Recenze
Memoria - recenze
4. 9. 2013
|
Lucie Jiříková
Adventury od studia Daedalic Entertainment jsou si v zásadě podobné jako vejce vejci. Ať už se jedná o komiksovou sérii Deponia nebo o temnější The Dark Eye, zaujmou vás překrásnou ručně malovanou grafikou, spoustu rozhovorů a také zajímavých puzzlů. A slabší technické zpracování, zejména neobratné animace, tyto hry úspěšně schovávají za zajímavým herním světem. Vyplývá z toho, že adventury od Daedalicu vzájemně odlišuje zejména příběh.
Guild Wars 2 - recenze
28. 9. 2012
|
Karel Drda
Čekání na originální MMORPG hru se rovná čekání na Godota, který stále nepřichází. Po nedávno vydané mystice The Secret World však dorazil ten nejotřepanější žánr, jakým bezesporu fantasy je, s naprosto zdrcujícím úderem. Guild Wars 2 totiž baví a překvapuje současně! A to se prosím nekoná vůbec žádná revoluce. Je to prostě jen další MMORPG hra s fantasy tématikou, která vychází z úspěšného titulu a pokouší se svým tvůrcům vydělat nějaký ten dolar.
Fable Heroes - recenze
14. 5. 2012
|
Lucie Jiříková
Vývojáři z Lionhead své fanoušky rádi překvapují, ale ne vždy pozitivně. Při čekání na údajně novátorský titul Fable: The Journey, nám stihli naservírovat ještě jeden netradiční titul - Fable Heroes. Hra vyšla na Xbox Live v rámci programu Arcade Next a jedná se spíše o jednoduchou mlátičku s drobnými RPG prvky, která sice těží ze světa Albionu, ale skalní příznivce nejspíš dvakrát nenadchne. Co hůř, příliš nenadchne ani další hráče.
Mass Effect 3 - recenze
6. 3. 2012
|
Pavel Dobrovský
Jestli tvůrcům z Bioware doposud něco chybělo, tak to byla koruna králů videoherních vypravěčů. Dramatické příběhové oblouky a emotivní okamžiky Dragon Age, The Old Republic a předchozích dvou dílů Mass Effect sice kritika i hráči přijali s nadšením, ale nikdo je zatím nezařadil mezi mistry současné vypravěčské popkultury – Stephena Kinga, Stevena Spielberga nebo Neila Gaimana.
Gray Matter - recenze
10. 1. 2011
|
Martin Bach
Day of the Tentacle, Broken Sword, Monkey Island, Indiana Jones & The Fate of Atlantis. Chybí vám v tomto výčtu legendárních adventur nějaký další název? Určitě ano. A skoro bych se vsadil, že většina z vás by do pětice jmenovala některou z her série Gabriel Knight. Dáma, která stála za jejím fantastickým příběhem, se jmenuje Jane Jensen a od dob vydání třetího dílu se po ní v herním světě slehla zem. Částečně za to mohla nechuť velkých firem financovat vývoj nových adventur, částečně i její osobní ambice věnovat se knižní tvorbě.
Outlast 2 - recenze
4. 5. 2017
|
Pavel Válek
Po třech letech čekání, loňské demoverzi a půlročním odkladu konečně vyšlo pokračování překvapivě kvalitní hororovky z prostředí ústavu pro choromyslné. Daří se Outlast 2 děsit hráče natolik, že budou muset několik dalších dní spát s rozsvíceným světlem? V zásadě ano, ale ne způsobem, který by se dal označit za bez výhrad uspokojující, bohužel.
Dragon’s Dogma - recenze
31. 5. 2012
|
Petr Prošek
Až se nás léto zeptá, co jsme dělali poslední měsíce, nebudeme se vykrucovat a nervózně si žmoulat prstíky. Pohlédneme mu zpříma do očí, pravou dlaň ležérně položenou na rukojeti dračího meče, v levé ruce otrhaný svitek s kresbou nahé Triss Ranuncul. Vážně jsme se nenudili - lovili jsme šupinaté bestie ve Skyrimu, umírali v temných labyrintech Dark Souls, pátrali po vrahovi králů v rozšířené edici druhého Zaklínače a se slzičkou v oku vzpomínali na staré časy v Legend of Grimrock. Někdo na krvavý oltář položil celou roční dovolenou, jiný obětoval drahou polovičku, která odmítala pochopit, že Fus Ro Dah je mnohem důležitější, než vyznání nekonečně lásky pod rozkvetlou třešní. Ámen!
Call of Duty: WWII - recenze
9. 11. 2017
|
Lukáš Grygar
„Válka, k čemu je dobrá?“ zpíval Edwin Starr v klasice od The Temptations. K válečným hrám, můžeme si odpovědět z bezpečí monitoru, odkud nevychlístnou ani sebevětší cákance krve. Nový díl nekonečné série Call of Duty jich nabízí celé galony, ale zůstává jednou velkou válečnou fantazií, kde nepřítele kosíte po tuctech, zatímco kolem vás létají kusy budov, vlaků nebo také spolubojovníků.
