Cities in Motion - recenze tycoonovské strategie
Cities in Motion je budovatelská strategie ve stylu Transport Tycoon (viz nedávné první dojmy), ve které budete dělat šéfa firmy navrhující a provozující hromadnou dopravu v několika velkoměstech. Je to chytrá hra pro chytré hráče a dokazuje to velmi nevybíravým způsobem. Prvních pár hodin se z vás totiž snaží udělat blbce a naprosté ubožáky, kteří nejsou schopni vytvořit fungující a hlavně vydělávající dopravní systém.
Mafia II ohlédnutí: DLC & speciální rozšířená edice
Názor do pranice: škrty druhé Mafii pomohly. Kromě toho, že zřejmě díky nim stihla vyjít před koncem světa, se tak z Vitova příběhu stala tragédie rebela bez příčiny s jasným poselstvím, že zločin je spirála mířící do pekla. A je mi celkem putna, jestli to tak autoři (kolego?) zamýšleli nebo si do výsledku dosazuji tajenku, která tam původně nebyla, respektive být neměla.
Donkey Kong Country Returns - recenze
Je to vlastně hrozně těžké. Zapnete si konzoli, sednete si před televizi a spustíte hru. Začít si utvářet názor o právě hraném titulu až od tohoto okamžiku je však skoro nemožné. A jedná-li se o produkt z dílen Nintenda, je to úplně nemožné. Už jenom pohled na krabičku s tupě se tvářící velkou opicí mě naplňoval lehkým odporem. Nemáme už těchto ksichtů dost? Instalatér s knírkem, růžová koule, gorila s kravatou. Stále dokola. Pln předsudků sedím před televizí a sbírám první banány. Čekám utrpení. „Plošinovky jsou mrtvé!“ píšu si do zápisníku velkými písmeny a nekorektně tak dělám pomyslný nadpis své recenzi.
Cities XL 2011 - recenze
Příběh téhle hry jako kdyby byl ztělesněním nepoučitelnosti některých vývojářů. Původně šlo totiž o online hru s názvem Cities XL (recenze), která stavěla na úspěchu staršího povedeného SimCity klonu City Life (recenze). V Cities XL měli hráči z celého světa na jedné planetě budovat svá města a propojovat je pak pomocí obchodu nebo dokonce spolupracovat na budování některých budov.
Super Meat Boy - recenze
Unesli mu Bandage Girl, životní lásku. A to neměli dělat. Protože on je Super Meat Boy, flák masa, který se nezastaví, i kdyby měl skončit jako sekaná. Tadá, to je celá zápletka téhle nezávislé plošinovky a řekněme si to na rovinu, nezáleží na ní. Jediné, co z ní plyne, jsou občasné, poměrně vtipné animace, ale jinak tu jde o něco naprosto jiného. O ten pocit Kur...doprd...já se z tý zas....pí...pos..., už mě to svinská věc zas zabila. Pevně usazený ve své roli vám totiž supramasitý chlapec přináší démonicky obtížnou, pravověrnou, nekompromisní a kvalitní 2D plošinovku, která jde až na dřeň žánru. Masitou dřeň. Krvavě masitou dřeň.
Dead Space 2 - recenze
Konečně mu vidíme do očí. Isaac Clarke. Jeho jmenovci, Isaac Asimov a Arthur C. Clarke, položili před mnoha lety základy science-fiction. On nyní píše další kapitolu příběhu, který vzdává tomuto žánru neskrývaný hold. Od vydání prvního dílu Dead Space (recenze) neuplynuly ještě ani tři roky, Isaac je ale zpátky a vedle pohledu do jeho unavených očí se můžeme kochat i pokračováním příběhu, který začal v roce 2508 na těžařské lodi USG Ishimura.
Space Hulk: Third Edition - atmosférická deskovka
Deskovka Space Hulk představuje v pořadí již třetí edici hry, jejíž začátky se datují do doby před více než dvaceti roky. Za ten čas - skrze několik rozšíření - doznala zajímavých změn, přičemž zde představená třetí edice si činila ambice vzít ty nejlepší nápady z minulosti a spojit je v kompaktní celek. Bohužel se tenhle záměr nepodařilo tvůrcům realizovat úplně stoprocentně.
