Recenze

Quest for Infamy - recenze

Studio Infamous Adventures bylo před dlouhými devíti lety založeno s cílem předhodit hráčům dobrodružství, v němž by se namísto chrabrých princů a jiných udatných hrdinů mohli postavit na stranu pořádného darebáka. Tvůrci sice tvrdí, že Quest for Infamy je klasická point-and-click adventura, jenže tomu se hra blíží jen částečně. Daleko trefnější je zařadit ji někam na pomezí mezi dobrodružnými hrami a RPG tituly. 

Dispatch – recenze superhrdinského návratu filmových adventur

Duchovní nástupce Telltale v plné síle

LA Cops - recenze

Parádní bourák bez střechy, vítr ve vousech, za než by se nemuseli stydět ani nejvyhlášenější hipstři, a letecké sluneční brýle, které dělají z drsných policajtů kreatury běsnící po koblihách. Takové jsou nezbytné propriety nejen všech klasických filmových a seriálových fláků, ale hlavně tvůrců LA Cops, kteří bizarní reimaginaci policajtských sedmdesátek dovádějí až na vrchol absurdity, a v izometrickém světě zhmotňují ta největší klišé s takovou grácií, až je skoro zločinem je nemilovat. A přesto ho s největší pravděpodobností spácháte, protože když se to nehraje moc dobře, ani naolejované kníry nepomohou.

Fallout New Vegas: Honest Hearts - recenze

Národní park Zion. V reálném světě jde o fascinující místo plné symbolismu spojeného s dvěma třetinami abrahámovského duchovního světa. Obsidian Entertainment. Jedna z posledních výsep inteligentní a skutečně hravé a inovativní herní tvorby mezi středními až velkými studii. Fallout. Jedinečný herní svět, který byl v drtivé většině svých herních inkarnací tu mělčí tu hlubší studií morálky, kultury a socioekonomických struktur, aniž by se kdy uchýlil k náročnému filosofování po vzoru Planescape: Torment. Všechno dohromady. Záruka kvality? Lidé jsou líní, zvídaví a Bůh vynalezl scrollovací kolečko. Nebudeme si hrát na napínání, všichni jste už hodnocení viděli. Teď už je jen otázka, zda je to kvalita za rozumnou cenu.

Silent Hill 5 Homecoming recenze EU verze

Návrat do prokletého městečka plného démonů a zbloudilých postav čelil v USA tvrdé kritice. Ztratila ale hra opravdu změnou vývojáře svoje kouzlo?

Blind Fate: Edo no Yami – recenze

Kondenzované trápení kybernetického samuraje

Boyfriend Dungeon – recenze

Libo souboj na kordy?

Silence - recenze

Inspirace je důležitá. Skladatelé nám díky ní přinášejí chytlavé songy, spisovatelé čtivé romány a vývojáři návykové hry. Jenže s inspirací se to, jako s čímkoliv jiným, nesmí přehánět, jinak zabijete osobitost svého díla. Exemplárním příkladem je třeba adventura Silence od tvůrců z Daedalic.

Minecraft: Story Mode - recenze 5. epizody

Minecraft: Story Mode je asi to nejzvláštnější, co Telltale za poslední léta vypustili do světa. Loni v poměrně rychlém sledu vydali čtyři epizody adventury, která se snažily v němém, otevřeném a nesmírně nápaditém světě Minecraftu odvyprávět příběh, který byl upovídaný, lineární a plný klišé. Čili žádná sláva. Čtvrtá epizoda pohádku o kalamitě Wither Storm uzavřela, což však nadzvedlo nejedno obočí, protože epizod přeci mělo být pět. Takže? Následovala tříměsíční odmlka, pátá epizoda konečně vychází, překvapivě nabízí samostatný ucelený příběh, a co je ještě překvapivější: je dobrá.

