Daleko víc vás ale nejspíš zajímá, jak dobrý je vlastně Indie Game: The Movie a jak věrně zobrazuje nezávislou vývojářskou scénu. Neméně důležitá je také otázka, pro koho je snímek vlastně určen? Jaké pocity z něj bude mít insider velmi pozorně sledující nezávislý herní vývoj a jak jej budou na druhé straně vnímat diváci zcela neznalí her a vývoje? Třeba váš nerudný otec, který nikdy nechápal, co na těch hrách vlastně vidíte. Ale popořádku...

Indie Game sleduje snažení několika úspěšných vývojářů. Dominantní je příběh vývoje Super Meat Boy a jeho tvůrčí dvojice ve složení Edmund McMillen a Tommy Refenes. Trochu méně prostoru dostal Phil Fish se svým nedávno vydaným Fezem a minoritní část filmu sledujeme filozofujícího Jonathana Blowa, autora úspěšného Braidu.

O dalších vývojářích tu takřka nepadne slovo a jiné hry zde dostanou jen extrémně omezený prostor, zpravidla na ilustraci něčeho, o čem vypráví vývojáři. Když například Jonathan Blow hovoří o inspiraci k vývoji Braidu a popisuje mechaniku vracení času v Prince of Persia: Sands of Time, na obrazovce běží ukázka, která naprosto přesně a výmluvně demonstruje to, co říká. To platí pro celý film a svědčí to o ambicích tvůrců, kteří se nezastavili u strohé informativnosti, ale chtěli film udělat poučný i vizuálně. Právě tyhle momenty navíc skvěle poslouží laikům, kteří by jinak odbornější pasáže pochopili jen stěží.

zdroj: Archiv

Právě část věnovaná pozadí vývoje zmíněné trojice her je pro mě nejzajímavější z celého dokumentu. Všichni čtyři aktéři nesmírně poutavým způsobem vypráví o svých soukromých životech, filozofii vývoje i konkrétních problémech, které ho provázely. Původně jsem měl trochu problém s tím, že si filmaři vybrali právě tyhle notoricky slavné vývojáře, ale jejich motivy chápu - McMillen, Refenes, Fish a Blow jsou velmi inteligentní a inspirativní postavy s řadou vyhraněných názorů a jejich projekty navíc nabídly filmařům ke zpracování vděčné "příběhy" s happyendem. Chvílemi jsem si říkal, že by se mezi ně skvěle hodil Markus Persson s Minecraftem, ale to nás příliš mrzet nemusí - na příběh Notche se zaměřili jiní talentovaní filmaři.

Vývoj trojice her jsem sám sledoval velmi pozorně, přesto jsem se teď v Indie Game dozvěděl několik nových skutečností. Pokud jste si třeba, stejně jako já, naivně mysleli, že nezávislí vývojáři příliš neřeší úspěch a peníze, dokument vás vyvede z omylu - Jonathan Blow byl až posedlý recenzemi a neúnavně pod všechny psal své komentáře, Refenes zase popisuje význam propagace na Xbox Live dashboardu, bez které je nemožné uspět. A peníze? Základem jejich projektů byla sice realizace vlastní myšlenky, kvůli které byli ochotní třít bídu s nouzí. Velmi dobře si ale uvědomovali, že se z nich nakonec v případě úspěchu stanou milionáři. A moc dobře tušili, že to není sen, ale docela pravděpodobná budoucnost - v podstatě si založili klasický start-up.

Průměrný dokumentarista by zadání zpracovat film o nezávislé scéně splnil obvyklým způsobem - vyzpovídal by desítky vývojářů a významných postav, vloudil by se zadním vchodem do EA, dostal nějaké pikantní vyjádření z Johna Riccitiella a celé by to prostříhal záběry na nadšené hráče všech věkových kategorií. James Swirsky a Lisanne Pajotová se místo toho detailní optikou zaměřili na zmíněné trio her a z jejich vývoje si dokázali vybrat několik emotivních situací, díky kterým mohli na první pohled odborný dokument výrazně polidštit.

V jedné chvíli například navštívili výstavu PAX, na které Phil Fish poprvé po čtyřech letech prezentuje Fez a kdosi zde při hraní narazí na bug - zdánlivě drobný zádrhel je tu prezentován poměrně dramatickou scénou. Tyhle situace jsou sice filmařsky vděčné a dílu jako celku určitě pomáhají, na zkušeného hráče a kriticky smýšlejícího diváka ale působí podivně až směšně.

Dva nejemotivnější segmenty příběhu (Fishův rozchod s vývojářským kolegou a komplikovaný závěr vývoje Super Meat Boy) jsou sice věrohodné a v rámci celku fungují výborně, zase mi ale nasadily do hlavy červíčka pochybností, jestli jsou konkrétní záběry (například dlouhé čekání v hotelu nebo plačící McMillenova přítelkyně) skutečně autentické, nebo je filmaři manipulativně dotočili později, případně je dokonce "napsali" přímo na míru dokumentu. Názor si udělejte sami, i když se osobně cynicky přikláním k druhé variantě, dojem ze sledování dokumentu mi to příliš nepokazilo. Vlastně jsem na tu hru přistoupil.

zdroj: tisková zpráva

Film byl natočen v letech 2010 až 2011 a pouze Blowův, McMillenův a Refenesův příběh tu je vyprávěn z perspektivy úspěšných vývojářů, kteří už chystají svojí další hru. Trochu mě mrzelo, že poslední záběr na zamyšleného Phila Fishe doprovází titulek "Fez vyjde začátkem roku 2012", ačkoliv v den premiéry filmu už několik měsíců víme, jak to nakonec skutečně dopadlo. To je ale drobná vada na jinak velmi podařeném filmu. Indie Game: The Movie má daleko k ucelenému představení nezávislé scény, o to se ale ani nesnaží. Snaží se prezentovat kreativní proces herního vývoje v podání čtyř nesmírně talentovaných a odhodlaných lidí, kteří pro splnění svého snu neváhají nést osobní oběti. A tady uspěl na celé čáře.

Jestli ho pustit nerudnému otci nevím, klidně to zkuste a napište, jak to dopadlo ;). Mě by spíš zajímala reakce slavného filmového kritika Rogera Eberta, který v roce 2005 o hrách prohlásil, že se na rozdíl od filmu či literatury nikdy nemohou stát uměním. Tehdy se o tom dlouze debatovalo a tenhle film k tomu má také co říct...

Další články Honzy Modráka o hrách a všem, co se jich týká, najdete na jeho blogu Play Forever.