Wuchang: Fallen Feathers se v Dark Souls inspiruje natolik, že by bylo jednodušší vypsat, v čem se obě hry liší, než co mají společného. Výsledek ale není jen slepá kopie. Spíše poklona, která chápe, co v žánru opravdu funguje – nesmlouvavá obtížnost, geniální level design a bezútěšná atmosféra. Ba co víc, možná jde o nejlepší hru v žánru, která není od FromSoftware (Lies of P prominou).
Syrová východní estetika
Skutečně, snažit se vypíchnout styčné plochy s Dark Souls by nám zabralo většinu textu recenze. Oltáře slouží místo ohníčků, smrt i odpočinek oživuje nepřátele, místo duší sbíráte červenou rtuť, dokonce i u některých bossů a jejich útoků jde jasně vidět, odkud tvůrci z Leenzee Games čerpali inspiraci.
Je to špatně? Nikoliv, protože z každé odehrané hodiny je zřejmé, že Wuchang není bezduchá kopírka, ale obdivná a upřímná poklona králům žánru. I přes některé designové a technické nedostatky je mi jasné, že si tvůrci moc dobře uvědomují, co je hlavní silou soulslike žánru. Ano, jsou to hry notoricky obtížné s tuhým soubojovým systémem, ale to nikdy, alespoň pro mě, nebylo zas tak stěžejní.
zdroj:
Leenzee Games
Mnohem více ke mně promlouvala atmosféra, design úrovní a nejasné vyprávění příběhu. Hra ve všech těchto ohledech exceluje! Hlavní hrdinka Wuchang se probouzí zbavená paměti do země rozervané občanskou válkou a podivnou nemocí, která mění lidi v opeřená monstra.
Wuchang skvěle mísí čínskou mytologii a folklor s brutálním vyobrazením toho, jak mocenské třenice dopadají na běžné obyvatele. Krásné taostické chrámy, nespoutaná a divoká příroda, paláce – to vše je v kontrastu s všudypřítomnou destrukcí, mrtvolami, oběšenci a kotli s lidskými těly. Sytě barevné chrámy a bambusové lesy se postupně mění ve spáleniště, špinavé vojenské tábory až po téměř bodyhororový závěr. Wuchang je zatraceně temná, násilná a morbidní hra.
Procházíte vypálenou vesnicí, skrz nalezené předměty čtete o hrůzném osudu mrtvého dítěte hrobníka, který ho sice temným rituálem oživil, ale milovanou dceru už nepřipomínalo ani zdaleka. Démon se stal ohyzdným tajemstvím, plivnutím do tváře bohů, zrůdou, která se živí mrtvolami. A vy moc dobře víte, jaký boss vás čeká na konci úrovně.
Hra perfektně pracuje s napětím, protože nechá volně, splašeně utíkat vaši představivost. Nebojí se dospělých témat, jako jsou oběti, otroctví, sexuální zločiny, mrzačení. Tragédie střídá znepokojivé příběhy, které fantasticky zapadají do východního folklóru.
Přitom oproti Dark Souls je Wuchang mnohem méně kryptický. Příběh posouvají normálně napsané postavy, které vám většinou celkem jasně řeknou co a jak. Případně se k rozuzlení jejich osobních charakterových oblouků dostanete skrz různé klíčové předměty. Hra vám naštěstí vždycky jasně ukáže, s kým a kde si můžete promluvit, aby se zápletka nějak posunula dál. Nemusíte si dělat poznámky ani luštit dlouhé promluvy v květnaté shakespearovské angličtině.
Chrámy, paláce a jeskyně
Extrémně sympatický je i level design. Nepřeberné množství zajímavých prostředí (samozřejmě i s jedovatou bažinou) je příjemně lineární. Cesty se ale různě větví, spojují, proplétají – neztratíte se, ale nepovinných odboček s poklady a zajímavými zkratkami objevíte nepočítaně. Mapa je navíc poskládaná tak, že z dechberoucích výhledů vidíte dříve navštívené lokace nebo naopak výhružně se tyčící hrad, který musíte zdolat. To mi ve hrách vždy dělá obrovskou radost, protože to hezky vypráví, jak obrovský kus dobrodružství jste už absolvovali, anebo jaká výzva vás teprve čeká.
I ztvárnění desítek bossů do celkové estetiky parádně zapadá. Na můj vkus si v nich možná až velký podíl urvali běžní humanoidi a přál bych si více bestií a zrůd (ne, že by zdejší lidé nebyli zrůdní), hlavně se ale hře daří malovat opojný cyklus o zdolávání nepředstavitelných překážek.
zdroj:
Leenzee Games
zdroj:
Leenzee Games
Bossů, u kterých jsem se zasekl s tím, že je prostě nepřekonám a zřejmě hru nedohraji, bylo naštěstí jen pár. Pamatovat si je ale budu hodně dlouho a nejspíš se mi do paměti vyryli stejně silně jako libovolný obtížný bastard od FromSoftu.
