zavřít

Hitman – recenze první sezóny

Windows

Recenzovaná verze: Windows

Vychází na platformách: PS4, Windows, Xbox One

Verdikt: Nová dobrodružství holohlavého nájemného vraha se sice neobejdou bez několika nepříjemností technického rázu, ovšem bohatost obsahu a široké možnosti nastavení dělají z nového Hitmana hru pro nováčky i hardcore fandy – překvapivě bez větších kompromisů.

Hodnocení redakce 7/10

Jak hodnotíme

metacritic 84/100

- Recenze autor: Jan Olejník Komentáře: 0

Holohlavý nájemný vrah se v roce 2016 rozhodl vrátit ke kořenům série, tudíž jsme se opět dočkali rozsáhlých interaktivních úrovní, kde mohla naplno pracovat naše temná fantazie. Hitman totiž není o tom, abyste svůj cíl jednoduše odpráskli – je potřeba hezké porce vynalézavosti. Je fajn, že se právě tohle vrátilo, avšak tvůrci a vydavatel si některé fanoušky poněkud rozhněvali, když se rozhodli Hitmana vydávat epizodicky v průběhu celého roku. Nyní už máme veškerý obsah pěkně pohromadě včetně vánočního nášupu, takže nastává příležitost zvážit, zda má smysl konečně obléknout černé sako a oholit si hlavu. Alespoň virtuálně.

prvnímu dílu série Hitman jsem se dostal krátce po jeho vydání, tedy někdy kolem roku 2000. Tehdy mi naprosto učarovala nejen grafická stránka hry, obrovské úrovně, ale především způsob, jakým fungovala celá simulace herního světa. Cíl byl většinou jen jeden, zatímco ostatní postavy v okolí tvořili jen civilisté, případně členové ochranky. Ve výsledku jste tak získali pocit, že se skutečně nacházíte třeba v přepychové asijské restauraci, protože se všichni kolem chovali (s přihlédnutím k tehdejší technologii) velmi přirozeně. Zároveň jsem však byl šokovaný naprosto brutální obtížností, kdy jedna chyba znamenala v podstatě konec celé mise. Na druhou stranu to byla fenomenální výzva, která se jen tak někde jinde neobjevila.

Proč tenhle retrospektivní úvod? Protože Hitman se po poněkud rozpačitém Absolution vrací právě k tomuto modelu, který značce sedí nejvíce. Bez jistých kompromisů a několika chyb se to ale neobešlo.

Poctivé cihly bez malty

Než se však ponořím do rozboru nejnovějších dobrodružství agenta 47, musím zmínit patrně největší problém, který s touhle hrou mám: nový Hitman nedrží pohromadě. To, co dostanete jako balíček označený Season 1, je hrstka sandboxových prostředí, které působí spíš jako nějaký virtuální trénink, a jejich skladba nedává pražádný smysl.

Ano, v předchozích dílech jsme také procestovali hromadu více či méně exotických míst, ale měl jsem alespoň vágní představu o tom, proč jedu z jedné lokace do druhé. Hra vám nyní po skončení mise přehraje nějaké video, kde se objeví jakási tajemná postava, zamumlá pár nahodilých a rádoby hrozivých vět, a hotovo. Následuje skok do menu, kde si díky epizodické podstatě můžete pustit třeba rovnou poslední úroveň, čímž zpřetrháte příběhové pojivo.

Jasně, tak prostě budete hrát levely jeden po druhém, byť vás často hra bude postrkovat k tomu, abyste hráli na přeskáčku (třeba tím, že vás upozorní na časově omezený cíl v jedné z úrovní). Jenže ani při postupném hraní nezanechá příběh větší dojem. Působí jako laciný odvar z Mission: Impossible a podobných thrillerů o tajných agenturách a zběhlých agentech.