Blues and Bullets - recenze 2. epizody
28. 4. 2016
|
Ondřej Švára
Agent Elliot Ness se vrátil, aby lidé v Santa Esperanze mohli klidně spát. Kdo by ale čekal, že jedná na objednávku samotného Al Caponeho? Vyjma bizarního spojenectví detektiva a šéfa podsvětí už ale druhý díl epizodické detektivky ničím pozoruhodným nepřekvapí. Po skvělém rozjezdu se netradiční noirová detektivka zadrhla a pokračování série Blues and Bullets s podtitulem Píchnutí do vosího hnízda prostě zklamalo.
Blue Prince – recenze ohromující puzzle adventury
7. 5. 2025
|
Patrik Hajda
Okamžitá klasika, budoucí legenda
Game of Thrones – recenze 3. epizody
29. 3. 2015
|
Miloš Bohoněk
„Když hraješ hru o trůny, buď zvítězíš, nebo zemřeš.“ Památný citát královny Cersei rezonuje celou fantasy ságou Písně ohně a ledu, a i události ve videoherní adaptaci Game of Thrones toho jsou jasným důkazem. Mladičká služebná Mira Forrester se ocitá v královské metropoli a nezkušeně se zaplétá do mocenské hry plné intrik, tajných aliancí a dýk v zádech, jejíž pravidla nemůže znát. Jsou to nervy a také důkaz, že z tvorby studia Telltale Games se konečně stává dílo hodné své předlohy.
Monaco: What's Yours is Mine - recenze
25. 5. 2013
|
Ondřej Švára
O Monacu se kdysi říkalo, že je to hra, ve které „Pacman potká Hitmana“. Ovšem během strastiplných deseti let vývoje z téhle kombinace vyprchalo mnoho atraktivity. Stihla ji totiž předvést spousta jiných her a Monacu uplavala první vlna rozkvětu nezávislé herní scény. Dnes bychom tedy paradoxně řekli, že hra vysála všechnu zábavu z Hotline Miami a Mark of the Ninja, přitom autoři těchto hitů byly v době prvotního zrodu Monaca ještě děti.
Chivalry: Medieval Warfare - recenze
26. 11. 2012
|
Aleš Smutný
Fantasy nebo středověké multiplayerové řežby v těchto měsících zažívají boom. K osvědčenému a mohutně modovanému Mount and Blade: Warband se přidává War of the Roses (recenze vyjde brzy), ale také nezávislý a ambiciózní kousek Chivalry: Medieval Warfare. Všechny uvedené hry těží z toho, že jde o žánr, který zatím není vyplněný desítkami klonů, což s sebou přináší stálý zájem a nadšení komunity.
White Night - recenze černobílého hororu
13. 4. 2015
|
Jan Olejník
Když jsem si před časem posteskl, že už nikdo nechce udělat hru, která by se podobala původním dílům série Alone in the Dark, ani jsem netušil, že se dočkám malého překvapení. Černobílá White Night je dílem vývojářského týmu Osome Studio a připomíná právě zašlé časy hororových adventur se statickými kamerami. Jenže netradiční vizuální stylizace a brnkání na nostalgickou notu nemusí vždy stačit.
Metroid: Samus Returns - recenze
14. 9. 2017
|
Miloš Bohoněk
Fez. Dust. Axiom Verge. VVVVVV. Ori and the Blind Forest. A mnohé další perly… Co mají společného? Patří do jednoho menšího subžánru, jemuž říkáme metroidvania. Slovo je to jak z jiné planety, ale to, co za sebou skrývá, zřejmě již znáte z vlastní zkušenosti. Základem je vždy rozsáhlý 2D svět propojený spoustou chodbiček, které díky novým schopnostem postupně odemykáte, přičemž kdykoli se můžete kamkoli vrátit. Za poslední roky se díky nezávislé scéně staly metroidvanie velmi populárními, což je ovšem poměrně paradoxní. Samotný zakladatel tohoto žánru, série Metroid, je totiž už pěkných pár let u ledu (dělejme, že neslavná odbočka Federation Force radši ani neexistuje). To se teď konečně mění. A stojí to za to.
Kid Icarus Uprising - recenze
19. 4. 2012
|
Vilém Koubek
Když Nintendo na E3 v roce 2010 odhalilo 3DS a vyvalilo herní line-up, pravděpodobně vás v něm uchvátily tituly jako Metal Gear Solid, Resident Evil, Star Fox, Mario Kart a jiné. Nejspíš jen těm největším nostalgikům uvízl v hlavě Kid Icarus Uprising bez ohledu na to, že to byla snad první hra, která se rozběhla na obrazovce tehdy nového handheldu. Třetí díl série, která začala už někdy v roce 1987 a mezi jejímž druhým a třetím dílem uplynulo dvacet let, nedávno konečně udeřil na regály obchodů a už po prvních minutách strávených s ním vám dá jasně najevo, že pokud jste ho kdysi přehlíželi, dělali jste zatraceně velkou chybu.
