Autor: Mart Publikováno: 15.června 2006 | Verze hry: prodávaná/PS2 Doba recenzování: pár dnů |
Urban Chaos: Riot Response je drsná FPS zasazená do městských pouličních válek s nekompromisním chlapíkem s tolika zářezy na pažbě, že by to stačilo na menší ozbrojený konflikt. Pokud si rádi zastřílíte, je tu další konzolová alternativa, navrch s něco novými nápady snažících se zpestřit obvyklou herní náplň. Asi si všichni vzpomínáte na půvabnou Darci Sternovou, která v jakémsi předchůdci městských akcí právě s názvem Urban Chaos (recenze) docela nápaditě bojovala s potížemi v ulicích, v nichž bylo třeba hodně tvrdou rukou zakročit proti vzrůstajícímu násilí a nepokojům. V hlavní roli nového titulu Riot Response je městská metropole, kterou zmítá chaos a anarchie, zkrátka výjimečný stav. Tomu jsou na vině drsné akce gangů směřujících dílem proti civilistům a dílem proti složkám státního aparátu, jako jsou hasiči, zdravotníci či policisté. Všichni výše uvedení pak mohou asistovat ve vašem úsilí ve snaze o nastolení pořádku, což bude v případě téhle hry povětšinou obnášet konfrontaci s přesilou ozbrojených nepřátel a jejich pokud možno rychlou eliminaci. Speciální situace pro speciálního hrdinu Ústředním protagonistou je chlapík jménem Nick Mason, pro zdejší svět legendární postava ze speciální jednotky T-Zero. S Nickem tak budete v klasickém pohledu z vlastní perspektivy procházet veskrze lineárními úrovněmi a řešit problémy, jako je záchrana či nalezení určitých lidí, potažmo anihilace ozbrojených složek odporu. Na tuhle cestu jste vybaveni něco málo šikovnými nástroji a nápady, co vám usnadňují bytí.... TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Potěší nastavení citlivosti analogů či dobře navržené ovládání, na opačné straně téhle barikády je však zase skutečnost, že ve vínku pohybových schopností nic extra zajímavého nenajdete. Obvyklé přikrčení, které díky přítomnosti štítu využijete ponejvíce tehdy, když se chcete někam protáhnout. Šplhání po žebřících, jež si evidentně vzalo za vzor Killzone a je díky tomu zpracováno skutečně příkladně, tedy s rukama na špryclích, namísto obvyklého levitování v prostoru, jak je tomuto žánru vlastní. A pak případné aktivování potřebných přepínačů, což je jedna z mála interaktivních věcí na place, další kategorii tvoří oblíbené výbušné sudy, resp. tlakové láhve, jež vezmou do pekla všechny blízko stojící osoby. Příliš obyčejný svět z jedniček a nul První věcí, co vás tady hned zkraje udeří do očí, je grafická stránka. Tedy v tom negativním slova smyslu. V porovnání např. se špičkou ve svém žánru, adrenalinovým Blackem, je tohle hodně chudý příbuzný, což se dá vztáhnout i na design levelů, který je sice někde výrazně lepší než jinde, ale stále jde o hodně přímočarou pouť, kde nezřídka není ani moc prostoru se nadechnout, jak jsou prostory stísněné. Navrch tu funguje model hloupé generace nepřátel v momentě, kdy něco uděláte, či překročíte pomyslnou čáru, po níž tvůrci otevřou svá stavidla a vypustí na scénu další várku nepřátelských elementů, kteří, jak velí tradice, nahrazují svou kvantitou kvalitu. Jak také jinak zhodnotit počínání vašich soupeřů, kteří se zapikolují na jednom místě a jejich jedinou činností je střelba vaším směrem bez toho, že by si našli vzhledem k vašemu postavení třeba lepší krytí? Dobře, ještě tu máme alternativu, v níž se na vás dokáží rozeběhnout a zabušit sekáčkem na maso do vašeho štítu. Nutno podotknout, že pokud tento zavčas nezvednete na svoji obranu, bývá sekáček dosti přesvědčivý nástroj pro setkání s posledním checkpointem. Při práci se štítem, jakožto asi zdaleka nejlepším nápadem na tomhle hraní, se musíte připravit na to, že velká četnost otisku kulek - ve formě autentických prasklin, ztěžuje orientaci. Takže vás to nutí se přespříliš nespoléhat na tuhle featurku, resp. i tady platí, že všeho s mírou. Mimochodem, své si ke konfrontaci s oponenty řekne i prvotně zvolená obtížnost. Skrze splnění několika pravidelných bonusových úkolů, jako je uštědření určitého počtu headshotů v průběhu té které mise, nebo sesbírání