Recenze

Toy Story 3 - recenze hry nejen pro děti

Filmový Andy na své hračky zanevřel, ale mutace kino hitu od Pixaru láká na různorodý obsah. Kromě plošinovky dokáže být i jako GTA, Tony Hawk či FlatOut.

God of War Ragnarök – recenze

Severská mytologie pro starší a pokročilé

Creaks – recenze nové adventury od Amanity

Copak to skřípe za zdí?

Friday the 13th: The Game - recenze

Když poohlédnete po nějakém opravdu kultovním hororu, vaše oči musí spočinout na sérii Pátek 13. Krvavé řádění, ve kterém hraje prim urostlý šílenec se zakrytým obličejem a parta puberťáků myslících pouze na sex. Film se od premiéry v roce 1980 dočkal řady pokračování, televizního seriálu, knížek atd. Vzhledem k nezměrné popularitě námětu je až s podivem, že se látka nedočkala více videoherních adaptací – jenom dvou. V roce 1989 a letos v podobě Friday the 13th: The Game, kde hlavní roli dostáváte vy a další hráči. Jde totiž o third person survival hru s asymetrickým multiplayerem. Asi už tušíte, že na jedné straně stojí krvelačný Jason Voorhees, na druhé potom puberťáci, kteří se jeho běsnění pokusí přežít.

Night in the Woods - recenze

Čas na famfáry! Pod generickým názvem Night in the Woods, který bych očekával spíš u zbytečného béčkového hororu, se totiž skrývá moderní adventura, jakou jste ještě nehráli. A má navíc všechna esa v kapse.

Cuphead - recenze

Díky nezávislým vývojářům vznikl nový druh videoher, pro které není důležité přibližovat se realitě, ale například kresleným pohádkám. Arkáda Cuphead je od nich prakticky k nerozeznání, i když zdání nakonec poněkud klame. Není to zábava pro děti, a dokonce ani pro většinu dospělých, protože pod andělskou tváří cení zuby ďábelská obtížnost. Bravurně napodobený americký animák si v extrémně drsné akci užijí jen ti nejotrlejší. 

NBA 2K21 – recenze

Dáte 2K dvojku, nebo košem?

Minecraft Dungeons – recenze

Ďábel se skrývá v kostičkách

Yonder - recenze kombinace Zeldy a Stardew Valley

Dostali jste se někdy do životní fáze, kdy jste si uvědomili, že toho násilí ve hrách je už nějak moc? Najednou vám zabíjení desítek, stovek a tisíců virtuálních nepřátel přišlo jaksi cizí, zbytečné a nesmyslné? Pokud je vaší odpovědí hlasité „ANO!“, pak možná naleznete útěchu v mírumilovném putování, které nabízí Yonder: The Cloud Catcher Chronicles.

Skylar & Plux - recenze

Skylar & Plux: Adventure On Clover Island (www.adventureoncloverisland.com) je hravé, barvité a neagresivní dobrodružství pro děti i dospělé. V parádním stylu oživuje to nejlepší z trojrozměrných plošinovek a zároveň umí jít vlastní cestou, když sází na kratší, ale o to dynamičtější herní kampaň v perfektně vyladěném herním světě. Sympatická arkáda mohla jen o chlup lépe vypadat a přimět své hrdiny k dokonalejší spolupráci.

Hitman – recenze první sezóny

Holohlavý nájemný vrah se v roce 2016 rozhodl vrátit ke kořenům série, tudíž jsme se opět dočkali rozsáhlých interaktivních úrovní, kde mohla naplno pracovat naše temná fantazie. Hitman totiž není o tom, abyste svůj cíl jednoduše odpráskli – je potřeba hezké porce vynalézavosti. Je fajn, že se právě tohle vrátilo, avšak tvůrci a vydavatel si některé fanoušky poněkud rozhněvali, když se rozhodli Hitmana vydávat epizodicky v průběhu celého roku. Nyní už máme veškerý obsah pěkně pohromadě včetně vánočního nášupu, takže nastává příležitost zvážit, zda má smysl konečně obléknout černé sako a oholit si hlavu. Alespoň virtuálně.

Call of Duty: Vanguard – recenze

Zpátky do druhé světové války

Román You od scénáristy Looking Glass je dárkem pro pamětníky

Co je spartánky pojmenovaná kniha You? Jde o počin Austina Grossmana, tedy pána z éry Looking Glass Studios, a scénáristy i designéra titulů jako Ultima Underworld II, System Shock, Trespasser, Deus Ex, Epic Mickey či Dishonored. Konečně nadešel čas na delší recenzi (z anglické verze) tohoto literárního díla, které se nepřímo pyšní ambicí být ultimátním románem o hraní her. A když kniha jako tato začíná citátem od Shakespeara, je zaděláno na paralely i skutečně existenciální rozebrání kouzla interaktivní zábavy. Jak však praví stará moudrost, není všechno zlato, co se třpytí.

