Recenze
Half-Life: Blue Shift - recenze
9. 6. 2001
|
Redakce Games.cz
Sierra se stále snaží vytěžit z komerčního úspěchu Half-Life maximum, ale s druhým datadiskem Blue Shift šlápla vedle.
Slay the Princess – recenze nezávislé příběhové pecky
15. 12. 2023
|
Pavel Makal
Zabij princeznu, posílíš mír
Pokémon Brilliant Diamond – recenze
19. 11. 2021
|
Pavel Skoták
Kapesní příšerky se vrací v novém remasteru
Ninja Gaiden Master Collection – recenze líného remasteru
28. 6. 2021
|
Pavel Makal
Ryu Hayabusa se vrátil. Ale nemusel
Advance Wars 1+2: Re-Boot Camp – recenze remaku minimalistické, ale komplexní strategie
27. 4. 2023
|
Patrik Hajda
Tady je málo opravdu hodně
Sherlock Holmes: Crimes & Punishments - recenze
30. 9. 2014
|
Lucie Jiříková
Sherlock Holmes toho ve hrách zažil už spoustu, zejména pod taktovkou studia Frogwares, které pro detektiva a hráče vymýšlí nová dobrodružství již přes deset let. Pod jeho taktovkou anglický gentleman s bystrým úsudkem a specifickým smyslem pro humor zatočil třeba s nejmazanějším zlodějem na světě (Sherlock Holmes vs Arséne Lupin), dopadl sadistického zabijáka (Sherlock Holmes vs Jack the Ripper) a naposledy se očistil z křivého obvinění, které ho mohlo stát kariéru i samotný život. I přes záplavu nejrůznějších dobrodružství jsme ale se Sherlockem přesto něco nezažili - volnost při sbírání důkazů a usvědčování viníka. Frogwares přesně tento styl vyšetřování v souvislosti s dílem Sherlock Holmes: Crimes & Punishments (v ČR také Zločin a trest) slibovali a světe div se, nakonec svůj slib z velké části splnili, což lze ve videoherním průmyslu považovat za malý zázrak.
Delta Force: BHD Team Sabre - recenze
12. 3. 2004
|
Redakce Games.cz
Datadisk ke komerčně úspěšné arkádové střílečce ze série Delta Force se začal tento týden prodávat i u nás. Přinesla změna prostředí, kdy bylo Somálsko vystřídáno Kolumbií a Iránem, také změnu hratelnosti k lepšímu?
Fire Emblem: Three Houses - recenze
29. 7. 2019
|
Aleš Smutný
Populární série především strategických RPG (SRPG) z japonských sopek a hájů se vrací. Poprvé na Nintendu Switch a opět s velkou parádou. Fire Emblem: Three Houses se přesunula na novou platformu, svou základní formulku jen trochu proměnila a přitom si pořád drží svůj tradičně vysoký standard.
Call of Duty: Infinite Warfare - recenze
9. 11. 2016
|
Vilém Koubek
Snad okolo žádného jiného dílu Call of Duty se nestrhl po představení hry tak negativní poprask jako v případě Infinite Warfare. Zasazení do vesmíru a implementace kosmických bitev ve stíhačkách pohnula žlučí spoustě fanoušků, kteří nedokázali unést, že se jejich oblíbená série vyvíjí, zatímco oni pořád sedí ve stejném sklepě doma u rodičů. Pravdou nicméně zůstává, že tak provařená značka jako Call of Duty potřebovala nakopnout novým a zajímavým směrem – klidně rovnou do vesmíru.
Sniper Elite: Nazi Zombie Army 2 - recenze
12. 1. 2014
|
Lucie Jiříková
Mnoho herních vývojářů miluje věty o tom, že se snaží tvořit hry, které by sami chtěli hrát. Studio Rebellion mezi ně ale patřit opravdu nemůže. Jim by do úst pasovala nanejvýš slova o velkých prodejích skrze vychytralý marketing. Sniper Elite: Nazi Zombie Army 2 je toho ukázkovým příkladem.
Ratchet and Clank: Rift Apart – recenze PC verze, která dopadla skvěle!
