Už dávno neplatí, že si first party hry od studií PlayStationu zahrajete výhradně na konzolích + od Sony. Pokud jste šťastnými majiteli herních počítačů a hlavně trpělivosti s tradičním několikaletým zpožděním, máte čím dál větší naději, že se některý z význačných kousků portfolia interních studií Sony objeví i ve vaší knihovničce na Steamu.
Ne vždy jde o shledání zcela hladké (ano, dívám se na tebe, porte The Last of Us: Part I), tentokrát se ale budeme bavit o hře, která pro mě má zvláštní význam. Je to totiž první titul v historii, kterému jsem dal absolutní hodnocení 10/10 a dodnes je to pro mě jeden ze stěžejních herních zážitků na současné generaci konzolí. Ostatně, tohle dílo Insomniac Games je podle mě i víc než dva roky od svého vydání nejlepší původní hrou, kterou Sony na své poslední herní zařízení vrhla.
Překvapivá návštěva
Oznámení, že dalším PC portem bude právě Ratchet, mě nicméně překvapilo. Jednak bych byl býval čekal, že Sony na počítače vrhne spíše ještě o něco starší Ghost of Tsushima, se kterým navíc nebude riskovat hněv hráčů-tvrďáků, kteří přece nebudou ztrácet čas s barevným animákem. Zčásti ale také proto, že součástí marketingové kampaně hry bylo i pravidelné ujišťování, že Rift Apart naplno využívá možnosti konzole a hlavně její super rychlý SSD, bez kterého by cestování mezi dimenzemi nebylo možné.
Dvouletá pauza byla tak akorát dlouhá, abych měl chuť se do multivesmírného dobrodružství sympatického lombaxe, jeho plechového kamaráda a širokého ansámblu ztřeštěných postaviček pustit znovu, a samozřejmě ve mně do velké míry také zvítězila zvědavost, do jaké míry bude hra ještě krásnější a efektnější.
Do Rift Apart se vklouzává jako do hedvábné rukavičky, protože, na rozdíl od mnoha jiných současných her, nedělá dlouhé okolky a rychle vám ukáže své největší přednosti. Počáteční opulentní oslavy vítězství nad zlým padouchem se během pár okamžiků zvrhnou, a než se nadějete, už kropíte zástupy zlobivců stále rostoucím (a stále originálnějším) arzenálem a sbíráte miliony blyštivých šroubečků, tedy místního platidla.
zdroj: PlayStation
Dokonalý blockbuster
Poslední Ratchet & Clank je až opojně okouzlující, od prvního momentu zahájí frontální útok na vaše smysly a v každém herním okamžiku nebudete vědět, čím se kochat dřív. A do toho fantasticky kombinuje prostředí a zahlcuje hráče nápady, tu budete rychle bruslit po vyprahlé planetě, tu si budete užívat cyberpunkové město s čilým cvrkotem a vzdušnou dopravou tak hustou, že by z ní hnutí 30 pro Prahu dostalo zasloužený psotník.
Nemá moc smysl se tu opět zevrubně rozepisovat o tom, proč je Rift Apart tak skvělým zážitkem, pro podrobnější vysvětlení svých zážitků vás odkážu na svou recenzi původní verze pro PlayStation 5. Podstatné ovšem je, že ani za uplynulé dva roky nebyl titul v rámci žánru byť jen napodoben, když už ne překonán. Už Ratchet & Clank z roku 2016 představoval fantastickou zábavu, v posledním díle ale Insomniac zašel ve všech ohledech mnohem dál a výsledkem je k dokonalosti vybroušený akční zážitek, který má suverénní tempo, bezchybnou prezentaci a svou zábavnou hratelnost, která mísí platforming a frenetickou střeleckou holomajznu ještě koření humorem, který, považte, není trapný. Miluju tohle dobrodružství tak moc, že mu odpouštím i poněkud zbytečné logické pasáže s roboty.
