Recenze
RoboCop: Rogue City – recenze skvělého osmdesátkového béčka
31. 10. 2023
|
Jakub Malchárek
Kyberpolda zasahuje
Tintinova dobrodružství - recenze
20. 11. 2011
|
Martin Bach
Když spojí své síly dva uznávaní filmaři novodobé filmové historie a natočí film podle legendárního belgického komiksu o mladém novináři a jeho psovi, nemůže to snad ani dopadnout špatně. A špatně to také nedopadlo - filmová Tintinova dobrodružství jsou příjemným rodinným bijákem, který se líbí dětem i jejich rodičům. A když ke jménům Stevena Spielberga a Petera Jacksona přidáme ještě vývojáře z Ubisoftu Montpellier, lze snadno pochopit naděje, které mnozí hráči vkládali i do herní adaptace. Vždyť od doby, kdy se právě spolupráce Petera Jacksona a francouzských vývojářů zhmotnila v solidním filmově-herním kombu jménem King Kong, jsme mnoho radosti ze spojování Hollywoodu a herní branže nezažili. Herní Tintin navíc vypadal na videích tak dobře, že o něm i Dan Vávra v jednom ze starších Fight Clubů prohlásil, že jde o nejlépe vypadající hru letošní E3... A to mluvíme o člověku, kterému se nelíbí Skyrim ;)
Turnip Boy Commits Tax Evasion – recenze hry se zeleninově-daňovou tématikou
7. 7. 2021
|
Pavel Makal
Nezahrávejte si s cibulí!
2Dark - recenze
13. 4. 2017
|
Pavel Skoták
“Necháme tatínka postavit stan a půjdeme do temného lesa pro dřevo.” Klasická rodinná dovolená kdesi v lesích, však to možná znáte. Spousta nadávek při zatloukání stanových kolíků, ale najednou bum. Manželka mrtvá, děti někdo unesl a sedm let uteklo jako voda. Dlouhé roky nekvalitního života se na detektivu Smithovi těžce podepsaly, ale už chybí jen několik krůčků k odhalení zločinecké organizace, která má únosy dětí na svědomí. Vítejte v Gloomywoodu, líhni zvrhlíků.
Might & Magic Heroes VII - recenze
11. 10. 2015
|
Ladislav Loukota
Strategická značka Might & Magic Heroes (dříve HoMaM) má notně pošramocenou pověst. Po experimentech čtvrtého a pátého dílu i nemastném, neslaném dílu šestém zůstává kultovní trojka etalonem kvality. Tím spíše, že v lednu vyšla její HD verze, která navzdory okleštění o datadisky a přehnané zálibě v neustálém klikání stále nabízí velmi příjemný zážitek. Osvědčení vývojáři z Limbic Entertaintment (Might & Magic X: Legacy, datadisky pro Might & Magic Heroes VI) však avizovali, že se s Might & Magic Heroes VII vrácí ke kořenům. Očekávání byla vysoká, mnozí si ostatně od návratu k počátkům slibovali i návrat série zpět na výslunní. Tomu odpovídá i polarizovaná reakce komunity - někteří jsou nadšeni, jiní naopak naštvaní, že titul nedostál prakticky nesplnitelným požadavkům. Jak už to ale chodí, sedmička je mnohem komplikovanější titul, který nezhodnotíte prostým "ano/ne."
Román You od scénáristy Looking Glass je dárkem pro pamětníky
27. 7. 2013
|
Ladislav Loukota
Co je spartánky pojmenovaná kniha You? Jde o počin Austina Grossmana, tedy pána z éry Looking Glass Studios, a scénáristy i designéra titulů jako Ultima Underworld II, System Shock, Trespasser, Deus Ex, Epic Mickey či Dishonored. Konečně nadešel čas na delší recenzi (z anglické verze) tohoto literárního díla, které se nepřímo pyšní ambicí být ultimátním románem o hraní her. A když kniha jako tato začíná citátem od Shakespeara, je zaděláno na paralely i skutečně existenciální rozebrání kouzla interaktivní zábavy. Jak však praví stará moudrost, není všechno zlato, co se třpytí.