22. 8. 2023
|
Pavel Makal
Lombax a robot na návštěvě z domovského PlayStationu
Star Hammer: The Vanguard Prophecy - recenze vesmírné strategie
3. 8. 2015
|
Ladislav Loukota
Zůstává smutnou skutečností, že zdaleka nejlepší vesmírnou strategií poslední dekády je HD remaster skoro 16 let starého a dodnes nepřekonaného Homeworldu. Vyšla sice celá řada 4X strategií, kde půtky mezi kosmickými loděmi tvoří značnou část zážitku (Sins of Solar Empire, StarDrive a další), ale hry zaměřené jen na taktické bitvy, ať už jednodušší RTS jako byla Star Trek Armada či komplexnější věci právě typu Homeworldu, aby jeden pohledal elektronovým mikroskopem. Změnit by to chtěla simultální tahovka Star Hammer: The Vanguard Prophecy od Black Lab Games vydávaná pod záštitou Slitherine. Zaklíná se příslibem hlubokého taktického zážitku a nelineární kampaní z pohledu malé formace lodí. Dočkali jsme se konečně, když ne nástupce, tak alespoň podařené variace vesmírné taktické strategie?
Baldur’s Gate II: Enhanced Edition - recenze
28. 11. 2013
|
Michal Nemec
Baldur’s Gate je legendární série, která znovu dokázala na obrazovkách oživit počítačový svět Forgotten Realms. Je začátkem a zároveň i koncem. Koncem jedné éry počítačových RPG a začátkem té následující. Jde o základní stavební kámen tvorby společnosti BioWare, protože všechno, co přišlo po Baldur’s Gate hrách byla, svým způsobem, jenom variace na motivy načrtnuté v této sérii.
Posel smrti III - recenze
5. 6. 2011
|
Martin Bach
Můžete se snažit jak chcete, můžete být sebelepší člověk, ale vaše minulost vás nakonec vždy dostihne. Tak by bylo možné shrnout "poselství smrti", které nám před osmi lety naservírovalo české studio Unknown Identity. Dodnes s přehledem nejlepší adventura, která v našich končinách vznikla, byla původně plánována jako uzavřený příběh tragického hrdiny Samuela Gordona a jeho rodiny. Ale jak už to tak bývá, člověk míní a vlastníci autorských práv na značku mění. Společnost DTP se s původními českými autory nerozešla v nejlepším a její touhu po pokračování úspěšného příběhu museli uspokojit němečtí vývojáři z Cranberry Productions. Ti roztáhli svůj vlastní příběh do dvou dílů a vykutali Posla do moderní podoby trilogie táhnoucí se přes dvě desetiletí...
Call of Duty: Warzone – recenze
18. 3. 2020
|
Václav Pecháček
Odstřelovač leží v trávě a optikou pušky trpělivě pozoruje soupeře. Sleduje jejich rutiny, učí se zvyklosti, vstřebává triky. Nechce se unáhlit, nechce udělat chybu, protože ví, že další šanci nedostane. Nadechne se, počká si na ideální moment… a zmáčkne spoušť. Kulka, která vyletí z jeho hlavně, se jmenuje Call of Duty: Warzone. A její trajektorie končí přímo uprostřed terče.
Get Even - recenze
29. 6. 2017
|
Lucie Jiříková
Lidé mají k hraní her rozdílné motivace. Když pomineme fakt, že by se nejspíše daly sjednotit do nadřazené množiny „relaxace, zábava, odreagování“, můžeme narazit na hromadu motivací specifických. Někdo ve hrách hledá hutný příběh, jiný strhující akci a napětí, pořádné dobrodružství, nebo co já vím, třeba setkání s roztomilými růžovými králíčky. Sama bych se zařadila hned do několika skupin, nejraději se však při hraní her bojím. A tak jsem po trošku zpackané Friday the 13th netrpělivě vyhlížela právě Get Even, která se v prvé řadě tvářila jako horor. Výsledek ale nabízí poněkud jiný zážitek.
DCS: A-10C Warthog - recenze
4. 5. 2011
|
Tomáš Jung
Letecké simulátory jsou uloženy v mělkých hrobech a pomalu zasypávány hlínou. Jsou téměř mrtvé a dýchají jen úzkou trubičkou, kterou jste jim do země milosrdně zastrčili. Za jejich umírání můžete vy, dnešní hráči, líná a zmlsaná chátra, nedočkavá a nenasytná verbež, která chce všechno hned, touží po akci a absolutně jí chybí trpělivost. Přestaňte se, vy klackové, na chvilku naparovat a zkuste dát najevo trochu úcty dokonalému bojovému stroji A-10C Thunderbolt II (alias Warthog), jenž je hlavním předmětem zájmu simulátoru od dnes již známé společnosti Eagle Dynamics.
