Hitman - recenze druhé a třetí epizody
7/10
zdroj: tisková zpráva

Hitman - recenze druhé a třetí epizody

Datum vydání:
11. března 2016
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

16. 7. 2016 15:00 | Recenze | autor: Jan Olejník |

Epizodické vydávání nových dobrodružství známého holohlavého zabijáka bylo už od začátku mnohými považováno za kontroverzní krok. Přece jen, komu by se chtělo čekat na další mise několik týdnů? Avšak po ne zcela bezchybné první epizodě (viz recenzi) se možná ukazuje, že rozdělení Hitmana na menší části nemusí být na škodu. Tvůrci tak alespoň mají čas posbírat zpětnou vazbu od hráčů a poupravit nový obsah. Tedy aspoň teoreticky. Ovšem jak to funguje v praxi? Odpověď nabídly právě druhá a třetí epizoda, které vás zavedou do Itálie a Maroka

Slunná Itálie

Až se s agentem 47 vydáte do prosluněné přímořské vesničky Sapienza, čeká vás příjemné překvapení. V první řadě se tu grafika předvádí ve velmi dobrém světle. Všechny ty barevné domky, slunečníky, trávníčky a keře vytvářejí malebná zákoutí a celá vesnice prostě září letní pohodou, jako by tu snad ani v nejbližší době neměli umírat lidé těmi nejbizarnějšími způsoby. Jenže byznys je byznys.

Přímo před vámi se nachází vila místního boháče, Silvia Carusa, který v podzemí majestátního sídla kuje nekalé pikle. A není sám – svůdná doktorka Francesca De Santis v tom jede s ním. To by bylo ale neštěstí, kdyby to Silvio schytal dělovou koulí ze starého kanónu a Francescu trefil do hlavy uvolněný stalaktit. Inu, nehody se stávají.

Vrah v cukrárně

Tím druhým, co vás v Sapienze v pozitivním slova smyslu překvapí, jsou právě bohaté (a někdy dost bláznivé) možnosti, jak oba dva cíle sprovodit ze světa. Italská epizoda totiž dává vzpomenout na geniální druhý díl Hitman série. Na každém kroku natrefíte na nějaké zajímavé zákoutí, všude se odehrávají nejrůznější drobné události, tudíž si pak nájemný vrah s trochou fantazie musí připadat jak děcko v cukrárně. Kam dřív? Co dřív?

Když se konečně rozhodnete, kterou cestou se vydat, zjistíte, že před vás vývojáři rozprostřeli drobné logické problémy či rovnou malé adventury. Silvio Caruso očekává příchod psychologa. Co takhle jej předběhnout, odstranit jej z cesty, vzít na sebe jeho identitu, a vyzbrojen tvídovým sakem a kulatými brýlemi nepozorovaně proniknout až do ložnice budoucího nebožtíka?

Jenže, než se vám tohle podaří, musíte psychologa nejprve najít, pak vymyslet způsob, jak mu podstrčit jed, což nejde bez dalšího taktizování a převlékání. Taková šňůra dílčích úkolů nakonec může být docela dlouhá, což je jedině dobře. Hitman se díky tomu vrací ke svým kořenům a nejednomu fanouškovi tím určitě udělá radost. Do Sapienzy jsem se rád několikrát vrátil, abych vyzkoušel další možnosti, jak oba dva cíle zlikvidovat - při opakovaném hraní jsem dokonce narazil na celé oblasti, které jsem dřív minul. Za level design druhé epizody si zkrátka vývojáři zaslouží jedničku s hvězdičkou.

Na dovolené v Maroku

Z předchozích řádků je snad jasné, že mě výlet do Itálie opravdu potěšil. Po lehce nadprůměrné první epizodě šlo o příslib, že se vývojáři chytli za nos a došlo jim, co dělá z Hitmana tak skvělou záležitost. Jenže ouha. Marrákeš sice ohromí opravdu masivními davy lidí, ovšem zbytek tak trošku pokulhává.

Tentokrát musíte zatnout tipec podvodníkovi jménem Claus Strandberg, po jehož hlavě touží davy rozbouřených demonstrantů. Claus se zbaběle ukrývá na přísně střežené ambasádě, což před vás staví spoustu překážek. Druhým cílem pak je generál Reza Zaydan, který je se svojí jednotkou opevněný v bývalé škole.

Zní to možná trošku zvláštně, ale nejvíce mě v Marrákeši zarazilo, jak je prostředí obecně nudné. Pokud totiž odhlédneme od davů na tržišti (které stejně působí poměrně strnulým dojmem), není tu nic moc zajímavého. Ambasáda a podzemní garáže jako by vypadly z deset let staré Splinter Cell hry, a v podstatě to samé platí i pro hnědošedé trosky bývalé školy. A byť i zde najdete několik zajímavých možností, jak se svých cílů zbavit, oproti Sapienze je to zkrátka viditelný krok zpátky. Tam, kde Itálie nabízela rozmanitá zákoutí, která vytvářela dojem reálné vesničky, Marrákeš na mě působil spíš jako umělá počítačová simulace omezená na jedno náměstí a hrstku identických uliček kolem.

Pořád to trochu skřípe

Vývojáři z IO Interactive museli s každým vydáním Hitmana řešit dost zásadní problém: reakce NPC na hráčovo chování. Vzhledem k tomu, že se celou dobou většinou snažíte o nepozorovaný postup, musíte neustále hledat skuliny a mezery v celém tomhle složitém stroji, abyste dosáhli svého cíle. Což občas obnáší docela krkolomné postupy, na které nemusí být ostatní postavy zcela připraveny.

A tak se opět můžete setkat s tím, že doslova omylem jednou nohou vkročíte za barový pult, a než si svoji chybu uvědomíte, vyrazí vyděšený číšník za policistou, zatímco křičí něco o tom, že potřebuje nutně pomoc, neb se tu jakýsi plešatý člověk chová jako strašný blázen. Hitman navíc nemluví, tudíž pokud si vás vyhmátne policista, nemůžete se třeba omluvit, ale pouze na něj tupě zíráte, což strážce pořádku po chvíli vynervuje natolik, až vás nakonec zatkne.

Abyste se samozřejmě s každou epizodou patřičně dlouho zabavili, připravili pro vás vývojáři i sadu extra úkolů včetně opravdu tuhých cílů, které jsou přítomny jen po určitou dobu. Připočtěte si možnost odemykání speciální výbavy pomocí bodů získaných za vynalézavé vraždy, a vyjde vám z toho docela slušná porce zábavy. Jen vám nesmí vadit, že se budete opakovaně vracet do stejného prostředí.

zdroj: Archiv

S nákupem druhé epizody (Sapienza) otálet nemusíte. Je skvěle propracovaná, nabízí obrovské prostředí, a tudíž i spoustu míst k prozkoumání a postupů k vyzkoušení. Při hraní jsem si několikrát vzpomněl na vynikající misi s názvem Anathema z druhého dílu. Oproti tomu je Marrákeš už zase jen standardní produktem, kterému nejvíc škodí jednotvárné prostředí a nepříliš vynalézavé způsoby likvidace terčů. Snad se příště vývojáři zase trochu pochlapí.

Verdikt:

S holohlavým agentem 47 je to jako na horské dráze – chvilku nahoře, chvilku dole. Zatímco Sapienza je parádní lokace, která si zaslouží pozornost všech fandů, třetí epizodu můžete zatím klidně přeskočit. Není vyloženě špatná, ale prašný Marrákeš zkrátka nemá takové možnosti vyžití jako slunná Itálie.

Nejnovější články