Máte rádi tahové strategie, kde vaši hrdinové velí armádám, zabíráte města a ideálně k nim zasednete s přáteli během dlouhých večerů? Ano, mluvím o etalonu zábavy, který proslavila série Heroes of Might & Magic (pamětníci vědí, že Warlords byli dřív, ale historie ráda zapomíná). Zatímco třeba nedávné Songs of Conquest se drží žánrové škatulky celkem pevně, Songs of Silence se jim sice podobají názvem, ale s vymezením nakládají o poznání svobodněji. Berou si totiž prvky karetních her či autobattlerů a tvoří mix, který skvěle funguje spolu s kouzelným audiovizuálním stylem.
Píseň světla a temnoty
Svět Songs of Silence se na první pohled nijak nevymyká žánru fantasy. Jsou tu lidi, co se rádi rozpínají a bodají si nože do zad, temné síly, které všechno požírají, i staré národy, ke kterým mladší cítí nenávist, ať už z podložených důvodů, nebo prostě proto, že si navzájem nerozumí a rozumět nechtějí.
Na první pohled prostě nic originálního. Jsou tu ale dva zásadní důvody, proč zápletka funguje. Prvním je fakt, že postavy v kampani jsou výborně napsané, stejně jako jednotlivé střípky příběhů o celém světě kolem vás. Druhým je potom fantastická vizuální stránka.
zdroj: Chimera Entertainment
Nejde jen o celkově kouzelnou grafiku včetně překrásných ilustrací, které doprovází vlastně každý aspekt hry. Pokud jste někdy přemýšleli, jak by to vypadalo, kdyby Alfons Mucha kreslil epické fantasy, právě Songs of Silence vám tuhle vizi názorně předvedou: Portréty jednotek, ilustracemi karet, hrdinů a hrdinek, ale i třeba vítěznými obrazovkami a samozřejmě předělovými filmečky.
Nečekejte klasické fantasy. Místo koní jezdí kavalerie třeba na býcích, jednotky prázdnoty jsou zase kostry různých tvorů obklopené energií a první národ představuje humanoidy bez očí, kteří využívají třeba chodící věže.
Příběh kampaně začíná za lidskou frakci, kde se ujmete královny Lorelai, která přišla ke koruně po smrti svých rodičů, když její domovinu zaplaví prázdnota. A tak vyrazí hledat nový domov pro zbytek svého národa, vedená poslem vstříc událostem, které můžou rozhodnout o osudu celého světa.
Rámec misí se nijak nevzdaluje žánrové klasice. Budete dobývat nepřátelské území, čelit nájezdům, ale třeba i plnit vedlejší úkoly rozeseté po mapě, i když těch je minimum.
Hlavním tahákem je pak bezesporu vizuální zpracování jednotlivých animací, ale i kvalitní dabing a příjemně napsané postavy, které spolu často mluví i během prostého pohybu po mapě. Navíc díky neobvyklosti celého světa je i zábava odhalovat motivy jednotlivých frakcí, kdy se navíc strany průběžně střídají, a tak postupně nahlédnete za oponu prakticky všem.
Pestrý mix, který neomrzí
Když se na Songs of Silence podíváte, z obrázků skutečně na první pohled může připomínat další variaci na HoM&M. Jenže to není tak docela pravda. Po mapě se sice pohybujete po tazích a máte své hrdiny, hrdinky i města, ale zbytek už se dost liší.
Ve hře nacházíte tři suroviny. Za zlato kupujete primárně jednotky, stavební materiály vylepšují stavby na mapě a magická energie umožní sesílat kouzla, navíc každá frakce využívá jiný druh této energie.
Jednotlivé lokace, které zaberete, produkují různé množství těchto surovin. Nejde ale jen o doly, zároveň v osadách můžete kupovat jednotky a vylepšovat je, což kromě vyšší produkce odemkne i nové posily do vaší armády a přidá třeba i hradby, které znemožní útočníkům město jednoduše obsadit.
zdroj:
Chimera Entertainment
Kromě zvyšování samotné úrovně má každé město ještě volné parcely na unikátní budovy. Ty ale nestavíte přímo, musíte mít hrdinu, který si je ve svých schopnostech odemkne a dojede na místo, které chce vylepšit. Tak se dají odemknout dodatečné jednotky nebo bonusy k obraně či prosperitě. Vtip je ale v tom, že jinak je každé město vlastně unikátní. Ano, máte k dispozici základní jednotky své frakce. Někde ale na vyšších stupních můžete verbovat lučištníky, jinde jízdu a jinde zase mágy. A nečekejte karavany, všechno si musíte objet hezky osobně se svými hrdiny.