Warhammer 40,000: Inquisitor – Martyr – recenze
25. 6. 2018
|
Vilém Koubek
Jsou tomu tři roky, co pověstný Van Helsing přestal ve svém diablovkovém dobrodružství kosit hordy zrůd, zatímco kolem něj poletovala zesnulá Katarina. Studio NeocoreGames během této doby nespalo a pilně pracovalo na další rubačce Inquisitor – Martyr, tentokrát dokonce z oblíbeného univerza futuristického Warhammeru, v němž se zařadíte do obávané inkvizice. Jak však záhy zjistíte, její práce není zrovna nejzábavnější…
Ash of Gods: Redemption - recenze
13. 4. 2018
|
Pavel Skoták
S klony veleúspěšné Banner Sagy je to ošemetné. Úchvatný vizuální styl a podmanivý soundtrack pořídíte v dnešní době už poměrně lehce. Onen příslovečný kámen úrazu ale spočívá v kvalitně napsaným příběhu, detailně vykreslených postavách a v případě, že toužíte i po taktickém vybití, i v dobře zpracovaných soubojích, které hráče vytrhnou ze čtenářského transu. Hned v začátku si můžeme říct, že Ash of Gods hezky vypadá, ale stačí to?
Knock-knock - recenze
13. 11. 2013
|
Lukáš Grygar
V časech, kdy k nám z Ruska chodí především špatné zprávy, je nová hra od Ice-Pick Lodge zprávou výjimečně dobrou. Také proto, že udržet naživu jedno z nejosobitějších herních studií na světě nebude, obzvlášť na tamním trhu, žádná legrace. Autorům obtížně uchopitelných (a po uchopení fenomenálních) her Pathologic a The Void tentokrát pomohla veřejná sbírka: Knock-knock vychází díky penězům vybraným přes Kickstarter a dobře tak – jde o možná nejucelenější zážitek, který se moskevským svérázům povedl.
Omerta: City of Gangsters - recenze
3. 4. 2013
|
Jakub Kovář
Amerika ve dvacátých a třicátých letech, to byla prohibice, gangy, zločin a v herní historii i velice slušná zábava (Mafia, Godfather). A taky nádherně stylová hudba, která jen krátkým zabrnkáním dokáže nostalgickou atmosféru plnou svištících projektilů z Tommy Gunů vytvořit. Omerta: City of Gangsters se rozhodla toto pohříchu herně nepříliš využívané období poměrně originálně uchopit jako kombinaci budovatelské a tahové strategie, u níž právě atmosféra měla hrát jednu z hlavních rolí.
XCOM 2 - recenze
16. 2. 2016
|
Lukáš Grygar
XCOM 2 je nejlepší týmová strategie, kterou jsem hrál od časů Jagged Alliance 2, a hned vám povím proč. Respektive ne hned, bude to chvilku trvat. Kolik vyšlo za poslední dvě dekády vyloženě dobrých týmových strategií, Valkyria Chronicles? O té bych se zdráhal říct, že si mě získala. Vydláždila ovšem chodník, po kterém tvůrci z Firaxis nakráčeli s úmyslem přenést legendární UFO do jedenadvacátého století.
A Bird Story - recenze
31. 12. 2014
|
Ladislav Loukota
Ačkoliv A Bird Story zdálky, zblízka i ze všech dalších úhlů vypadá jako 16-bitové JRPG, davy fanoušků herních příběhů nemohly do listopadového vydání projektu dospat. Jedná se totiž o další titul (otázkou je, zdali mu říkat "hra") od Kana Gao, tvůrce fantastické adventury To The Moon. Tentokrát nás tklivě melancholická A Bird Story zavede do dětství a vystřílí přitom opět pořádný zásobník emocí. Navzdory velmi krátké herní době a minimalistickému pojetí celkového zážitku se však hodnocení hry neobejde bez široké a ukecané cesty herními i jinými médii.
Need for Speed: Most Wanted - recenze
6. 11. 2012
|
Václav Rybář
Jejda, to už je zase podzim? Mohli bychom Needům zas a znovu počítat letokruhy, ohlížet se přes rameno a mudrovat nad tím, že poslední The Run a staronový Most Wanted mají asi tolik společného, co má Veyron s Trabantem. Ale proč se vzájemně zdržovat. Rovnou přeskočíme hodnocení exteriéru a interiéru a nastartujeme. Hmm, nezní to špatně. Dokonce to zní povědomě. Hádanka: Je to závodní arkáda, ale NfS to není. Co to je?
