Cities in Motion - recenze tycoonovské strategie
7/10
zdroj: Archiv

Cities in Motion - recenze tycoonovské strategie

Datum vydání:
25. února 2011
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

13. 2. 2011 14:16 | Recenze | autor: Tomáš Jung |

Cities in Motion je budovatelská strategie ve stylu Transport Tycoon (viz nedávné první dojmy), ve které budete dělat šéfa firmy navrhující a provozující hromadnou dopravu v několika velkoměstech. Je to chytrá hra pro chytré hráče a dokazuje to velmi nevybíravým způsobem. Prvních pár hodin se z vás totiž snaží udělat blbce a naprosté ubožáky, kteří nejsou schopni vytvořit fungující a hlavně vydělávající dopravní systém.

Věřím, že ne jednoho hráče to zlomí a se znechuceným výrazem ve tváři hru smaže. A udělá chybu. Jednak proto, že nevydržel, a také, že si nepřečetl tuhle recenzi, kde se vám pokusím nastínit, jak téhle strategické potvoře srazit hřebínek a pěkně si s ní užít.

Pánem MHD

Velká města vám leží u nohou, stávají se hřištěm a výzvou pro vaši společnost budující hromadnou dopravu. Oproti jiným hrám nejste králem dopravy ve fiktivních městech, ale v těch skutečných, které se autoři pokusili vymodelovat. Celkem to jsou čtyři konkrétní města - Helsinky, Vídeň, Berlín a Amsterdam. Každé nabízí trochu jiné možnosti podnikání. Nečekejte však, že Berlín vypadá drasticky jinak než třeba Vídeň.

Autoři hry se skutečnými městy inspirovali pouze v systému rozložení ulic, řek, parků či náměstí. Jinak jsou si celkem podobná (ta herní). V každém městě najdete stejně vypadající budovu obchodního domu, muzea, nádraží nebo školy, což ale nepovažuji za vadu. Jako hráč chcete především jasně identifikovat centra dění, a pokud by vypadal obchoďák nebo nádraží pokaždé jinak, nebylo by to pro hraní moc příjemné.

Města se mění také s dobou. Sandbox hru lze začít už v roce 1920 nebo až 2020, pokaždé je město o kousíček jiné, budovy sice vypadají pořád stejně, ovšem většinou platí, že čím je město modernější, tím více je rozlehlejší. S dobou se mění auta jezdící po ulici i nabídka dopravních prostředků. Jsou jiné ceny elektřiny i pohonných hmot a lidé se chovají odlišně v době hospodářské krize ve třicátých letech než v současnosti. Tomu všemu musíte přizpůsobit budování dopravy, ale upřímně, mezi podnikáním v roce 1920 a 2020 bych čekal větší rozdíl.

Mrzelo mě například, že se doprava omezuje vždy jen na autobusy, tramvaje a metro, v pozdější době ještě málo využitelné lodě a vrtulníky. Rád bych se nechal překvapit koňskými povozy nebo naopak futuristickou dopravou v podobě vznášedel. Tady mohli autoři určitě trochu přitlačit. Čtveřice měst (nepočítám tutoriálové) není také žádná rána, naštěstí je ve hře schopný editor, a tak můžeme sami tvořit nebo si z internetu stáhnout nějakou uživatelskou mapu.

Skutečně nejste hlupáci

Cities in Motion lze spustit v několika režimech. První padne do oka kampaň, která vás ve 12 misích prskne do předpřipravených dopravních kolapsů přítomných velkoměst a musíte se je pokusit vyřešit a sami získat kapitál. Kromě starání se o vlastní pokladnu občas někdo přijde s úkolem: někdy je to skaut, který chce dopravu až ke klubovně, jindy vládce města s přáním zřídit tramvajovou linku od nádraží k univerzitě. Některé věci jsou povinné, skautovi můžete s ledovým klidem říci ne.

Kromě kampaně tady jsou i scénáře, ale on v postatě není rozdíl mezi kampaní a samostatnými scénáři, v kampani jsou pouze scénáře provázané do celku. Navíc scénáře mnohdy nabízejí podstatně zajímavější výzvu v konkrétní době, třeba zajistit dopravu na olympiádu v Helsinkách, řešit, jak přežít v hospodářské krizi, nebo co si počít s vysokou cenou pohonných hmot.

Scénářům tleskám, jsou skvělým oživením hry, zvláště když sandbox hraní nevydrží na tak dlouho. Přeci jenom jsou zde jen čtyři města a na každé z nich platí povětšinou stejný vzorec, jak vybudovat úspěšnou dopravu. A o tomto vzorci si něco napíšeme. Čtěte pozorně a nenechte ze sebe udělat tupce.

