| Autor: Marek Beniač Publikováno: 30. srpna 2010 | Verze: PC/česká/prodávaná Doba recenzování: 1 týdny |
• Téměř podle filmu Vývojáři měli dost možná zamotanou hlavu, jak se vypořádat s převedením filmových obrazů do hry, jelikož Toy Story 3 se veze z velké části na nostalgické vlně. A kupříkladu masové scény ze školky nejsou zrovna nejvhodnějším předobrazem, zvlášť pokud tvoříte klasickou plošinovku. Nakonec si ale poradili docela elegantně, díky několika příběhovým vycpávkám a dějovým odbočkám, nenásilně rozvíjejícím a snad i doplňujícím děj filmu. Namátkou zvonící telefon, lákající Andyho k bedně hraček. Ve hře ho musíte nejprve sehnat a teprve pak uskutečnit hovor. A zatímco mobil se povaluje na dohled, v pokoji na polici, bezdrátový telefon je až kdesi ve sklepě, v prádelně domu. 
V mžiku je tak k dispozici nový level, jelikož T-Rex je právě poněkud zaneprázdněn a telefonát zůstává na bedrech hráče. Mimochodem dinosaurus mezitím paří v obýváku videohru, aneb další skvělá záminka pro vtipnou mezihru a novou vloženou úroveň. Nezávisle na filmu si v ní střihnete jednu misi mezi asteroidy, za Buzze Rakeťáka, v jeho vlastní gamesce. Při boji proti císaři Zergovi vás čeká let kaňonem jak z Hvězdných válek, přestřelky s roboty i infiltrace tajné základny. Podobným způsobem byla rozvinuta též pasáž v domě Bonnie - zatímco ve filmu vyplňuje sotva pár minut, ve hře přináší hned dva velké a zajímavé levely. • Ve třech se to lépe táhne Jak vidno, Story mód je z velké části o akci. Hopsání, překonávání překážek a likvidace nepřátel si věru užijete dosytosti. Víc jak polovina úrovní nadto hráči předkládá hned tři hratelné postavy a vše je založeno na jejich spolupráci a kooperaci, podobně jako u Shreka. Každý charakter znovu disponuje nějakou specialitkou, respektive unikátní schopností, přičemž cíle lze dosáhnout pouze za přispění celé trojice. Buzz využívá svoji sílu a kamarády dokáže vyhodit do míst, kam by nikdy sami nevyšplhali. Šerif Woody zase bravurně překonává velké vzdálenosti, když svoje lanko na zádech využívá podobně jako Indy Jones. A drobná kovbojka Jessie? Inu ta se hodí pro balanc na úzkých římsách, potažmo přeskoky po malých předmětech. Zjevné zaměření hry na mladší publikum je patrné na každém kroku, ať už absencí násilí (Woody při útoku hází míčky a Buzzův laser likviduje jen zlé roboty) či designem levelů. Většina úrovní je hodně jednoduchá, přímočará a bez zbytečných zákysových míst. Pohodovou obtížnost navrch podporují i četné nápovědy, tu textové, tu animované, které vám vždy názorně vysvětlí i předvedou, kterak ten který zádrhel vyřešit. 
