Líbí se mi, kam FromSoftware posouvá svůj výsadní žánr soulsovek a jak s ním experimentuje. V jádru najdete pořád špičkový soubojový systém a extrémně tuhou výzvu. Mění se ale zákonitosti kolem. Ať už šlo o skoro rytmické řinčení mečů v Sekiro: Shadows Die Twice, nebo neskutečně okouzlující otevřený svět Elden Ringu, který ostatním mechanismům hry neskutečně prospěl.
FromSoft v Elden Ring Nightreign opět experimentuje. Tentokrát máme co do činění s roguelite soulsovkou, které úkrok do jiného žánru nesmírně prospívá. Na druhé straně zrovna v kombinaci s notorickou obtížnosti vás náhodné generování prvků může pořádně ztrestat. Obzvláště když půjdete hlavou proti zdi a zarputlie budete ignorovat multiplayerovou složku.
Roguelite s příměsí battle royale
Nightreign vznikl primárně pro kooperaci tří hráčů a je to zdaleka nejzábavnější způsob, jak hru hrát. Nejde mi absolutně do hlavy, proč ve hře není i prostřední možnost ve dvou – mechanicky jí vůbec nic nebrání a jde podle mě o velké přehlédnutí.
Právě to, s kým Nightreign budete hrát, hodně ovlivní, jak moc se u hry budete bavit. I když dostanete do party zkušeného bijce, který v Elden Ringu vysóloval Malenii a dokáže parírovat i poslepu, do boje s bossy se musíte zapojit všichni, protože toho spoustu vydrží.
zdroj:
FromSoftware
Oproti tomu stačí parta složená ze zelenáčů, kteří si ve hře moc neví rady, pořád umírají, nestíhají levelovat a je vám jasné, že tento běh zdárně nedokončíte, i kdybyste se na hlavu stavěli. Půlhodina k ničemu. Jenže to už je inherentní problém všech online her.
Abyste pochopili, proč je Nightreign na sólo hraní problematický, musíme si vysvětlit, jak vůbec takový běh probíhá. Jste shozeni na mapu, která je povětšinou neměnná, ale plná různých bodů zájmu. V kostele si můžete navýšit počet léčivých lahviček, v ruinách a hradech na vás čekají bossové, jejichž poražením dostanete na výběr ze tří posilováků – většinou volíte mezi dvěma druhy zbraní a jednou pasivní schopností.
Takto procházíte mapou, lovíte vybavení a runy z poražených nepřátel, za které kupujete u „ohníčků“ úrovně. Levelování probíhá automaticky, žádné statistiky si nevolíte, jsou odvozené od zvolené postavy (o nich níže).
Po chvilce vám hra zahlásí, že se blíží noc a po vzoru battle royale her se začne hrací plocha zmenšovat asi na polovinu. To je pro vás signál začít urychleně plánovat, co se zbylým časem, protože po dalších několika minutách obdržíte další zprávu, že teď už noc opravdu přichází s plnou parádou a mapa se postupně scvrkne až na maličký kruh, jež vytyčí arénu, do které se naspawnuje boss.
zdroj:
FromSoftware
zdroj:
FromSoftware
Porazíte záporáka, začíná druhý den a opět: pokračujete v hraní, levelujete, bojujete, dokud neobdržíte další varování. Na konci druhého dne vás zase čeká tuhý boss, jehož zdolání vás odmění teleportem do finální arény, kde se utkáte jedním z nočních pánů – závěrečných bossů hry. A tak pořád dokola.
Je dobré taky podotknout, že mapa je vždycky stejná. Respektive existuje několik mutací – jednou je uprostřed kráter s lávou, někdy zase zasněžená hora – běh od běhu se tak náhodně losují bossové a co z nich vypadne.
V memorování mapy ale spočívá i nesporná část hratelnosti. Vědět, kde jsou ty nejvyšší šance na to, že vám padne, co potřebujete, je taky součástí strategie. O rozložení kostelů s dodatečnými léčivými lahvičkami ani nemluvě. Narazíte taky na nečekané náhodné události, ale tady je lepší nekazit případné překvapení. Ostatně objevování zákonitostí je v Nightreign polovina zážitku.
I když vám bude štěstěna dropů hrát do karet, v jádru je vaší největší zbraní pořád to, jak hru umíte.
Smrt je stále nesmouvavá jako v původním Elden Ringu, byť jiným způsobem. Ztratíte totiž nasbírané runy a rovnou celou úroveň. Je to obrovský klacek pod nohy vašemu snažení, pokud se vám nepodaří zkušenosti znovu posbírat. Až takovou roli level vaší postavy ve hře hraje. Nicméně nepřátelé se znovu neoživují. Dokonce se bossům ani nedoplňuje zdraví, takže hlavně v počátku vás skon stojí primárně čas.