Wuchang: Fallen Feathers – recenze soulsovky z Číny
23. 7. 2025
|
Jakub Malchárek
Imitace je nejupřímnější lichotka
Commandos: Origins – recenze návratu taktické legendy
9. 4. 2025
|
Adam Homola
Solidní návrat bez ambicí
Rocksmith - recenze
17. 10. 2012
|
Martin Bach
Ta jména se mohla zapsat do světové hudební historie. Doom metalová kapela Via Mortis s kytaristou Martinem Bachem, industriální nářez Křižík Prešov s lídrem Karlem Drdou, progresivní death metalová smršť Vyndaná tříska Petra Poláčka nebo originální žánrový mix Hannibal ante portas, v němž na basketbalové míče hraje Farid Starman. Možná za to mohl nedostatek času, píle, cílevědomosti nebo (ale to spíše ne) talentu. Každopádně, žádná z uvedených kapel to nedotáhla dál, než ke zvukovým zkouškám a hospodským pitkám. Všechno se ale mohlo odehrát trochu jinak, kdyby byl v době, kdy se rozjížděly naše hudební kariéry, na světě Rocksmith.
Time Crisis 4 & G-Con 3 pistole - recenze
29. 5. 2008
|
Redakce Games.cz
Má klasická automatová střílečka v dnešní době ještě co nabídnout? A jak si přibalená světelná pistole stojí vedle Wii Zapperu v Resident Evilu?
Rise of Argonauts - recenze
13. 4. 2009
|
Redakce Games.cz
Starořecká mytologie je hluboká a na materiály extrémně bohatá studna. Tvůrci hry zakroutili eposu o Argonautech krkem a rozhodli se ho vyprávět po svém. Nepřehnali to?
Sherlock Holmes: Chapter One – recenze
18. 11. 2021
|
Patrik Hajda
Nejlepší videoherní zpracování slavného detektiva
Baldur's Gate: Dark Alliance 2 – recenze návratu vousaté mlátičky
2. 9. 2022
|
Jakub Špiřík
Remaster se tomu opravdu říkat nedá
Fade to Silence – recenze mrazivého survivalu
10. 5. 2019
|
Jan Slavík
Survivaly jsou přesycený žánr. Aby se mohl nový titul prosadit, musí zákonitě přinést něco neokoukaného, nějak ohnout koncepty, upravit mantinely nebo alespoň poskytnout neotřelý úhel pohledu. Fade to Silence od studia Black Forest Games je na to konto vcelku sympatická. Snaha nepřijít s pouhou sepranou kopírkou je zřejmá, občas probleskne i opravdu zajímavý nápad. Jenže při samotném hraní zjistíte, že si titul svými designovými chybami nepěkně šlape po vlastním potenciálu.
Warhammer 40,000: Mechanicus - recenze
7. 1. 2019
|
Mars Vertigo
Games Workshop rozdává licence ke svému oblíbenému universu s grácií Ježíška, v důsledku čehož se doslova a do písmene v poslední době roztrhl pytel s herními tituly s visačkou Warhammer 40,000. Z toho pochopitelně těží především menší nezávislá studia hledající cestu na výsluní hráčské přízně anebo třeba řemeslníci z francouzské dílny Cyanide Studios, autoři posledních adaptací Space Hulka. Jejich krajánci z Bulwark Studios se tedy také vydali na křížovou výpravu skrze legie cizáckého hnusu, za svatým grálem kladných recenzentských hodnocení v tahovce Warhammer 40,000: Mechanicus.
Unavowed – recenze
14. 12. 2018
|
Václav Pecháček
„Kde je konec starému dobrému BioWare,“ lamentují často nostalgičtí hráči, kterým chybí příběhové hity dávných let. Mass Effect: Andromeda se jim nelíbil, další Dragon Age je v nedohlednu, mezitím se připravuje multiplayerový hybrid Anthem. Budoucnost silných narativních her plných okouzlujících společníků zkrátka vypadá bledě, aspoň tedy na PC. Nebo možná ne. Záleží, zda jste místo střílení a sekání ochotní klikat na předměty a řešit hádanky. Pokud ano, čtěte dál, protože Unavowed je něco pro vás.
