Silent Hill 5 Homecoming recenze EU verze
7/10
zdroj: tisková zpráva

Silent Hill 5 Homecoming recenze EU verze

11. 4. 2009 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Návrat do prokletého městečka plného démonů a zbloudilých postav čelil v USA tvrdé kritice. Ztratila ale hra opravdu změnou vývojáře svoje kouzlo?

Autor: Martin Zavřel
Publikováno: 11.dubna 2009
Verze hry: finální/PS3/anglická
Doba recenzování: 1 týden


Obrázek zdroj: tisková zpráva Návrat do prokletého městečka plného démonů a zbloudilých postav čelil loni v USA tvrdé kritice. Ztratila ale hra opravdu změnou vývojáře svoje kouzlo? Přinášíme vám zasvěcený verdikt dlouholetého znalce série.

Výměna původního japonského vývojářského týmu za americký (Double Helix) poskytla všem kritikům pátého pokračování slavné série nejpádnější argument. Jistě, hra je po určitých stránkách (reálnější pojetí příběhu, akčnější styl hratelnosti) jaksi „američtější“ a snad trochu „přízemnější“. Nesmíme ale zapomínat na to, že tvůrčí tým stále vedl jeden z nejvýznamnějších autorů původního díla, Akira Yamaoka. A jeho rukopis zůstal rozhodně zachován, dodávajíce tak hře dostatek zbožňované ponuré melancholie.

Vtahující výprava
Nesouhlasím ani s občasnou kritikou technického provedení hry. Je možné, že během několikaměsíční konverze dříve vydané americké verze hry pro Evropu došlo ještě k nějakému ladění barevné palety apod., každopádně jisté je, že některá prostředí v pátém Silent Hillu patří k tomu nejlepšímu, co tato série nabídla. Vedle strhujícího příjezdu do zakrvácené špinavé nemocnice na začátku hry (viz. naše první dojmy z americké verze) je to především pasáž uprostřed hry, kdy sestupujete labyrintem vrzajících kovových lávek a schodišť hluboko do temné propasti, plné podivných strojů, zvuků a záblesků dýmajících plamenů. Nebo třeba jedna z posledních lokací hry: starý důlní komplex, plný agresivních nepřátel s anonymními plynovými maskami a krumpáči v rukou.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Grafika je detailní, předměty v prostředí ožívají díky zapojenému fyzikálnímu systému Havok, animace postav včetně „bytostí“ z jiného světa působí dostatečně živě a odpudivě. Speciální efekty typu mlha, kouř a odlesky svítilny ve tmě jsou realistické, nepřehnané a dokonale umocňují syrovou atmosféru špinavého městečka mrtvých, to vše v doprovodu dobře známého zrnitého obrazového filtru.

Jedničku s hvězdičkou si zaslouží speciální efekty přechodu do „Temného světa“ v reálném čase: omítka se začne rozpadat před vašima očima přesně jako ve filmovém Silent Hillu. Ačkoliv některé ranné obrázky a videa ze hry naznačovaly určitou plytkost nebo stejnorodost prostředí, výsledek naštěstí dopadnul docela jinak a výprava je jednou ze silných stránek hry. Nejde sice o technickou revoluci, ale důstojný převod Silent Hillu do HD se rozhodně povedl.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Dávkování strachu
Homecoming nabízí solidní příběh, který vás vtáhne nejen díky zajímavé zápletce: tou je návrat z války do rodného městečka, které se drasticky změnilo, přičemž záchrana vašich bližních přímo souvisí s děsivým odhalením špinavého rodinného tajemství. Hlavním držákem u hry je ale pečlivé dávkování jednotlivých odhalení i děsivých momentů – nervy drásající protahování dlouhých úseků bez jediného nepřítele, brutální nástupy patřičně hnusných bossů, specifické perličky.

Najdete zde například jeden z nejděsivějších momentů v herní historii. Nechce se mi jej prozrazovat, ale naštěstí jich tam je více a tohle je prostě dokonalá ukázka mistrné režie hry. Takže: jdete spletitým bludištěm chodeb, ponořených do tmy. Okolo vás se přerušované rozléhají mechanické zvuky těžkých strojů, díky kterým je těžké odhalit přítomnost potenciálního protivníka po sluchu...

