Jonathan Blow si ulevil

Samurajové, severské ságy i formule

Nudit se nebudeme

Jonathan Blow znovu udeřil

Hádanka hned na úvod. Co se stane, když se sejde pět nezávislých vývojářů v jedné místnosti? Poskytnu vám malou nápovědu: záleží na roce, ve kterém se sejdou. Kdyby k tomu došlo v roce 2008, budou si notovat, jak se jim skvěle daří, protože mohou své výtvory prodávat na Steamu nebo Xbox Live bez potřeby vydavatele. Kdyby se sešli v roce 2011, budou ještě pořád nosit na tváři úsměv, ale zároveň si postěžují, že her vychází nějak hodně a je těžší se prosadit, pokud je Steam, Sony, Apple nebo Microsoft nepromují na homepage. V roce 2013 by už měli mírně nakyslé úsměvy, protože většina jejich prodejů se odehrává jenom během slev, no a když se sešli během GDC 2016, tak už rovnou hovořili o tzv. indiepokalypse – konci distribuce nezávislých her, jak ji nyní známe. Hrozí ale skutečně něco podobného? Nebo si jen i tvůrci nezávislých her musí připustit, že úspěch se nedostaví automaticky, když udělají dobrou hru, jen proto, že je „nezávislá“? Titulek článku na otázky ústy tvůrců sice odpovídá, ale závěr je též potřeba podložit argumenty. Tady jsou.

Utratit miliony dolarů, získané z prodeje jednoho úspěšného titulu, se dá mnoha způsoby - třeba šest let trvajícím vývojem další hry. Utratit miliony sázkou na jednu kartu se také může a nemusí vyplatit, ovšem v případě Jonathana Blowa se dá taková zhýralost jistě pochopit - jeho Braid byl zcela výjimečný titul a od připravované hry The Witness lze očekávat rovněž netradiční zážitek. Jen to holt není zadarmo.