Recenze
Close Combat: The Longest Day - recenze
12. 8. 2011
|
Tomáš Jung
Je to k neuvěření, ale série Close Combat si udržuje pozornost virtuálních stratégů téměř patnáct let. Aktivně se hraje i modifikuje, i když od prvního dílu vypadá graficky pořád skoro stejně. Close Combat je podhoubí válečníků. Určitě nejsem sám, kdo na téhle hře vyrostl, a kdo si užíval napínavé realtime bitvy druhé světové války v pěti dílech původní série. Je třeba dodat, že hra postupně dospívala a s každým novým dílem se něco vylepšilo, až série doběhla k pátému a poslednímu přírůstku Invasion Normandy, který je právě základem pro recenzovaný remake Close Combat: The Longest Day.
Ghost Recon: Shadow Wars - recenze tahovky od tvůrce X-Com
13. 4. 2011
|
Jan Vitík
Jméno amerického spisovatele Toma Clancyho je asi většině hráčské veřejnosti alespoň minimálně známé. Ale co takový Julian Gollop? Nevíte? Tak to zkusíme obráceně. Starší z vás si jistě pamatují na oceňované hry UFO: Enemy Unknown (1994) nebo X-COM: Apocalypse (1997). A právě jejich tvůrcem je britský vývojář Gollop, aktuálně zaměstnaný v kancelářích Ubisoftu v Sofii, kde pracoval na launchovém titulu pro Nintendo 3DS. Když se tato informace poprvé objevila, vzbudila velká očekávání, protože titul Tom Clancy's Ghost Recon: Shadow Wars měl patřit do stejné žánrové škatulky jako jeho předchozí mistrovská díla, tedy taktických tahových strategií.
Rayman Origins - recenze
21. 12. 2011
|
Aleš Smutný
Je odvážné přijít v dnešní době s plošinovkou, která sází na zcela tradiční schéma, na jaké jsme byli zvyklí před mnoha lety a chtít za ni běžnou cenu. Žádné XBLA a PSN tituly se slevou, ale pěkně naplno. Mohu však zodpovědně říct, že se tyhle peníze vydané za Rayman Origins vyplatí. Není to inovativní hra, není to hra, která by sázela na moderní prvky, není to typický AAA titul, který na vás dělá ramena. Ale je to pekelně návyková, zábavná a krásná hra, která vás velmi pomalu omotá svými digitálními chapadly a než se nadějete, už jste v jejím pestrobarevném chřtánu.
James Bond: 007 Nightfire - recenze
3. 12. 2002
|
Redakce Games.cz
Tajný agent jejího veličenstva James Bond se přes knihy, filmy a konzole konečně dostal i na osobní počítače v akčním Nightfire. Jak dopadla plná verze a jak si stojí ve srovnání s No One Lives Forever 2?
Pillars of Eternity: The White March - recenze 1. části
11. 9. 2015
|
Václav Pecháček
Občas se stane, že vám v restauraci naservírují vynikající jídlo, na kterém si pochutnáte, až se oblizujete za ušima, a navíc je ho přesně tak akorát. Možná vám v žaludku ještě zbývá místo na jeden dva knedlíčky a sběračku omáčky, ale… spíš ne, spíš je všechno úplně tip ťop. Přibližně tak jsem se cítil po dohrání Pillars of Eternity, jehož hlavním chodem byl vynikající příběh, kvalitní dialogy a velmi dobrý soubojový systém. Chtěl jsem si po té baště dát dvacet, ale kuchtíci v Obsidianu se rozhodli, že mi přece jen ještě trošku té dobroty přidají. A tak mi na stole přistál první díl datadisku The White March.
Halo: Combat Evolved Anniversary - recenze
18. 11. 2011
|
Aleš Smutný
Je to velký kluk. Je mu už deset let. Že je to málo? Ale vždyť je to herní postava, a na takovou, upřímně řečeno, to je už docela dost. Úctu si však nezaslouží jen kvůli věku. Tenhle chlapík (nu, spíše genetický upravený nadčlověk) se totiž stal ikonou. Zelená zbroj, zlatý průzor, vzdorný postoj, případně ještě mihotavý třpyt štítu... John-117 alias Master Chief patří mezi nejvýznamnější a nejikoničtější herní postavy. A stejně tak série Halo patří k nejvýznamnějším střílečkám, ať už z hlediska příběhové kampaně nebo multiplayeru.
