zavřít

Fallout New Vegas: Honest Hearts - recenze

PC

Recenzovaná verze: PC

Vychází na platformách: PC, PS3, X360

Hodnocení redakce ?/10

Jak hodnotíme

Recenzovaná verze: PC

Vychází na platformách: PC, PS3, X360

Hodnocení redakce ?/10

Jak hodnotíme

- Recenze autor: Jan Smejkal Komentáře: 0

Národní park Zion. V reálném světě jde o fascinující místo plné symbolismu spojeného s dvěma třetinami abrahámovského duchovního světa. Obsidian Entertainment. Jedna z posledních výsep inteligentní a skutečně hravé a inovativní herní tvorby mezi středními až velkými studii. Fallout. Jedinečný herní svět, který byl v drtivé většině svých herních inkarnací tu mělčí tu hlubší studií morálky, kultury a socioekonomických struktur, aniž by se kdy uchýlil k náročnému filosofování po vzoru Planescape: Torment. Všechno dohromady. Záruka kvality? Lidé jsou líní, zvídaví a Bůh vynalezl scrollovací kolečko. Nebudeme si hrát na napínání, všichni jste už hodnocení viděli. Teď už je jen otázka, zda je to kvalita za rozumnou cenu.

Druhé DLC k Fallout New Vegas bychom mohli rozebrat z několika hledisek - z toho žádaného a z toho skutečně důležitého. Vezmeme to popořadě. Tvoří jej jedna poměrně velká semi-open world lokace osázená značným množstvím dungeonů. Dále tu máme 15 nových zbraní, zhruba stejný počet hadrů i zbrojí a dvě desítky nových poživatelností. Jsou tu tři hlavní frakce, jedna minoritní a jedna zastoupená dvěma svými členy, ale jinak přítomná hlavně svým duchem a důležitou úlohou v pozadí. Nechybí tu jedna nová potvora, několik nových variací na bestie již známé a zástupy lidských protivníků. Dohromady to dává zhruba 4-5 hodin herní doby a 35 000 slov v unikátních řetězcích (sakum prdum včetně poznámek a vlastních jmen). A nyní k hledisku druhému.

DLC začíná až falloutově genericky. Signál, úkol. Tím je ochrana karavany, která se snaží najít novou cestu do Nového Kanaánu, který Legie a její (prozatím nepodrobení) spojenci odřízli od Západu. Jsou jistá omezení, ale vzít si s sebou můžete prakticky cokoliv. Samozřejmě v první minutě ihned po vstupu do Zionu se vše velekrásně zvrhne a vy nakonec řešíte úkol zcela jiný.

Abyste se dostali zpět do Mojave, musíte nějak vyřešit zdejší situaci - dva kmeny "primitivů", kulturně ne náhodou připomínajících americké Indiány nebo tichomořská kmenová společenství, jsou terorizovány agresivním kmenem Bělonohých, patolízaly Legie. Ony dva kmeny vede ústřední postava Joshuy Grahama, bývalého legáta Legie, jenž byl po neúspěchu první bitvy o Hooverovu přehradu pro výstrahu polit smolou, zapálen a hozen do Grand kaňonu. Nikdo mu v pustinách neřekne jinak než Upálený (Burned Man) a jeho zjev odpovídá jeho ranám. Už základní hra se povídačkami o něm hemží, čili jeho existence ani osud nejsou tajemstvím.

Vedle již zmíněného dodejme, že jde původem o mormonského misionáře z Nového Kanaánu, který se po založení Legie a následném přežití svého trestu opět považuje za zbožného křesťana. Postava je to setsakramentsky zajímavá a vzhledem k jejímu pohnutému osudu skýtá obrovský potenciál k tomu, aby se stala nezapomenutelnou. Situaci mezi kmeny můžete vyřešit doslova "téměř jakkoliv". Dokonce i tak, že můžete mít celou hru dokončenou za bratru krásně vtipných 15-20 minut, pokud se budete hrát "blow all that shit up!" stylem. Po zásluze tak ale přijdete o veškerý obsah, který je určen skutečným hráčům Fallout her.

Celé DLC je prodchnuto velkým množstvím skrytého a skrytějšího humoru, jehož podstatu vám k vašemu dobru nehodlám ozřejmit. Je taktéž velmi osvěžující, že svět tohoto DLC není samonosnou jednohubkou, ale je součástí falloutovského světa, který doplňuje, rozšiřuje a s nímž tvoří promyšlený celek. Vzpomeňte si na většinu DLC pro Fallout 3, které toto dokonale postrádaly. Silnou devízou her od Obsidianu jsou skvělé dialogy, propracované postavy, promyšlená struktura světa i vzájemných vztahů postav a frakcí, zajímavé myšlenky a morbidní smysl pro humor. Vše je přítomno, bohužel však v trestuhodně komprimované podobě. Ve všech aspektech.

Témat, která zajímavý příběh zpracovává, je, jak by naši slovenští bratia řekli, neúrekom. Najdete tu napravení, přerod, exodus, obětování, mormonství, moralitu silnější logiky, ale i absurditu a současnou spásnost náboženství i božství, kulturní syntézu a degeneraci, relativismus, vývoj jazyka, střet kultur a ještě mnoho dalších. To vše doplňuje symbolismus na steroidech, zvláště ten religiózní. Brýlatí mezi námi už možná slintají blahem, bohužel díky nuzné ploše 35 tisíc slov se vás většina z toho dotkne s razancí velmi líných neutrin.