Injustice 2 - recenze
8. 6. 2017
|
Václav Rybář
Filmoví superhrdinové před přibližně deseti lety uchvátili popkulturní prostor a jejich popularita naznačuje, že ho jen tak neopustí. Marvelovské celovečeráky se staly synonymem pro blockbuster a jejich úhlavní sok, DC Comics, jen horko těžko dobývá v tomhle derby ztracené pozice – navzdory tradici svých hrdinů v čele s Batmanem a Supermanem. U Wonder Woman, která právě přichází do kin, je situace o něco lepší, ale Marvel přesto vede v propracovanosti a dosahu svého filmového multiverza o několik délek. Ve světě videoher se ovšem role obrací. A je to především díky sérii bojovek Injustice od studia NetherRealm. Sérii, která si v tomhle žánru sebevědomě vyšlapala svou vlastní cestičku.
Warhammer 40,000: Boltgun – recenze boomer shooteru s mariňáky
23. 5. 2023
|
Pavel Skoták
Za Císaře!
The Callisto Protocol – recenze hry, která klamala tělem
5. 12. 2022
|
Pavel Makal
Není to klon Dead Space!
The Dwarves - recenze
9. 1. 2017
|
Pavel Dobrovský
Vynořili se z podzemí jako zlé a zlomyslné postavy. Malí lidé. Obávaní. Jejich sochy pak zdobily zahrady barokních zámků. Trpaslíci. Úsměvní. A když Tolkienův Bilbo vyrazil s partou malých zmatkářů s velkým srdcem zabít draka Šmaka, byl jejich obraz v moderní kultuře dokonán. Bojovní, hluční, moudří a srdeční lamželezové z důlních měst a jeskynních systémů, to jsou naši dnešní trpaslíci. Je těžké najít mezi jejich interpretacemi v knihách a filmech výrazné odchylky. Ty z The Dwarves vede do bitvy s temnými silami Tungdil Zlatoruký a jeho příběh sepsal v knize Trpaslíci německý spisovatel Markus Heitz.
Renoir - recenze
23. 11. 2016
|
Ondřej Švára
V kulisách filmového žánru noir dnes vznikají ledajaké hry, dokonce i logické plošinovky jako je Renoir. V přemýšlivé arkádě ožila stylová černobílá detektivka s osobitou atmosférou, silným příběhem a skvělou herní mechanikou. Umění s důvtipem se ale nepodařilo dokonale spojit po technické stránce. Hra s komplikovanou produkční historií zůstala lehce nepřehledná, její ovládání krkolomné a umělá inteligence nespolehlivá. Za trochu shovívavosti ale Renoir nakonec stojí.
Soma - recenze
21. 9. 2015
|
Vilém Koubek
Mistři moderního hororu z Frictional Games se po pěti letech vrátili, aby na vás naložili další porci děsu, chaosu a beznaděje. Antarktické základny a středověké hrady nechali v Soma za sebou a tentokrát vás vezmou na výlet do budoucnosti. Povedlo se jim opět vytvořit jedinečný mrazivý zážitek, nebo už jejich konceptu dochází dech? Odpověď na tuhle otázku není snadná.
Urban Chaos Riot Response (PS2) recenze
15. 6. 2006
|
Redakce Games.cz
Drsná FPS zasazená do městských pouličních válek, v níž v hlavní roli účinkuje nekompromisní chlapík s mnoha zářezy na pažbě. Pomineme-li policejní štít, jakými novými nápady se snaží zpestřit obvyklou herní náplň?
Killzone 3 - recenze singleplayeru
15. 2. 2011
|
Aleš Smutný
Když jste naposledy viděli hlavního hrdinu Killzone 2 (recenze) a nyní i Killzone 3, „Seva“ Sevčenka (nikdy nepochopím, proč to není Ševčenko), seděl – POZOR SPOILER Z KONCE KILLZONE 2 - nešťastně na schodech Visariho paláce, jehož bývalý pán a vládce urputně vzdoroval o pár metrů dál oživování po několikanásobné penetraci tkáně olovem.
Michael Jackson The Experience - recenze
6. 5. 2011
|
Jiří Škrampal
Pokud jste vždy obdivovali taneční čísla krále popu a marně hledáte využití pro PlayStation Move, mohla by vás novinka od Ubisoftu zaujmout. Která taneční hra by mohla mít větší potenciál než právě Michael Jackson: The Experience? Velký potenciál a velká očekávání však bývají předzvěstí dost tvrdého pádu v okamžiku, kdy se vám produkt konečně dostane do ruky. Ne jinak je tomu s novou taneční hrou od Ubisoftu, která se veze na vlně nadšení pohybového ovládání a nově získané popularity zesnulého krále popu Michaela Jacksona. Virtuálního tanečníka a zpěváka nejspíš zaujme především provedení a seznam skladeb, které si pro hru Ubisoft připravil. Ani jedno ovšem není na takové úrovni, jakou by si Jackson a jeho nesmrtelná hudba zasloužil.