Dead Island - recenze
11. 9. 2011
|
Vilém Koubek
Ačkoliv se to na první pohled zdá zcela logické, na tupých, instinkty hnaných stvořeních, jako jsou obživlé mrtvoly, už dnes zkrátka nemůžete postavit tupou a jednoduchou hru. Právě naopak – máte v rukou neopracovaný, ale velice populární a hlavně snadno tvárný materiál, tak by bylo docela vhodné z něj vytvořit něco, co svou propracovaností přesáhne formu. Seriál Walking Dead to dokázal, komedie Shaun of the Dead či její žánrový protiklad Dawn of the Dead to dokázaly taky, Zombieland nebyl skvělý jen kvůli jednomu hvězdnému kameu a tak dále.
Destiny: Rise of Iron - recenze
29. 9. 2016
|
Daniel Kremser
Už tomu bude skoro rok, co do Destiny přibyla větší porce obsahu v podobě datadisku The Taken King, který leccos opravil, mnohé změnil a udělal z Destiny fajn hru, která má své mouchy, ale konečně naplňuje původní vizi svých autorů. Ještě dnes si pamatuji, jak jsem tehdy ve světle skvělého datadisku hře i přes očividné nedostatky prorokoval zářnou budoucnost. Jenže, co se nestalo, Bungie na úspěšný datadisk nenavázali a hráčům naordinovali roční obsahový půst, kdy občas smetli ze stolu jen pár drobků ve formě SRL a dalších menších aktivit, ale jinak nechali Destiny na pospas osudu. Nijak zvlášť hru nerozvíjeli a jen čekali. Nyní tak opět přicházejí s prosíkem a doufají, že je hráči zase vezmou na milost. Rise of Iron ovšem není Taken King a obsah DLC je maximálně obstojný, jako ostatně celá Destiny se všemi změnami, kterými od vydání prošla. DLC však hru jako celek nikam neposouvá, to je třeba říci hned na úvod.
Van Helsing: neuvěřitelná dobrodružství - recenze
11. 7. 2013
|
Vilém Koubek
Studiu Neocore Games to trvalo řadu let a pár solidních hardcore strategií říznutých akčními RPG prvky (King Arthur, The Kings Crusade), než se vývojáři rozhodli udělat z pouhého doplňku plnohodnotný akční RPG titul.
Bohemian Killing - recenze
13. 8. 2016
|
Ondřej Švára
Pod rouškou sladkého večera se v Paříži stala vražda. Kdo za ni bude pykat? Rozhodne soud! Avšak pozor, klasická detektivní adventura vás v Bohemian Killing nečeká. Autoři z polského studia The Moonwalls roztočili kolo nápadů a výsledkem je mimořádně originální dílo. Zahrajete si přímo za pachatele vraždy, snažícího se obalamutit soud lživou výpovědí, která vzniká samotným hraním. Tahle adventura nemá připravený scénář. Příběh kráčí tam, kam zrovna chcete, což je fantastická myšlenka. Naneštěstí to ale kvůli nešikovnému zpracování není až taková zábava, jak by se dalo čekat.
Uncharted: Nathan Drake Collection - recenze
6. 10. 2015
|
Václav Rybář
Přiznám se hned takhle zkraje, že jsem Drakeův fanboy. Nemá smysl to zapírat nebo čekat na obvinění v komentářích, takže radši hned diskuzním válečníkům seberu vítr z klávesnic. Stejně jako Drake ve většině hry balancuje na okraji nějaké té plošinky, moje hodnocení všech tří her hledá rovnováhu mezi devítkou a desítkou, tedy absolutním možným hodnocením. A Naughty Dog v případě The Last of Us dokázali, že to všechno nepramení jen z toho, že jsem v deseti letech poprvé viděl Indiana Jonese a kombinace cestování, hledání pokladů a střílení nácků (nebo jiných ideologicky pochybných nepřátel) mi připadá jako nejlepší možné trávení volného času... na gauči, s gamepadem v ruce, samozřejmě.
King's Quest - recenze 1. epizody
17. 8. 2015
|
Jan Slavík
K pánům ze studia The Odd Gentlemen mám vlastně docela respekt. Pouštět se do tvorby nástupce herní série, která v podstatě vytvořila a definovala žánr, vyžaduje notnou odvahu. První King's Quest vyšel před neuvěřitelnými jedenatřiceti lety. V sérii se skví sedm klasických adventur, z nichž některé patří k tomu nejlepšímu, čím kdy adventurní žánr poctil svět, a jeden pofiderní 3D hybrid, který budeme předstírat, že neexistuje. Teď se do série přidává nový King's Quest. Vycházet bude epizodicky v pěti dílech a ten první jménem A Knight to Remember vzbuzuje velké naděje.