Celá hra (respektive DLC) je zkrátka stručná, což vede k tomu, že jen pramálo věcí vás dokáže uhranout natolik, že byste byli ochotni přehlédnout větší či menší kixy. V zápalu úspornosti pak dochází třeba i k tomu, že jinak velmi dobrý a neotřesitelně logický příběh se náhle ve svém závěru hnusácky zadře, když na pozadí celou dobu pracně budovaná morálka padne na držku díky neuvěřitelnému logickému lapsu. Za jeden z největších zločinů proti lidskosti pak považuji fakt, že prakticky hned po prvním hovoru s hlavní postavou se dozvíte veškerý průběh vašeho následujícího snažení. Ne, není a nemůže to být záměr, je to fušeřina. Takový stav už je zralý jen na letmý úklon ze slušnosti a odchod do šatny pod palbou nahnilých rajčat.

Ani Joshua Graham nezůstal ušetřen a díky stručnosti, která se projevuje na veškerém obsahu DLC, nedokáže dostát potenciálu své zajímavosti, který sliboval jeho načrtnutý osud. Joshua zůstává zajímavý jen ve velmi hrubých konturách, díky čemuž si budete pamatovat spíše jeho osud a auru, která jej ve světě kolem obklopuje, než jeho samotného. Ostatní figury trpí podobným syndromem. Je smutné, že jedinou plnohodnotně zpracovanou a bezkonkurenčně nejlepší částí hry je soubor poznámek, které naleznete v jeskyních. Doporučuji, abyste jim věnovali pozornost. Vyprávějí zajímavý příběh a zároveň budují auru jedinečného „fenoménu“, jehož vliv na oblast a její obyvatele pocítíte na mnoha a mnoha úrovních.

Dead Money bylo na ploše 80 000 slov a 12 hodin herního času příběhovo-vztahovým koncertem pro ústřední kvartet. Navíc se ještě dokázalo soustředit na důkladnou prezentaci (pro Fallout značku) nových herních principů a neotřelých designérských struktur (němá postava, doslova osobnostně rozdvojená postava atd.). Naproti tomu Honest Hearts se snaží na ploše 35 000 slov a čtyř hodin herního času zpracovat takové množství zajímavých a náročných témat, které by slušely hře minimálně desetkrát větší. Ve všech ohledech. A právě toto je hlavním a bohužel i velmi závažný nedostatek druhého přídavku k FNV.

Druhou ránou z milosti je primitivní design herní náplně, ústředního problému a cestě k jeho řešení. Přímo z klávesnice hlavního designéra sice později vyšlo přiznání, že na vývoj Honest Hearts bylo velmi málo času a vlastně sloužilo prakticky jen jako přemostění časové mezery mezi přídavkem prvním a třetím (velmi dobrým Dead Money a výtečným Old World Blues), ale to žádného hráče bohužel neuspokojí. Naopak spíše hrozí vyvolání pocitu zklamání a podvedení.

Je potěšující, že se i nad takovýmto projektem a za takovýchto šibeničních podmínek tvůrce nad herním obsahem setsakramentsky hluboce a důkladně zamyslel. Ostatně, bylo by úchvatné odhalovat stovky ve hře přítomných, drobných designérských detailů. Ale k čemu to je, když 90 % toho nejdůležitějšího obsahu je nuceně ohlodáno na kost až na samotnou hranici únosnosti!

Přestože Honest Hearts nepostrádá neotřelé prostředí, ani ústřední příběh a s ním spojená témata nerezignují na svou zajímavost, ta vše prostupující nucená zkratka a sázka na jistotu jednoduchosti tvorby ho sráží na smutný průměr. Celé to působí dojmem, že se chlapci půl roku věnovali vymýšlení kostry zápletky, studiu problematiky nastíněných témat a cizelování kdejaké koniny v detailu a to důležité - hratelnost, příběh, obsah a rozsah dialogů - spíchli přes poslední noc na kofeinovém tripu.

Hry od Obsidianu jsou většinou komplexní, relativně složité a inteligentní, ale zároveň je u nich často cítit pachuť nevyužitého potenciálu, která je v tomto případě až příliš silná. A jestli máme brát Honest Hearts jako test, zda lze na malou plochu a nízký počet postav aplikovat design open-world hry, tak musím říct:"Hell no!".

Díky tomu, že jsem vedl překlad Honest Hearts, prošlo mýma rukama v různých fázích práce dobrých 90 % všech textů. Můj vztah k tomuto DLCčku se tak díky odhalení všech témat a nucenému pochopení nalezených symbolů stal značně vřelejším. A nejsem sám, podobně je na tom i můj kolega z týmu. Není však možné očekávat, že by takovým vývojem prošla valná část hráčů, které spousta kvalit chtě nechtě mine, stejně jako minuly mě, když jsem Honest Hearts poprvé hrál. Proto nemůžu být shovívavý, a kdybych měl Honest Hearts udělit číslo, bylo by to přesně na 5 z 10.

Když si to tedy shrneme, tak DLC Honest Hearts bylo vyvinuto studiem Obsidian ve velmi krátkém čase, čemuž odpovídá výsledek. Je sice inteligentní, promyšlené, originální a plné fascinujících detailů, ale také krátké, stručné, herně primitivní, plné nevyřčeného a ke vší smůle je vybaveno i několika zásadními lapsy. Potenciál v tomto případě výrazně převyšuje realizaci. Je to zkrátka nuda. Zajímavá a nabízející mnoho kvalit, ale pořád nuda.

DLC obecně nehodnotíme číselně, veškeré informace najdete v textu.

Tagy: akční RPG postapokalyptická

Zdroje: Vlastní

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.

Hledáme nové členy týmu, pokud umíš programovat, pojď mezi nás. Více informací.