S maličkým hrdinou jste bez větších cavyků vhozeni do 3D světa a aniž by vám hra cokoliv podstatného vysvětlovala, musíte se o sebe začít starat. Absence podrobnějšího tutoriálu přitom není chyba, ale základní herní mechanika, která spočívá v pomalém a opatrném průzkumu okolí a nacházení nových přírodních (a herních) zákonitostí. Budete tu ale šplhat, budete zpívat, dělat si přátele z jiných zvířat a chránit přírodu před nepřáteli.
Pohádka od srdce
Na začátku čistě meditativní zážitek podobný třeba titulu Flower nebo právě Unravel nabízí neotřelé a ve hrách moc často neviděné věci, jako je třeba navazování přátelství se zvířátky za pomoci různě silných zvukových znamení. Právě navazování přátelství vám pak odemyká další herní možnosti a schopnosti. Ovšem, neplatí to tak vždy, a tak je třeba experimentovat.
Pokud se například seznámíte s velkými ptáky, ti vás pak po lese mohou vozit na zádech. Některá přátelství, jako třeba to se sysly, ovšem hrají pouze na city. To znamená, že nemají žádné praktické využití, což je u tak zajímavé herní mechaniky trošku škoda. Na druhou stranu, nápad a jeho provedení je prostě famózní, i v těch málo případech, které hra nabízí. A aspoň víte, že ne z každého přátelství musí kápnout nějaká materiální výhoda.
Velmi zábavné jsou také některé mini-příběhy, do nichž během hry vstupujete a řešíte je, aniž by vám hra natvrdo dala nějaký úkol. Hodně se mi do hlavy vryla situace, kdy matka volavka přichází o svá vajíčka, která pak hledáte. Vděčnost matky po splnění úkolu vás zahřeje u srdce, jako byste mláďata právě zachránili ve skutečnosti. Prostě Fe je hrozně milá, procítěná hra.
Rozšiřování obzorů
Kromě přátelství realizovaného na základě zvukových projevů příšerky, které je mimochodem hodně podobné zvuku pískání velryb, se vaše malá obludka zdokonaluje i sbíráním po světě uschovaných růžových slz. Jakmile je slz dost, postava aktivuje kouzelný oltář a ten jí přiřkne novou schopnost, například plachtění nebo skákání po stromech.
zdroj: Archiv
Za pomoci každé nové vlastnosti se přitom rozšiřují nové obzory, kdy se pomalu v souladu s olympijským heslem vždy dostanete dále nebo výše, potažmo rychleji. Nové schopnosti vám ale nebudou složit pouze pro uspokojení vaší zvědavosti, ale především pro holé přežití. Růžová idylka je totiž postupně narušována prvními nepřáteli.
Jelikož je Fe v pasážích s nepřáteli poměrně děsivá, v hlavě se vám automaticky přehodí výhybka a z veselého skotačení přepnete do stealth módu. V něm je třeba ukrývat se za kameny nebo v trsech trávy, případně skákat v korunách stromů, vysoko nad nepřáteli. Pokud to nezvládnete, nepřátelé vás vlákají a chytí do svých sítí a hra končí.
Shovívavé požadavky
Přeskakování stromů, či plachtění z jednoho stromu na druhý je tu ale použito jenom do určité míry, pravděpodobně v souladu s celkově meditativním zážitkem celého Fe. V podstatě vám tak stačí překonat třeba tři-čtyři skoky, nebo jeden příkop plachtěním a máte zase na několik sekund či minut klid od nějakých problémů. Proto pokud hledáte výzvu, Fe pro vás bude spíše zklamáním.
I já jsem po sundání růžových brýlí nakonec trochu zklamaná. Počáteční okouzlení roztomilým broukáním hlavní postavy a interakcí mezi zvířátky nakonec vyprchá a zbude vám vzpomínka na naprosto primitivní úkoly a příliš prázdné prostředí. V tomto mixu potom pomalu umdlévá i teskná nit příběhu, která zpočátku dává naději na opravdu perfektní utopistickou story.
Chtělo to trochu víc, třeba lepší interakci mezi zvířaty a schopnostmi, které získáte, trochu zvýšit obtížnost či přidat další činnosti, aby hra nestála jen na prvotním nápadu a vizuálním zpracování. Navíc, hra je laděná do odstínů růžové, fialové a černé, přičemž barvy jsou opravdu výrazné, takže když na ně během pár hodin nedostanete alergii, bude to div. Fe je krásná (ale mohla být variabilnější), milá (ale mohla být tvrdší) a kouzelná (ale těch kouzel mohlo být víc).