A když už jsem napsal, že se ve hře nachází hrstka sandboxových prostředí, myslím tím skutečně hrstku. Pokud nepočítám tutoriálové mise, bavíme se pouze o šesti úrovních. Jsou sice patřičně rozsáhlé a členité, avšak nepředstavují nic, s čím bychom se v sérii už párkrát nesetkali – luxusní restaurace, hotely, horské resorty či prosluněná Itálie. Aby Hitman nahnal hodiny hratelnosti, posílá vás opakovaně do stejných destinací, avšak s odlišnými úkoly. Což je tak trochu zvláštní…

Sto variací téhož

Pokud přicházíte do styku se sérií Hitman poprvé, pak vězte, že se stanete elitním nájemným vrahem. Agentura vás vysadí v nějaké netradiční lokaci, kde máte za úkol zlikvidovat nepozorovaně danou osobu. Ideálně tak, aby smrt vypadala jako nehoda. Jestli vás právě napadl toaster hozený do vany s obětí, disponujete správným druhem přemýšlení nad problémy. Můžete se tedy plížit, převlékat se, omračovat hlídky, v rámci možností interagovat s klíčovými postavami nebo připravovat suši (samozřejmě ze špatně nakrájené ryby fugu). Díky tomu je Hitman spíš logická adventura než akční stealth hra.

Vzhledem k tomu, že předchozí díly série nabízely podstatně větší počet úrovní, musí vás nový díl posílat od již splněných misí znovu. Proč? Abyste odpravili někoho jiného, ideálně nějakým bizarním způsobem. Popravdě řečeno, doteď nevím, jak se mám ohledně tohoto rozhodnutí cítit. Hitman přece přicházel nepozván a odcházel nepoznán! A teď se vrací zpět do italského přímořského městečka, kde zabil mafiánského bosse, aby zabil (šavlí!) hlídače na záchodě a vyhodil kuchaře z okna restaurace? A pak se tam vrátí znovu, aby zabil psychologa, doručovatele květin, trenéra golfu, detektiva, kněze a číšníka?

Jasně, hře to přidává variabilitu, ale z logického hlediska to vůbec nedává smysl. Proto jsem v předchozí kapitole psal, že díky tomu na mě nový Hitman působí spíš jako nějaký VR trénink než jako reálně působící svět z předchozích dílů.

Zmíněné doplňkové mise jsou často vyloženě hardcore záležitosti, protože se vám hra příliš neobtěžuje sdělit například to, kde v poměrně velkém městečku najdete šavli. A tak klidně dvacet minut běháte zoufale sem a tam a hledáte tu zpropadenou věc. Může být kdekoliv – v městských domech, v mafiánské vile, v rozvalinách poblíž, možná i v podzemní laboratoři, čert ví. Abych však utnul vlnu kritiky: pokud odhlédnu od těchto problémů, máme co do činění s titulem, který je co do propracovanosti minimálně na stejné úrovni jako vynikající Hitman: Blood Money.

Vrahem je kreativní zahradník

Hitman je díkybohu po okraj napěchovaný hromadou nápadů – tedy většinou kreativních metod, jak zneškodnit cíl. Znáte to, ta náhodná utopení, uvolněné lustry, špatně izolované prodlužovačky, nespolehlivá vozidla nebo případy sebevražd, při kterých se nebožák osmnáctkrát nabodl zády na nůž. Schválně tu neuvádím konkrétní případy ze hry, protože právě objevování a zjišťování přináší obrovskou radost z hraní. Navíc se často jedná o dost sadisticky humorné záležitosti.

Pro nováčky může být množství možností, které na ně hra na startu vychrlí, možná až příliš velké – proto se hodí sada pomůcek pro hladší start. Když kupříkladu zaslechnete důležitý rozhovor, hra vám nabídne, zda chcete nasměrovat k další stopě. Krůček za krůčkem se tak dostanete až k velkému finále. Fanoušci série si však rádi tyto pomocníky vypnou. Výsledný zážitek se tak bude blížit již zmíněné hře Hitman: Blood Money, což je rozhodně dobře.

