Recenze

Dark Souls II - recenze

Vážně už je to pět let od vydání Demon's Souls? Čas letí, ale Souls hry zůstávají stále stejné. Co na tom, že se From Software ohání tím, že Dark Souls není přímým pokračováním Demon's, ale spíše duchovním nástupcem. My víme své, ostatně jsme za to zaplatili desítkami hodin života, utrpením, extrémními výkyvy emocí a spoustou smrtí. Naštěstí jen těch virtuálních.

The Last of Us: Left Behind - recenze

Na některá DLC se člověk těší, některá jsou mu ukradená a některá mu naženou větší strach než když na něj vyskočí vetřelec, co má nasazenou masku Jasona Vorheese a v ruce drží DVD s kompletní filmografií Zdeňka Trošky. The Last of Us a rozšiřující příběh DLC Left Behind patří zrovna do té poslední kategorie a asi všichni tušíme proč.

Colin McRae Rally iOS - recenze

“Předtím než byl DiRT, tu bylo Colin McRae Rally. Série, která definovala žánr.” I takhle Codemasters propagují dřívější slávu legendárních rallye závodů. Colin McRae Rally si spousta z nás dosyta užívala na prvním PlayStationu a vývojáři vědí, že dnešním hráčům tahle značka už asi moc neřekne. Poslední hru z téhle série jsme tu měli v roce 2005, což už je nějaký ten pátek.

Wonderbook: Book of Spells - recenze

Idylické lifestylové fotky s rozesmátými dětmi všech ras a národností před televizí v moderně zařízeném obýváku. To je obraz herního průmyslu posledních let, který by si přála po světě šířit většina velkých distributorů. Ač už to mnohým „pravověrným” hráčům může připadat jako otravné klišé, fakt je, že rodinné a dětské hry jsou odvětvím, které do značné míry drží herní byznys nad vodou. Vědí to samozřejmě i v Sony, kterému se v poslední dekádě podařilo nakopnout hned několik zlatých žil.

Fight Night Champion - recenze

Bum bum prásk. Bum bum prásk. Pěkně kombinacemi k vítězství. Bum bum prásk. Úhyb, kontr a prásk. Boxerská série Fight Night vstupuje do nové éry a po relativně vydařeném, leč ohledně některých prvků nevyváženém, Fight Night Round 4 přichází nové přízvisko s novými prvky – Champion. Tento díl se od původní klasické hry mění v jednom důležitém bodu, který vskutku vytváří milník, jenž plně ospravedlňuje přejmenování série. Objevuje se totiž příběhová kampaň, takže nejste odsouzeni jen na vlastní domýšlení událostí mezi jednotlivými zápasy a tréninky.

Shank - recenze (PC)

Představte si, že na ulici potkáte Roberta Rodrigueze a narychlo z něj budete chtít dostat námět na brutální ze strany viděnou rubačku neboli side-scrollovačku. Robert se na chvilku zamyslí a pak vám sebevědomě prozradí onu magickou formuli sestávající z následujících věcí: akce, krev, spousta intimních zbraní s motorovou pilou v čele, několik zbraní střelných, obrovská dávka stylu a svalů a v neposlední řadě příběh, který s postupným odhalováním klesá z béčkové kategorie až někam do propastných hloubek.

Need for Speed: Hot Pursuit - recenze

Po loňském kritikou oslavovaném, ale fandy poněkud vlažně přijatém Shiftu (zaběhnutá konkurence v oblasti semirealistických závodních her udělala své) se EA chytře vydalo úplně jinudy a zremakovalo jeden z nejúspěšnějších dílů vůbec. Hot Pursuit 1 a 2 byly na dlouhou dobu rozlučkou s klasickou koncepcí, kterou jsme znali z prvních dílů série: exotické supersporty, exotické lokace a naštvaní policajti.

Gravel – recenze

Italské studio Milestone se po několika sériích spíše simulačních závodů vrhá do bahnem zkalených vod arkád, kde se víc než popředu jezdí dveřmi napřed. Závody Gravel před vydáním slibovaly off-roadové řádění napříč různými prostředími, obohacené o vyasfaltované okruhy, a televizní show v pozadí coby hlavního tahouna kampaně. Všechno to tu sice je, ale je to doopravdy to, co hráči chtějí?