Kupodivu to jsou právě „filmové levely“, jimiž veskrze prosvištíte za pár minut a jež působí ne zrovna nápaditě a jaksepatří využitě. Například velkolepé filmové přivítání hraček ve Sluneční školce se ve hře smrsklo v pouhou kolekci tří miniher – docela zklamání. Zajímavější vyžití nabídne teprve až druhá (a podstatně temnější) návštěva tohoto ústavu, hotový Prison Break. Zkrátka lepší vyváženost a herní ucelenost by u Toy Story 3 jistě nebyla na škodu. • Trochu jako Ratchet a Clank, Prince a další Záchrana uvězněných hraček z klecí opravdu lehce připomíná Útěk z vězení. A to jak ten televizní, tak i herní. Plížení se mezi kužely světla, ručkování po římsách, vypínání alarmů… tahle část určitě patří k těm povedenějším. Při pohledu na Buzzovo grindování po kolejích a podobných překážkách, si možná leckdo vybaví zase Ratcheta s Clankem, neřku-li Cola McGratha z inFamous. Toy Story 3 je prostě plná odkazů, respektive hojně využívá zavedených herních mechanismů. Nakonec ale proč ne? Proč by se Woody občas nemohl chovat jako Prince of Persia a nevyskakoval úzkými komíny vzhůru, díky odrazům od stěn? Stejně tak Buzz, při posouvání beden asi vypadá jak Lara Croft a kterýkoliv Tomb Raider, ale na tuhle činnost má stejně už léta patent Soko-Ban. Komentovat režim střelby, s obligátním pohledem přes pravé rameno a zaměřovacím křížem, tudíž ani nemá cenu - konečně kdo ví, kde jsme tohle viděli poprvé. Hlavně když to funguje, na použití osvědčených principů přece není nic špatného. A tak jakkoliv je Toy Story 3 po všech stránkách jednoduchá a patřičně přístupná, hratelností vychází vstříc velkým titulům, jakož i své předpokládané hráčské obci (maximem je asi rodič hrající se svým dítkem), nad výsledným mixem určitě může panovat spokojenost. 
• Zábava navíc a klidně i pro dva K oněm několika zmíněným negativům (ovládání, občas slabší/chudší levely a obecně zjednodušené pojetí) bych pravděpodobně přidal i krátkou herní dobu - Story mód by snad za jedno odpoledne dohrál i hodně malý pařánek. Jenže nepřidám, protože tvůrci provedli řadu protiopatření. Tak předně, po cestě je poschovávána řada sběratelských karet a bonusů. Dá se tedy předpokládat, že si každý level rádi zopakujete, přičemž náležitě prošmejdíte každý kout. Nalezené speciální předměty a kartičky jsou posléze přístupné v Alově světě hraček, kde si je v regálech můžete prohlédnout, spolu se stručnou informací a artworky. Povedená je i podpora hry více hráčů. Celý příběh se dá odehrát ve dvou, přičemž tento improvizovaný multiplayer je řešen tradičně, rozdělenou obrazovkou. V tomhle případě už tak pochopitelně není zapotřebí přepínat neustále mezi charaktery a každý hraje za svoji figuru. Split-screen byl navíc překvapivě implementován i do úrovní ryze „singleplayerových“, takže třeba vlak v úvodu hry pronásledují hned dva šerifové (nakonec proč ne) a pakliže jeden z koně spadne, druhý za něj pasáž dohraje, dotáhne a na vagónech už jsou zase spolu. • Toy Story na způsob GTA Zdaleka největší v uvozovkách přidanou hodnotou je však mód Toy Box. Tahle virtuální krabice s hračkami zdánlivě celou filmovou plošinovku jen doplňuje, nicméně co se obsahu a herní doby týče, jsou si oba herní režimy vlastně rovny. Disney jakoby nám předkládal dvě hry v jedné, přičemž Toy Box nabízí otevřený svět plný postaviček a hraček od Pixaru. Tenhle sandbox snese s přimhouřením oka srovnání s Grand Theft Auto, protože si tu díky volnosti pohybu a minimu omezení můžete libovolně pobíhat a dělat skopičiny s kýmkoliv z trojice Woody – Buzz – Jessie. 
