Spellforce 3 - recenze hybridu RPG a realtime strategie
Se záplavou zajímavých her, které na hráče útočí ze všech stran, je někdy dost obtížné si vybrat, co si zahrajete příště. Bude to strategie? Nebo radši nějaké pěkné RPG? Pokud jste obětí přesně takového dilematu, určitě vás potěší nedávno vydaná Spellforce 3. Ta totiž pokračuje v úctyhodné tradici své série a přináší hybridní hratelnost, v níž občas vedete skupinku dobrodruhů po vzoru Baldur’s Gate, ovšem pak se přepnete do strategického módu připomínajícího třeba Age of Empires II. Takový hybrid by jistě mohl dopadnout velmi špatně, zmateně a nepřehledně, ale to se tentokrát naštěstí nestalo.
L.A. Noire - recenze remasterované verze
Policista Cole Phelps se vrací v lehce remasterovaném vydání L.A. Noire. Tato neobyčejná detektivní adventura s neo-noirovou atmosférou si odbyla premiéru před šesti lety na minulé generaci konzolí, kde nám představila Los Angeles čtyřicátých let minulého století. Město pokroku, příležitostí, filmových hvězd. Zároveň i město s odvrácenou tváří, kde mimo dosah barevných neonů dochází denně k menším i větším zločinům. Zkrátka, váš rajón.
Steep: Road to the Olympics - recenze
Olympijské hry, ať už letní nebo zimní, jsou jednou z největších sportovních událostí na světě. Svou polívčičku si tak na nich rád přihřeje každý, kdo může. Třeba i vývojářská společnost Ubisoft, která vydala rozšíření Road to the Olympics ke hře Steep.
Shadowhand – recenze
Napadlo vás někdy, jaké by to bylo, kdyby flashovky a hry v prohlížeči měly příběh? Všechna ta spoj tři plná středověkých bitev, shoot ‘em up o generačních konfliktech, tetris doplněný o tragické osudy starobylých civilizací… Totiž, já nad tím doteď taky nepřemýšlela. Ale tvůrci kombinace karetní hry s vizuální novelou Shadowhand si na tom postavili živobytí.
Wulverblade – recenze
Když vám na úvod povím, že plošinovková hardcore rubačka Wulverblade s pouhými osmi herními úrovněmi vznikala dlouhých pět let, pravděpodobně vám nad tím zůstane rozum stát. K tomu si ještě připočtěte fakt, že za určitých „dokonalých“ podmínek proběhnete každou úroveň během několika málo minut. Ptáte se, kde v tom případě Michael Heald – stvořitel této zkoušky nervů – utopil pět let vývoje? Věřte tomu nebo ne, Wulverblade není jen bezduchá mlátička, ale také odrazový můstek pro začínající nadšence do historie.
American Truck Simulator: New Mexico - recenze
Stalo se to již tradicí, že se na konci každého roku dočkáváme rozšíření pro jeden ze dvou velkých projektů SCS Software. Letos je pro nás však připraven speciální dárek v podobě rozšíření pro každou z obou her (American Truck Simulator, Euro Truck Simulator 2) a jako první přišel na řadu mladší bratříček ze země neomezených možností a jeho Nové Mexiko.
LEGO Marvel Super Heroes 2 - recenze
Hráčské publikum je velmi specifické. Má rádo osvědčené herní principy, ale když jim je podáváte v pravidelných intervalech bez dostatečných změn, prskají na všechny strany. Jednou z největších výjimek tohoto pravidla je série LEGO, kde byste obvykle změny nenašli možná ani s lupou v ruce. Právě z toho důvodu mě velmi překvapilo, když jsem v novém LEGO Marvel Super Heroes 2 našla hned několik novinek. Nejedná se sice o zásadní změny, které by původní mustr nějak měnily, ale pro fanouška, který s LEGO hrami strávil už pár let, se jedná o takovou malou revoluci.
