pro připojení headsetu museli v Sony vytvořit krátký video tutorial, protože méně zkušení uživatelé se mohli snadno přestat orientovat, kam jde které HDMI a USB.
U nové verze nic takového nehrozí, samotný VR headset prostě píchnete do konzole přes USB-C kabel, jehož port je šikovně umístěný na přední straně vašeho PlayStationu 5. Kabel má 4,5 metru a pro volnost pohybu v mém herním prostoru byl absolutně dostačující. Kromě samotného headsetu najdete v balení už jen dvojici sexy Sense ovladačů, sluchátka a napájecí USB-C kabel pro ovladače.
Uživatel na prvním místě
Kompletní instalace je tak uživatelsky příjemná, jak to jen jde, celý proces je snadný a jednoznačně pochopitelný i pro úplné technické analfabety. Skenování místnosti navíc provází působivý vizuální sci-fi efekt, který i starému cynikovi mého formátu dal onen kýžený pocit „super, moje nová hračka dělá cool věci“, který chcete mít, když za něco dáte 16 tisíc (testovací kus byl nicméně redakci poskytnut společností Sony). Velmi jednoduše si posléze nastavíte skutečnou herní plochu, kterou headset dokáže přesně identifikovat a pak kolem ní vybudovat virtuální bariéry. Ty vás okamžitě upozorní, když se k nim přiblížíte, takže se nemusíte bát, že byste se třeba praštili o zeď.
Orientaci v prostoru navíc extrémně napomáhají zabudované kamery, které můžete kdykoli zapnout stisknutím jediného tlačítka na helmě, a okamžitě tak místo přehrávaného obsahu začít sledovat své okolí. Díky tomu se třeba můžete ujistit, kde zrovna stojíte a jakým směrem se díváte (při hraní ve VR se to může změnit, ani nevíte jak), stejně neocenitelné je to i pro hledání odložených ovladačů.
Přiložená sluchátka jsou zasazena v plastovém obloučku, který lze snadno přicvaknout k tělu headsetu, a máte je tak neustále při ruce. Helma je ale koncipována tak, že spolu s ní můžete využívat i velká sluchátka, třeba Pulse 3D Headset, a nijak to neomezuje uživatelské pohodlí. PSVR2 plně podporuje technologii Tempest 3D a zvuk ve virtuálním prostoru je vyloženě skvělý.
Nasazení helmy je rovněž velmi snadné. Na přední části je tlačítko, které umožňuje posouvat brýle dopředu a dozadu, abyste si mohli celé zařízení pohodlně položit na hlavu a následně optimálně přitisknout k obličeji. Na zadní straně headsetu je pak otočný upevňovací systém. Zároveň je headset ještě opatřen nastavením vzdálenosti čoček, kterým si můžete upravit ostrost podle své specifické potřeby. Headset je mimochodem bez problémů vhodný i pro hráče, kteří musí nosit brýle, v pohodě se do něj vejdou i s nimi. Headset mimochodem oproti svému předchůdci daleko lépe dokáže obemknout hráčovy oči a odstínit nežádoucí světelné paprsky, které by kazily herní zážitek. Gumová výstelka je relativně pohodlná, stejně se ale jemným otlakům na obličeji asi nevyhnete.
Dále už jsou na samotném headsetu jen dvě tlačítka, jedno pro zapnutí, to druhé pro zmíněné spouštění interních kamer. Zařízení je lehké, váží něco málo přes půl kila a ani při delších seancích jsem s ním neměl problém. Když už to zmiňuju, v případě původního PSVR jsem opakovaně trpěl nepříjemnou kinetózou a z delšího hraní jsem odcházel zpocený a s nevolností. Nevím, jestli jsem od té doby odolnější, nebo jestli doba pokročila a VR vychytalo mouchy, ovšem nyní jsem byl bez větších problémů schopen hrát třeba hodinu a půl v kuse, pokud nepočítám občasné zhoupnutí žaludku nebo zapotácení.