Indie Game: The Movie - recenze

Před pár dny měl internetovou premiéru dlouho očekávaný film Indie Game: The Movie. Koupit jej lze na iTunes či na Steamu, ale taky přímo na oficiálním webu, kde lze předpokládat, že z vašich peněz tvůrci uvidí největší část a navíc si tu kromě digitální verze můžete koupit i DVD nebo BluRay. Pokud o projektu nic netušíte, prohlédněte si trailer a vězte, že se snímek dostal na prestižní Sundance festival (a uspěl tam), sbírá velmi pozitivní recenze (aktuálně na Rotten Tomatoes 100% pozitivních!) a co je nejpikantnější, že po právech na jeho příběh sáhla HBO jako po inspiraci pro hraný dramatický seriál. To všechno říkám proto, že jde o profesionální dokument s velmi vysokou produkční hodnotou. Jeho kanadští tvůrci sice sehnali investici na Kickstarteru a je to pro ně podle všeho první projekt podobného rozsahu, ale to je naopak výtečně předurčuje ke zdokumentování nezávislé herní scény - sami jsou nezávislí a všechno obětují své tvůrčí vizi.

Cities XL - mega-recenze

Na začátku bylo SimCity. V jeho šlépějích jde pokračování City Life, které sází na placenou MMO koncepci s planetami plnými měst od živých hráčů. + VIDEA

Donkey Kong Country Returns - recenze

Je to vlastně hrozně těžké. Zapnete si konzoli, sednete si před televizi a spustíte hru. Začít si utvářet názor o právě hraném titulu až od tohoto okamžiku je však skoro nemožné. A jedná-li se o produkt z dílen Nintenda, je to úplně nemožné. Už jenom pohled na krabičku s tupě se tvářící velkou opicí mě naplňoval lehkým odporem. Nemáme už těchto ksichtů dost? Instalatér s knírkem, růžová koule, gorila s kravatou. Stále dokola. Pln předsudků sedím před televizí a sbírám první banány. Čekám utrpení. „Plošinovky jsou mrtvé!“ píšu si do zápisníku velkými písmeny a nekorektně tak dělám pomyslný nadpis své recenzi.

Wreckreation – recenze potomka Burnoutů a Trackmanie

Když nevíte, jestli se bavíte, nebo trpíte

Divinity: Original Sin - Enhanced Edition - recenze

Divinity: Original Sin byla jednou z nejlepších her loňského roku. Hardcore nostalgiky vábila na pořádnou porci staromódního RPG zážitku, ale zároveň nabídla i řadu moderních prvků, aby byla přístupná i pro mladší hráče. Poskytla komplexní zážitek na desítky hodin, který z hráče dokázal vyždímat všechno a ještě trochu víc, ale hlavně neskutečně bavil. Tvůrci ze studia Larian se však rozhodli, že se svým výtvorem stále ještě nejsou spokojení, a výsledkem je Divinity: Original Sin - Enhanced Edition.

Spaceforce Rogue Universe HD - recenze

Zářivé hvězdy, obrovité planety, černé díry a vy! Člověk a vesmír, to je vždy delikátní spojení. Z pohodlí kokpitu supermoderní lodi se opravdu těžko hledají slova úžasu pro všechnu tu krásu nekonečna. Spaceforce: Rogue Universe zprostředkovala zážitky z vesmírného dobrodružství již před osmi lety v podobě vesmírného simulátoru se silnými RPG prvky a otevřeným prostředím. Nyní se hra vrací v remasterované edici, ovšem, světě div se, nepřináší skoro nic nového, což nepotěší nováčky, ani hráče, kteří si hru ještě dobře pamatují.

Not a Hero - recenze

Politici jsou obvykle nudní suchaři. Pořád by sáhodlouze debatovali o věcech typu “Vyhláška o reorganizaci byrokratického aparátu Ministerstva pro místní rozvoj” a snažili se nahnat pozitivní bodíky u Václava Moravce. Nejvíce vzrušujícím aktem, který po nich můžete chtít, je selfie v bazénu nebo vazba na Pankráci. Politici jsou zkrátka jenom lidé jako vy a já. A to je možná chyba. Možná že politika by byla daleko zábavnější a prospěšnější, kdyby ji dělali obrovští fialoví králíci, disponující teleportačním zařízením a nesmyslnou gramatikou. Jako v Not a Hero.

