Těžké seznamování
Assetto Corsa je hardcore simulátor se vším, co k takové charakteristice patří. Od běžné arkády typu Grid hru dělí hluboká propast odlišností. Očividné rozdíly jsou znát již při prvním seznámení. Zatímco v běžné arkádové hře člověk nastartuje a hurá do zatáček, Assetto Corsa není ani zdaleka tak přímočará.
Člověk se v této hře nejdřív všemu diví. Například tomu, proč lze nastavit posaz za volantem až tak absurdně nízko, že z auta není vidět. Ledacos dokonce vyvolá paniku. Zejména všemožné čáry a grafy z telemetrie a také nekonečné seznamy zřejmě důležitých, ale zprvu naprosto nepochopitelných čísel.
Na spoustu věcí si závodník v Assetto Corsa zkrátka dlouho zvyká, ale právě díky těžkopádnému seznamování nebylo vůbec předčasné představit tuhle hru jako pravý simulátor. Ctihodné označení si zasluhuje díky neskutečné lavině různých nastavení, z nichž mnohá se nelogicky jeví jenom proto, že splňují požadavek na absolutní uživatelskou svobodu.
Assetto Corsa je v rámci individualizace nastavení zcela bezbariérová hra, a pokud je někdo přesvědčený, že může vyhrávat, přestože nevidí přes věnec volantu, hra mu nebude bránit.
Rozhodování je na vaší straně
V Assetto Corsa jste uvedení do role závodníka, jenž má poslední slovo v jakémkoliv ohledu. Co se týče samotné péče o automobil, sám si definuje vlastnosti všech technických detailů od nastavení tlaku v pneumatikách až po vzhled svého showroomu. Ovšem to stále není všechno.
Každý, kdo Corse věnuje kus trpělivosti, časem pozná, že tahle hra funguje jako de facto poloprofesionální editor, který nejenže řeší úžasné detaily v celkovém ovládání, ale zároveň dokáže uživatelské prostředí přebudovat tak, že se každé stane svébytným originálem.
zdroj: YouTube.com
Jedním z prostředků individualizace jsou takzvané aplikace, které se shlukují ve vyskakovaní boční liště tvořené kulatými ikonkami (znalci softwaru od Applu se seznámí velmi rychle). V aplikacích lze přímo na závodní dráze aktivovat desítky různých ukazatelů a rychlých setupů, dále aktivovat části informačního HUDU a měnit jejich pozice.
Mnohé utility, které aplikace poskytují, v hlavní menu ani nenajdete. Buď se dají snadno přehlédnout, nebo v něm nejsou obsaženy.Chcete-li si například zkontrolovat chování pedálů, prohlédnout grafy telemetrie nebo porovnávat mezičasy, aplikace vám rychle vyjdou vstříc. A krom toho třeba jedním kliknutím změníte celkový styl grafiky. Využijte-li ikonu pro post proces filtry, naživo uvidíte úžasné proměny v nasvětlování.
Vůbec nejlepší je ale na ikonách to, že se dají nastavovat podle vašeho přání. Panel můžete rozšiřovat i krátit, dokonce lze vyrábět aplikace vlastní, sdílet je a stavět z nich zcela individuální interface.
Kdo komu ukáže záda?
Rozsah globálního nastavení v Assetto Corsa výrazně převyšuje běžný průměr. Můžete si dokonce zvolit klávesu pro vítězné gesto! Velkoryse pojatá univerzalita hry se vztahuje samozřejmě i na veškerou přípravu k závodění. Přesněji řečeno na výběr tratí, jízdních podmínek i celkové obtížnosti.
Hra umožňuje též individuální poskládání startovního pole. Díky vyhledávacím tagům můžete výběr protivníků zpřesňovat například podle značky vozu, rychlostní třídy, úrovně tuningu či podle barvy karoserie. Při obrovské svobodě jednání se lze pochopitelně proklikat i k úplným absurditám. Můžete třeba zatáčet myší nebo proti svému bombastického La Ferrari postavit stádečko pětistovkových fiátků!
Hra se však paradoxům nebrání. Opět v nich vidí skrytý smysl. Na startu samozřejmě fiátkům okamžitě ujedete, jako by ani nenastartovali, ale nepoměr sil tu slouží jako alternativní snížení závodní obtížnosti. V Assetto Corsa nemusíte, pokud nechcete, volit obtížnost v obligátním menu jak bývá v závodních hrách obvyklé. Assetto zkrátka umí řešit běžné věci trochu jinak.
Drsné a nesmlouvavé
Tím, čím Assetto Corsa ale zanechává neintenzivnější dojmy, je jízdní model. Pětistovkoví fiátci nakonec přeci jen mohou posměšně ukázat záda vám, protože je nesmírně jednoduché vylétnout hned z první zatáčky a v kačírku ztratit desítky vteřin.
Premiérová nehoda mi připomněla, v čem se pravé simulátory od arkád liší asi úplně nejvíc. Je to v prvotní frustraci z vlastní neschopnosti. A Corsa jde svou syrovostí a nesmlouvavostí jízdního modelu opravdu vysoko nad běžný průměr. Je drsnější než série Race i GTR a zdatně soupeří s Live for Speed. Zkrátka vám nedá nic zadarmo a zpočátku může ošklivě nebavit.
Moje Ferrari, nespoutáno jakýmikoliv elektronickými asistenty, předvedlo v prvním závodě takovou neotáčivost, za jakou by se styděl i vlak. Auto jezdilo v podstatě pouze rovně a ke všemu trpělo i na tragicky neúčinné brzdy. Smutně jsem doklopýtal do boxů.
