Creaks – recenze nové adventury od Amanity
8/10
zdroj: Amanita Design
Recenze

Creaks – recenze nové adventury od Amanity

Datum vydání:
10. července 2020
Vývojář:
Platformy:
Detail hry

16. 7. 2020 14:16 | autor: Pavel Makal |

Máte bujnou fantazii a představivost, která vám občas samovolně nahání husí kůži? Přemýšlíte někdy sami doma nad tím, jestli ono vrzání, které slyšíte, je opravdu jen pracující statika starého domu, nebo jestli se za loupajícími tapetami nachází zcela jiný svět s roztodivnými obyvateli? Máte živoucí sny o fantaskních místech a pokroucených realitách? Pak jsou Creaks velmi pravděpodobně vaším šálkem kávy.

„Pod světem se rozkládá jistá jeskyně (tohle je pravda, až v kostech musíte cítit, že je to pravda, i když se to příčí veškeré logice).“ Slova Neila Gaimana ze sandmanovského Údobí mlh jako by inspirovala i autorský tým z Amanity.

Jenže zatímco slavný spisovatel hovoří o severském mýtu, autorský tandem Radima Jurdy a Jana Chlupa nás bere na výpravu do svého vlastního vesmíru. Ten sice s tím naším, rozkládajícím se na povrchu, sdílí mnohé styčné body, ale jeho temné kouty a pokřivené tvary probouzejí dětské strachy, které jste možná stihli načerpat ve starých animovaných filmech.

Pod povrchem

Hlavní hrdina, mladík lehce burtonovského vzezření, je vyrušen od studia podivnými zvuky. Při pátrání po jejich původu se dostává do míst, kam možná lidská noha ještě nikdy nevkročila, je konfrontován s řadou nebezpečenství a hlavní motivací není jen přijít všemu na kloub, ale také se z téhle podivné šlamastyky vrátit zpět do pohodlí domova. Na ploše zhruba pěti až šesti hodin (ale také klidně daleko více, záleží na tom, jak vám to pálí) se tak rozjíždí logický rychlík, na nějž Amanita naskakuje s úplně novým přístupem.

Creaks se dají pohodlně hrát dokonce i na dálkovém ovládání pro Apple TV.

Studio Jakuba Dvorského možná nevydává realistické válečné akce nebo simulátory středověku, přesto má doma i v zahraničí dobré jméno, a to i proto, že jeho hry zkrátka „mají ksicht“. Bavit se můžeme o typicky precizním výtvarném zpracování, hudebním a zvukovém doprovodu nebo humoru. Produkci Amanity zkrátka poučený hráč pozná bez zaváhání.

Creaks do ansámblu již vydaných her zapadají zcela hladce, přestože hratelností nepřipomínají ani klasické point-and-click adventury typu Machinarium, ani interaktivní grotesku Chuchel. Je to v historii studia vůbec poprvé, co budete mít hlavního hrdinu plně pod kontrolou.

Ona kontrola ale není nijak zvlášť komplikovaná, kromě směrových kláves si vystačíte s pouhými dvěma dalšími tlačítky. Creaks se dají pohodlně hrát dokonce i na dálkovém ovládání pro Apple TV. O tom ale až později.

Skoro jako Alan Wake

Jak jsem zmínil výše, Creaks nejsou tradiční adventurou, neočekávejte tedy rozhovory, inventář a roztodivné kombinace předmětů. Ve zkratce se dá říci, že hra je souborem místností, z nichž každá představuje logický problém, jenž musíte rozlousknout.

V prvních desítkách minut jsem si medil nad tím, jak se jedná o další casual kousek, který si klidně může zahrát i vaše máma nebo mladší sourozenec. Nemohl jsem se ale víc mýlit. Creaks totiž v pozdější fázi přitvrdí a musím se přiznat, že mě některé místnosti přiváděly k šílenství. A to hned dvakrát, napřed svou zdánlivou zapeklitostí, následně reálnou primitivností finálního řešení. Zkušení luštitelé se možná shovívavě pousmějí, ale mozek otupělý hraním akčních RPG a stříleček zkrátka podobné zátěži snadno odvykne.

zdroj: Amanita Design

Hlavní hrdina prochází jednotlivé pokoje rozvětveného „obydlí“ a jeho hlavní starostí je zpravidla dostat se prostě na druhý konec. V tom mu brání jak přirozené překážky, tak i několik typů nepřátelských entit.