Capcom Digital Collection - recenze

Capcom Digital Collection je na první pohled docela výhodná kompilace osmi arkádových her vydaných (nejenom) na XBLA. Řadím se mezi lidi, kteří kompilace moc nemusí. Vždycky mi totiž přijde, že utrácím i za hry, které mě nebaví. Tohoto pocitu mě bohužel nedokázali zbavit ani lidé z Capcomu. Na DVDčku se tentokrát nachází: Super Street Fighter II Turbo HD Remix, Final Fight: Double Impact, Super Puzzle Fighter II Turbo Remix, 1942: Joint Strike, Bionic Commando Rearmed 2, Flock!, Rocketmen: Axis of Evil + přídavek Rocketmen: It Came From Uranus a Wolf of the Battlefield: Commando 3.

Rage: Scorchers - recenze

Krajina Rage není žádná cukrátková země. Každých sto metrů pustopusté pouště sužuje mutant nebo nájezdník, ověnčený pro svůj klan typickými proprietami. Ve zřejmě jediném DLC Rage: Scorchers (pracovně překřtěno na Topiči) je tím hlavním otravným hmyzem stejnojmenná banda naondulovaných zrzků s jetpacky. Mají hrozivé plány, které s plamenem v srdci, flintou v ruce a dredatou polonahou buchtou po boku, překazíte.

V.I.P. - recenze

Televizní seriál V.I.P. se sex-bombou Pamelou Anderson se stal inspirací pro vytvoření hry, která jde ve stopách automatové střílečky Virtua Cop a obsahuje i bojové scény s logickými hádankami.

Uncharted: Drake Fortune - mega-recenze

Trojlístek sympatických hrdinů pátrá po pokladu a v patách má dotěrné gangstery. Aneb Tomb Raider v pánských kalhotech schopný krýt se jako v Gears of War. Či spíš Indiana Jones v opravdové next-gen grafice...?

Hard West 2 – recenze temného westernového RPG

Tahový horor na Divokém západě

Deadlight: Director's Cut - recenze

Probíjet se hordami zombií už je ve hrách stejné klišé, jako skriptovaná akční hratelnost nebo postapokalypsa. Všechny tři fenomény se před čtyřmi lety spojily v plošinovce s hutnou atmosférou a svižným tempem pojmenované Deadlight, která vyšla znovu s podtitulem Director's Cut. Bohužel, nic výjimečného s sebou nepřináší. Vychází vlastně v takřka nezměněné podobě, tedy nejen se všemi pozitivy, ale i dosud nevyřešenými problémy. Zaujme proto jen úplné nováčky, nebo masochisty, co si hodlají za každou cenu, byť i nesmyslnou, osvěžit paměť.

Downfall: Redux - recenze

Původní Downfall je adventura z roku 2009 od studia Screen 7. Její Redux verze je nejen updatem po všech stránkách včetně vylepšeného příběhu a nadabovaných postav, ale především připomínkou, že tento skvostný psychothriller existuje. Pokud jste jej ve své době minuli, nic nežehrejte nad datem vydání nebo rozplizlým rozlišením - jde o kousek, který by žádný milovník adventur neměl minout. Zajímat by ale měl mnohem širší paletu hráčů než jsou jen fanoušci žánru.

Cryostasis - recenze

Jako budgetovka by to bylo docela dobré. Takhle je to pouze ucházející pokus o chladný horor, ale zamrzlý tak nějak na půli cesty - stejně jako ten atomový ledoborec u polárního kruhu, který budete prozkoumávat.

The Wolf Among Us – recenze 4. epizody

Bigbymu je co závidět. Vidí jako rys, čmuchá jako žralok a mluví charizmatickým hlasem Adama Harringtona, který by lámal dívčí srdce i přes telefonní drát. Co je ale nejdůležitější, Bigby toho hodně vydrží, což je pro šerifa Fabletown klíčové. Kumpáni do něj mohou vyprázdnit půl kila olova a on jim beztak zakroutí krkem. Bigby to moc dobře ví a svou dominanci si užívá. Jenže pak schytá jednu stříbrnou kulku a skácí se k zemi jako upír. Čert vem otevřenou zlomeninu předloktí, ta se za pár hodin zhojí, ale stříbro, to vážně bolí. Na první minuty čtvrté epizody The Wolf Among Us se vám zkrátka nebude koukat dobře.