Tomu pocitu, kdy se snažíte zdánlivě neporazitelného záporáka porazit klidně i několik hodin, než se postupně zlepšíte, přesněji uhýbáte a nakonec zvítězíte, se ve hrách vyrovná máloco. A nechybí ani ve Wuchang: Fallen Feathers.
zdroj:
Leenzee Games
Je taky sympatické, že přebíhání do boss arén většinou tvoří krátký a přímý sprint (s jedinou výjimkou otravné a zdlouhavé jízdy výtahem). Občas sice musíte přeskakovat opakující se filmečky, ale není to výrazně otravné. Tempo soubojů odpovídá spíše pomalejším a metodičtějším Dark Souls než Bloodborne, Sekirovi či Elden Ringu.
Při srovnání s aktuální tvorbou FromSoftware potěší absence falešných nápřahů s podivným časováním. Nicméně i tak dokáží protivníci odnikud vytáhnout kombo o brutálně vysokém počtu útoků. Někteří jsou zase tak agresivní, že zdánlivě nenabízejí jedinou chvíli na protiútok nebo vyléčení. Tedy alespoň do chvíle, než dostanete do prstů jejich sadu pohybů. Je osvěžující, že snad krom jediného bosse nenarazíte na laciná zabití na jednu ránu.
Sekerou i mečem je bojovník živ
Bosse po hlavě samozřejmě nebudete bít holýma rukama. Wuchang má k ruce slušný arzenál kopí, mečů, seker, kouzel, posilovacích předmětů a krátkodobého „naostření“ zbraně. Zbraně mají potom ještě svůj unikátní útok a sekundární disciplínu, která je navázaná na druh zbraně, nikoliv na konkrétní typ. Zkrátka, hra je poměrně komplexní, nicméně vám dá skvělé možnosti, jak experimentovat a stavět nejrůznější buildy.
Pomáhá tomu i neskutečně košatý strom schopností, který mi připomíná systém Sphere Grid z Final Fantasy X. Za úrovně vymlácené z nepřátel si kupujete uzly čím dál od středu – některé vám přidají jeden bod nějakého atributu, jiné odemknou mistrovství s typem zbraní, nové útoky, ale i lepší odolnost proti negativním efektům a zásadnější pasivní skilly.
zdroj:
Leenzee Games
Hlavně kdykoliv můžete jakýkoliv bod vrátit a investovat jinam. Můžete tak klidně na každého bosse jít s úplně jinou skladbou schopností. A když se vám nedaří, nic vám nebrání si nagrindovat nějaké ty duše navíc, zakoupit si nápomocný kus zbroje se zajímavými odolnostmi anebo levelovat. Každá úroveň tak dává příjemné dilema, do kterého uzlu ji investovat a levely mají pocitově větší dopad na vývoj vaši postavy než u ostatních zástupců žánrů.
Mimochodem zbroje – Wuchang má skvělou módu. Narazíte na hedvábné róby, které toho moc neskrývají, kroužkové zbroje, fantasmagorické kusy, ale i kostýmy po bossech. Nejste přitom omezeni žádnou nosností, prim hrají převážně odolnosti proti různým druhům poškození. Kusy oděvů jsou ztvárněny parádně a na své si přijdou milovníci a milovnice utilitárních zbrojí i karnálnějších šatů.
Hory mechanismů
Fantasticky zábavný je taky systém Skyborn Might. Zjednodušeně: správně načasovaný úhyb vám propůjčí dočasný bod, který můžete utratit sesláním kouzla nebo použitím speciálních útoků. Zábavný je proto, že odměňuje i obyčejné úhyby (jak je mým zvykem, úplně jsem ignoroval parírování), a především i jako bojová třída máte přístup k velké škále variabilní magie, která vás dostane z nejedné svízelné situace.
Můžete jet plně melee build, neinvestovat jediný bod do magie, many (ve hře žádná není) nebo nějakých lektvarů, a i tak můžete některé problémy vyřešit na dálku. Na systém jsou navázané i určité synergie ostatních schopností. Například po perfektním úhybu máte na chvíli zvýšenou regeneraci výdrže. Zkrátka další skvělý prvek, který dále umožňuje kreativní tvorbu buildů.
Sice až v pokročilé fázi hry máte dostatek bodů schopností, že se začnete rozvíjet i do dalších zbraňových stromů schopností, takže začne dávat smysl používat a přepínat mezi dvěma druhy zbraní – třeba pomalou a silnou sekerou a rychlým kopím s delším dosahem. Bohužel ale někoho napadlo nabindovat mocný útok se změnou zbraně na L3, což je v záchvatu bojového šílenství velmi snadné zmáčknout omylem. Tolikrát mě to v bossfightu stálo život a vypadnutí z rytmu, že jsem drtivou většinu hry druhou zbraň vůbec nepoužíval. Škoda, doporučuji v nastavení rozhodně přebindovat jinam.
Stran zvláštních designérských rozhodnutí je pak nepochopitelné i omezení předmětů v rychlé nabídce na čtyři. Chtělo by to alespoň dvojnásobek, aby člověk pořád nemusel otevírat menu. Zvlášť když různých léčivých předmětů, statusy odstraňujících pokrmů a různých druhů vrhacích nožů najdete opravdu hodně.
