Maze: Solve the World's Most Challenging Puzzle je jedinečná kniha z roku 1985. Není to zrovna hutné čtení. Má sotva 90 stránek a textu v ní moc není. Zato spousta dveří. Velká spousta. Jednotlivé stránky vyplňují ilustrace místností, z nichž vede vícero cest do dalších místností na dalších stránkách.
Nečte se od začátku do konce. Dveře vedou zdánlivě nahodile na jiné stránky. A vy máte jediný úkol – dostat se z výchozí místnosti do místnosti číslo 45 a zpět za pouhých 16 tahů. Proč že se na Gamesech vůbec bavíme o nějaké 40 let staré knize? Protože bez ní by pravděpodobně nikdy nevznikl novodobý herní klenot Blue Prince.
Designér hry Tonda Ros totiž silně vycházel z tohoto unikátního „únikového“ zážitku od Christophera Mansona (stejně jako před 31 lety studio Interplay, když tvořilo adaptaci Riddle of the Maze), kterého zároveň k projektu přizval, aby ilustroval několik objektů ve hře a navrhl nějakou tu hádanku.
Blue Prince je proto hra plná místností a dveří. Ale také neskutečných puzzlů a obrovských tajemství. A cíl? Nehledáte bájnou místnost číslo 45, nýbrž 46! Beze srandy… A je to neopakovatelná zkušenost.
Dědictví s výhradami
Když se mladík s obyčejným jménem Simon jednoho dne dozví, že se právě stal dědicem obrovského panství po svém strýci, netuší, že důvod k oslavám je předčasný. Dědičné právo má totiž zlomyslnou podmínku – najít pokoj číslo 46.
zdroj:
Raw Fury
zdroj:
Raw Fury
Ono by na tom nebylo nic až tak divného, když podobná sídla mívají deset koupelen, deset ložnic, několik heren, skryté zkratky a bůhví co všechno ještě, kde se prostě každý zákonitě musí ztratit. Jenže tenhle dům má do obyčejného sídla daleko. Pokud jste třeba četli či viděli Zámek a klíč, pak už trochu začínáte tušit, odkud vítr vane.
Přestože z neměnné vstupní haly vždy vede trojice dveří do tří směrů, tak po jejich otevření na vás pokaždé čeká jiná místnost. Řekněme, že to je kouzelné panství, které má neskutečně promyšlený obranný mechanismus a udělá vše pro to, aby se jen tak někdo nedostal do snad skutečně existujícího pokoje 46. Zároveň ale dělá i vše pro to, aby někdo vyvolený byl schopný místnost najít.
Nezapřené deskovky
Z herního hlediska je Blue Prince velice přímočarou hrou, která by ale nemohla být rozvětvenější… Otevřete dveře a dostanete na výběr ze tří náhodně zobrazených místností. Je tedy jen na vás, zda se za dveřmi ukrývá ložnice, herna, strojovna, nebo dokonce zahrada či hvězdárna. Kdo hrál stolní Zámky šíleného krále Ludvíka, bude mít mírnou průpravu.
Nejprve zhodnotíte dostupné informace o místnosti, co třeba poskytuje anebo vyžaduje. Pak zvážíte, kolik z ní vede dalších dveří a jakým směrem. Máte tu totiž plán domu rozkládající se na ploše 9 x 5 místností a jiná tajemná místnost Antechamber je na nevzdálenějším konci. Váš dlouhodobý cíl.
zdroj: Raw Fury
Pokládáním místností a jejich procházením se tak snažíte dostat až na druhou stranu budovy, což je ale částečně o štěstí. Pokud vám v přímém koridoru přistane nabídka místností, z nichž vám ani jedna neumožní pokračovat v cestě, pak se musíte otočit na podpatku a hledat cestu jinudy.
Že už žádná jiná není? No, na to si radši rychle zvykněte, protože Blue Prince je neskrývaný roguelite. Dříve či později vám možnosti zkrátka a dobře dojdou a vy budete muset odpískat den. A nemusí to být jen proto, že už dveře nikam nevedou. Na celý den máte totiž povoleno jen 50 vstupů do místností a jakmile vám vyprší, vaše snažení rovněž končí.
V závěti jasně stojí, že pokud místnost 46 nenajdete během jediného dne, budete se o to muset pokusit od začátku. A protože při novém průchodu narážíte na nové místnosti (vždyť jich tu je přes čtyři desítky!) a na jiných místech, není vůbec snadné se ke svému cílit dostat. Tím spíš, když vlastně absolutně netušíte, která bije.
Lahodné tajemno
Kromě pár výukových lístečků vám hra sama pomocnou ruku nepodá. Každá místnost vypadá zajímavě, v každé jsou podivné předměty, u nichž tušíte nějaký význam, ale ať je zkoumáte sebevíc, ničeho se nedopátráte.
To proto, že Blue Prince vyžaduje trpělivost. Obrovskou dávku trpělivosti. Autor do hry naházel tolik hádanek, že vás jimi naprosto zahltí a pořádně vás zmate. Z počátku si nemůžete být jistí ničím a netušíte, čeho se týká tahle věc a čeho jiná, zda mají něco společného či nikoliv.
Teď mě nechápejte špatně, to není výtka. Jen díky obrovskému množství skutečně rozlehlých a napropojovaných hádanek se ani při jednom průchodu nenudíte. Protože nikdy nevíte, za kterými dveřmi najdete nové vodítko.