Krušné začátky
Podstatné je ale zhodnocení technického stavu, který bohužel v prvních dnech nebyl úplně optimální. Hra totiž ráda padala, a i když na její zbylé aspekty si stěžovat nemůžu, náhlý pohled na strohé menu Steamu dokáže imerzi a adrenalin z akce zchladit jako máloco. Naštěstí situaci (aspoň pro mě) vyřešil patch, i tak se ale Rift Apart bohužel řadí do rostoucí množiny PC her, které nevyšly v bezchybné formě.
Do hraní jsem se pustil hned na dvou zařízeních. Stolní PC vybavené procesorem Intel Core i9-9900K, grafickou kartou Geforce RTX 4080 a 32 GB RAM nepřekvapivě nemělo žádné problémy. V rozlišení 4K při nejvyšším nastavení a se zapnutým ray-tracingem je možné s Nvidia DLSS3 (Quality nastavení a Frame Generation hrát v průměru okolo 120 snímků za vteřinu. Hrál jsem na 60Hz 4K monitoru, a tak jsem DLSS i Frame Generation zcela vypnul a ze 60 FPS se ukazatel ani nehnul.
Výjimku tvoří proskakování mezidimenzionálními portály, se kterými si SSD WD BLACK SN850X NVMe bohužel nedokázalo instantně poradit a nechal mě v prostoru viset i čtyři vteřiny, což nedělá moc dobrý dojem.
Podobné to bylo i na testovaném notebooku Legion Slim 7i od Lenova. Ten je osazený aktuální špičkou procesorů od Intelu pro přenosná zařízení, tady procesorem i9 13900H, který doplňuje laptopová verze RTX 4070 a taktéž 32 GB RAM. Na této herní mašině se Rift Apart zcela pohodlně hraje v rozlišení 2560x1600 při velmi vysokém nastavení (bez ray-tracingu) a se zapnutým DLSS a Frame Generation se bez problémů pohybujete v průměru kolem 80 FPS.
zdroj: vlastní video redakce
Solidní port
V maximálním nastavení vypadá Rift Apart naprosto skvostně, ať už jde o efektní nasvícení scény (především na mé oblíbené planetě se zvláštními krystaly, které přepínají její podobu v čase) nebo jednotlivé, detailně provedené chlupy Ratchetovy srsti. Důležité ale je, že hra nabízí dostatečné množství různých nastavení, aby si ji mohl zahrát i majitel mnohem starší sestavy.
Nabídka rozlišení začíná na archaických 800x600, upscalovací metody zahrnují kromě zmíněného DLSS také AMD FSR 2.1, IGTI nebo XeSS. V nastavení si můžete poladit kvalitu textur a stínů, úroveň detailů, kvalitu srsti, částicových efektů nebo hloubku ostrosti. Detailní nastavení zahrnuje i ray-tracing, u kterého můžete zvolit rozlišení odlesků, případně zda chcete technologii aplikovat i na stíny a ambientní okluzi. K tomu lze také nastavit vzdálenost, od které budou objekty ray-tracingu podléhat.
V rámci testování jsem Rift Apart spustil i v onom nejnižším rozlišení a na to úplně nejomezenější nastavení, přičemž jsem na notebooku jednak dosáhl 180 FPS, a jednak zjistil, že i v téhle skutečně velmi skromné podobě hra pořád poskytuje to hlavní - zábavu.
Ratchet & Clank: Rift Apart bude momentálně na PC soupěřit o pozornost s naleštěnými novými tituly, kterých počínaje srpnem a konče listopadem nebude úplně málo. Jeho obrovskou devizou je ale schopnost poskytnout kvalitní vysokorozpočtovou zábavu pro celou rodinu, podobně jako ty nejlepší animáky od Pixaru. Pokud si chcete odpočinout od složitého rozhodování v Baldur’s Gate, případně si oddechnout před masivním Starfieldem, je Rift Apart pořád nesmírně silnou volbou. Já sice kvůli porodním bolestem PC verze jeden pomyslný bod ze svého hodnocení strhávám, na důraznosti mého doporučení to ale nic nemění. Tohle dobrodružství vám přeju zažít.