Sólo, nebo v partě
Teď si můžeme říct, proč je lepší hrát Nightreign v multiplayeru: když vás od jednoho pokusu na souboj se závěrečným bossem dělí více než půlhodina hraní, trvá vám poměrně dlouho, než jste vůbec schopni dostat do prstů jejich sadu útoků a jak se jim bránit.
V sestavě tří hráčů je jednodušší si předávat agro, míváte v partě postavu, která vydrží více poškození a bude na sebe primárně tahat útoky, zatímco takovou čarodějku není problém smáznout jednou ranou.
Hlavně ve více hráčích máte možnost oživení. I když padnete, ostatní hráči do vaší zraněné postavy mohou sekat a tím ji dostat znovu na nohy (logiku to nemá, ale jde o prvek nadmíru zábavný). Sólo takovou možnost v základu nemáte (byť se prý na mapě nějaký způsob získat život navíc ukrývá) a smrt obvykle znamená konec aktuálního běhu spolu s nutností hrát od začátku.
Čímž neříkám, že se Nightreign v jednom hrát nedá! Jen se připravte, že pokud budete tvrdohlavě odmítat vydat se do vod multiplayeru, můžete se ochudit o velkou porci zábavy. Jestli se do regionu Limveld ale hodláte vydat v každém případě, tak ještě jedno varování: Pokud jste nehráli Elden Ring, narazíte na problémy a strmou křivku obtížnosti.
Prokletí štěstěny
Nightreign je totiž poskládaný z assetů velké hry – od zbraní po bossy. Všechno krom nočních pánů jste mohli vidět v hlavní hře. Je nesporná výhoda, když si pamatujete, jak se ohání Královský lev, jaké útoky mají různé zbraně a podobně. Když vás neustále tlačí čas a smršťující se hrací plocha, nemůžete si dovolit jen postávat a číst si popisky předmětů. Kdo se v Elden Ringu vyzná, bude v Nightreign jako doma a přivítají ho hodiny návykové zábavy, kde se velmi rychle zorientuje. V opačném případě bude seznámení bolestivé.
Spin-off totiž osekává veškerý přebytečný balast a soustředí se jen na akci. Žádné plížení, extrémní mobilita napříč světem, žádné zranění z výšky. Jen boss za bossem a snaha vymlátit z nich co nejlepší vybavení a nafarmit co nejvyšší úroveň.
zdroj:
FromSoftware
Funguje to? Výborně! Souboják je bezkonkurenční a v návykové kombinaci s náhodně generovaným obsahem výborně trefuje tu chuť hrát pořád znova a znova, kdy vás vpřed žene zvědavost, na co narazíte tentokrát.
Někdy se s vámi ale náhoda nemazlí a vašemu lučištníkovi budou padat těžké sekery nebo luky s bonusy ke kouzlům. Jindy vám namíchá takový sled bossů, se kterými si prostě nerozumíte. Hra si ale pořád zachovává návykovost roguelite žánru a jakmile jednou zvednete ovladač, je obtížné ho položit. Ještě jeden pokus, tentokrát to určitě vyjde!
Z každého běhu si navíc odnášíte odměny, kterými si lze další snahy usnadnit. Postavu můžete vybavit trojicí různobarevných krystalů, které jí zvyšují atributy, posilují kouzla, mění startovní schopnosti a podobně. Nestává se tedy, že by nějaký pokus byl vyloženě ztráta času. Později si odemknete třeba možnost kupovat kostýmy, byť kosmetická složka je oproti velké hře výrazně osekaná.
Zábavě velkou měrou pomáhá i výborná nabídka hratelných postav – každá se soustředí na jinou roli v partě a bude vyhovovat jiným stylům hraní. Jestli ale něco Nightreign obzvlášť umí (možná lépe než dospělá hra), tak podporovat experimentování a netradiční buildy. Holt můžete mít rádi dvouruční meče, ale když vám žádný nepadne, tak se zkrátka s tou kosou naučíte zacházet. Je taky jednodušší si na pár běhů dát od bijce s obří halapartnou a štítem pauzu a chopit se čarodějky, která metá kouzla z dálky.
zdroj:
FromSoftware
zdroj:
FromSoftware
Ať se ujmete lučištníka, válečníka, čarodějky, nájezdníka, ochránce, nebo popravčího, za každého je radost hrát. Pravidelně jsem postavy střídal, což je u mě, notorického oblibovače strenght buildů, zázrak. Nájezdník třeba dokáže ze země vyvolat obrovskou kamennou plošinu, popravčí se promění v obřího netvora, ochránce zase vyletí vysoko do vzduchu a útokem zasáhne velkou plochu. Ultimátní dovednosti jsou nejen efektní, ale i efektivní a často se výborně doplňují se schopnostmi ostatních postav (další argument ve prospěch multiplayeru).