Co jeden hráč objeví během prvních několika hodin, to jiný odhalí až po celých propařených večerech. Ale stejně tak se druhý může dozvědět něco, co dosud prvnímu unikalo. Někdo hru dohraje rychleji, jiný pomaleji, ale všichni se parádně baví.
Přestože jsou ve hře i klasické a hezky zpracované hádanky využívající například matematiku, výrokovou logiku či šifry, tak to hlavní masíčko se děje všude kolem vás, máte ho přímo na očích, aniž byste to často věděli.
Milý deníčku…
A už teď vám prozradím, čím si mě hra získala ze všeho nejvíc – bez tužky a papíru se tu prostě neobejdete. Během hraní jsem popsal stránky a stránky papírů, kde jsem si dělal nejrůznější poznámky, zapsal každý nález, který mi přišel důležitý, vypsal jsem si pravidla některých opakujících se hádanek, abych jimi rychleji proklouzl. Vypisoval jsem si již nalezené odpovědi na některé otázky, snažil se propojovat poznámky mezi sebou, přicházet na řešení…
Zkrátka a dobře pořádná dodatečná vrstva zábavy, díky níž si budete připadat jako Indiana Jones při hledání pokladů. Nepamatuji si, kdy naposledy mě hra přiměla vytáhnout tužku a papír a bylo to tak neskutečně osvěžující. Víc takových her, do kterých se skutečně musíte ponořit a ne jimi jen profrčet k další vycházející novince.
Je v tom systém
Postupně totiž přicházíte na obrovskou spoustu věcí. Naučíte se, co čekat od jednotlivých typů místností. Že když chcete víc běhat, potřebujete ložnici. Že v kostele se platí. Zapamatujete si, kde jsou klíče odemykající zamčené dveře a kde drahokamy, jimiž si vybíráte speciální místnosti.
Když poprvé najdete třeba lupu, hned vás nemusí napadnout, kde půjde použít. A až vás to napadne, jste štěstím bez sebe a plní očekávání, kam všude vám otevře cestu. Pak najednou narazíte na poštu a zjistíte, že si můžete vylepšit příští průchod. Překvapí vás místnost, která vám nedá vybrat z dalších místností, zatímco jiná vám dovolí si výběr vyměnit.
Jsou tu místnosti mající vliv na jiné místnosti. Pokoje, které sílí s přítomností ostatních místností. Místnosti, které se objeví jen za určitých podmínek… Tolik nápadů! Osmiletý vývoj je tu prostě dobře patrný. A to, co se zprvu jeví jako naprosto náhodná hra, se po čase rozvine v něco se stanovenými pravidly, která musíte odhalit a využít ve svůj prospěch, chcete-li se tím vším prokousat ke svému cíli. A ano, jsou tu i možnosti, jak se trvale zlepšit mezi jednotlivými pokusy, ale pšt.
Osudy minulých
Přestože hra z počátku působí velice zdlouhavě, neustále vám buď předkládá něco nového, nebo nacházíte něco neviděného v již známých kulisách. Začnete lépe rozvažovat, do jakých místností chodit v jaký čas. Kdy má smysl se vracet ve vlastních stopách a přijít tím třeba o pětinu dostupných bodů pohybu a kdy je lepší postupovat kupředu.
Nelze ale pominout fakt, že pro odhalení veškeré té kvality musíte přečkat velmi pomalý rozjezd plný tápaní.
A když už se náhodou budete cítit trochu bezradní, uvědomíte si, že vyjma samotného panství jsou tu i jeho přilehlé zahrady, které sami ukrývají spoustu tajemství, jež vám nedají spát. A aby toho nebylo málo, je vše doprovázené občasným nalezením nějakého toho dopisu od předchozích obyvatel domu a jejich přátel, ještě sporadičtěji nějakou tou cutscénou.
A vyprávění umí jak pořádně chytit za srdce, tak třeba i trochu rozesmát, když si představíte situaci nebohé pána, který na panství přijel pracovat v laboratoři, ale v dalších dnech ji už nedokázal najít.
Blueprints
Pokud vytrváte, dočkáte se velkého finále, jen abyste zjistili, že hru Blue Prince ani náhodou nemůžete odložit. Protože jste určitě nevyřešili ani zdaleka všechny záhady. Protože vám dá nové důvody sídlo dále objevovat. Protože vás prostě a jednoduše baví pořád dokola budovat celé panství a i po desítkách investovaných hodin zažívat neskutečné momenty, kdy se vám chce zvolat Heuréka!
Blue Prince je zkrátka jedinečný zážitek. First person logická adventura se svérázným vizuálem a příjemným soundtrackem, která je postavená na neméně jedinečné knize, okořeněná o smysluplné roguelite prvky a využívající principy deskových her. Takový mix se jen tak nevidí a to, že může takhle dobře fungovat, je až zázračné.
Nelze ale pominout fakt, že pro odhalení veškeré té kvality musíte přečkat velmi pomalý rozjezd plný tápaní, že spousta vašich pokusů dostat se na druhou stranu sídla skončí čistě proto, že vám přijdou tři nehodící se místnosti, a i takovou drobnost, že hru nelze běžně uložit – musíte ukončit den, tedy příště hrát od začátku (což občas zabolí, když jednotlivé průchody mohou trvat i hodinu).
Jsou to ve výsledku ale jen malé nedostatky na jinak vybroušené hře, která se zapíše do historie po boku takových velikánů jako Portal, The Witness, Outer Wilds, Return of the Obra Dinn, The Talos Principle nebo třeba Braid. Pohodlně se usaďte, popadněte blok, naostřete tužku i mozkové závity a rozluštěte celou řadu výborně vykonstruovaných záhad.