Za devatero horami a devatero řekami se v jednom z devatera lesů vine pěšina. Není to ale ta, na které uprostřed svého života stál Dante Alighieri a na jejím konci nestojí brána do pekel. Stojí tam malý srub se sklepením, ve kterém je uvězněná princezna. A tu musíte zabít, protože jinak skončí svět. Nebo vám to tedy aspoň tvrdí vemlouvavý vypravěč nezávislého úkazu Slay the Princess.
Kdysi jsem chtěl napsat recenzi na Death Stranding, ve které by byla jediná věta - nic si předem nezjišťujte a kupte si to. Slay the Princess je logicky daleko menší hra (a investice do ní také finančně mnohem bezpečnější), ale platí pro ni v zásadě to samé. Každá věta, kterou vám tuhle interaktivní novelu přiblížím, bude vlastně na škodu, protože hratelnost tu skoro úplně chybí a to jediné, co Slay the Princess definuje, je příběh a scénář.
zdroj: Black Tabby Games
Zapeklitý oříšek
Základní premisa je až nebezpečně prostá. Máte zkrátka jít do srubu, sebrat ze stolu dýku a zabít princeznu. Co je život jedné křehké dívky proti záchraně celého světa, že? Vypravěč celou situaci předkládá naprosto věcně, jako by vůbec nebylo o čem diskutovat. Můžete se vypravěče doptávat na detaily, můžete mu odporovat nebo naopak stroze jít za vytyčeným cílem, buď jak buď se dřív nebo později setkáte tváří v tvář s princeznou a z krátkého rozhovoru si odnesete obrovskou porci nejistoty.
Říká vám horlivý vypravěč, celý říčný, aby celá tahle špinavá záležitost byla už za námi, celou pravdu? Je princezna opravdu jen princezna? Opravdu skončí svět? Dokážu zabít bezbrannou dívku? A je skutečně tak bezbranná? Ať už se rozhodnete jakkoli, v tento moment se celý kolotoč teprve rozjíždí, a když říkám kolotoč, myslím to vážně. Slay the Princess je totiž divadelní hrou na velmi malé scéně, kterou si ovšem svými otázkami a odpověďmi tvarujete do velmi různorodých představení, i když na začátku pokaždé stojíte na oné lesní cestě k chaloupce.
zdroj:
Foto: Black Tabby Games
Hlasy z mojí hlavy
K vypravěči a hrdinovi se navíc postupem času přidávají další vnitřní hlasy s rozličnými charakterovými vlastnostmi na základě toho, jaké varianty jste v předchozích průchodech zvolili. Společnost v přeplněné hlavě vám tak může dělat třeba zamilovaný blázen a zároveň chladný či zcela zlomený člověk. Jejich neustále vstupování do vnitřních myšlenkových konfliktů může v některých momentech připomínat pološílenou Senuu ze ságy Hellblade, zde ale mají za úkol spíše neustále zpochybňovat hráčská rozhodnutí a uvádět do stále větší nejistoty.
Ačkoli prostor, na kterém se hra odehrává, zůstává v zásadě stejný, výrazně se mění jeho podoba a mimo jiné i podoba samotné princezny. Autoři sice ve hře tvrdí, že se v jádru jedná o milostný příběh, připravte se ale na doslova hororové momenty. Ty ovšem zase střídají chvíle něžné melancholie a osudovosti, nahrazované další nejistotou, zda byla předchozí rozhodnutí správná.
Každá princezna je výrazně jiná, vaše chování ovlivňuje její charakter a největší kouzlo hry logicky vyplývá z touhy objevovat různé dialogové cesty vedoucí k odlišným výsledkům. Autoři naštěstí postupně eliminují volby, které jste v minulosti už učinili, abyste neopakovali pořád to samé dokola, a tak hra nezačne nudit ani po několikátém průchodu. Jak už jsem zmínil, lví podíl na tom má hlavně skvěle napsaný scénář, který jde ruku v ruce s výborným dabingem postav.
zdroj:
Foto: Black Tabby Games
Chytne a nepustí
Princeznu, která si s hlavním hrdinou často očividně pohrává, i když je ve zdánlivě znevýhodněné situaci, si nelze nezamilovat, stejně jako vypravěče, který občas působí jako neurotický chlapík z britské komedie. Bohužel tu samou chválu nelze přenést i na ostatní hlasy, které, zejména když je jich více, začnou chvílemi otravovat a navíc je jim mnohdy dán do vínku humor, který hře úplně nesedí.
Celkem hra obsahují víc než 25 různých průchodů a strávit s ní můžete odhadem kolem pěti hodin. Průchody mohou být různě dlouhé, od strohé a rychlé vraždy (nebo ne?) k příběhu, který zabere několik kapitol. Navzdory tomu, že interaktivní novely opravdu nejsou mým běžným šálkem čaje, jsem se ani na okamžik nenudil a touha objevovat další možnosti mě hnala dál. Navíc tu hlavní hrdina může zemřít, což podle mých měřítek Slay the Princess oficiálně kvalifikuje jako hru.
Stylizace opírající se o černobílé črty tužkou skvěle funguje s celkovou atmosférou, živost scénám dodávají minimalistické animace. I ve strohém vizuálu se autorům z kanadského studia Black Tabby Games skvěle daří vystihovat odlišné povahy jednotlivých princezen a kolikrát mě až zarazilo, jak moc temné a děsivé výjevy dokáže jednoduchá kresba zprostředkovat.
Slay the Princess je jedním z letošních skrytých drahokamů. Pokud máte rádi příběhové hry a během vánočního pohádkového šílenství byste si rádi odpočali u parádní dekonstrukce klasického příběhu o záchraně krásky v nesnázích, neuděláte za těch pár eur na Steamu chybu.