Create - recenze
Create, úderný název pro hru, která má být odpovědí na Little Big Planet (recenze druhého dílu). Create, název, který v duších tvořivých hráčů zažehne plamínek naděje. Ovšem jakoby právě sám úder, se kterým se hra představuje, zároveň nemilosrdně plamínek zhášel. Předem bych totiž měl jednu nemilou zprávu - Create není tak úplně o tvoření. Ale bát se hned nemusíte, vaši kreativitu (a o tu jde snad v prvé řadě) si hra i tak vyžádá. Jak už bylo řečeno, v Create v pravém smyslu slova v podstatě nic nevytváříte. Úplně nejpřesněji by se chtělo říct, že všemi úkony ve hře něco dotváříte. Abyste si utvořili stabilnější představu, je vhodné si vysvětlit herní principy.
Splatterhouse - recenze
Pokud jste si mysleli, že víte, co je to krvavá hra, potom jste zřejmě ještě neměli co dočinění s maskovaným hrdinou ze Splatterhouse. Namco se v remaku osmibitové klasiky vůbec nedrželo zpátky, a tak světlo světa spatřila hra plná létajících vnitřností, odhalených poprsí a heavy metalu.
Battlefield: Bad Company 2 - Vietnam - recenze
Hraní Battlefield Bad Company 2 (recenze) má účinek jako velký hrnek kávy. I když budete válčit pozdě do noci, všechna střelba, exploze granátů, projíždějící tanky a budovy hroutící se v oblacích prachu se tak intenzivně zařezávají do mozku, že ničí jakékoli myšlenky na spánek. Za takovým zážitkem stojí jedinečný pohon hry – engine Frostbite, který předvádí destrukci prostředí v nevídaném měřítku. Jedním výstřelem z RPG nebo granátometu zničíte půl baráku, pokácíte strom nebo alespoň rozstřelíte povalující se bednu.
Two Worlds II - recenze
Obvykle, když vás hra neposlouchá na slovo, pomyslíte si, že je prostě blbá. Tohle přesně se mi stalo, když jsem v pokračování Two Worlds dostal koně. Už už jsem viděl svého udatného reka na pláních za městem, v sedle ryzáka cválajícího vstříc západu slunce, ale to tupé, iracionální zvíře se ne a ne hnout. Cože? Mám ho pobízet pravým tlačítkem myši a směrovými klávesami? A to jako pořád, i za jízdy? Kdo TOHLE vymyslel?
Gray Matter - recenze
Day of the Tentacle, Broken Sword, Monkey Island, Indiana Jones & The Fate of Atlantis. Chybí vám v tomto výčtu legendárních adventur nějaký další název? Určitě ano. A skoro bych se vsadil, že většina z vás by do pětice jmenovala některou z her série Gabriel Knight. Dáma, která stála za jejím fantastickým příběhem, se jmenuje Jane Jensen a od dob vydání třetího dílu se po ní v herním světě slehla zem. Částečně za to mohla nechuť velkých firem financovat vývoj nových adventur, částečně i její osobní ambice věnovat se knižní tvorbě.
Arma 2: Private Military Company - recenze
Bohemia Interactive nezahálí a zásobuje fanoušky relativně rozsáhlými stahovatelnými přídavky pro Arma II: Arrowhead (recenze). Jak už název napovídá, Private Military Company vás uvrhne do role příslušníka soukromé agentury kontraktorů, lidově řečeno nájemných žoldáků. Těch je v dnešním Afghánistánu a Iráku snad víc než regulérních vojáků a jejich služeb využívají i vlády. Nejinak je tomu i ve virtuálním Takistánu a je to rozhodně vynikající téma pro vojenský simulátor.