Dex - recenze českého kyberpunkového RPG

Zhruba půlrok po vydání první early access verze vyšla nedávno hotová verze 2D RPG Dex (Steam). Titul z dílny tuzemského studia Dreadlocks uspěl v roce 2013 na Kickstarteru a podobně jako řada dalších podobně zafinancovaných projektů sklízí i Dex nemalou porci kritiky pro svou zabugovanost a rozbitost. Leccos z toho je sice pravda, pokud ale proniknete do srdce hry, moc to nevadí.

Project CARS - recenze

Microsoft má Forzu, Sony zase Gran Turismo. Na první pohled se může zdát, že Project CARS chce být třetím do party, a byť se jedná o multiplatformní titul, měl by být něčím jako Forzou pro PC. Ale zdání klame a trailery taktéž. Project CARS míří na velmi konkrétní skupinu hráčů a za „mainstreamový simulátor“ hru skutečně považovat nelze.

Tengami - recenze PC verze

Boom 2D her v posledních letech nepostihl jenom PC milovníky retra, ale i mobilní platformy. Pro chytré telefony a tablety jde ale o optimální formát, a proto nepřekvapí, že nejúspěšnější zástupci trendu občas zatouží po přeskoku i na jinou platformu. Právě to je případ sympaticky působící Tengami (homepage). V principu 2D logická záležitost disponuje pozvolnou hratelnosti, originální stylizací do papírových skládaček i překrásným vizuálem. Upravili však vývojáři původní iOS verzi dostatečně, nebo Tengami na PC zkrátka nefunguje?

Assetto Corsa - recenze skvostné závodní simulace

Kdo by se nechtěl projet v supersportovním voze, aniž by na něj měl! Pro ty, které neznervózňuje finanční spoluúčast na případných nehodách, existují zážitkové půjčovny. Ti ostatní volí počítačové hry. Jednou z velmi lákavých je i Assetto Corsa, která naplnila potenciál stát se virtuální poctou rychlým automobilům. Sice jí chybí bohatý obsah i atraktivní singleplayerová kariéra, ale to první už napravuje hráčská komunita, zatímco o to druhé hra stejně neusiluje. Assetto Corsa je především multiplayerovou závodní arénou s úžasnou modifikovatelností a s důrazem na autentické pocity z jízdy. Vše ostatní jde stranou.

Dead State – recenze

Vypukla zombie apokalypsa, přirozený řád se hroutí, lidská společnost jako celek přestala fungovat a nejen zombie, ale hlavně člověk člověku je vlkem. V takovém prostředí je úkol jasný – přežít a ideálně zajistit přežití pro co nejvíce lidí, které kolem sebe postupně shromáždíte. A jakkoliv může popis hry znít až příliš povědomě, zdání klame. Dead State totiž v tradičních kulisách rozehrává RPG spojené s klasickou taktickou tahovkou a ve svých nejlepších momentech dává vzpomenout na první dva díly série Fallout.

Outlast: Whistleblower - recenze

"Nerušit, necivět, nepostávat - probíhá zákrok!" Na chirurgii a možná ještě na pitevně by člověk nad takovou zprávou mávl rukou a v klidu dodržel instrukce. V Outlast: Whistleblower je ale všechno trochu jinak. Každé písmeno, každá věta a každá situace tu má naprosto jiný, děsivý význam. Studio Red Barrels se loni blýsklo s Outlast, který lze považovat za jeden z nejpůsobivějších survival hororů poslední doby. Nedávno pro hru vydali rozšíření Whistleblower, od nějž si fanoušci slibovali podobně psychicky náročný zážitek. 

Escape Goat 2 - recenze

Světové herní masy momentálně uctívají ztělesněnou nesmyslnost jménem Goat Simulator, čemu by však hráči měli doopravdy věnovat pozornost, je docela jiná hra s kozlíkem v hlavní roli. Staromilsky krásná puzzle hopsačka Escape Goat 2 totiž patří do kategorie her, které se nestydí za obtížnost natolik pekelnou, že pouze zenový mistr nebude během hraní osnovat demolici počítače a přilehlého okolí. Jak se ale říká, každá mince má dvě strany, a platí to i pro vyšroubované výzvy v Escape Goat 2.

BioShock Infinite: Burial at Sea - recenze první epizody

Pokud jste nehráli a hlavně nedohráli BioShock Infinite a máte to v plánu, čtete odtud dál na vlastní nebezpečí. O první části dvoudílného DLC Burial at Sea nemá valného smyslu mluvit bez znalosti jádra celého původního příběhu. Když nevíte, kdo jsou Booker a Elizabeth a jakou roli v osudu létajícího města Columbia sehráli, postrádá pro vás Burial at Sea jakýkoli smysl a následující řádky vám případný zážitek z Infinite jenom a pouze zkazí. Vaše volba.