Motivací k opakovanému hraní je mimo jiné i to, že za každou vynalézavou vraždu, za průzkum okolí či za doplňkové aktivity získáváte zkušenostní body. Ty se po skončení mise sečtou a odemknou další možnosti pro danou úroveň – nové startovní lokace, jinou výbavu či převlek hned do začátku. A to se sakra hodí, zvlášť když si děláte zálusk na odkráglování nějakého zvlášť vypečeného cíle. Variability je tím pádem ve hře více než dost, navíc je tu i pár speciálních úkolů. Na Vánoce například přibyla mise ve Francii, kde si posvítíte na (tzn. příšerným způsobem zlikvidujete) Mokré bandity z filmů Sám doma.

Jako na houpačce

Výše uvedená kritika, týkající se opakovaného navštěvování stejných prostředí, je spíše subjektivní záležitostí – může vám to vadit, ale také vás to může skvěle bavit, což platí hlavně pro notorické vyzobávače achievementů, kteří jsou na tento typ hraní zvyklí. Hitman si s sebou bohužel nese také pár drobných problémů, které ale (bohužel) spadají do kategorie regulérních bugů.

Klasickým problémem je umělá inteligence. Samozřejmě není snadné vyladit hru tak, aby NPC postavy nebyly ani příliš tolerantní, ani příliš citlivé na různé podněty. Občas se tudíž stane, že na vás ochranka vlítne, aniž byste pořádně věděli proč. Typicky na začátku mise ve Francii stačí, abyste stáli na místě a občas do vás někdo vrazil. Když do vás ten samý člověk vrazí poněkolikáté, naběhnou na vás bodyguardi s pistolemi a donutí vás vzdát se. Jednou či dvakrát se mi dokonce stalo, že mě stráže odhalily, i když jsem stál za rohem. Budiž, stane se.

Následující připomínku možná budete považovat za prkotinu, avšak pro mě docela zásadním způsobem nabourávala atmosféru celé hry: způsob, jakým vás ostatní NPC oslovují a vnímají, je prazvláštní. Pokud pominu, že agent 47 zásadně nemluví, což mu v mnoha situacích dost zásadně přitěžuje, pak tu stále zůstává problém s chováním civilistů.

Jednou jsem v převleku za řemeslníka upustil kladivo na zem, načež poblíž stojící žena začala ječet, utekla za policistou a začala mu vykládat, že se tam nějaký člověk chová jako „naprostý kretén“. Ta samá situace nastala, když jsem coby turista omylem vstoupil za prodejní pult a okamžitě se zase stáhl. Také stráže mají tendenci vás při nevhodném chování oslovovat stylem „Hele, vole“ - i když jste v převleku za VIP osobu. To jsou jen tři příklady, ve skutečnosti jich je ve hře mnohem více, a podle mého názoru dost ostře kontrastují se snahou tvůrců vytvořit reálně působící prostředí.

Krásně ostrá pleš

Glacier Engine od vývojářů IO Interactive sice nekope úplně stejnou ligu jako Unreal či Crysis, ovšem téměř vždy se dokázal postarat o velmi solidní vizuální prezentaci. Byl to právě první Hitman, kde jsem se poprvé setkal mimo jiné s použitým ragdoll efektem u mrtvol.

I nový Hitman vypadá k světu, byť není tak nablýskaný jako ty nejlépe vypadající tituly současnosti. Na druhou stranu vyniká především povedenou architekturou. Člověk se kolikrát musí zastavit a zkoumat detaily prostředí. Přepychové hotely a panská sídla mají zkrátka šmrnc i cit pro estetiku. Příjemně se to podepisuje na unikátní atmosféře, což si uvědomíte především v momentech, kdy se například ze špičkové japonské kliniky přenesete do amerických bažin.

Pozitivní také je, že i na naprosto nejvyšší detaily běhá Hitman velmi slušně. Na testované konfiguraci s Intel Core i7 4770K, 16 GB RAM a GeForce GTX 1080 (takty 1898 MHz / 10211 MHz) běžela hra na maximální detaily ve 4K rozlišení v rozmezí 45-60 fps dle náročnosti scény. GeForce GTX 1060 pak holohlavého agenta rozhýbala na ultra detaily v rozlišení 1080p při téměř stabilních 60 fps.