LittleBigPlanet 2 - recenze
Roztomilí hadroví panáčci z LittleBigPlanet (recenze) se zapsali do srdcí miliónů hráčů z celého světa. Tato oceňovaná arkáda vyšla pro PlayStation 3 v říjnu 2008 a díky velkému úspěchu se zhruba o rok později dočkala i „péespéčkové“ verze. Neuvěřitelné se tehdy stalo skutečností a vývojáři z týmu Media Molecule dokázali, že klasické arkády rozhodně nepatří do starého železa, když se chytí za ten správný konec. LittleBigPlanet si kromě řádu myšího kožíšku odnesl rovněž pěknou řádku ocenění za hru roku a nebylo pochyb, že se pod taktovkou Sony kutí druhý díl.
Čtenářská recenze: Call of Duty: Black Ops
Počet fanoušků Games.cz na Facebooku se zvedl o další stovku, což znamená, že vydáváme další čtenářskou recenzi, jak jsme na začátku slíbili. A pořád platí, že k tomu do budoucna přistoupíme pokaždé, když se počet našich fanoušků na Facebooku zvedne o 100. A nyní již recenze od jay.jay.13 (původní znění najdete zde).
H.A.W.X. 2 - recenze
Po překvapivě dobrém Apache: Air Assault (recenze) od ruských Gaijin Entertainment mi přistála na stole placka s dalším leteckým „simulátorem“, tentokrát pro změnu od rumunské pobočky Ubisoftu. Uvozovky u slova simulátor jsou zcela na místě, protože HAWX 2 (dále už bez otravných teček) má se skutečným simulátorem asi stejně společného jako automatový Outrun s Gran Turismem 5 nebo spíš Live for Speed. To ovšem není žádná chyba. Outrun je určitě pro řadu hráčů zábavnější než jeho realistický brácha a to samé může platit i pro létající stroje těžší než vzduch.
Nail'd - recenze
Je snadné být k offroadovým závodům na PC skeptický, obzvlášť po tom, jakou hrůzu předvedl FUEL od Codemasters. Prázdného místa na trhu se rozhodl využít rakouský Deep Silever, který zapřáhl polské programátory ze studia Techland. Ti jsou známí především svými westernovkami Call of Juarez. Nejsou ale nováčky ani v závodních hrách, mají za sebou například povedené Xpand Rally nebo poněkud obskurní FIM Speedway Gran Prix. U Nail’d však zapomeňte, že se kdy žánr závodních her spojoval se simulátory, jeho pojetí je čistě arkádové.
Čtenářská recenze: Silent Hill: Shattered Memories
Počet fanoušků Games.cz na Facebooku se zvedl o další stovku, což znamená, že vydáváme další čtenářskou recenzi, jak jsme minule slíbili. A pořád platí, že k tomu do budoucna přistoupíme pokaždé, když se počet našich fanoušků na Facebooku zvedne o 100. A nyní již recenze od Nyctalopa (původní znění najdete zde).
Sonic Colours - recenze
Modrá renesance. Tak by se dal označit rok 2010 v podání Sonica. Ikonická postava videoherního světa patřila v poslední dekádě spíš na vzpomínkové párty retro maniaků a na výrazný zářez v moderní éře čekala marně. Jenže letos se mraky rozestoupily a modré ježaté slunce se opět ukázalo. Začalo to dvěma vcelku povedenými tituly Sonic & SEGA All-Stars Racing (recenze) a Sonic the Hedgehog 4 - Episode 1. A jako potvrzení vzestupného trendu přichází Sonic Colours na Wii, který boduje na všech úrovních.
Drakensang: Řeka času - recenze
RPG jsou významným hráčem herní scény. Jednou jsou dole, jednou nahoře, ale vždy tu jsou a jejich věrní fanoušci stojí při nich. S každou generací RPG hry prochází vývojem, který odpovídá jak současným herním trendům, tak celkovému popkulturnímu obrazu, který se odráží v herní sféře. Dnešek patří přímočařejším, silně dějovým a film evokujícím kouskům (ať už je to Mass Effect nebo Dragon Age), případně speciálním odnožím, jako jsou například JRPG. Má tedy cenu vydávat v této době tituly, které se drží klasického pojetí RPG žánru? Druhý Drakensang je dostatečně ráznou odpovědí.
