Postkatastrofická atmosféra na člověka dolehne hned v úvodních okamžicích, když ho do svého fungujícího společenství přijme skupinka, která mu zachránila život. Tvoří ji ale jen pár lidí, zásoby pomalu docházejí a šéf je muž upoutaný na invalidní vozík. Naštěstí mají ve skladu pár chladných i střelných zbraní a ví, že v okolí je několik míst, kde by se dalo sehnat další jídlo, potřebné lékařské vybavení a vůbec možné potřebné zásoby.
Společně s ostatními „lovci a sběrači“ skupiny tedy vyrážíte do neprobádané divočiny a snažíte se urvat, co se dá. Jednoho osamoceného zombíka po vzoru příručky od Maxe Brookse společnými silami zlikvidujete snadno, ale nepovedený souboj jich může přilákat více a výstřel z pistole ještě víc. Hlouček dvou, tří zombíků už vzbudí respekt a skupina nad čtyři zombíky regulérní hrůzu. Úspěch výletu do sámošky a lékárny tedy záleží na tom, jak moc se vám povede zůstat potichu a jestli zvládnete zombifikované „kupující“ zpacifikovat odděleně – což ostatně shrnuje všechny souboje ve hře.
Akční body, tahy a další polozapomenuté artefakty
V boji se vše určuje podle množství akčních bodů postav. Každá si dále hází na iniciativu a míra poškození se odvíjí od zbraně, výše příslušné schopnosti i jednotlivých vlastností a perků postavy. Útok tedy stojí určitý počet akčních bodů podle druhu zbraně, jeden čtvereček pohybu je také za jeden akční bod a vše probíhá na tahy.
Taktické možnosti se v podstatě omezují na volné manévrování po bojišti a výběr z několika typů útoků dle právě držené zbraně. Jedinou výraznější taktickou finesou je možnost nepřítele napadnout z boku nebo zezadu, což přidává bonusové bodíky do poškození i šance na zásah. Zalehnutí, zakleknutí a podobné prostocviky ale od zdejších hrdinů nečekejte.
Souboje jsou tak spíše přímočaré a zajímavé jsou na nich hlavně možnosti, jak se jim vyhnout třeba díky vyvolanému hluku na druhé straně města. Skutečnou legraci zažijete až při střetech s dalšími lidmi, kteří už pobrali nějakou umělou inteligenci, a zvládnou se soustředit třeba na nejzranitelnějšího nebo naopak nejvíce nebezpečného člena vaší skupiny.
Urvat, co se dá
Úkolem hráče „tam venku“ ale není zabít vše, co se pohne, nýbrž společně s trojicí dalších bojovníků dotáhnout zpátky domů užitečné zásoby, náboje, lepší zbraně apod. Nutno říci, že nejde o zrovna jednoduchý úkol. Nosnost postav je omezená a užitečných věcí (převážně zbraní) najdete hromadu, takže se neustále ptáte, jestli radši vzít tyhle dvě plechovky, nebo pro sichr ještě jednu pistoli, protože by se mohla hodit.
Do lokací se sice můžete vrátit, ale cestování nějakou dobu zabere, náhodná setkání mohou být jak přínosná, tak nebezpečná, a někdy se vyplatí spíše najít nové místo k lootování, než se vracet do těch, které jste vykradli jen zpola. Každá lokace je totiž něčím zajímává a vypráví příběh, za což je třeba autorům vyseknout hlubokou poklonu. Ale vydat se do neznáma taky není jednoduché – co když žádnou zajímavou lokaci nenajdete, nedonesete jídlo a nové zásoby a doma se pomalu začne šířit panika?
V Dead State totiž musí všichni táhnout za jeden provaz. Zatímco jste pryč, ostatní členové vašeho domova jej mohou (a musí) dále zabezpečovat, postupně vylepšovat (nevěřili byste, jak užitečný může být kurník, když do něj seženete pár slípek) a dělat z něj místo vhodné pro život. Pokud se tam lidem nebude líbit, můžete nakonec skončit někde sami a mrtví ve škarpě: lidé potřebují vás, a vy je také, ale přeci jenom mají i své požadavky. A když nemají co jíst, raději zkusí své štěstí někde sami.
zdroj: youtube.com
Příběhové drobky a management
Nedílnou součástí hry je správa lidských i jiných zdrojů. Vy určujete, kdo, co, jak a proč má dělat. Rovněž musíte vědět, kdo se na takovou věc hodí nejlíp, potažmo kdy jednu činnost popohnat a druhou upozadit. Mimo managementu musíte také udržovat s ostatními dobré vztahy – pokud někomu vynadáte nebo mu nedovolíte nepracovat, když je zrovna nemocný, můžete počítat s tím, že vás moc rád mít nebude. Nesvěří se vám třeba s tipem na lákavou lokaci, se svými starostmi nebo zajímavým úkolem. Krizové situace navíc řešíte v jakési malé radě, kde musíte mít názor ostatních vůdců na zřeteli ještě více.