Autobusová doprava je nejlevnější, stačí prsknout na ulice zastávky, označit jejich pořadí, koupit autobusy a už vozíte lidičky po Berlíně. Logicky vzato, bylo by dobré nejdříve vydělat nějaké peníze autobusy, než si pořídíte tramvaje vyžadující nákladnější položení kolejí nebo metro s drahou výstavbou tunelů.

Cities in Motion však není zcela logickou strategií a svět se chová přinejmenším podivně. Co byste například dělali, pokud uvidíte, že na zastávkách autobusů se hromadí naštvaní lidé a musejí na spoj dlouho čekat? Jasné, koupíme pár dalších autobusů, více budeme jezdit, více vydělávat. Tak na to zapomeňte! Autobusová doprava je nepochopitelně drasticky málo výdělečná. Navíc autobus rád uvízne v zácpě, a pokud manuálně nerestartujete jednou za pár měsíců každou linku, autobusy se hromadí do štrůdlu za sebe, což je dělá ještě méně efektivní.

Vážně hodně dlouho jsem přemýšlel, co dělám špatně, proč mně autobusy nevydělávají, než jsem pochopil, že s nimi se dá dojet jen do finančního pekla a dluhu. Hra jim prostě nepřeje, musíte stavět tramvaje nebo ještě lépe rychlé metro, to je jediný způsob jak vydělat a vyhrát. Vzhledem k malému počtu typů dopravy, z něhož jeden není moc funkční, to velmi sráží hodnocení hry.

Kde žijí bezdomovci

Autoři se také dost kasali rozdělením města na sociální skupiny. Můžete vidět, kde bydlí a pracují dělníci, obchodníci, studenti nebo kde se potloukají bezdomovci. To je však jen taková omáčka pro sebetrýznivé budovatele. V základu totiž stačí propojovat centra dění, tedy spojit nádraží, obchodní centra, stadióny, letiště a nějaké továrny, a s tím si úplně na začátku vystačíte. Takto jste schopni si vytvořit několik stabilně výdělečných linek a pak už jen pro zábavu a z rozmaru budujete další, támhle dovážíte lidi k domovům, nemocnicím či přístavům.

Tahle centralizace a vlastně jeden zásadní princip, jak hrát úspěšně, mě trochu vadil a po stabilizování příjmů jsme už neměl takovou radost z nových spojů. Ano, pořád řešíte platy zaměstnanců, cenu jízdného, nákup nových tramvají i celkovou reputaci společnosti, bouráte nevýdělečné zastávky a sem tam splníte nějaký úkol, ale ten základ je moc pevně daný a málo kreativní.

Nemohu však napsat, že bych se nebavil. Je požitek hledět na osobně vytvořenou síť dopravy. Zažijete spoustu tvůrčí radosti z toho, jak vám pod rukama vyrůstá síť metra, která je mistrovsky připojena na spoje tramvají, autobusů nebo člunů a vy blaženě koukáte na cvrkot pod vámi i rychle přibývající peníze, jež jste vydřeli z důchodců, studentů i dělníků využívajících vaší dopravu.

Nakonec dobré

Graficky hra nevypadá špatně a život města pod vámi je hezký i uvěřitelný, což je u takové hry velmi cenná vlastnost. Bohužel musím být kritický k některým prvkům ovládání a začnu hned zoomem mapy. Ten je sice velký, ale ne dostatečný, potřeboval bych se vytáhnout ještě výše, zatímco mini-mapa v rohu je moc malá. Pocítíte to zejména při stavbě delších tras.

Informace nejsou také podávány zrovna šikovně. Pokud se například podívám do rozpisu tramvají a najdu nějakou nevýdělečnou, chtěl bych ji hned prodat nebo dát do depa, což jde, ale je to komplikované přes několik menu. Postrádal jsem i podrobnější finanční statistiky pro jednotlivé linky a vozidla. Ovládání je nedokonalé, ovšem nebylo by fér tvrdit, že kazí zábavu a nedá se na něj zvyknout.

S Cities in Motion jsem strávil zhruba 15 hodin a byl to čas příjemný. Zvládnutí principu stavby, osvojení si logiky budovaní tratí a následný skvět impéria mě těšil a nebýt počáteční frustrace, kterou mohli autoři odbourat třeba lepším tutoriálem nebo návodem v manuálu, byl bych hodně spokojený. Na osmičku to však nedalo, chyběla mě rozmanitost dopravních prostředků, málo map a v některých chvílích zabolelo nepříjemné ovládání. Vy už ale víte, že autobusy jsou k ničemu, začnete tedy stavět dopravu bez protivného začátku a Cities in Motion si užijete o něco lépe jak já. Dobře vám tak.

Verdikt:

Cities in Motion dobře zabaví na několik desítek hodin každého fandu Tycoon her. Není to však ani náhodou dokonalá strategie a nestane se trvanlivou legendou, i když na omezený čas určitě zaboduje.

Nejnovější články