The Last of Us: Left Behind - recenze

Na některá DLC se člověk těší, některá jsou mu ukradená a některá mu naženou větší strach než když na něj vyskočí vetřelec, co má nasazenou masku Jasona Vorheese a v ruce drží DVD s kompletní filmografií Zdeňka Trošky. The Last of Us a rozšiřující příběh DLC Left Behind patří zrovna do té poslední kategorie a asi všichni tušíme proč.

Space Hack (Maximus XV) - recenze

Pod názvy Space Hack nebo Maximus XV: Abraham Strong Space Mercenary se skrývá akční RPG ze sci-fi prostředí vězeňské vesmírné lodi plné futuristických zbraní, mimozemských potvor a hi-tech implantátů.

The Wolf Among Us: Cry Wolf – recenze 5. epizody

„Je evidentní, že tvůrci si to nejlepší nechávají na konec,“ zaznělo v recenzi čtvrté epizody The Wolf Among Us. Evidentní to možná bylo, ale skutek utek a velké finále je překvapivě… nepřekvapivé. Více než kdy jindy teď ke slovu přichází osobní preference či pocity, protože The Wolf Among Us, na rozdíl od 99 procent herní produkce, nespoléhá na tradiční herní mechaniky a v prvé i druhé řadě sází na příběh a postavy. Holt filmová adventura. Subjektivní hodnocení stylem „líbí - nelíbí“ je v tomto případě trefnější než snaha o objektivní hodnocení „dobrá - špatná“.

Call of Juarez: The Cartel - recenze

Call of Juarez série prošla s novým dílem zásadní plastikou. Není to ale takové to napravování povislých víček nebo nenápadná botoxová řachanda do čela. Naopak se dá říct, že vizuálně hra vypadá o fous nebo dva hůř než její předchůdce. Překopávalo se však hlavně zevnitř, ostatně sousloví „moderní western“ hovoří samo za sebe. A věřte, že na papíře to ještě zní mnohem lépe než ve skutečnosti.

Guardians of the Galaxy - recenze 5. epizody

Úvod páté epizody s podtitulem Don’t Stop Believin’ je jedním slovem směšný. Začíná v baru, kam Peter Quill alias Star-Lords vyrazil s Rocketem, resp. Gamorou (záleží na tom, kdo se urazil na konci minulé epizody) zapíjet žal poté, co ho všichni ostatní parťáci opustili. Ještě, než ale do sebe vůbec stihl vyklopit první drink, vběhli do baru dvě postavy, se kterými jste se doslova před pár minuty jakože nadobro rozloučili. Prý že si to rozmyslely a je třeba zase zachránit svět. Pete souhlasně přikyvuje. Tohle musí být nejrychlejší a nejzbytečnější dějový zvrat v historii dějových zvratů.

Days Gone – recenze PC verze

Lepší, než jsem čekal

Stellar Blade – recenze PC verze

Lascivní řežba na nové platformě

Red Faction: Armageddon - recenze

Víte, že dnes je lukrativnější domy bourat nežli stavět? Důkazy nám o tom dennodenně dává městská samospráva, když dohazuje spřáteleným demoličním firmám, nebo rovnou městským technickým službám, předražené zakázky. Tak třeba čtyřdenní demolice třech slepených malých domků z počátku dvacátého století stojí v malém okresním městě čtyři miliony korun. A to se ještě starosta chlubí, že cenu usmlouval z původních deseti. A když se ho zeptáte, kolik by stálo zbourat starou školu na náměstí, bez okolků vyplácne kulatou sumu čtyřiceti milionů. To je byznys.