Titan Quest: Ragnarök - recenze
Jako Thorovo kladivo zahřmělo z čistého nebe náhlé oznámení zbrusu nového datadisku pro diablovku Titan Quest, se kterou jsme se neviděli dobrých deset let. I když leccos mohlo napovědět loňské převlékání kůže v podobě přepracované výroční edice původní hry a rozšíření Immortal Throne. Zdá se, že THQ Nordic jakožto samozvaný spasitel starších, zpola zapadlých, značek rozhodně neztrácí čas a svého úkolu se zhostil s velkou vervou. Toto překvapivé dějství tentokrát pochází z dílen švédských Pieces Interactive, kteří stojí mimo jiné také za pokračováním Magicky. Ragnarök je vlastně takovým předčasným vánočním dárkem pro každého milovníka diablovek.
Seven: The Days Long Gone - recenze
Seven: The Days Long Gone je zvláštní hra. Na jednu stranu demonstruje snahu o inovaci zažitých principů, zkouší prezentovat neotřelé přístupy a zpracování prostředí, ale ve skutečnosti se navzdory prvnímu dojmu jedná o až překvapivě tradiční záležitost. Příběh mistra zloděje na vězeňském ostrově nakonec žánry příliš nepřekopal, pouze je trochu míchá dohromady, a to ještě docela opatrně.
Black Mirror - recenze
Nové, ale ne zrovna skvělé zážitky přináší adventura Black Mirror, která volně navazuje na trilogii her s českými kořeny, známých v tuzemsku jako Posel smrti. Kromě nekonečného leitmotivu kletby nad starobylým rodem Gordonů už nemá s původní ságou nic společného a ironicky řečeno, je jejím opravdu černým zrcadlem. Je totiž krátká, plná cutscén a také chyb. Fanoušci původní série ji proklejí asi podobně, jako temné síly kdysi Gordony.
Hob – recenze
Diablovka Torchlight byla svého času zjevením z čistého nebe. Tehdy nové studio Runic Games nám v prázdnotě zapříčiněné chybějícím třetím dílem Diabla naservírovalo žánrový skvost, který utišil žadonící srdce. Následný druhý díl dokázal nemožné, když vytáhl kvality předchůdce ještě o level výš. Pak se však Runic na pět let odmlčeli a vrátili se ne s třetím dílem, ale s novou značkou Hob – skákačkou s nepatrnými prvky Torchlightu. Dnes již víme, že dalších her se od nich nedočkáme, protože je vydavatelský gigant Perfect World nemilosrdně zavřel. Jak tedy dopadlo poslední vzplanutí studia?
Outcast: Second Contact - recenze
Plnoletost je krásná. Můžete dělat beztrestně tolik věcí, ale zároveň jsou na vás kladeny mnohem vyšší nároky. Přitom je osmnáct let, tedy alespoň v herní branži, dostatečně dlouhý časový horizont na to, aby se na vás zdárně zapomnělo a byli jste přehlušeni mnohem slavnějšími kamarády a sourozenci. Podobný osud do jisté míry potkal i Outcast. Jelikož ale doba přeje remakům starých her, došlo i na něj v Second Contact.
Guardians of the Galaxy - recenze 5. epizody
Úvod páté epizody s podtitulem Don’t Stop Believin’ je jedním slovem směšný. Začíná v baru, kam Peter Quill alias Star-Lords vyrazil s Rocketem, resp. Gamorou (záleží na tom, kdo se urazil na konci minulé epizody) zapíjet žal poté, co ho všichni ostatní parťáci opustili. Ještě, než ale do sebe vůbec stihl vyklopit první drink, vběhli do baru dvě postavy, se kterými jste se doslova před pár minuty jakože nadobro rozloučili. Prý že si to rozmyslely a je třeba zase zachránit svět. Pete souhlasně přikyvuje. Tohle musí být nejrychlejší a nejzbytečnější dějový zvrat v historii dějových zvratů.