vymezeného počtu symbolů - masek, se dočkáte vylepšování vašeho arzenálu a vybavení, kam patří standardní pistole, brokovnice (tady též její dvouhlavňová varianta), automat, něco jako mix motorové pily a cirkulárky, ale také taser pro omráčení blízkého oponenta, což se hodí u lídrů jednotlivých gangsta skupin, které byste měli zajmout živé. Něco života do zdejšího umírání Živé je pravidelně třeba zachránit také rukojmí, což je jedna z miniher ve zdejší akci obsažená, v níž sledujete týpka, který má před sebou jako štít nějakého toho civilistu, pročež teprve ve vhodný okamžik lze spustit kanonádu a protivníka poslat do polygonů čirého zapomnění. Není to jediný zpestřující nápad, budete tu kupř. ještě zachraňovat lidi z hořících budov, tedy na vás bude jejich nalezení a na požárníkovi, který na tuhle nebezpečnou štaci jde s vámi, jejich odnesení, přičemž pravidelně bude třeba přiložit nějakou munici k dílu, to když se objeví sebevražedné komando, co vám v tomhle úsilí hodlá z neznámého důvodu zabránit. Pak tu máme ještě nasednutí do vrtulníku a skrze rotační kulomet čištění střech budov, kde samozřejmě na povel vyraší nepřátelské síly určené k rychlé likvidaci. Tuctová FPS? Bohužel už za chvíli se z Urban Chaos stává docela nezáživné představení, v němž se ponejvíce budete na malém prostoru střílet s nepříliš bystrými oponenty, co se na scéně objevují v různém počtu a z různých koutů herní mapy, co o vás vždycky dobře vědí, co dělají nezřídka nesmyslné věci, jenom aby vám zabránili v úkolu ve splnění (kupř. ochrana zraněného, kde se pouliční rabijáti nesoustředí zcela výjimečně na vás, odkud jim hrozí zkáza, ale na ležícího medika) a co si zpravidla hlídají jenom svoje teritorium, takže když vezmete nohy na ramena, málokterý z nich se odhodlá k pronásledování. Což se hodí v případě bonusových misí na čas. Navzdory sympatické snaze o oživující prvky je tohle jenom další FPS v řadě, kterých jsou na trhu kvanta a v tomhle kritickém pohledu hře nepomůže ani shora avizovaná přítomnost štítu, coby hodně užitečného a hodně unikátního pomocníka. Asi takhle - srovnáme-li tenhle počin se zbyvším portfoliem alespoň nadprůměrných konzolových FPS produktů, jako je původní Halo, Half-Life 2, Far Cry Instincts, Killzone, Black či Doom 3, jedná se o zoufale archaický pokus, jehož ryze arkádové kontury přitom neberu jako zápor, i když by mu tak o to více slušela budgetová cena! Přes veskrze odbytou vizuální stránku se v technickém zpracování najde něco momentů, na něž se dá pohlížet vlídnějším okem. Přehlédnu míru implementace násilí, kdy je červená barva (a ne, není to jenom všudypřítomný oheň) nedílnou součástí každého obrazu, v němž se nachází nějaký protivník určený k odpravení. další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů Přehlédnu dokonce i motiv zpomalení běhu času, který se přihlásí automaticky o slovo při nějakém obzvláště podařeném šťouchu, kdy se dokonce můžete dočkat animace s pozvolna letícím tělem, kterému jste předtím v rychle načrtnuté rovnici s velkým minusem na konci umazali hlavu. Nicméně právě v tento moment - zpomalení určitých scén - nejvíce vynikne ragdoll efekt, kdy se těla oponentů skládají velice realisticky na zem a to i v případě pádů z výšek, apod. Příjemné je taktéž autentické TV vysílání, které s živými lidskými herci docela stylově rámuje tohle herní představení a pokouší se mu vdechnout jakés takés realistické kontury. Tenhle nápad už tady sice byl párkrát použit, namátkou uvedu titul Headhunter, nicméně rozhodně jej lze zařadit do kolonky plus, stejně co občasné namluvení dialogů v průběhu hraní. Do výčtu pozitiv ještě dále patří multiplayerová týmová klání skrze online, přičemž na speciálně navržených mapách se může angažovat 8 hráčů, což by mohlo prodloužit dobu hraní pro tuhle jinak víkendovou FPS. Stejně jako moment, kde již jednou dokončené mise můžete vyzkoušet opakovaně pro splnění dříve nesplněných úkolů a z toho plynoucího profitu, jako je upgrade zbraní. Stáhněte si: Trailery Související články: Novinky, Urban Chaos recenze (2000) |
Mart | |
editor: jd |