Celý svět je v jádru stylizován do podoby westernového městečka, s vámi coby šerifem. Po menším průzkumu ale objevíte i přilehlý důl a nedalekou farmu, stejně jako několik dalších (zatím uzavřených) průchodů. Základní idea je samozřejmě jasná, na hráče zde čeká bezpočet drobných úkolů, jejichž zadavatelem je povětšinou starosta pan Prasátko, zlatokop Pete nebo Slinky - pes-pružina. Rozmary i přání bývají různá, primárně lze ale náplň misí shrnout slovy jako přines, najdi, zachraň a pomoz. • Možná přijede i Tony Hawk a FlatOut Odměnou vám přirozeně budou všelijaké bonusy a peníze, za které si můžete obratem pořídit další herní prvky a úrovně. Brzy kupříkladu není nutno běhat všude pěšky, pakliže si tedy koupíte koně. Nákupem sady plastových vojáčků-výsadkářů se zase zpřístupní mezihra s parašutisty, přikoupit se ovšem dají i nové levely, právě ony dříve uzamčené světy. Je tu strašidelný dům s duchy, vesmírný přístav zloducha Zerga, nebo skate park, kde se po vzoru Tony Hawka vyřádíte v malém autíčku na všemožných rampách. Toy Box je jednoduše plný různých mini-her a žánrových odboček, vyžití je doopravdy pestré. Nikdo vás přitom do ničeho netlačí a pořadí úkolů je libovolné, dělejte si co jen vás napadne. Obyvatelé městečka mají třeba rádi převleky a různé stylizace, často se proto hledají všelijaká filmová „Pixar témata“. V ulicích je to pak samý robot Vall-i, ztracený Nemo a pan Úžasňák, přetvořit se ale dají i okolní domy a stavby. No a když se snad začnete nudit? Sedněte na koně a projeďte zdejší připravené překážkové dráhy. Nebo blázněte ve skate parku, potažmo na vedlejším závodišti, kde je postavena řada tratí a skokanských ramp, včetně bonusových disciplín jako kopání penalt autem, hraní kuželek a bourání krabic. Úplný FlatOut. 
další obrázky v galerii • Mírně rozpačitá Wii konverze Pasáž o technickém zpracování začněme tím dobrým a povedeným, tedy ozvučením. Mnohé hráče pozitivně naladí už titulní píseň You've Got a Friend in Me, vyhrávající především v menu. Využity ale byly také další licencované skladby, upomínající prakticky na celou filmovou trilogii a doprovázející jednotlivé postavy. Pochvalu zaslouží rovněž dabing, Toy Story 3 u nás vychází v kompletní lokalizaci a kromě těch několika málo českých textů jistě oceníte především výtečné namluvení. Na hře se stručně řečeno podíleli téměř stejní herci jako na filmu, jinými slovy domácí dabingová špička, uslyšíte třeba Michala Dlouhého, Bohdana Tůmu, Pavla Rímského, Petra Olivu a Hanku Ševčíkovou. O poznání hůř už dopadla grafika, na rok 2010 není zrovna reprezentativní. Je samozřejmě patřičně zjednodušená a stylizovaná v duchu Toy Story trilogie, každopádně hlavním zádrhelem je Wii faktor. PC verze hry totiž vychází z mutace pro konzoli Wii, nikoliv z Xbox 360 a PS3 „next-gen“ varianty. Většina trailerů a obrázků z Toy Story 3 přitom pochází právě z velkých konzolí, kde zkrátka všechno vypadá o něco lépe a propracovaněji. Nejde ale zdaleka jen o grafiku, next-gen verze mají i o něco bohatší obsah a herní možnosti, takový Toy Box mode navrch nabízí také editor postav, potažmo stavbu nových budov. • Zapeklitá volba Máte-li doma více herních systémů, budete patrně před případným nákupem Toy Story 3 dost váhat. Na X360/PS3 vypadá hra viditelně lépe a umí toho víc, nicméně chybí lokalizace. Naproti tomu PC verze je skoro o polovinu levnější a skvěle počeštěná, což by i přes slabší vizuální háv a menší nepohodlí s ovládáním mohlo rozhodnout. Ostatně misku vah by mohly zvrátit i lidové HW nároky, minimem je 2,4 GHz procesor, 1GB RAM a grafika se shadery 2.0, na úrovni GeForce 5600/ATI Radeon 9600. Související články: Novinky |
| Marek Beniač | |
| autorovi je 27 let, dříve psal pro GamePort, pracuje v IT, nejraději má hry sportovní a závodní, případně akce všeho druhu, ostatní žánry ale též vyloženě nezavrhuje |
