Recenze
Aurion: Legacy of the Kori-Odan - recenze
24. 6. 2016
|
Pavel Dobrovský
Když dojde řeč na vývoj videoher, nebude Afrika často zmiňovaným kontinentem. Není divu. Řada tamních zemí je zmítána ekonomickými problémy, regionální nestabilitou a nejistotou ohledně vlastní identity. Pro vývoj her, které potřebují moderní dovozovou, a tudíž drahou, technologii není prostor, ani zkušenosti. Když vynecháme outsourcovaná studia v severní Africe a překvapivě velký trh s mobilními hrami, je africký kontinent pro hráče a vývojáře tím samým, co kdysi pro Livingstona nebo Holuba: terrou incognitou. Časy se ale mění. V posledních letech dochází k „africkému boomu“. Mezinárodní obchod řady afrických států roste, do zemí přicházejí investice a dějí se věci, které by před pěti lety nebyly možné. Aurion: Legacy of the Kori-Odan je jednou z nich.
Another Code / Pac-Pix (DS) - recenze
3. 10. 2005
|
Redakce Games.cz
Ať si o Nintendu DS myslíte cokoliv, vycházejí pro něj hry, které by jinak vzniknout nemohly. Při Another Code nostalgicky zavzpomínáte na staré adventury a Pac-Pix vám předvede Pac-Mana v superoriginálním kabátě.
Dreams – recenze
21. 2. 2020
|
Patrik Hajda
Rok od roku je pro jednotlivce snazší pustit se do vývoje her. Herní enginy jsou uživatelsky přívětivější, internet je plný návodů na tvorbu grafiky i programování veškerých potřebných funkcí. Přesto nejde o nic vyloženě snadného a proniknout do tajů spousty potřebných programů chce obrovskou časovou investici. Studiu Media Molecule se ale podařilo něco neuvěřitelného. Všechny takové nástroje vložilo do jednoho balení Dreams, které je mnohem jednodušší na pochopení, přesto podobně mocné. Mohlo by jít o revoluci v tvorbě her, kdyby tu nebylo jedno velké omezující „ale“.
DiRT Rally - recenze
18. 12. 2015
|
Ondřej Švára
Klasická herní rallye potřebuje konkurenci jako prase drbání. Úpadek, jaký žánr stihl v posledních hrách od italských Milestone a britských Codemasters, naznačil nezdravou tvůrčí pohodu, ne-li přímo nesoudnost. Možná se ale blýská na lepší časy. Codemasters nyní úžasně oživili značku DiRT vzpomínkou na krásné časy s Colin Mcrae Rally 2. Motoristický světe, „div se“, DiRT Rally dopadla mnohem méně trapně než loňská reedice staré klasiky.
Carmageddon - recenze
22. 7. 2013
|
Adam Homola
V době vydání původního Carmageddonu jsem nebyl ještě ani v pubertě. Ideální věk na virtuální masakr nebohých chodců. Z jedné z nejkontroverznějších her své doby si toho už moc nepamatuju, ale některé věci mi zůstaly zaryté v mysli dodnes. Rudý Eagle, šílené bonusy z barelů, ježdění pod vodou, zvuky, hudba a samozřejmě stadión. Od té doby jsem jedničku nehrál a na Carmageddon Reincarnation jsem na Kickstarteru nepřispěl. Přesto jsem se do jedničky zase s chutí pustil, tentokrát na Androidu.
StarCraft II: Legacy of the Void - recenze
22. 11. 2015
|
Adam Homola
Touhle dobou už možná tušíte, jestli StarCraft II: Legacy of the Void chcete hrát. Třetí a poslední část druhého StarCraftu, nebo druhý datadisk chcete-li, toho mění hodně. Nic však natolik, aby k sobě přilákal hráče sérií nepolíbené. Pořád se jede ve stejných kolejích, vlak jen dostal nový nátěr, lepší výbavu a mašinfíra si dal pořádně silnou kávu, aby působil energicky a mladě. Konkurence možná přeřadila na jinou kolej, ale StaCraft II jede s vypnutou hrudí pořád dál po té své.