Naštěstí každá armáda má kromě jednotek na bojišti i místo pro rezervy a ve městech můžete verbovat na denní bázi. Přesto mi přišlo, že logistika a celková taktika na mapě světa byly kolikrát mnohem důležitější než v samotných bitvách.
Songs of Silence v tomto ohledu přichází s dvojicí užitečných vychytávek. První spočívá v tom, že pohyb vašich hrdinů je rozdělený na dvě fáze. Když se pohnete jen o polovinu bodů pohybu, můžete se skrýt před zraky okolních armád. Pokud zakončíte svůj pohyb třeba v lese, nikdo vás bez detekční magie neuvidí, a pokud najede na pole okupované vaší armádou, automaticky zaútočíte s výhodou - a stejně tak když na něj během dalšího tahu vyskočíte z úkrytu.
Kořist z bitev se automaticky nepřenáší do vašich globálních zásob. Místo toho vám v polích určených pro záložní jednotky armády přibývají karavany naložené cennostmi. Ty musíte dopravit do hlavního města. Hádáte pak správně, že pokud je po cestě někdo porazí, vaše těžce vybojované cennosti připadnou jim.
Podobně fungují i artefakty, které trochu nahrazují vybavení hrdinů. Pokud chcete využít bonusy, musíte je mít na políčkách pro zálohy, a tak pořád balancovat, zda potřebujete artefakty, záložní jednotky, nebo volné místo na suroviny ze soubojů.
Nemluvě o tom, že některé schopnosti hrdinů a hrdinek umožní právě vyvolat jednotky ze záloh přímo na bojiště. Tyto mechanismy také opodstatňují využívání sekundárních hrdinů v podobě podpůrných zásobovacích armád. Navíc jsou ve hře i podpůrné karty schopností, které jde hrát i na další armády v dosahu. Tak si třeba i uprostřed cesty můžete rozložit tábor, který zrychluje léčení, nebo vyvolávat nové jednotky a vylepšovat ty stávající.
zdroj:
Chimera Entertainment
Karty a automatické bitvy
V samotných bitvách pak vaše jednotky jednají automaticky a v reálném čase. Vy můžete zasáhnout jen pomocí karet, které máte k dispozici a většina z nich pochází od vašeho hrdiny či hrdinky. Někdo může nasměrovat déšť magických střel, jiný dává štíty, další vyvolá dočasné posily.
Nechybí ale ani schopnosti jednotek. Třeba letce můžete pomocí jejich karty poslat rychle na jinou pozici na bojišti, boj u vašich hradeb vám zase propůjčuje nové karty, jako je třeba déšť šípů z obranné bašty.
Musím se přiznat, že mi trvalo poměrně dlouho, než jsem si na soubojový systém zvykl. I kvůli tomu, že bitvy proti menším skupinám na mapě jsou docela triviální a taktika přichází až v pozdějších kolech nebo proti jiným hrdinům. I tam mi ale chyběla třeba možnost rozestavět jednotky přímo před začátkem souboje. Formaci totiž můžete měnit jen na mapě světa a u silnějších nepřátel vám nezbude nic jiného než prostudovat rozložení armády a pak zvlášť přeskládat svoji armádu.
zdroj:
Chimera Entertainment
Kdo a kde na bojišti stojí, je totiž klíčem k úspěchu. Jednotky jdou přímo na zteč, a tak nechcete, aby vaše jízda najela do kopiníků, zatímco ta nepřátelská projede mezerou do vašich křehkých střelců, mezitím co se pěchota těžkopádně motá ve středu bojiště.
Zároveň se taky musíte naučit alespoň základní slabiny své armády a schopnosti nepřátel. Karty schopností a kouzel totiž v boji fungují pouze na cooldown, a i když se zpočátku zdá, že se vyplatí prostě hrát okamžitě všechno, co vám přijde pod ruku, opak je pravdou.
