Jarní návrat Resident Evilu 4 patří k mým nejmilejším letošním herním zážitkům, který kalil snad jen fakt, že v této „definitivní“ verzi legendárního počinu chybělo drobné, nicméně podstatné rozšíření Separate Ways. Capcom se už při vydání dušoval, že jej dodá zpětně, a i když by samozřejmě bylo mnohem lepší, kdybychom dobrodružství Ady Wong dostali v rámci bezplatného updatu, v ceně jednoho pražského obědového menu dostanete výtečný důvod, proč se do zlověstným kultem prokleté vesnice a jejího okolí podívat znovu.
Návrat ke čtvrtému Resident Evilu jsem plánoval už dlouho, ostatně vyzobávání různých výzev a odemykání bonusového arzenálu patří k velmi silným aspektům modernizované série. Nabitý program letošního roku ale zapříčinil, že jsem si čas udělal až na zbrusu nový obsah, a rozhodně jsem nelitoval ani chviličky.
Leonovi v patách
Separate Ways hráčům ukazují, co dělala Ada Wong, drsné exotické děvče s cynicky chladnou hlavou a naopak žhavou postavou modelky (byť nyní nosí poněkud… taktičtější a situaci lépe odpovídající ohoz než v původní hře) v oněch chvílích, kdy Leon uhýbal motorovým pilám ve vsi a kličkoval mezi kosami a řemdihy kultistů na hradě a dál. DLC skvěle vyplňuje hluchá místa a doplňuje informace z další strany, z té, které šéfuje mazaný Wesker.
Vklouznout zpátky do víc než půl roku staré hry bylo lehčí než kopnout mutující vesničanku z otočky do hlavy. Separate Ways se s tím nepářou a celé představení otevřou pěkně zhurta, aby si svalová paměť hráčů co nejlépe připomněla ovládací schéma. Střelbu do pohyblivých, kymácejících se a různě zrychlujících či zpomalujících cílů je třeba dobře natrénovat, přesto jsem měl z nějakého důvodu pocit, že i když je Ada alespoň zpočátku subjektivně křehčí než macho Leon, měl jsem o ni paradoxně mnohem menší obavy.
V kontrastu s občas lehce vyjukaným hrdinou základní hry má totiž tahle speciální agentka téměř superhrdinskou aureolu, navíc podpořenou novým mechanismem v podobě vystřelovacího háku. Ten vám jednak umožňuje dostat se na jinak nepřístupná místa (a tedy se čas od času na známé lokace podívat z trochu jiné perspektivy), zároveň má ale i nemalý vliv na hratelnost, protože se k omráčeným zlobivcům můžete v cukuletu přiblížit na kontaktní vzdálenost a uštědřit jim fantastický kopanec do kebule, aby už nevstali.
Zběsilé tempo
Ačkoli tohle rozšíření zvládnete absolvovat za zhruba čtyři hodiny, rozhodně to není důvod ke kritice. Tempo, které totiž Separate Ways nasadí od samého začátku, vydrží až k závěrečným titulkům a hráč se ani na moment nenudí. I když je DLC výrazně kratší než základní Resident Evil 4, funguje jako skvěle kondenzovaný kompletní zážitek. Ada se kolem sebe umí ohánět stejně jako Leon, zvládá parírování i úskoky, své soky může zasypávat sekaným olovem ze slušně rozmanitého arzenálu a nechybí ani různé vedlejší úkoly pro tajemného obchodníka. Ve finále se tak jedná o perfektní a nijak neodbytou jednohubku.
Podobně jako tomu bylo v případě základní hry, ani tady se Capcom nespokojil jen s otrockým převedením do moderní grafiky (mimochodem, opět jsem si v mnoha scénách musel spokojeně libovat nad tím, jak krásné scény umí RE Engine vyčarovat, a to i bez zapnutého ray tracingu na PS5). Původní Separate Ways, které k Resident Evilu 4 přibyly s portem pro PS2, jsou tu totiž obohaceny o nové scény, nebudete navíc ochuzeni třeba ani o přepracované souboje s bossy a nové hádanky.
zdroj: Capcom
Dokonalá jednohubka
Neméně důležité je, že v rámci příběhu dostala mnohem více prostoru Adina osobnost a její motivace, díky čemuž už DLC neslouží jen jako výprava za záchranou Leona Kennedyho. Nevadí ani to, že se z velké části budete pohybovat po známých lokacích. Často je totiž navštívíte z jiných směrů, budete v nich čelit jiným hrozbám a dříve klidná místa oddechu mezi akcí dostanou v rozšíření úplně jiný náboj. Ada se navíc nemusí starat o žádného sidekicka, díky čemuž je akce ještě přímočařejší. Mimochodem, součástí dobrodružství je samozřejmě i Adin informátor Luis Serra, který na začátku vykopne celý děj fantastickým tanečním číslem.
Nakonec jediné, co se dá Separate Ways skutečně vytknout, je onen již pronesený povzdech, že tohle jsme měli dostat už na jaře. Pokud ale spolknete tuhle drobnou hořkou pilulku, dostanete perfektně zvládnutou akční jízdu s řadou pamětihodných momentů a nulovým počtem hluchých míst. S chutí do toho!