Zoo Tycoon - recenze

V posledních letech mě dětské hry stále dokola vedou k úvahám, zdali mají lidé z herní branže všech pět pohromadě. Dětských her je málo, přestože se jedná o obrovský trh, který nabízí možnost nadprůměrných výdělků. No a když už se jednou (k velké radosti rodičů) nějaká ta primárně dětská hra urodí, najdeme v ní tolik nesmyslů, že je pro mladší hráče prakticky nehratelná. Podobný osud potkal Disney Infinity, Epic Mickey 2 a bohužel se nevyhnul ani Zoo Tycoonu.

Professor Layton and the Azran Legacy - recenze

Každé herní univerzum má jistou vnitřní logiku. Sadu pravidel, podle nichž hráč řeší vzniklé situace. V Call of Duty všechny postřílíte, v Devil May Cry všechny zmlátíte, v Pokémonech se nikdy nikoho nedotknete, ale vysíláte své zvířecí prostředníky. No a v sérii Professor Layton si pro změnu vždy poradíte vyřešením nějaké hádanky.

Company of Heroes 2 - recenze

V titulku recenze by klidně mohlo být uvedeno "O hře, která málem nebyla, ale nakonec byla". Studio Relic totiž pokračování strategického hitu z roku 2006 připravovalo pro dnes již neexistující THQ. Problémy zmítaný vydavatel natáhl po zoufalém boji bačkory a Company of Heroes 2 putovala společně s Relicem pod křídla firmy, od které byste zájem o strategii z 2. světové války nejspíš nečekali. Ano, řeč je o japonském vydavateli SEGA. Ale nebojte, ježka Sonica v CoH 2 jako speciální jednotku neuvidíte.

Fire Emblem: Awakening - recenze

Desítka v hodnocení znamená, že by vám Fire Emblem: Awakening neměla uniknout i za předpokladu, že dění okolo handheldu 3DS nesledujete. Awakening není pouze nejlepším titulem v sérii a v současnosti i nejlepší hrou pro Nintendo 3DS (Ocarina je jen remake, tak si dá pohov), ale také jednou z nejparádnějších her, která se kdy vynořila z vod handheldových. Fire Emblem: Awakening patří mezi špičku produkce napříč všemi platformami.

LEGO City: Undercover - recenze

Čeští chlapi se odjakživa dělí na drsňáky a měkoně, optimisty a pesimisty, Sparťany a Slávisty, egoisty a altruisty, trenkaře a slipaře, ale v neposlední řadě i na ty, kteří si v mládí buď hráli se stavebnicí Merkur, nebo trávili své dětství u Lega. A přestože spousta z nás by si přála někdy zahrát hity jako Merkur: Batman nebo Merkur: Star Wars, faktem je, že v globálním měřítku je posledně jmenovaná skupina v totální převaze. V důsledku toho nese zřejmě nejlepší hra pro konzoli Wii U název LEGO City: Undercover.

Sniper: Ghost Warrior 2 - recenze

Na pokračování Sniper: Ghost Warrior z léta 2010 jsem si nějakou dobu myslel a nebyl jsem v tom sám. Slabost pro odstřelovací pušky a chlapíky, kteří je obsluhují ale, nejenom u mě, překonala rozporuplné dojmy z první hry. Navíc tu byla pořád velká šance, že tvůrci dokáží koncept ve druhém díle uchopit lépe a zároveň zachovají špičkové produkční hodnoty. Po necelých třech let od vydání prvního dílu jsme se všichni svorně dočkali a ...nyní už jasné, že další díl podobně intenzivně očekávat nebudu a hned vám vysvětlím proč.

Football Manager 2013 - recenze

„Rok s rokem se sešel a nový Football Manager nám vyšel“, pravil básník-amatér a byl zabit pro prznění dobrého jména poezie. Všichni závisláci na virtuálním fotbálku, kde nezáleží na tom, jak to umíte s páčkami a klávesami, ale na tom, jak dobře čtete tuny tabulek i soupeřovu hru, se ale mohou radovat - nový ročník je tu a to znamená minimálně nové statistiky. Což by ale bylo trochu málo za cenu plné hry. Tvůrci to vědí, takže se nebojte, je toho víc. I když možná ne tolik, kolik bychom chtěli.