Pokračování The Dark Eye: Chains of Satinav z léta minulého roku z uvedeného vzorce žádným způsobem nevybočuje. Memoria je tedy technicky spíše průměrnou hrou, která čaruje stylizací grafiky, hádankami, ale hlavně příběhem. Stačí to, aby srdce fanouška žánru a nejenom jeho znovu zaplesalo?
Když nevíš kam s ním
Memoria se do puntíku drží pro žánr typických postupů včetně point and klick ovládání v čele s dvěma komfortními, avšak v dnešní době již zcela běžnými prvky. Jde o možnost rychlého přepínání předmětů z inventáře pomocí kolečka myši a nápovědu.
Nápověda v Memorii probíhá ve dvou rovinách. Stiskem mezerníku si můžete nechat zvýraznit aktivní body na obrazovce. Nebo můžete v menu povolit aktivní nápovědu v pohodě osvětlení předmětů, které se dají kombinovat. Pochybuji však, že budete jakoukoli formu nápovědy vůbec potřebovat.
Navzdory nápaditosti hádanek využijete při jejich řešení hlavně logický úsudek. Memoria není na to konto nijak obtížná. Pokud jste hráli Chains of Satinav a znáte tím pádem zákonitosti herního světa, přijde vám Memoria ještě o řád jednodušší. Nic na tom nemění ani kouzlení (Geron má novou schopnost, která mu umožňuje odhalit magickou aktivitu), které je nyní mnohem rozmanitější než v předchozím díle.
Spojení dvou světů
V rámci zápletky se hlavní hrdina Geron po záchraně země vrací do svého rodného města společně se s milovanou vílou Nuri, která se ocitla v ptačím těle a nyní neví, jak z něho ven. Geron se logicky pouští do její záchrany, která spočívá v odhalení snu kočovného obchodníka, což je 450 let stará vize.
Z uvedené kompozice plyne název hry (Memoria), ale také rozdělení každé kapitoly na dva úseky, v kterých budete střídavě hrát za Gerona a Sadju, princeznu ze snu. Zpočátku se oba příběhy jeví jako nesourodé, ale zanedlouho se začnou slévat do jednoho křišťálově čistého obrazu, který zajímavým způsobem vrhne na všechny události patřičné světlo.
Právě kombinace dvou příběhových rovin dodává Memorii správný náboj. Zatímco Chains of Satinav byl spíše poctivou rukodělnou prací, Memoria svým námětem vyčnívá ze zajetého koloritu a dělá z tohoto příběhu z fantasy světa The Dark Eye skutečnou zábavu. Zábavu, která má nápad, spád a je dostatečně košatá na to, aby se neopakovala. Takovou zábavu, která udělá radost nejen fanouškům světa The Dark Eye, ale i nezúčastněným osobám zvenku.
Jednou budete v roli princezny oživovat kamenné sochy, jejichž prostřednictvím se pokusíte utéct z pasti. Hned na to budete s Geronem přemýšlet, jak se nepozorovaně dostat do noclehárny kouzelnických učňů. A vzápětí už budete zpět v těle spanilé Sadji, která bude lovit něco k snědku. Tyto logické hádanky nejsou obtížné a možná zní fádně až nenápaditě. Díky jejich rozmanitosti a počtu však šlape tohle soukolí jako dobře promazaný stroj. Hra zkrátka nemá hluchá místa a nenechá vás vydechnout.
K perfektnímu hernímu prožitku opět přispívají ručně malované herní lokace. Zahlédnete mezi nimi pár známých kulis z Chains of Satinav, ale většina z nich je úplně nová, což jistě potěší všechny příznivce předchozího dílu. Jedním z trumfů Memorie je také značná nezávislost na předchozí hře. Události na sebe možná navazují, ale i bez podrobných znalostí o dění v Chains of Satinav si Memorii dokážete výborně užít.
Neznalost není na škodu
Mimo jiné z výše uvedeného plyne, že Memoria vykročila vstříc širšímu publiku, aniž by si rozházela své stávající fanoušky. Vedle napínavého děje s takřka až akčním spádem oceňuji na Memorii i rozmanité adventurní problémy, které vás v mnoha případech dostanou už jen tím, že po vás budou vyžadovat naprosto obyčejné řešení. Neznamená to však, že Memoria je sama o sobě obyčejná. Naopak. Navzdory tomu, že v rámci žánru nepřináší nic převratného nebo nového, nabízí zážitek, který si budete dlouho pamatovat.