Warhammer 40,000: Battlesector - recenze

Za Císaře, za Sanguinia, za Baal!

Hearts of Iron IV - recenze

Druhá světová válka je pro počítačové hry vděčné téma. Nejničivější konflikt lidské historie je přirozeně plný momentů, vhodných pro umělecké ztvárnění. Už jsme to zažili ve stovkách her, od stříleček až po strategie. Ale snad žádná z nich se událostem kolem Stalingradu, Pearl Harbor a pláže Omahanevěnuje s takovým smyslem pro detail, jako série Hearts of Iron. Čtvrtý díl v tomhle ohledu rozhodně není výjimkou.

Star Wars Jedi: Fallen Order – recenze

Konec roku 2019 je pro fanoušky Hvězdných válek hodně zajímavý. Na Disney+ začal ambiciózní seriál The Mandalorian, za pár týdnů zamíří do kin devátá filmová epizoda s podtitulem Vzestup Skywalkera a po letech čekání došlo konečně i na singleplayerovou hru – Star Wars Jedi: Fallen Order.

Horizon Zero Dawn Complete Edition – recenze PC verze

Aloy se vrací a sluší jí to ještě víc

Trine 4: The Nightmare Prince - recenze

Zlá novina, hrdinové, princ se nám ztratil! Jednoduchá pohádková premisa o ztraceném princi a stínu šířícím se královstvím konečně nabrala jasné 2.5D kontury s příchodem dlouho očekávané puzzlové adventury Trine 4: The Nightmare Prince. Ta se po nepříliš radostně přijatém třetím dílu snaží vrátit ke kořenům a servíruje hráčům to, po čem tak dlouho toužili. Stačí ovšem návrat do minulosti k úspěchu?

Oriental Empires - recenze

Pokud se počítáte mezi skalní příznivce 4x strategií a do toho vám čínská kultura a historie učarovala i dál než na horizont čaje, hedvábí, porcelánu či Mao Ce-tung, pak pro vás mám vcelku dobrou zprávu. Tahovka Oriental Empires totiž přesně cílí na podobně vyprofilované publikum a nedaří se jí tento úkol plnit úplně nejhůř.

Train Mechanic Simulator 2017 - recenze

Simulovat se dá leccos, třeba i nemoc, viďte? Jen o tom neexistuje žádná hra, což je zvláštní, protože počet různých druhů nepříčetných simulátorů určitě neklesá. Dělá a vydává je dnes každý, kdo kašle na recenze a hodnocení – naše i hráčské. Nutno přiznat, že Train Mechanic Simulator 2017 patří aspoň mezi ty méně pošetilé žánrovky. Z určitého úhlu pohledu je to vlastně docela slušná směs hříčky na kutily a dopravní simulace. K dokonalosti má ale pořád zatraceně daleko.

Driveclub - recenze

Znáte Driveclub? Jistěže znáte Driveclub. Však si vzpomeňte na ty závody, které chtěla mít Sony nachystané na startovním roštu Playstation 4 loni na podzim. Jenže se to nepovedlo a kolem „revoluční“ závodní hry se začala vznášet celá řada otazníků, přímo úměrná tomu, jak rostl marketingový oblak zaručeně inovativních řešení. Dynamické menu, nejpropracovanější sociální aspekt nejen v závodních, ale vlastně ve všech videohrách, co tu kdy byly. Famózní grafika, úžasný vozový park, dosud nevídaný model mikrotransakcí. Selským rozumem uvažující hráč by byl ze vší té marketingové polívčičky minimálně ostražitý, ale je veřejným tajemstvím, že Playstation 4 letos na podzim už pořádné závodění opravdu potřebuje. Takové to exkluzivní, které prodává konkurence pod značkami Forza Motorsport a Forza Horizon. Driveclub se ale příliš nepodobá ani jedné z uvedených her.

American Truck Simulator: New Mexico - recenze

Stalo se to již tradicí, že se na konci každého roku dočkáváme rozšíření pro jeden ze dvou velkých projektů SCS Software. Letos je pro nás však připraven speciální dárek v podobě rozšíření pro každou z obou her (American Truck Simulator, Euro Truck Simulator 2) a jako první přišel na řadu mladší bratříček ze země neomezených možností a jeho Nové Mexiko.

Rez Infinite - recenze PC verze

Rez Infinite je arkáda, jakou si nespletete. Možná snad jen s loňskou verzí téže hry pro PlayStation 4, s devět let starou HD verzí pro Xbox 360 nebo s originálem z roku 2001 pro Dreamcast a PlayStation 2. Unikátní herní zážitek nese rukopis designéra Tecuji Mizugučiho, který je blázen do tanečních rytmů a alternativní grafiky, a podle toho také moderní Rez Infinite zní a vypadá. Je to hra, ve které audiovizuální zážitky znovu předčily hratelnost, což je velký trumf, ale zároveň i malé prokletí. 

Godfall – recenze kýčovité rubačky

Nechtěné launchové dítě