Každé zlepšení zasluhuje oslavu
Assetto Corsa vyhubuje všem, kteří si jej koupili pouze proto, aby se svezli v parádním autě. Takovým nazdárkům hra drsně vysvětlí, že supersporty je docela obtížné řídit. Velké možností v upravování podvozků totiž nahrávají nejen uspokojivé seberealizaci, ale také nováčkovským chybám.
Když jsem si ručně upravil rozsah otáčení volantu, nastavil kontrolu trakce a přítlak na různých částech karoserie, auto jelo bohužel pořád stejně a já pochopil, že se ještě musím naučit řídit.
Záludnosti a drobné nuance všech technických nastavení člověk postupně pochopí, ale to, že si na trati musí pomáhat přesným dávkováním plynu i brzd, přenášením těžiště a pedantsky přesnou četbou ideální jízdní stopy, to se vám do hlavy dostane až s rutinním tréninkem.
V tom je Assetto Corsa zřejmě nejúžasnější. Několik hodin vám bude zcela fuk, kolikátí projíždíte cílem, upřímnou radost budete mít z každé dobře projeté zatáčky a z každé vteřinky, kterou tím ušetříte Assetto Corsa rozdává radost po troškách a také v detailech, na které se jiné závodní hry vůbec nesoustředí.
Pozor na optický klam
Trpělivým jezdcům, ochotným se učit, hra časem nabídne zcela autentické pocity z řízení. Ať už si sednete do Mercedesu SLS, Lotusu Exige nebo do postarší devětsetjedenáctky, každé auto vám dá různým způsobem na odiv své dobré i špatné vlastnosti.
Jeden efekt je však společný. Každé auto, snad až na toho fiátka, vzbudí v řidiči obrovský respekt. A zpočátku možná snad i strach. Jízda v supersportu je totiž neustálý a opravdu vyčerpávající boj se stabilitou a rychlostí, s přetáčivost a nedotáčivosti, se zahříváním pneumatik, s nastavením přilnavosti a tak dále. Pocit permanentního nepohodlí a mnohdy i nebezpečí je v Assetto Corsa tak intenzivní, že v jednom zápřahu nevydržíte jezdit déle než pár desítek minut.
zdroj: YouTube.com
Assetto Corsa nesmírně ráda poučuje, straší ale též odměňuje. Nikdy by mě třeba nenapadlo, že díky hře z obyčejného křesla dokáži docenit některá legendární motoristická fakta. Například, že Ferrari F40 je opravdu hravé auto. Když je potřeba, fantasticky drží stopu, ovšem při správné dávce plynu udělá z průjezdy zatáček driftovací nirvánu. Ovšem přežeňte to a pocítíte pevnost svodidel. Assetto Corsa je v podání jízdních vlastností neuvěřitelné přesvědčivá.
Užívat si to budete i přesto, že samotný pocity rychlosti je v této hře paradoxně podáván mnohem méně expresivně. Jednoduše řečeno, Assetto Corsa se vám zpočátku bude zdát pomalé. Pocit rychlosti je tu mnohem méně intenzivní než u mainstreamových her a rozdíl je znát snad i oproti přímé konkurenci. Až budete po tečně vyjíždět ze zatáčky a nadávat, jak to není možné, že přece skoro stojíte, mrkněte na tachometr. Možná tam pořád bude svítit trojciferné číslo a za takové situace přece zatáčejí jenom formule.
Tak málo aut a tratí? Pomoc se blíží!
Mimochodem, formulové monoposty ve Assetto Corsa opravdu najdete. Avšak obsah je právě to, co základní hře docela chybí. Nedostatek aut i velmi skromný počet tratí, po kterých mohou jezdit, naštěstí již kompenzuje svoji tvorbou uživatelská komunita. Assetto Corsa je podobně modulární jako rFactor, takže není problém si hru během pár minut stahování zatraktivnit novým materiálem.
Odhaduji, že časem budou možnosti výběru aut a tratí podobně obrovské, jako je samotná individualizace ovládání. Vše navíc funguje technicky bez problému - stáhnete balík s tratí, nakopírujete do příslušného adresáře a můžete trénovat v novém prostředí.
Spartánsky autoři bohužel přistoupili i k tvorbě singleplayerové kampaně. Kariéra je šedou klasikou. Bez fanfár a kudrlinek v ní postupně odemknete všechna vozidla i tratě, které jsou však zcela paradoxně z velké části dostupné již v klasickém módu Race. Nuda pro jednoho hráče připomíná tragiku Test Drive: Ferrari Legends. Zde je navíc okořeněna absurditou.
Na singl zapomeňte
Kariéra naštěstí funguje jen jako lepší trénink pro multiplayer. Je potěšitelné, že servery hry nezejí prázdnotou a zároveň nejsou sužovány obtížemi s tvorbou závodů či výzev a vůbec s připojováním hráčů do jednotlivých soutěží. Multiplayer je opravdu tím, co z této hry dělá žánrovou špičku.
Také výběr a třídění soutěží podle různých kategorií hráče potěší. Výhrady mohou zaznít snad jen k občasným lagům některých jezdců. Toho poskakování na dráze bylo občas na můj vkus až příliš.
Celkově vzato, Assetto Corsa vyjelo v závodě o nejpreciznější simulátor vstříc stupňům vítězů. Nabízí motivující jízdní model s úžasnou schopností převést vlastnosti skutečných superaut do virtuální reality.
Na profesionální řízení je hra opravdu dobře a připravena ze všech úhlů. Spojuje v sobě poctivost, modularitu a uživatelskou svobodu. A se singleplayerovou částí se to má asi tak, že co není důležité, nemělo by se nad tím plýtvat silami. Assetto Corsa je i s macešským přístupem k samotářským závodníkům právě tou hrou, kterou byste neměli minout, pokud to s virtuálním závoděním myslíte opravdu vážně.