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Dojdete na konec jedné slepé odbočky chodeb, zvuky strojů sem tolik nedoléhají. Na zemi stojí malá špinavá panenka, prostě neživá dětská hračka. Jakmile se na ni podíváte, zašeptá tichounkým hláskem: „Zaaa teeebooouuuu“. Přejde vám mráz po zádech, prudce se otočíte – a centimetr za vámi stojí jedna z nejhnusnějších a nejtvrdších příšer ve hře! Ufff… to se prostě musí zažít.

 Uhni a uhoď
Vrcholem uhlazené a pečlivě gradované hratelnosti je bez diskuze soubojový systém. Jelikož vaše postava je bývalý voják, dokáže se ohánět s nožem nebo sekyrou mnohem šikovněji, než předchozí zbloudilci v Silent Hillu. Výsledkem je citelný důraz hry na souboje zblízka (střelné zbraně a munice jsou vzácným zbožím až do divokého finále hry). Během soubojů na blízko přitom musíte volit mezi tlačítkem pro silný útok, rychlý útok a tlačítkem pro úhybný manévr. Určití nepřátelé jsou zranitelní pouze silným útokem, jiný pouze kombinací a další jsou tak silní, že je hlavní během souboje pečlivě uhýbat jejich útokům.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Systém je tak ve hře dokonale využit a jeho nezvládnutí rovná se vypotřebování vzácných lékárniček před náročným koncem hry. Zato jeho zvládnutí dá vzniknout působivým momentům, kdy během souboje kroužíte kolem protivníka, hbitě uskakujete a přiskakujete, zasazujíce jednu ránu za druhou. Ačkoliv pohodlnější část mého já volala po nižší obtížnosti a munici, musím uznat, že ve výsledku je tento aspekt hry definujícím rozdílem oproti zážitkům z jiných titulů podobného ražení.

Příjemný návrat
Žádná z tradičních náležitostí série nechybí. Hledání předmětů, prohledávání budov za pomoci dynamické mapy a řešení několika puzzle s poetickými nápovědami – to vše bylo pečlivě uhlazeno tak, aby ničeho nebylo příliš a nedočkali jste se žádného zásadního zákysu. Rozhovory a setkání s ostatními lidskými protagonisty patří k tomu nejzajímavějšímu ve hře, což podporuje i poněkud vyšší počet filmových in-game sekvencí. Závěr hry má opět několik variant podle vašich skutků a úspěšnosti během hraní. I pokud zvládnete soubojový systém hry napoprvé, neprokoušete se na konec hry dříve než za slušných deset-patnáct hodin.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky v galerii

Bezvýhradná chvála náleží zvukovému a především hudebnímu doprovodu hry. Akira Yamaoka opět nezklamal, jeho industriální efekty jsou ještě podivnější, posmutnělé melodie dojemnější a písně velkolepější. Největším problémem hry tak nakonec zůstává její věrnost tradici. Dá se říct, že autoři se tak pečlivě drželi prověřené formule série, až vytvořili jakýsi „Silent Hill: 2009 HD remix“.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Je to hezčí, hraje se to příjemněji, ale originalitu zde prakticky nenajdete. Přitom právě strach z neznáma je tou nejdůležitější složkou dobrého hororu (a jedním z hlavních důvodů, proč loni tak skvěle zafungoval Dead Space). Zdá se, že podobně jako Resident Evil, bude muset také tato série po svém pátém dílu vyhlásit návrat ke kreslicímu prknu a zkusit přijít s něčím docela novým.

Stáhněte si: Videa, Trailery...

Související články: Dojmy z americké verze, Preview, Novinky, Recenze filmu Silent Hill, Silent Hill 4 recenze, Silent Hill 3 recenze, Silent Hill 2 recenze

 
Martin Zavřel
autorovi je 29 let, pracuje v 2K Czech, v minulosti sedm let vedl konzolovou sekci Doupěte; nejraději má akční, RPG a hororové hry (plus cokoliv s dobrým příběhem); neobejde se bez kvalitní filmové a herní hudby, relaxuje při tenisu, cestování, plavání a na srazech brněnských Otaku




 
 
Martin Zavřel

Verdikt:

Kvalitní okultní horor s chytlavým příběhem a pohlcující atmosférou. Problém je, že nejen pro fanoušky jde o příliš doslovný návrat k dobře známému. Absenci originality a strachu z neznáma nicméně zachraňuje kvalitně dávkované napětí, akce a celkově slušná hratelnost. Pokud máte Silent Hill rádi, tenhle návrat vás nepřekvapí - ale ani nezklame.

Nejnovější články