Guardians of the Galaxy - recenze 4. epizody
5. 11. 2017
|
Miloš Bohoněk
Recenze třetí epizody Guardians of the Galaxy od Telltale začala kritikou technické stránky, avšak nakonec smířlivě uznala, že „nejde o nic, kvůli čemu byste herně-seriálové Strážce Galaxie nemohli dohrát.“ Kdo by to byl čekal, recenze čtvrté epizody nemůže začít jinak. Nyní však s dodatkem, že kvůli bugu ji skutečně dohrát nelze. Hra totiž v jeden moment cca 15 minut před koncem prostě zamrzne. Pravda, bavíme se jen o PC verzi (konzolové jsou OK), a když jsem hru zkoušel na jiném stroji s jiným grafickým nastavením (detaily zde na fóru), cíle jsem se nakonec dobral. To každopádně nemění nic na tom, že Telltale zkrátka selhávají.
Minecraft: Story Mode – recenze 4. epizody
30. 12. 2015
|
Miloš Bohoněk
„Vždyť redstone se přeci nedá aktivovat křesadlem… Tahle konstrukce by v Minecraftu nedržela pohromadě, písty a slime blocky se o sebe takhle neopřou… Škoda, že to prase nespadlo do ohně, by z něj byl rovnou řízek.“ Protože Minecraft: Story Mode je docela nudná záležitost (viz recenze první, druhé a třetí epizody), přizval jsem si ke hraní čtvrté epizody mladšího sourozence, který, stejně jako většina jeho vrstevníků, Minecraft pravidelně mastí. Dopadlo to přesně tak, jak byste se obávali: moc ho to nebavilo, nejvíc se bavil kritikou věcí, které Telltale ve své adaptaci „zprznili“, a těšil se, až se zase vrátí do normálního Minecraftu.
Locomotion - recenze & průvodce hrou
6. 10. 2004
|
Redakce Games.cz
Chris Sawyer nám po deseti letech konečně předkládá nástupce slavného Transport Tycoonu. Ten potěší dopravní magnáty přidáním tramvají či jiných zlepšováků, ale zároveň zarmoutí některými zjednodušeními.
Game of Thrones – recenze 4. epizody
24. 6. 2015
|
Miloš Bohoněk
Zatímco se pátá řada seriálové Hry o trůny vzpamatovala a po vlažné první polovině diváky konečně donutila k úžasu, videoherní Hra o trůny se po slibné třetí epizodě vrací do poněkud mdlých kolejí. Se čtvrtou epizodou s podtitulem Sons of Winter je to trochu jako na houpačce. V jednu chvíli jako kdyby někdo příběhu o zbídačených Forresterech vlil do žil svěží krev, jindy však vyprávění regulérně nudí a ukazuje, že nápad rozdělit hru do šesti epizod namísto pěti prostě nebyl dobrý.
Need for Speed: Most Wanted - recenze
6. 11. 2012
|
Václav Rybář
Jejda, to už je zase podzim? Mohli bychom Needům zas a znovu počítat letokruhy, ohlížet se přes rameno a mudrovat nad tím, že poslední The Run a staronový Most Wanted mají asi tolik společného, co má Veyron s Trabantem. Ale proč se vzájemně zdržovat. Rovnou přeskočíme hodnocení exteriéru a interiéru a nastartujeme. Hmm, nezní to špatně. Dokonce to zní povědomě. Hádanka: Je to závodní arkáda, ale NfS to není. Co to je?
Binary Domain - recenze
12. 3. 2012
|
Aleš Smutný
Znáte ten pocit, když víte, že přichází hra, u které cítíte, že nedopadne úplně podle představ tvůrců? Takový ten pocit: „ano, vypadá to zajímavě, vymysleli jste zajímavé mechaniky, máte hezké trailery, ale už teď vím, že se to bude hrát se stejnou lehkostí s jakou tlačíte mrtvou krávu po štěrkové silnici“. Jsou to prostě případy, kdy se velké naděje a ambice tvůrců nemilosrdně srazí s tvrdou realitou, která je rozemele na produkt přinejlepším podprůměrného ražení. Tak přesně takový pocit jsem měl pokaždé, když jsem něco psal či četl o japonské taktické akci Binary Domain. A hle, jak jsem se mýlil!
Disciples II: Dark Prophecy - recenze
13. 2. 2002
|
Redakce Games.cz
Ještě před příchodem dlouho očekávaných Heroes of Might and Magic IV je tu jiná tahová fantasy strategie, která s nimi má mnoho společného, ale zároveň přináší i některé originální prvky.