Destiny 2 - recenze
18. 9. 2017
|
Daniel Kremser
Filmeček, filmeček a do třetice všeho dobrého ještě jedna předrenderovaná nádhera sršící břitkým humorem a osobitým audiovizuálním zpracováním. Ne, opravdu jste se nespletli a nečtete recenzi nové adventury či interaktivního filmu. Čtete recenzi Destiny 2, pokračování hry, která se mimo jiné proslavila absencí vyprávěného příběhu či nedostatkem obsahu. To vše je ale věcí minulosti, protože Destiny 2 povědomí o této značce od základu mění. Plnohodnotný příběh, nával parádního obsahu, opravené základní herní mechanismy. To vše a mnohem více na vás čeká v dlouhém dobrodružství, které přenáší hráče do promyšleného a strhujícího herního světa, jež nepřestane překvapovat ani po desítkách hodin.
Citizen Sleeper – recenze kyberpunkové RPG adventury
1. 7. 2022
|
Šárka Tmějová
Spáč se musí probudit
Virginia - recenze
30. 9. 2016
|
Jan Slavík
Trocha tajemna, silná atmosféra, detektivní podtón a příběh beze slov. Všechny tyto ingredience do sebe neotřelým způsobem míchá moderně střižená adventura Virginia od britského studia Variable State. Pokud vás láká umělecké ražení a nezvyklé zážitky, zpozorněte.
LOTR: Battle for Middle-Earth - recenze
23. 12. 2004
|
Redakce Games.cz
Obdivovatelé fantastické říše Středozemě z Pána Prstenů letos měli Vánoce předčasně díky RTS, která potěšila příznivce kladných hrdinů jako Gandalf, Aragorn či Frodo, tak i sil Zla reprezentovaných legiemi Mordoru.
Mario vs. Donkey Kong Remake – recenze sympatické, logické plošinovky
14. 2. 2024
|
Adam Homola
Moderní retro
Titan Souls - recenze
1. 5. 2015
|
Ondřej Švára
Čím menší herní projekt, tím větší mají autoři chuť tvořit nekonvenčně. Titan Souls je proto hrou v dokonalém přestrojení. Svým retro designem, skromnými rozměry map a velmi úzce zaměřenou hratelností působí až dětinským dojmem, ale přitom v ní zuří vysoká obtížnost i frustrace, a pouze nejodolnější hráči, kteří jsou schopní překonat obrovské výzvy, si užijí opravdovou zábavu. Titan Souls je vlkem v rouše beránčím, ale i přes svoji kontroverznost a orientaci na "masochistické" publikum stojí za vyzkoušení. Už jen kvůli rozšíření obzorů.
Goodbye Deponia - recenze
22. 10. 2013
|
Daniel Kremser
Třetí a zřejmě i finální Deponia konečně spatřila světlo světa a hned zkraje vám říkám, že revoluce se nekoná - Deponia je pořád Deponia. Ano, takhle rychlý spád to dneska bude mít. Ale co už, stejně svižné, nekorektní a někdy i dost neohrabané je i celé tohle srdceryvné loučení s jednou etapou adventurního dějepisu. A když říkám neohrabané, tak tím skutečně myslím místy hodně nešikovně uchopené gejzíry košilatých hlášek a nemístných vtipů.
Dead Synchronicity - recenze
22. 4. 2015
|
Pavel Válek
Hrdina bez minulosti, svět v troskách a společnost v úpadku. Že se z podobného tématu dnes už nedá vymáčknout nic zajímavého? Možná, ale ani to nováčky z Fictiorama Studios nezastavilo ve spuštění, nakonec úspěšné, kickstarterové kampaně na adventuru s podobnou tématikou. Jejich hlavním tahákem byl při tom příslib temného příběhu, vyprávěného syrovým způsobem bez příkras a kudrlinek. A světe div se, svůj slib dokázali tvůrci splnit.