Čísla berte spíše jako orientační, každá úroveň je totiž jinak náročná a v některých oblastech jsem narazil na nevysvětlitelný pokles počtu snímků za vteřinu. Celkově však hodnotím technickou stránku PC verze jako povedenou – podíl na tom má také fakt, že nastavení v menu jsou skutečně bohatá, jak se sluší a patří.

Čistokrevný zabijácký sandbox

Nevyznívá ten text nakonec moc negativně? Hitman je rozhodně jednou z nejlepších her celé série, má hromadu nápadů, nabízí obrovská hřiště, blýskne se pěknou grafikou, osloví nováčky a neměl by zarmoutit ani hardcore fandy. Jenže vás neustále žene do těch samých lokací a občas dokáže pozlobit nepěkným bugem, případně nějakým technickým nedodělkem podkope poctivě vybudovanou atmosféru. A vida, když už jsme u těch lokací: jak jsem již psal, celkem je tady šest destinací plus tréninková oblast.

Konkrétně Itálie (Sapienza) a Japonsko patří asi k tomu nejlepšímu, co Hitman nabízí. Zvlášť italské městečko z hlediska level designu jen tak svého přemožitele nenalezne. Bangkok pak nabízí tradiční hitmanovský standard v podobě luxusního exotického hotelu, přičemž to samé lze říci i o pařížské módní přehlídce. Zkrátka slušná práce.

Marrákéš vnímám asi jako nejslabší článek kvůli stereotypnímu prostředí, nudné barevné paletě a nepříliš vynalézavým způsobům likvidace cílů. Nakonec zbývá už je Colorado, což je takový malý hlavolam. Už od začátku se nacházíte v ryze nepřátelském území, takže prvních pár minut strávíte skutečně jen plížením, což je příjemná změna. Pak ale omráčíte prvního vojáka, vezmete mu uniformu a vše jede ve starých kolejích.

Tak jak s tím klukem holohlavým naložit? Jednoznačně se jedná o velmi dobrou hru, kde několik chyb technického rázu bohatě vyvažuje množstvím kladů. Tak jako tak si však nemyslím, že by epizodický formát podobného druhu jakkoliv prospěl. Ve výsledku tudíž bude dost záležet na vaší ochotě opakovaně hrát ty samé úrovně s tím, že vlastně jdete zabít jen jinou postavu. A ne každému bude po chuti vyžadované internetové připojení – ačkoliv jsou servery dlouhodobě stabilní, k několika výpadkům přes svátky stejně došlo.

Hitman má velmi dobře našlápnuto do druhé sezóny. Vývojářům se podařilo vytvořit bohatý mix, ve kterém si to své najde téměř každý – nováček i letitý fanda. Jestli se v příštích dílech podaří vychytat nepříjemné designové chyby, a levely se kvalitativně posunou na úroveň Sapienzy, čeká nás možná ten nejlepší Hitman vůbec. Momentálně je to „jen“ velmi dobrá hra.

Tagy: stealth akční 3rd person

Zdroje: vlastní

Kupte na CZC.CZ

  • hra Hitman

    Agent 47 se vrací v ambiciózním pokračování, které vsází ...

    1399 Kč Koupit
  • hra Hitman

    Agent 47 se vrací v ambiciózním pokračování, které vsází ...

    799 Kč Koupit
  • hra Hitman

    Agent 47 se vrací v ambiciózním pokračování, které vsází ...

    999 Kč Koupit

Související videa

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PlayStation 4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Nintendo Siwtch, 3DS, DS, PS Vita, Android a iOS. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i pravidelné testy a novinky z oblasti hardwaru, podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Kingdom Come: Deliverance, Red Dead Redemption, Call of Duty, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield, nebo FIFA.