Horizon Zero Dawn: The Frozen Wilds - recenze
Vývojáři z Guerrilla Games nechali svůj nový unikátní svět Horizon Zero Dawn poprvé vykročit do nekompromisního světa zavedených značek a zhýčkaných hráčů letos v březnu. Horizon vykročil pravou nohou a stejně dobře má našlápnuto i datadisk The Frozen Wilds. Ten totiž nic zásadního nemění. Nabízí další dávku vytříbené hratelnosti, sympatických postav, náročných soubojů a působivého prostředí. Jen to tentokrát balí do nesrovnatelně kompaktnějšího formátu.
Crusader Kings II: Jade Dragon - recenze
Jedna z nejdéle aktivních a neustále přiživovaných herních ság dostala do vínku zbrusu novou a řádně sytou náplň. Virtuální středověk Crusader Kings II se totiž konečně dočkal přídavku v podobě samotné Říše středu. Tedy ne úplně. Samotná geografická reprezentace vnitřní říše se na herní mapě nevyskytuje. Čínu navenek reprezentuje Západní protektorát a speciální interface sloužící k diplomatickým interakcím s jeho císařskou milostí. A věřte mi, že i když se to nezdá, jde o plnohodnotný a propracovaný politický nástroj, který svou důmyslností pumpuje hře do žil novou krev.
Star Wars Battlefront II – recenze
Před dávnými časy, v jedné předaleké galaxii, existovala dokonalá vesmírná střílečka. Měla smysluplný promyšlený příběh, který byl velkolepý, trochu dojemný a zároveň tak akorát vtipný. Oslnivou grafiku, grandiózní hudební doprovod, originální a zábavnou hratelnost i úkoly. Servery byly vždy perfektně stabilní. A nikdo si tam nemusel odemykat náhodné schopnosti v bedničkách skrz mikrotransakce.
Sonic Forces - recenze
Dr. Robotnik patří mezi největší neřády v historii her. Chlapík s kulatým bříškem, který se svým výrazným vousem celoročně hlásí k charitativní akci Movember, má velkou slabost pro trýznění zvířátek. Chuť dostal i tentokrát, takže nezbývá než povolat jeho věčného odpůrce ježka Sonica a pustit se do práce.
Football Manager 2018 – recenze
Každý rok, když pár dní hraju nový ročník Football Manageru, mě napadá ta samá myšlenka. Jak jsem vůbec mohl hrát loňský díl? Jak jsem se dokázal obejít bez spousty drobných i větších dodatků, které prohlubují věrnost simulace a zpříjemňují každodenní manažerskou práci? Svědčí to o dobré práci studia Sports Interactive, které se vážně ze všech sil snaží nesklouznout k pouhému updatování soupisek, a ona dobrá práce naštěstí pokračuje i v nejnovějším díle originálně nazvaném Football Manager 2018.
Need for Speed: Payback – recenze
Vývojářům z Ghost Games se podařilo vyprodukovat podle mého názoru jeden z nejhorších dílů dlouholeté série Need for Speed. Payback přitom není vyloženě otřesný, nebo sotva funkční. Dá se hrát, auta vypadají hezky, otevřený svět je sice bez osobnosti, ale je použitelný. A když ve vysokých rychlostech s vytuněným Mustangem kličkujete mezi civilními auty, zatímco vám na paty šlapou jiní závodníci a cíl je už v dohledu, je to vlastně docela fajn. Jenže...
Age of Solitaire - recenze
Prohlášení “Age of Solitaire je solidně zpracovaný solitaire s boží hudbou” v sobě ve skutečnosti obsahuje jak největší devízu hříčky, tak jedním šmahem zatracuje všechno, čím mohla vystupovat z řady. Jestliže totiž “Age of” součástka slibuje trochu zamíchat kartami v oblíbené kancelářské hře, doufat, že v ní opravdu vybudujete něco smysluplného, to je asi jako stavět si vlastní vzdušné zámky.