Age of Empires II: HD Edition - recenze
22. 4. 2013
|
Ondřej Švára
Říkejte si tomu extrém, ale neupravená nebo lehce faceliftovaná HD retra by měla vycházet úplně zdarma. Pokud si totiž lidé zvyknout kupovat jednu hru dvakrát, stanou se bezcenné remaky normou a velet jim bude Age of Empires II: HD Edition. Tahle hra stojí pět set korun, ale ve skutečnosti má úplně stejnou hodnotu, jako starý originál ze zaprášené krabičky. Tedy nulovou. Vzhledem k tomu, co nabízí, je to hotový výron nesoudnosti.
Battlefield 3: End Game - recenze
22. 3. 2013
|
Aleš Smutný
Konec hry. Došli jsme do finiše. Poslední DLC pro Battlefield 3 se symbolicky jmenuje End Game. Není to konec hry jako takové, ta naopak žije, prosperuje a hlavně pořád baví. Ale už nelze čekat žádné velké novinky, protože jsme dostali vše, co jsme dostat mohli. Nebo měli. Po „retro“ Back to Karkand, intenzivním a stísněném Close Quarters, rozlehlém a tanky dunícím Armored Kill a skvěle vybalancovaném apokalyptickém Aftermath přichází čtvero ročních období a ráj pro fandy stíhaček v End Game.
Symphony - recenze
11. 9. 2012
|
Adam Homola
“Jaký si to uděláš, takový to máš,” zpívá se v jedné známé písni. Tuhle klasiku jsem v Symphony nezkoušel, ale máloco vystihuje novinku od Empty Clip Studios lépe. Nenechte se zmást popisem. Když se řekne hudební indie hra, tak si většina z nás asi představí Audiosurf. Symphony má ale mnohem blíž k shoot 'em upu, která na začátku téhle generace nakopnula Xbox Live Arcade - Geometry Wars. Víc, než s hudební hrou tu máme čest se střílečkou s hudebními prvky, která vám přivodí karpální tunel rychleji, než Diablo III. Kolik her to o sobě může říct?
Darksiders II: Deathinitive Edition - recenze
15. 12. 2015
|
Jan Slavík
Chtělo by se napsat, že Darksiders II je skvělá hra, není ji tedy třeba nijak zvlášť představovat. Bohužel to ale není pravda. Tedy, ona skvělá je, to bez debat, ale navzdory příznivé kritice herních žurnalistů trestuhodně prošuměla bez většího vzruchu z hráčské strany. Hra se neprodávala podle představ, což připustili i lidé z THQ. Značka pak po bankrotu společnosti THQ na konci roku 2012 skončila pod švédským vydavatelem Nordic Games, který brzy potvrdil záměr přivést Darksiders zpět do povědomí hráčů s remasterovanou Deathinitive Edition.
Assassin’s Creed Rogue – recenze PC verze
11. 3. 2015
|
Jan Olejník
Rozšíření ságy o Assassin’s Creed Rogue sice v listopadu minulého roku vypadalo zprvu jako prachsprostá ždímačka na peníze, ale nakonec se ze hry vyklubala překvapivě solidní zábava pro majitele konzolí PS3 a X360. O pár měsíců později připlouvá Shay Patric Cormac i na PC, takže jsme se logicky podívali, jak se autorům povedla konverze po technické stránce, a zda nabízí oproti konzolové verzi něco navíc.
Duke Nukem Forever - recenze
14. 6. 2011
|
Dan Vávra
V roce 1996 jsem stopoval s kamarádem někde v Úlibicích u Jičína, u sebe měl Score s recenzí Duke Nukem 3D a nadšeně mu vykládal jak neuvěřitelná hra to je: „Jde v ní dělat úplně všechno! Seš ve velkým městě, můžeš chodit do obchodů, prohlížet si tam časopisy, čuřit na záchodě, hrát kulečník, používat bezpečnostní kamery, zhasínat a rozsvěcet světla, nebo jít do pornokina! Navíc je to strašná prdel!“ Nadšení bylo pochopitelné. V době, kdy kraloval Doom II a jeho všemožné deriváty, se jednalo o splněný sen každého hráče. Konečně hra, která místo anonymního hrdiny a generických bludišť nabídla reálné prostředí a postavu, která měla koule!