Taky se mi nelíbí, že otevření hlavní nabídky hru nepozastaví. Wuchang nemá multiplayer, takže mi v kombinaci s omezenou rychlou nabídkou přijde vyloženě škoda, že jsem velkou část předmětů nepoužil, protože prostě v bitevní vřavě nemáte čas proklikávat nějakými menu.
Hra se nevyhne pár levným podpásovkám. Třeba za rohem skrytý paňáca, který vás skopne z lešení, maník za vzdáleným kanónem, co vám zkazí den, nebo oltář, ze kterého se vyklube lesní démon po vzoru zpropadených mimiků.
Sarkasticky si odplivnu, že bych taky rád vyseknul poklonu a zatleskal pánovi či paní, kteří vymysleli, že do zasněžené úrovně nastraží skoro neviditelné miny. Normálně potlesk ve stoje, takovým záchvatům hněvu jsem už dlouho u hry nepropadal. V žánru se to ale pořád dá tolerovat, rozhodně vás nečeká tolik přepadovek jako v The Lords of the Fallen.
Naštěstí nikdy nejste extrémně daleko od nejbližšího spawnu. Wuchang má se smrtí nicméně spojený i jiný zajímavý mechanismus – šílenství. Umíráním a zabíjením humanoidů totiž ztrácíte své lidství a jakmile vám dojde, zvýší se poškození, které uštědřujete, ale i dostáváte. Když ale v takovém stavu zemřete, na místě vašich odhozených duší se zjeví silný démon, kterého musíte nejprve porazit, abyste své zkušenosti získali zpátky.
Zdá se to jako arbitrární překážka, ale vtip je v tom, že s démonem bojují i ostatní NPC, šikovným skonem si tak můžete vyřešit třeba některé zapeklité souboje (v arénách to, logicky, neplatí) a hru to příjemně oživuje o zajímavé, neskriptované momenty.
Tak co audio a technická stránka?
Scenérie v Unreal Enginu 5 vypadají parádně, hra se rozhodně za svou estetiku nemusí stydět, byť technicky nejde o bezchybnou hru. Na screenshotech může být vidět shimmering, ale upřímně jsem si ho ve hře vůbec nevšiml.
I na PS5 je patrný traversal stuttering – nepatrné trhání obrazu se projevuje hlavně při dlouhých sprintech do arén s bossy. V soubojích i při běžném průzkumu ale jede hra plynule, takže zase nemusíte mít strach, že byste kvůli horšímu výkonu nefér umřeli. Ocenil bych rychlejší nahrávací časy. Obzvláště u hry, ve které budete umírat poměrně často.
zdroj:
Leenzee Games
zdroj:
Leenzee Games
V grafickém nastavení kromě trojice režimů quality, performance a balanced objevíte třeba hloubku ostrosti, která je nativně vypnutá a je mi jasné proč – horší a ošklivější rozmazání jsem dlouho neviděl, nechte ji vypnutou.
Útoky taky poměrně často procházejí skrz zdi. Což je samozřejmě legitimní taktika, když to nepřátelům provádíte vy, a nefér podvod, když se to naopak děje vám. Různým lákáním k tenkým stěnám a do neprůchozích dveří si můžete ulehčit některé frustrující pasáže. Na druhé straně v klaustrofobických interiérech vás dokáže rána skrz zeď taky nemile překvapit, ne-li rovnou poslat bez duší zpátky k oltáři.
Brilantní level design, excelentní temná a chmurná atmosféra, lákavé zasazení do mytologické Číny, zvrácený příběh a brutální akce.
Soundtrack jako hudební podkres funguje skvěle. Jde hlavně o atmosférické východní tóny a melodie, které výborně doprovázejí putování Wuchang po zdevastované krajině. Orchestr se do smyčců, bubínků a flétniček v bossfightech umí pořádně opřít, ale žádná skladba mi neutkvěla v paměti. Na druhé straně hudba fantasticky buduje napětí, je syrová, temná, „špinavá“ a rozhodně by bez ní byla hra poloviční. Takhle vypadá ambientní podkres, který se nesnaží nad hrou vyčnívat, ale výborně ji doplňuje a skládá komplimenty.
Pro soulsovkáře povinnost
Wuchang zavedenou formuli soulslike žánru osvěžuje zajímavými nápady. Na důvěrně známou hratelnost a design, které tak proslavili FromSoftware, vrší vlastní invenci a do rukou se nám tak dostává špičková soulsovka, která je mezi epigony tím nejlepším, co si můžete zahrát.
zdroj: 505 Games
Brilantní level design, excelentní temná a chmurná atmosféra, lákavé zasazení do mytologické Číny, zvrácený příběh a brutální akce. To vše dělá z Wuchang: Fallen Feathers povinnost pro všechny fanoušky soulsovek. Wuchang sice v žánru nestaví nový, nejvyšší chrám, ale do známého přináší vlastní modlitbu – hlasitou, vášnivou a překvapivě osobitou.