S těmi se lze vypořádat za pomoci světla, díky čemuž zjistíte, že strašidelné rohaté cosi je ve skutečnosti věšák, vznášející se medúza je vlastně globus a mechanický hafan není nic jiného než noční stolek. A tak budete zapínat lampy, směrovat hadice, zatěžovat nášlapné spínače a tak dále.

Vtip je v tom, že každý ze zmíněných typů bubáků má určitý vzorec chování, s nímž je zapotřebí při řešení hádanek počítat. Zlý pes se za vámi bez okolků vrhne a pronásleduje vás hlava nehlava, pan Věšák přesně kopíruje váš pohyb (paní Věšáková jej zase zrcadlí) a nezbedná kůzlata či výhružné medúzy jsou se svými vertikálními vylomeninami samostatnou kapitolou.

Za zmínku mimochodem stojí, že libovolná konfrontace s nepřáteli znamená automaticky smrt, jejíž animace jsou až překvapivě, mrazivě brutální a svým ztvárněním mi daly vzpomenout na dánské duo Limbo a Inside.

Hraní za pochodu

Jistou podobnost v námětu bychom možná mohli najít třeba v několik let starých Little Nightmares, Creaks jsou ale znatelně méně groteskní a temné, stylizace víc než horor připomíná napínavou animovanou pohádku pro trochu odrostlejší děti. Na výtvarném zpracování si autoři dali skutečně velmi záležet, ručně kreslená grafika vypadá skvěle a celý svět je velmi půvabně rozpohybován.

Hratelnost ozvláštňují různě poschovávané interaktivní obrazy skýtající nejrůznější vtipné minihry. Humoru tu sice nenaleznete tolik jako v nedávném Chuchlu nebo vydařených Pilgrims, je ale přítomen aspoň v podobě dabingu skládajícího se z kombinací útržků slov a prapodivných skřeků.

Hru jsem kromě PC testoval i na iPadu, iPhonu a Apple TV. Dorazila totiž, podobně jako právě Pilgrims, do programu Apple Arcade, kde si ji v rámci předplatného můžete zahrát bez jakýchkoli dalších poplatků.

S radostí mohu prohlásit, že ani jedna z testovaných platforem nevykazovala žádné problémy. Je zcela zřejmé, že Creaks vznikaly s mobilní verzí na paměti, protože ovládání a celkový zážitek jsou na přenosných platformách zcela plnohodnotné.

V tramvaji nebo při čekání ve frontě v supermarketu vyřešíte jednu místnost a zase si dáte pauzu.

Tato skutečnost je ale do jisté míry dvousečná. Design hry, jenž počítá s uvedením na mobilních platformách, je tím předem omezen. Typů hádanek je v zásadě jen několik a neustále se opakují. Tento problém ale dost možná postřehne pouze recenzent, který hru samozřejmě hraje „v kuse“.

Celou dobu, kterou jsem s Creaks strávil, jsem si říkal, že mnohem vhodnějším způsobem, jak si dílo užít, je skutečně hraní na mobilu (nebo třeba na Switchi, kam také míří), kdy v tramvaji nebo při čekání ve frontě v supermarketu vyřešíte jednu místnost a zase si dáte pauzu.

S ohledem na to, že příběh vás rozhodně nežene kupředu, jsou Creaks velmi vhodnou volbou na příležitostné potrápení mozkových závitů.

Verdikt:

Amanita opět ukázala, kde leží její síla a ani krok do neprobádaných končin se nezabořil do měkkého. Pokud si rádi lámete hlavu v půvabné grafické stylizaci, určitě dejte Creaks šanci.

Nejnovější články