| Autor: Levis Publikováno: 7.června 2002 |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Celé boje tedy probíhají vlastně tahovým způsobem - jakmile jednou uspějete, můžete na protivníka útočit stále a on podle herní logiky nemá šanci se vás ani dotknout. Situace v reálu je trochu jiná; nedokážu si představit, že by někdo bojoval stylem V.I.P; tedy že by poskakoval na místě a čekal na protivníkovy rány, a až by se onen protivník jednou netrefil, dostal by se ke slovu ten druhý. Hráč je v tomto případě ohromně zvýhodněn, stačí mu bušit do klávesnice a jestliže nebude přehnaně zbrklý, tak má vyhráno na celé čáře. A i když udělá třeba jen jednu chybu, protivník jej jednou kopne/udeří a poté už je na řadě zase jenom hráč. 
zdroj:
tisková zpráva
Kromě bojů na blízko jsou tu ale přítomny také přestřelky - zde si hra s ničím nezadá se známými automatovými tituly od Segy. Protivníci nabíhají ze všech stran do zorného pole kamery, případně se při nabíjení schovávají za překážky, a hráč je svým hledáčkem pouze odstřeluje, pohyb nijak nemusí ovládat. Kromě základní pistole se v průběhu hry dostane ke slovu třeba i Kalašnikov anebo Sniper puška, ale taktika zůstává stejná - jedno tlačítko na střelbu a druhé na nabíjení, které je jako tradičně nerealisticky rychlé a munice máte neomezeně. • Adventurní část hry Aby se o hře neřeklo, že je to jen prachsprostá mlátička říznutá střílečkou, obsahuje také dějovou složku. V.I.P. je tým osobních bodyguardů, který se skládá z nafintěných holčiček a nadpozemsky silných chlapíků a má za úkol rešit euvěřitelné případy. Zápletka hry se točí okolo plastického chirurga, jemuž u domu přistálo hejno chlapíků v černých oblecích - tito muži se jej pokusili zastřelit. S příchodem agentek a agentů V.I.P. se počet protivníků ještě několikrát zmnohonásobí a zápletka hry se teprve začíná rozvíjet. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Adventure část hry, lépe řečeno ta „neakční“, se skládá především z puzzlů - například případ, kdy hráč musí sestavit puzzle obličeje, aby se dostal do zaheslovaného počítače, je docela směšný. Rozhodně méně realističtější než ten, kdy musíte klávesami vyhledávat body v grafu, který představuje radiový signál využíván vašimi protivníky. • Audiovizuální zpracování 
zdroj:
tisková zpráva
Grafika ve V.I.P. je jedním slovem ošklivá. Autoři hry místo pečlivé práce s vymodelováním každého místa, kde se odehrává nějaký souboj, jednoduše využili pár vyfocených, případně načrtnutých obrázků na pozadí. Jediné, co je tak animováno 3D akcelerátorem, jsou modely postav, které jsou také dost odbyté. Aspoň se pak člověk nesmí divit, že to plynule běží i na Voodoo kartách.Na druhou stranu - video scény prezentované v obyčejných, nekomprimovaných AVI videích jsou udělány výborně. Pravděpodobně zde byla užita CGI technika, protože postavy vypadají velice realisticky a jsou vymodelovány s velikým důrazem na detaily. Ubi Soft navíc na videích nešetřil, takže po každém kole (jedno trvá vždy jen pár minut) se dočkáte nových událostí v ději. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Hudební složka V.I.P. se ke hře dle mého názoru hodí. Při soubojích se střídají rockové písničky, které pochopitelně ne každému padnou do noty, ale ke hře a jejímu stylu krásně padnou. Hůře už jsou na tom zvuky doplňující, ať už jsou to nerealitické „bojové“ výkřiky vašich hrdinů anebo chrčivý zvuk kulek ze sniperky. 
zdroj:
tisková zpráva
V.I.P. je ukázkový příklad obyčejné komerční hry. Nenabízí nic zvláštního, nemá žádný náboj a jediné, co by ji eventuálně mohlo zařídit alespoň nějakou prodejnost, je všudypřítomná propaganda Pamely Anderson/Lee, která dosahuje takových rozměrů, že po každém kole si za získané body můžete přikoupit jednu z jejích nabízených fotek. |
| Levis připravil: jd |