Je proto trochu škoda, že jsou perky z vybavení velmi konzervativní. Chtěl bych nějaké zásadnější bonusy než „blokování štítem ti obnovuje malý počet zdraví“ a „s plnými životy dáváš o 7 % vyšší zranění“. Nějaké extrémně přesílené nebo rozbité buildy v Nightreign nečekejte. I když vám bude štěstěna dropů hrát do karet, v jádru je vaší největší zbraní pořád to, jak hru umíte. Což je navíc umocněno faktem, že se zkrátka nemůžete přelevelovat nebo spoléhat na nějakou konkrétní zbraň.
Experiment se známou hratelností
Velkým tahákem libovolné soulsovky pro mě byly a budou souboje s bossy a v tomto oddělení má Nightreign drobné nedostatky. Dočkáte se obrovského zástupu rytířů a netvorů z Elden Ringu, vrací se k mé velké potěše dokonce i staří známí z jiných, starších her! Odkazy na Dark Souls najdete třeba i mezi kostýmy.
Finální noční páni ale jsou (až na posledního) vyloženým derivátem už dříve viděného a hodně bych se divil, kdybych si na konci roku na jediného z nich vzpomněl. Nemají ani výrazné taktiky. Zkrátka obří množství zdraví, přehršel útoků s nesmyslně velkou oblastí účinku a ke konci klání nějaké ty laciné podpásovky, které jsou schopné smáznout celý tým jednou ranou a blbě se jim uhýbá.
Nightreign není ani moc příběhový. Environmentální vyprávění de facto neexistuje. Příběh je velmi jednoduchý – Zloun sužuje tento kraj, běž a zabij. Není to nutně negativum, jen nepočítejte s výraznějším rozšířením lore základní hry, byť pár odkazů na Mezikraj dostanete.
Vedlejší příběhy jednotlivých postav jsou vyprávěny skrz zápisník a pár vedlejších úkolů... Mimochodem, na mapě se vám zobrazí vykřičník, kde můžete v nepovinných misích postoupit. Doufám, že tuto funkci bude mít odteď každá soulsovka, i když bych si na to nevsadil.
zdroj:
FromSoftware
Můj dojem z Nightreign by se dal vlastně velmi jednoduše shrnout tím, že jsme podobné spin-offy dostali i v jiných hrách... často zdarma nebo za symbolickou cenu v rámci remasteru. Vzpomínám třeba na Valhallu v God of War Ragnarök nebo Není návratu v The Last of Us: Part II.
Dohrát Nightreign mi zabralo asi 20 hodin. Počítám, že dalších deset bych mu mohl dát na 100% dokončení. Určitě se najdou mnohem šikovnější hráči, kteří totéž zvládnou za kratší dobu. Více než co jiného pak tento spin-off působí jako experiment. Pak je ale velká škoda, že se dá dorozumívat jen těžkopádným pingováním na minimapě nebo označováním vypadlých předmětů.
Ocenil bych třeba možnost zavelet k ústupu, když se v boji nedaří, aby si tým zbytečně nevylámal zuby. Nebo třeba možnost zahlásit: „Odskočím si tady pro něco, klidně pokračujte chvíli beze mě.“
Souls nesouls
Elden Ring Nightreign jsem si přes horskou dráhu frustrace, naděje a výzvy nadmíru užil. Fanoušci Souls by měli zbystřit, protože dostávají zábavný herní režim, který kreativně míchá důvěrně známý obsah. Navíc když dostanete chuť na nějakou tu soulsovku, není nic jednoduššího než si dát jeden, dva běhy - a jste saturováni. Nemusíte kvůli tomu rozehrávat Elden Ring nebo Dark Souls.
zdroj: Bandai Namco
Na druhé straně, jestli vás specifický podžánr od FromSoftware dosud míjel, Nightreign to nezmění. Možná dokonce naopak jde o hru, která vás s jeho zákonitostmi seznámí úplně nejhůře. Kdo má ale Elden Ring odehraný křížem krážem a chce si ukrátit čekání na další mistrovské dílo, dosyta se v Nightreign nabaží.