Prince of Persia: Písky času CZ - recenze
3. 10. 2004
|
Redakce Games.cz
Akční hra, která navazuje na klasická dobrodružství perského prince, po necelém roce konečně vyšla i ve verzi s českým dabingem, který jsme srovnali s originálním anglickým zněním a to včetně MP3 ukázky.
Songs of Silence – recenze nejinovativnějšího nástupce Heroes of Might & Magic
4. 12. 2024
|
Michal Krupička
Audiovizuálně překrásné dílo
The Legend of Zelda: Echoes of Wisdom – recenze osvěžujícího spojení tradice a inovace
26. 9. 2024
|
Šárka Tmějová
Zelda nebude sedět v koutě
Star Wars Outlaws – recenze akční adventury z otevřeného světa Hvězdných válek
28. 8. 2024
|
Šárka Tmějová
Zlodějka v zajetí stereotypu
Everspace: Encounters - recenze
8. 11. 2017
|
Pavel Skoták
Everspace se mohla už od early accessu pochlubit stabilní zábavnou hratelností, která ale přece jen po nějaké době ukazovala, jak je obrovský vesmír vlastně prázdný. Poletování lodičkou je skvělé, ale dokonce i umělá inteligence, která hlavnímu hrdinovi dělá společnost, se přežije. A tak se Bůh, v tomto případě tvůrci, rozhodli vesmírný konflikt oživit postavami a úkoly a šířit tak po galaxii trochu života skrze rozšíření s názvem Encounters.
Death Stranding 2: On The Beach – recenze
23. 6. 2025
|
Šárka Tmějová
Kurýrství s duší i výbušnými psy
Blue Prince – recenze ohromující puzzle adventury
7. 5. 2025
|
Patrik Hajda
Okamžitá klasika, budoucí legenda
The Elder Scrolls IV: Oblivion Remastered – recenze
28. 4. 2025
|
Jakub Malchárek
Návrat do Cyrodiilu po 19 letech
Terminator 2D: NO FATE – recenze akce ze staré školy
12. 12. 2025
|
Jakub Malchárek
Hasta la vista, baby!
Final Fantasy VII Rebirth – recenze PC verze skvělého JRPG
12. 2. 2025
|
Michal Krupička
Jak dopadl prostřední díl remaku na PC?
Kingdom Come: Deliverance 2: Odkaz kovárny – recenze přídavku z Kutné Hory
15. 9. 2025
|
Šárka Tmějová
Z rytíře hrdým kutilem
Warcraft III - průvodce multiplayerem
13. 8. 2002
|
Redakce Games.cz
Jeden z nejlepších hráčů Starcraftu a Warcraftu v Čechách se s námi podělil o své bohaté zkušenosti se síťovým hraním RTS od Blizzardu. Nebo snad někdo nechce vědět, jak vyhrávat na Battle.netu?
Unity of Command II – recenze rozšíření Barbarossa
2. 6. 2021
|
Mars Vertigo
Wehrmacht, Rudá armáda a ruská zima
Immortal: Unchained – recenze
17. 9. 2018
|
Vilém Koubek
Vydávat hru ve stylu série Souls v době, kdy už ani studio From Software, původní tvůrce Dark Souls, nemá chuť dále ždímat relativně vyčpělý žánr, je provokace. V podstatě se tím totiž snažíte říct, že dokážete nesčetněkrát vykradený koncept ozvláštnit natolik, aby ještě někoho dokázal bavit. Studio Toadman Interactive se prostřednictvím Immortal: Unchained pokouší nesmrtelnost žánru prokázat zatížením na palné zbraně. A bohužel krutě selhává.
We Happy Few – recenze
14. 8. 2018
|
Šárka Tmějová
Představte si ten nejkrásnější, na pohled nejšťavnatější kousek ovoce, perfektně zralý a vybízející k ochutnání. Máte? Fajn. A teď si představte, že se do něj s chutí zakousnete a vzápětí zjistíte, že je to voskové ovoce z výlohy asijského bistra. Takže ho rychle vyplivnete, ale stejně máte problém zbavit se pachuti svíček na patře. Tahle metafora není možná úplně dokonalá, ale We Happy Few na mě zapůsobilo nějak podobně.
Gloomhaven – recenze počítačové adaptace nejlépe hodnocené deskovky světa
12. 11. 2021
|
Patrik Hajda
Náročný a bohatý dungeon crawler