Sladké taktické vítězství je spíše o trpělivosti. Jízda na nebeských kancích prorazí pěchotu, vrhne se na střelce a v tu chvíli se nepřátelská kavalerie na dvounohých ještěrkách dostane do vašich zadních řad. Což je přesně ten moment, kdy se hodí zahrát kartu letu a nechat svá zářivá zvířata dopadnout do jiné části bojiště jako boží zlobu. Samozřejmě by šlo zahrát kartu hned zkraje bitvy a vrhnout se nepříteli rovnou do zadních linií, jenže nechat své vlastní střelce odkryté pro kavalerii pro ně může být ve finále zdrcující.
zdroj: Chimera Entertainment
Zkrátka a dobře, při pohybu na mapě často musíte hrát tak, aby vaše ztráty a zranění byly co nejmenší. Léčení je totiž celkem pomalé, hlavně pokud váš hrdina či hrdinka neumí léčivá kouzla. Ztráta každé skupiny bolí hlavně proto, že si pro novou musíte dojet až do města, kde se dají najmout, a navíc jsou vcelku drahé.
Hrdinové za odměnu
Kromě kampaně je samozřejmě k dispozici i skirmish, kde si zahrajete proti umělou inteligencí řízeným oponentům nebo jiným hráčům a hráčkám. Nutno říct, že hře bohužel chybí lokální multiplayer a budete se muset spokojit s online šarvátkami nebo sólo hrou proti AI.
Na začátku můžete volit jen náhodné hrdiny a hrdinky. Konkrétní si pak budete muset odemknout. K tomu slouží systém výzev, který se mi sice líbil, ale těm z vás, kterým se nechce hrát kampaň, trochu limituje možnosti, protože výzvy vycházejí z obou herních režimů.
On je totiž tenhle výběr vcelku zásadní. Hrdinové a hrdinky disponují unikátními kartami a v samotné bitvě dost poznáte, jestli jde třeba o létající nebo střílející typ. Navíc jejich specializace hraje mnohem větší roli. Jednotlivé úrovně vám nabídnou vylepšení stávající karty nebo přidání nové, kdy je často na výběr z jedné, kterou využijete na mapě světa, a druhé, která figuruje v bojích. Liší se také základními počty jednotek, které mohou mít naráz na bojišti, ale všem se tenhle počet zvyšuje o jednu za úroveň.
Obecně vzato tak sice hrdinové a hrdinky působí unikátněji, ale samotné metody jejich vylepšování jsou ve výsledku zase mnohem omezenější. Což se pojí i s absencí výbavy, kterou byste je mohli konkrétněji specializovat. Artefakty jsou sice fajn, ale rozhodně jich není tolik a hrozí, že je ztratíte v prohrané bitvě se zbytkem pokladů, které s sebou po mapě vezete. A během hry, kdy najímáte nové postavy, vám hra dá vždy na výběr ze tří náhodných, čímž umí ještě víc prohloubit propast k ideální soupisce.
zdroj:
Chimera Entertainment
Kvůli menšímu počtu hratelných národů nebo třeba absenci budování měst jako takových si myslím, že Songs of Silence nebudou mít takovou trvanlivost jako Heroes nebo Songs of Conquest, které ve mně prostě budily chuť si dát ten pomyslný poslední tah mnohem víc.
Zase ale musím vyzdvihnout fakt, že trojice frakcí se liší herně mnohem víc, než je v žánru zvykem. Je prostě znát, zda hrajete za lidi využívající nebeskou magii, první národ, který z obyčejných civilistů postupně cvičí elitní jednotky, nebo za fanatickou legii specializující se na magii a monstra z prázdnoty, ale trpí nedostatkem jiných zdrojů, než je právě magická energie.
Originální působí i nápad, kdy mapa sice nemá podzemí, ale vlastně na ní existují dvě reality, mezi kterými se přenášíte pomocí bran. Anebo třeba (v případě poslední zmíněné frakce) rovnou přenášíte celé své město z jednoho světa do druhého a fungujete tak na dvou mapách takřka paralelně.
Píseň, která zní krásně, i když občas trochu falešně
Songs of Silence se povedly. Okouzlí svým fantastickým vizuálem, stejně jako hudebním podkresem. Jen od nich nečekejte další Heroes. Mechanicky se odlišují, a ne vždy je to vyloženě ku prospěchu. Nejvíc mi chybí budování měst a propracovanější systém vylepšování hrdinů a hrdinek. Na druhou stranu, jakmile proniknete do automatických bitev vedených pomocí karet, začnete si je užívat. Navíc vypadají epicky.
Kampaň je dobře napsaná a svět zajímavý. Dobře se hrají i skirmishe, ať už proti AI, nebo lidem. Jen se zkrátka nedostavuje taková ta závislost, která vás nechá ponocovat do tří do rána a strávíte u ní vyšší stovky hodin.