Jednoznačným krokem vpřed jsou ovladače Sense, které mají nejen haptickou odezvu a adaptivní triggery jako gamepad DualSense, ale konečně nevypadají jako legrační dildo PS Move, se kterým jsme se museli smiřovat v minulé generaci VR. Ovladače jsou lehké, dobře sedí v rukou a mají chytře ergonomicky rozmístěné ovládací prvky. Pokud po vás navíc VR chce stisknutí konkrétního tlačítka, umí začátečníky upozornit na jeho polohu, takže nemusíte zmateně tápat, kde je vlastně ten čtvereček.
V praxi jsou tlačítka s křížkem a kolečkem na pravém ovladači, čtvereček a trojúhelník zas na levém. Triggery logicky ovládáte ukazovákem, tlačítka L1 a R1 jsou z boku na držadlu ovladače neustále přístupné. Na obou ovladačích jsou také analogové páčky. Pokud bych měl ovladačům něco vytknout, je to relativně slabá výdrž baterie (kterou ostatně sdílí s DualSensem).
Co to umí?
Co se týče kvality zobrazení, prodělala nová verze naprosto zlomový skok kupředu. Headset nabízí OLED HDR displej v rozlišení 2000x2040 pro každé oko, zvládá obnovovací frekvence 90 a 120 Hz. Ke zlepšení došlo i v rámci zorného pole, nyní vidíte v úhlu 110°. Pro používání PSVR 2 navíc nepotřebujete žádnou externí trackovací kameru, veškeré senzory jsou zabudované přímo v headsetu. Zařízení umí také trackovat pohled vašich očí, což má mimo jiné využívat ve hrách pro zvýšení výkonu díky tomu, že se budou renderovat jen ty scény, na které se díváte. Headset mimochodem také umí vibrovat, ale prozatím jsem to registroval jen při zapnutí, během hraní mě naštěstí nechával na pokoji.
Vaše hraní ve VR může zbytek rodiny nebo kamarádi sledovat na obrazovce televize. Kromě klasického VR módu umožňuje headset využít také virtuální plátno nebo obrazovku, na které můžete hrát běžné hry, aniž byste třeba někomu doma zabírali televizi.
Jednoznačně zamrzí absence nějakého přibaleného software, na kterém by PSVR 2 demonstrovalo své schopnosti. Pokud si nekoupíte bundle s Horizon: Call of the Mountain, bohužel v krabici nenajdete nic, na čem byste mohli svou novou hračku vyzkoušet. Je to škoda, protože třeba aspoň nějaká malá hříčka s Astrobotem v hlavní roli by se rozhodně hodila.
Bude to stačit, myslíš?
Detailní hardwarové rozbory přenechám kolegům specialistům a o hrách se samozřejmě šíře rozpovídám v dedikovaných recenzích. Z pohledu běžného hráče je na PSVR 2 nejlepší jeho uživatelská přívětivost. Je to extrémně snadný a nekomplikovaný vstupní bod do světa virtuální reality, který funguje naprosto intuitivně. Veškeré funkce šlapou tak, jak byste logicky čekali, všechna nastavení jsou svižná a jednoduchá, se zařízením je radost zacházet.
Sony posílá na trh dokonale plug-n-play hardware, který může kdokoli okamžitě vzít a během chvíle bezchybně chápat jeho fungování, nemusí se trápit složitým nastavováním a prakticky instantně konzumovat obsah. Sony se podařilo dosáhnout něčeho, čemu říkám Apple efekt. Celý zážitek od vybalení přes prvotní osahání až k následnému užívání je maximálně usnadněný a uživatelsky příjemný, headset i ovladače navíc vypadají moc pěkně a drží estetickou linii s originálním vzhledem PlayStation 5. To vše je ovšem vykoupeno relativně vysokou cenou, která přesahuje hodnotu samotné konzole.
PSVR 2 je skvělou evolucí a přináší virtuální realitu ve smysluplné kvalitě i na konzole. Největší otazník nakonec visí nad tím, jaká bude dlouhodobá podpora ze strany výrobců her a software, protože bez něj budete mít doma jen esteticky vydařený kus plastu. Minimálně pro první měsíce to ale vypadá docela slibně