DiRT Rally - recenze PS4 verze
11. 5. 2016
|
Vilém Koubek
Vydáním DiRT Rally (recenze PC verze) uzavřelo studio Codemasters kruh, v němž pomalu uhýbalo z konceptu náročné rallye simulace a nesmlouvavou hratelnost zpřístupňovalo, oblepovalo americkou kulturou a zamazávalo arkádovou jednoduchostí. DiRT Rally hází za hlavu všechnu okázalost, která sice lahodila očím a uším, ale zároveň bezohledně zakrývala skutečnost, že hrajeme následovníka série proslavené realistickým závoděním. Snaha nabídnout čirý a nekompromisní zážitek je tentokrát mnohem zřetelnější a s ním přichází nejen moře adrenalinu, ale hlavně bezbřehá zábava – nějakou dobu i na konzolích!
Spaceforce Rogue Universe HD - recenze
16. 7. 2015
|
Ondřej Švára
Zářivé hvězdy, obrovité planety, černé díry a vy! Člověk a vesmír, to je vždy delikátní spojení. Z pohodlí kokpitu supermoderní lodi se opravdu těžko hledají slova úžasu pro všechnu tu krásu nekonečna. Spaceforce: Rogue Universe zprostředkovala zážitky z vesmírného dobrodružství již před osmi lety v podobě vesmírného simulátoru se silnými RPG prvky a otevřeným prostředím. Nyní se hra vrací v remasterované edici, ovšem, světě div se, nepřináší skoro nic nového, což nepotěší nováčky, ani hráče, kteří si hru ještě dobře pamatují.
Joe Danger: Special Edition - recenze
24. 1. 2012
|
Pavel Válek
Starší mezi vámi si určitě pamatují na hru Excitebike, která vyšla na konzoli NES od Nintenda. Váš úkol zde byl prostý - měli jste motorku a před vámi byla trať plná překážek. Pokud jste chtěli vyhrát a odemknout si další závody, museli jste celou trať projet a překážky překonat v časovém limitu, čímž jste porazili ostatní závodníky, kteří se po trati proháněli s vámi. Co to má ale společného s aktuálně recenzovanou hrou? Jednu docela závažnou věc: pamětníci si při hraní Joe Danger: Special Edition (upgradovaná verze hry, která vyšla již dříve na PSN) na Excitebike nejednou vzpomenou.
The Westport Independent - recenze
6. 2. 2016
|
Pavel Skoták
The Westport Independent patří k týdeníkům, na které má za tři měsíce tvrdě dopadnout kladivo nového tiskového zákona. Totalitní vláda by totiž ráda potlačila svobodu slova a zarazila šíření informací, které se jí zrovna nehodí do krámu. V roli šéfredaktora zmíněného periodika máte k dispozici čtyřčlennou redakci a vaším hlavním cílem je jednak se dožít vydání nového zákona a dle svého nejlepšího vědomí a svědomí informovat o veškerém dění během oněch dvanácti týdnů. Boj se se systémem i sebou samým může začít.
Thrustmaster T248 – recenze špičkového volantu pro PC a PS5
27. 10. 2021
|
Patrik Hajda
Když od závodění chcete víc
Pokémon Sword & Shield – recenze
28. 11. 2019
|
Miloš Bohoněk
Noví Pokémoni s podtitulem Sword & Shield rozpoutali na internetu nejednu debatu. Tak například: i když celý souboj vyhrajete s jediným pokémonem, zkušenostní body získá celá vaše šestičlenná parta. Zatímco v dřevních dobách série vyžadoval trénink slabých kusů aspoň „nakouknutí“ do bitvy na jeden tah (unikátní předmět Exp. Share tak měl cenu zlata), nyní je sdílení zkušeností napříč týmem integrální mechanikou, kterou oproti minule už ani nejde vypnout. Je to dobře, nebo špatně? Kdybyste se zeptali před 20 lety, kdy smysl mého dětského života do značné míry naplňovaly právě desítky hodin repetitivního trénování pokémonů na Game Boyi, jsem všemi jedenácti prsty proti. Dnes to ale vnímám jako zásadní vylepšení série. A není jediné…
Shadowgun Legends – recenze
26. 6. 2018
|
Jan Hrdlička
Jako Destiny do kapsy. Škatulka, do níž Shadowgun Legends vklouzl přesně ve chvíli, kdy jej brněnští Madfinger Games takřka před dvěma lety představili světu mobilních her. A jedná se o označení oprávněné, jemuž se nelze vyhnout. České online střílečce pro dotykové displeje skutečně nechybí ani technická vyspělost, ani úctyhodný rozsah obsahu ne nepodobný právě megalomanské zábavě od Bungie. Ale jakkoliv se k hráčům nakonec dostala vydařená hra, s nejnovějším Shadowgunem se rovněž táhne pár nedostatků autorům dlouhodobě vlastních.