O přístupu k lidem je pak i možnost rekrutovat na cestě další postavy: většinou se musíte rozhodnout, jestli vám stojí za to vzít k sobě cizince (většinou ano), zvážit jeho potenciální přínos, rizika jeho pobytu a zda jej případně máte jak přesvědčit, aby se k vám vůbec chtěl přidat. Vědkyni možná utáhnete na sbírku mikroskopů, druhého chlápka na opatrné vyjednávání, třetího na léky pro jeho ženu… Je toho spousta, každá postava je jiná a v jednom zahrání snad ani není možné potkat všechny – čas totiž neúprosně plyne a některé z osob mohou sežrat zombie nebo prostě odejdou ze svého původního útočiště.
O tom, jak vlastně nákaza vypukla (vy sami nevíte, probouzíte se po pádu letadla z kómatu po zhruba 3 týdnech od vypuknutí epidemie) se pak dozvídáte z různě pohozených zpráv, vyprávění lidí a zašifrovaných harddisků. Před přečtením je musíte rozšifrovat tak, že uhádnete heslo, k němuž dostanete indicie v podobě použitých znaků, délky slova a předvyplněných pozic.
Chvilka námahy s rozlousknutím ale stojí za to – scénář psal někdo, kdo svému řemeslu rozumí, a zprávy i rozhovory s ostatními postavami jsou nesmírně zajímavé. Nebál bych se dokonce říct, že jde o nejlepší věci, které jsem ve hrách četl za hodně dlouhou dobu. Trefně totiž reflektují naši společnost a předkládají před pozorné hráče hromadu otázek.
Chyby, kam se podíváš
Dead State ale není hra dokonalá, přestože doposud jsem ji pouze chválil. Má sice výbornou atmosféru a originálně pracuje s klasickou premisou, ale také má celou řadu chyb – především technických. Pathfinding funguje jen horko těžko, některé úkoly jsou zabugované a nedají se dokončit, vylepšení domova v podobě školy jaksi nemá slíbený efekt, hra občas padá, grafika glitchuje, někdy nejdou vyjít dost důležité schody atd. Jsou toho hromady a na hlavu vývojářů se po vydání právem snesla kritika, že měli hru ponechat ještě chvíli v early access a vydat ji o několik měsíců později.
Zmíněné chyby totiž často ničily herní zážitek a jedním z největších strašáků byl třeba i chybující management inventáře party, kdy jste se v úkrytu nedostali k obsahu batohu jiných osob – a zrovna pušky se do skladu automaticky nepřendávaly, takže vaše postava musela tahat vše důležité a ještě jste jako blbci museli několikrát jít do nejbližší jiné lokace a vše ručně přetahat. Poslední patch ale naštěstí chybu odstranil.
I zombie může dojít dech
Dalším problémem Dead State je, že postupně ztrácí dech. Podle Steamu mám nahraných nějakých 45 hodin a většinu doby jsem se královsky bavil. Po jistém čase (25-35 hodinách) však získáte pro svou čtyřčlennou partičku bijců takovou výbavu, že pro vás přestanou být souboje výzvou.
Taktickou vestou se zombie zkrátka neprokouše a z mrtváků se stanou otravné kulisy, jejichž likvidace začíná zdržovat, místo aby byla jádrem zábavy. To samé se dá říct i o lidských protivnících. Pokud v ruce netřímají alespoň nějakou poloautomatickou zbraň, nejsou slušně ozbrojeni a hlavně nejsou v přesile. Dokud vybavení nemáte, jsou přestřelky s lidmi tuhé a vítězství slastné. Není totiž nic lepšího než sledovat, jak se z bandy vystrašených lidí v tričku stávají ostřílení drsňáci v ochranných oblecích. Později ale jen proberete náboje a o víc se nestaráte. A jakmile jste na této úrovni, velmi brzy přestanete přežívat a začnete žít.
Společenství vzkvétá, zásob jídla jsou tuny, benzínu do generátoru taky, vylepšení máte všechna postavená a už vás ani nic nenutí kamkoli chodit, protože skoro vše, co potřebujete, dávno máte. Z letargie vás tak vytrhnou jen souboje s velkými skupinami dobře vyzbrojených lidí, ale k těm musíte dojít a vědět, kde je hledat. A souboje, které skutečně stojí za to, jsou příběhové – někdy musíte čekat slušnou řádku herních dní, abyste si je nějakým způsobem odemkli.
Zkušení hráči budou sípat blahem
Pokud vás ale zmíněné chyby a horší grafika neodradí, určitě se do Dead State ponořte. Jakkoliv k ní mám spoustu výtek, po dlouhé době šlo o hru, která mě k sobě připoutala a nechtěla pustit, což se povedlo minulý jen druhému Grimrocku. I při hraní Dead State na mě dýchla atmosféra starých časů, vytanuly dávno zapadlé vzpomínky a dostavil se pocit, že se věci dají dělat poctivě. A jestli byl konec slabší a roztahaný? Za těch minimálně 30 hodin parádní zábavy to stálo!
