Tales from the Borderlands – recenze 2. epizody
8/10
zdroj: tisková zpráva

Tales from the Borderlands – recenze 2. epizody

20. 3. 2015 20:30 | Recenze | autor: Miloš Bohoněk |

Tři a půl měsíce! Skoro čtvrt roku trvalo čekání na druhou z pěti epizod Tales from the Borderlands. Ostuda. Vynásobte ten čas třemi a dostanete interval, během něhož jiná studia zvládnou udělat kompletní hru. Telltale Games mají zkrátka moc velké oči, nabrali si příliš mnoho projektů (aktuálně dělají na šesti titulech!) a zoufale nestíhají (nebo je omezují smlouvy s vlastníky licence, ale to se nikdy nedozvíme). Jaká je pointa epizodického modelu, když epizody rozdělují čtvrtletní propasti, během nichž spolehlivě zapomenete rozjetý příběh? Tales from the Borderlands zkrátka nemá cenu kupovat po epizodách - raději počkejte na konec roku, kdy snad série vyvrcholí. Když totiž pominu příšerný vydavatelský plán, půjde dost možná o jednu z nejlepších adventur poslední doby.

Kdy naposled jste se u hry upřímně nasmáli? Jistě, u multiplayeru s partou kamarádů si užijete srandy kopec, ale kdy naposledy vás vesele bavil scénář a herecké výkony virtuálních postaviček? Humor je něco, s čím si vývojáři doteď neumí pořádně poradit, a když už na něj dojde, jedná se zpravidla o pouhé jednohubky a easter eggy.

V jádru opravdu vtipných titulů je však na trhu jako aut projíždějících tunelem Blanka a druhá epizoda Tales from the Borderlands ukazuje, že skvělá úvodní epizoda nebyla jen výkřikem do tmy, leč nastavila laťku, které se zjevně chce držet celá hra.

Černý humor ještě nikoho nezabil

Na dvojici protagonistů, tj. korporátního slizouna Rhyse a podvodnici Fionu, si dělají zálusk Rhysův nadřízený z Hyperionu, lovci odměn, nedoceněný ex a samozřejmě i žravá fauna na planetě Pandora. Totálně nesehranému tandemu i jeho „kamarádům“ jde neustále o kejhák, ale většinou je to všechno podávané se správnou mírou nadsázky a explozivní hudební intro druhé epizody považuji za vůbec jednu z nejzdařilejších scén, které kdy Telltale vykouzlili.

Poněvadž jsme na druhou epizodu s podtitulem Atlas Mugged pěkně dlouho čekali, předchází jí vyčerpávající shrnutí událostí z první epizody. „Já vím, trvalo to dlouho,“ přiznává vypravěč a spouští. Jeden klíč k bájnému sejfu, dvě hratelné postavy, desítky banditů a miliony dolarů ve vzduchu. Celé vyprávění probíhá retrospektivně v „současnosti,“ aniž bychom věděli, co se „teď“ vlastně děje. Děj má spád, umí chytit, překvapuje a zároveň není hloupě předvídatelný – netuším, co se stane příště a strašně se to chci dozvědět. Takhle má vypadat epizodické vyprávění!

Nejlepší (ne)přítel

Tales from the Borderlands je sice v prvé řadě adventurou od Telltale, ale odehrává se v univerzu Borderlands od studia Gearbox a jako taková svou předlohu respektuje. Jde jí to skvěle. Všude je to samý cynik, a když výjimečně narazíte na postavu, která se vás nesnaží kuchnout, okrást nebo aspoň zesměšnit, zarazíte se a čekáte nějakou zradu. A tak se na jednu stranu smějete u vtipně bestiálních hlášek, které trousí Handsome Jack (kdo miloval jeho radiokomunikaci v Borderlands 2, ten tu bude v sedmém nebi), leč zároveň víte, že mít tenhle geniální despota možnost, vydloubne vám oko vidličkou a hodí ho rybičkám do akvárka.

Druhá epizoda s podtitulem Atlas Mugged sebevědomě buduje na základech vystavěných jedničkou a prohlubuje jednotlivé postavy, které si nelze nezamilovat. Zatímco v Game of Thrones a The Walking Dead mi někteří „herci“ dost splývali, v Tales from the Borderlands je každá postava jedinečná, má své místo a baví. Autoři v druhé epizodě navíc pár nových tváří představují a kromě parádně zahraného Handsome Jacka, který jim samozřejmě vévodí, si svých pět minut slávy střihne i sympaticky dětinský mechanik Scooter s jeho populárním servisním řetězcem Catch-a-Ride.

Třebaže jsem se většinu čas usmíval, došlo i na hlubší seznamování se s minulostí hlavních postav. Fiona a její sestra se vypořádávají s odkazem jejich nevlastního otce (jestliže jsou podvodnice, on je superpodvodník), Rhys řeší možnou zradu za jeho zády a při odhalování tajného projektu korporace Atlas, k němuž se nachomýtli jako slepí k houslím, jim pomalu dochází, že se zamotali do něčeho až nepříjemně velkého.

zdroj: Archiv

Adventura, co dělá adventurní věci podruhé

recenzi první epizody se už mluvilo o „adventuře, co dělá adventurní věci“, protože na nějaké prozkoumávání prostředí a sbírání věcí nejsme v dnešní době u Telltale zvyklí. Jenže právě to Tales from the Borderlands zvládá i v druhé epizodě a je evidentní, že na hře dělali trochu jiní lidé než na Game of Thrones.

Ačkoli Atlas Mugged nezabere ani dvě hodiny, párkrát se regulérně projdete, dostanete možnost utratit své peníze (záleží na tom, kolik jste jich dosud zvládli získat) a dokonce i vyřešíte jeden triviální puzzle. V zásadě jde jen o hledání elektrických skříněk a spokojování drátků, ale jak už bylo řečeno, na podobnou míru „svobody“ nejsme u produkce Telltale zvyklí.

Skvělý děj, skvělé postavy, skvělé dialogy – Tales from the Borderlands nadále zůstává výbornou adventurní sérií. Oproti simultánně vycházející Hře o trůny, která jde na jistotu a opatrně statuje vedle mnohem slavnější předlohy, je druhá epizoda Tales from the Borderlands svébytným, ambiciózním a hlavně tuze zábavným dílem. Už aby tu bylo pokračování!

Verdikt:

Nehorázné čekání stálo za to! Ačkoli je druhá epizoda o dost kratší než první, udržuje si spád, humor a náramně baví od začátku do konce. Historky z Borderlands mají našlápnuto k velkému úspěchu... až vyjde celá první řada.

Nejnovější články