Wulverblade – recenze
14. 12. 2017
|
Patrik Hajda
Když vám na úvod povím, že plošinovková hardcore rubačka Wulverblade s pouhými osmi herními úrovněmi vznikala dlouhých pět let, pravděpodobně vám nad tím zůstane rozum stát. K tomu si ještě připočtěte fakt, že za určitých „dokonalých“ podmínek proběhnete každou úroveň během několika málo minut. Ptáte se, kde v tom případě Michael Heald – stvořitel této zkoušky nervů – utopil pět let vývoje? Věřte tomu nebo ne, Wulverblade není jen bezduchá mlátička, ale také odrazový můstek pro začínající nadšence do historie.
Legends of Eisenwald - recenze
13. 7. 2015
|
Jan Slavík
Střed Evropy v době okolo husitských válek v herním zpracování - řadě z vás se někde uvnitř hrudi vzedmou zbytky pošramoceného vlastenectví v souvislosti s Kingdom Come. Nejedná se však o jedinou alternativu, protože do srdce starého kontinentu v pozdním středověku můžete zavítat i v Legends of Eisenwald - RPG strategii od studia Aterdux Entertainment. A bude to výlet, který stojí za to.
Football Manager 2015 - recenze
3. 12. 2014
|
Aleš Smutný
Péťa Čech je hodný kluk. Skvělý brankář, dobrý týmový hráč... Má ale jednu nevýhodu. Zatímco v minulém ročníku jsem zvládl jeho touhu po hře ukonejšit několika zápasy v pohárech a záskoky za zraněného Courtoise, letos ne a ne. Chce hrát a nestačí mu jen každý třetí zápas. Takže nabral směr Real Madrid, ale nestěžuju si a on snad také ne. Pokud ano, stížnosti ať posílá Sports Interactive, protože při vývoji Football Manager 2015 pořádně zapracovali na hráčském chování a požadavcích.
The Evil Within - recenze
14. 10. 2014
|
Lukáš Grygar
Víte, co mě děsí? Že za pár měsíců uplyne deset let od vydání Resident Evil 4. Deset let! A pokud považujete za nejlepší díl hned ten první, raději ta léta nepočítejte vůbec. Stárneme všichni a zestárnul i Šindži Mikami, otec, syn i duch svatý série, která v mnoha ohledech definovala videoherní horor – alespoň takový, kde je součástí hrůzy cvaknutí prázdného zásobníku.
Quake II – recenze remasteru legendární střílečky
28. 8. 2023
|
Zbyněk Povolný
Pochoutka pro nostalgiky... Ale co nováčci?
Mario Tennis Open - recenze
18. 6. 2012
|
Jakub Kovář
Tenis je pro Nintendo rozhodující sport. Právě on totiž nejlépe ukázal možnosti Wii a celý balík sportovních her pak neskutečně pomohl tomu, aby se konzole od Nintenda dostala málem do každé domácnosti. Stejný sport se teď dostává i na 3DS a samotné oznámení zrovna epické ovace nevyvolalo. Přeci jen jde o handheldovou hru a nikdo od ní revoluci neočekával. Když ale kníratý instalatér pozve všechny své přátele, nepřátele, ex-milence princezny Peach a další postavy ze svého světa, bývá z toho solidní mejdan.
