Rekapitulace
Po dramatických událostech na vrcholu ledové Zdi, které výborně zakončily třetí (a dosud nejlepší) epizodu, se vracíme na Černý hrad, kde se Gared Tuttle, jeden ze čtyř hratelných protagonistů, ocitá v pěkně svízelné situaci. Ať už je vaše motivace sebesilnější, na bratra Noční hlídky zkrátka nesmíte vztáhnout ruku. Zhrzený panoš se tak oprávněně obává katovy sekery. Na hradu už pro něj není místo a beztak chce hledat záhadnou pevnost North Grove, která by mohla pomoci jeho nevlastní rodině Forresterů. Jinak řečeno zvažuje dezerci a výlet do ledové severní divočiny. Jen je škoda, že tam Gared asi chcípne, protože se chová jako pako a při nejbližší příležitosti odhazuje kabát i zbraně. Prostě svéráz.
Na jihu naopak panuje věčné sluníčko a Mira Forrester coby služka čerstvě korunované královny Margaery nadále fušuje do obchodu se vzácným dřevem svých krajanů, o které se je snaží připravit konkurenční rod podlých Whitehillů. S nimi nadále zápasí i starší bratr Miry Rodrik, ze kterého sice válka udělala polomrzáka o holi, ale stejně jako Jamie Lannister se učí znovu máchat mečem – a stejně jako Jamie Lannister vykazuje obdivuhodnou míru kuráže. Je milé vidět, že po třech epizodách neustálého ohýbání hřbetu se Forresteři konečně zvedají na zadní a scénáristé jim (resp. vám) konečně dávají možnost udeřit. I udeřil jsem. A pak znova. Až se protistraně zatmělo před očima. Pomsta je sladká. Je ale rozumná?
Kluci v akci
Často vás hra postaví mezi dvě vedlejší postavy, kdy jedna podporuje násilí, zatímco druhá násilí odmítá a varuje před dalekosáhlými důsledky. Martinův svět je však brutální, neférový a Telltale mě během minulých epizod naučili, že i po zdánlivě nejrozumnější volbě mi stejně hodí klacek pod nohy a rozbijí čenich. Proč si tedy též nebouchnout, když to beztak nakonec špatně dopadne… Trpíte-li depresemi, Game of Thrones je asi ta poslední hra, kterou bych vám doporučil.
Bouchání je čtvrtá epizoda plná a nejvíce akce si užije Asher Forrester, kterého snaha získat vojsko pro svou rodinu zavedla až do stanu Daenerys Targaryen. Aby pár desítek jednotek získal, musí pomoci s osvobozením otrokářského města Meereen, což je událost, kterou dobře znáte ze seriálu. Ze seriálu znáte i Daenerys coby Khaleesi - nejdrsnější ženu v Mléčné dráze. Jenže její herecké výkony nejsou i přes dabing Emilie Clarke zdaleka tak silné a pamětihodné. „I’m not going to stop the wheel. I’m going to break the wheel.“ Pamatujete? Na podobné perly se hra bohužel nezmohla.
zdroj: Archiv
Trhněte si
Už v minulosti jsme prokoukli, že zdánlivě zásadní volby ve skutečnosti nejsou zásadní, takže vše nakonec dopadne víceméně stejně. Dnes už můžeme mluvit o jakési formě inflace a znehodnocení hráčova jednání. Scénáristé mě dohnali do stádia, kdy si nad volbami při dialozích přestávám lámat hlavu a neřeším potenciální důsledky svého jednání. Naučili mě, že na mých volbách prostě moc nezáleží. Game of Thrones eliminuje vliv vašeho hraní okatěji než ostatní tituly Telltale a výslednému zážitku to tuze ubírá.
Jedním dechem je třeba dodat, že „hraní“ si tu tradičně moc neužijete. Game of Thrones je interaktivní seriál, na což jsme si už zvykli (kvůli tomu jsme si moderní adventury od Telltale koneckonců oblíbili), a když jsem měl po úvodní půlhodině, tvořené výhradně dialogy, najednou s postavou chodit a na pár věcí kliknout jako v „normálních“ hrách, šlo o nezvyk.
V jiné scéně, kdy jsem s Mirou obcházel hloučky diskutujících šlechticů na oslavě a odposlouchával drby, jsem se naklikal ještě více. Mira dostala překvapivě hodně volnosti, což v pojetí Telltale znamená, že trojici krátkých dialogů mohla protagonistka absolvovat v libovolném pořadí. Podobná míra „volnosti“ ale byla na vývojáře moc a scéna poměrně brzy začala nudit. Navíc trochu kulhala po technické stránce.
Vzhledem k minimalistickému zpracování, malému počtu lokací a důrazu na filmové dialogy je s podivem, že hra i přesto trpí řemeslnými problémy. U rozsáhlých titulů s otevřenými světy je pochopitelné, že se občas prolínají textury postavy a prostředí, ovšem u čistě dialogové hry s fixní kamerou typu Game of Thrones jde o nepochopitelný kiks. A vodovkový grafický styl sice má své kouzlo, ale zároveň působí lacině.
Výše zmíněné koneckonců platí o celé hře. Stále dokáže zabavit, leč v porovnání s výborným a dnes už kultovním seriálem působí jako laciný odvar. Platilo to po první epizodě a bohužel to platí i nyní. Uvidíme, s čím se autoři vytasí v posledních dvou epizodách.