Scarygirl - recenze
22. 2. 2012
|
Aleš Smutný
Plošinovka z XBLA, to je prostě hazard. Můžete skončit s něčím originálním, ale i s něčím klišovitým. Anebo s něčím originálním, nudným a klišovitým, ale přesto zábavným. Scarygirl rozhodně patří do skupiny příběhově originálních a obsahově... nu, tady je to složitější. Nicméně, pokud by se dávala chvála jen za zpracování stylu a příběhu, byla by to jasná favoritka na ta nejvyšší ocenění.
The Legend of Zelda: Skyward Sword HD – recenze
14. 7. 2021
|
Adam Homola
I stará lineární Zelda má pořád co říct
Lilly Looking Through - recenze
7. 11. 2013
|
Daniel Kremser
Název této hry a studia Geeta Games vám asi moc neřekne. Stejně tak nebudete rozumět spojení malé nenápadné adventury s filmy jako Alenka v říši divů nebo Harry Potter. Hodně dětská stylizace má navíc daleko i do kultovní série Myst. Přesto má Lilly Looking Through se všemi zmíněnými díly jedno společné – tvůrce hry, jako kreativní hybnou sílu, která si odskočila od vysokorozpočtových projektů, a s pomocí kickstarterového projektu nás nyní vezme na melancholickou procházku fantasknem.
Kinect Star Wars - recenze
29. 4. 2012
|
Aleš Smutný
Na Kinect Star Wars se pracovalo dlouho a určitě nejde o nějaký uspěchaný projekt, který nabízí vědomě odpad, jen aby profitoval ze známé a oblíbené značky. Když jsem viděl první taneční video z Kinect Star Wars, zhrozil jsem se. Probůh. Proč proboha Han Solo tančí a zpívá? Předsudků jsem měl víc, než dost a strach ze hry jsem v tu chvíli mohl exportovat do zahraničí. Jak už to ale bývá, stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko, se nevyplácí. Stejně jako odsuzovat cokoli a kohokoli po prvním, letmém a náhodném, dojmu. Protože tahle hra určitě není propadák.
Wreckfest – recenze
4. 7. 2018
|
Patrik Hajda
Na poli arkád vyjde každý rok spousta závodních titulů, ale vesměs se podaří zaujmout jen zavedeným AAA značkám. Hry ze série Dirt a Forza Horizon za sebou zanechávají v prachu kousky jako Gravel, WRC nebo třeba novodobý FlatOut. Wreckfest je ale důkazem, že i menší tým plný vášně s mořem času na vývoj dokáže vytvořit něco, co zaplní obrovskou díru na trhu a bez výčitek se nazve duchovním nástupcem starých dobrých FlatOutů.
Warhammer 40,000: Boltgun – recenze boomer shooteru s mariňáky
23. 5. 2023
|
Pavel Skoták
Za Císaře!
XIII Remake – recenze hry, která nikdy neměla vzniknout
27. 11. 2020
|
Pavel Makal
Nejhorší hra za poslední roky
Super Smash Bros. Ultimate – recenze
24. 1. 2019
|
Patrik Hajda
Nemusíte si libovat v bojovkách, abyste si užili Super Smash Bros. Ultimate. Nemusíte znát desítky prazvláštních postaviček Nintenda, abyste si užili Super Smash Bros. Ultimate. Vím to, protože z přesně takové pozice jsem k vánoční novince pro Switch přistupoval. A jsem opravdu rád, že jsem se rozhodl vystoupit z komfortní zóny a objevil něco, z čeho mi spadla čelist. Aneb další z řady exkluzivit, kterým stojí za to podlehnout.
Sun Dogs - recenze
4. 4. 2016
|
Ladislav Loukota
Nebesa samotná jsou vám limitem v textové adventuře Sun Dogs (Steam, homepage) od studia Royal Polygon. Hra na první pohled nabízí fenomenální, hlavně textová, dobrodružství z futuristické sluneční soustavy. Ne nadarmo se tedy nabízí srovnání s parádní adventurou 80 Days, jejíž PC verze lehce pokulhává, především na telefonech však nabízí jeden z nejlepších zážitků (před)loňského roku. Podobný přístup k látce ovšem ještě nezaručuje stejně kvalitní výsledek.
Outcast: A New Beginning – recenze dobrodružství na mimozemské planetě
14. 3. 2024
|
Jakub Malchárek
Návrat ke kořenům