Chcete Zeldu, ve které nemusíte řešit nějaké opotřebování zbraní? Chcete, aby pod vaším mečem umíraly stovky a tisíce potvor známých z předloňského The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom? Chcete zábavný akční spin-off logicko-adventurní legendy, u které nemusíte moc přemýšlet a vystačíte si s drcením dvou tlačítek? Pak přesně pro vás jsou Hyrule Warriors: Age of Imprisonment.
Hyrule před sto lety a pod útokem
Pokud o značku zavadíte poprvé, tak vězte, že se jedná už třetí odklon Zeldy od klasické formule k subžánru Musou, který můžete znát třeba z Dynasty Warriors. Gró spočívá v ovládání několika silných hrdinů na bojištích, se kterými se snažíte dobývat klíčové body a zvrátit probíhající bitvu ve svůj prospěch.
Hyrule Warriors celý tento žánr halí do stylizace Tears of the Kingdom a navrch přidávají hrdiny, příšery, ale i nečekané herní mechanismy z předposlední Zeldy. A funguje to výborně!
zdroj:
Koei Tecmo
Velmi mne překvapilo, jak moc příběhový Age of Imprisonment je. Čekal jsem v prvé řadě jenom akci, místo toho se do detailu dozvídáme, co se dělo s princeznou Zeldou v momentě, kdy se na začátku TotK vrací v čase do dávné historie Hyrule. Byť teda část filmečků je identických s výše zmíněnou velkou hrou, stejně jako je zřejmé, jak celý tenhle příběh o spiknutí zlého vojevůdce Ganondorfa dopadne, je zábava objevovat drobná pomrknutí a narážky. Stejně jako si zahrát za jiné postavy.
Což je tak trochu dvojsečná zbraň, protože na rozdíl od prvních Hyrule Warriors je Age of Imprisonment kánon, tedy si bohužel zahrajete za postavy v univerzu spíše neznámé. Link je tady reprezentován zonaitským konstruktem, a byť se tvůrcům povedlo ztvárnit bohatý zástup všelijakých pohádkových ras goronů, rito a zora, nedočkáte se takového výběrů hrdinů ze všech her jako dříve.
Ano, občas je hratelnost velmi repetitivní... to ví ostatně každý fanoušek Musou her. Nicméně i tak se Age of Imprisonment snaží hektické drcení tlačítek ozvláštnit.
Na druhé straně, za každého reka se hraje trochu jinak a víc než kdy dřív mě bavilo pravidelně střídat úplně všechny. Přestože je v jádru hratelnost totožná a vystačíte si s komby tlačítek X a Y, speciální útoky, synchronizované útoky a unikátní bojové dovednosti hodně mění, jak se za každou postavu hraje.
Řežba, kam se podíváš
Proti běžným bokoblinům si vystačíte s bezmyšlenkovitým a náhodným drcením tlačítek, skomírají pod vašimi útoky ve vyšších stovkách a tisících a nepředstavují de facto žádnou překážku – jen vlnu, která se snaží dobývat vojenské zájmy.
Komplikace přichází v momentě, kdy kanónenfutr vede kapitán: moblin, obr hinox nebo kentauří lynel. S tím už si s bezhlavým mačkáním tlačítek neporadíte. Musíte využívat odpovídající elementální útoky, speciálními protiútoky vykrývat silné rány a postupně se snažit vyplývat protivníkovu obranu, abyste mohli zasadit zdrcující finišer, který ho připraví o pořádný kus zdraví.
zdroj:
Koei Tecmo
zdroj:
Koei Tecmo
Je ve výsledku jedno, jak bosse upižláte, důležité je, že se na celý tenhle epický souboj fantasticky dívá, protože veškeré speciální útoky jsou špičkově zpracované a neomrzelo mě je opakovat ani po 30 hodinách. Hlavně třeba synchronizované útoky se liší podle toho, s jakou kombinací postav je provádíte, takže je pořád zábava objevovat nové animace a komba.
Fakt poznáte rozdíl mezi valivými a silnými údery goroního náčelníka Agrastona a ladným, rytmickým tancem Sholani z klanu Gerudo. Nejvíce jsem si oblíbil vědkyni Mineru, která k útokům používá vyvolávání různých zonaitských konstruktů a šílených vynálezů – třeba platformu, která pod sebou drtí nepřátele ozubenými koly.
Vytvořeno pro Switch 2
Do toho své reky postupně levelujete, vylepšujete jim zbraně, učíte je nová komba, schopnosti, odemykáte jim životy – to vše spoustou surovin a materiálů známých z Tears of the Kingdom.
Kromě obřích příběhových bitev na desítky minut vás čeká obrovské množství menších vedlejších výzev, za něž je odměnou právě nějaký potřebný předmět. Hlavně, což cením obzvlášť u všech her na handheld, netrvají vůbec dlouho, takže se ideálně hodí třeba na kratší hraní při cestách.
Celkově mi pak trvalo asi třicet hodin dostat se k závěrečným titulkům, po kterých se mi odemkl endgame obsah. Důležité ale je, že jsem se celou dobu výborně bavil. Ano, občas je hratelnost velmi repetitivní... to ví ostatně každý fanoušek Musou her. Nicméně i tak se Age of Imprisonment snaží hektické drcení tlačítek ozvláštnit.
Třeba létajícími pasážemi, které připomínají arkádové hry, hledáním koroků na mapách či pátráním po ztracených truhlách se vzácnými surovinami. Některé postavy taky mohou zbraň „zfúzovat“ s tělesnou částí poraženého monstra k silnějším útokům, úplně přesně jako Link dokázal v TotK ke zbraním připevňovat různé objekty.
Doprovází vás také sdílená baterka, která pohání zonaitská zařízení, takže v bitevní vřavě na mrazivého bosse můžete vytasit plamenomet nebo se teleportovat na jinou část bojiště pomocí balónu. Prvky z poslední Zeldy tady nepůsobí jako laciný reskin, ale citlivá implementace, která má ve hře smysl.
zdroj:
Koei Tecmo
zdroj:
Koei Tecmo
Je taky potřeba vyzdvihnout, jak se při té vší hromadné akci na obrazovce hra hýbe. Propady pod 60 FPS (30 při hraní na splitscreenu) jsou velmi vzácné, spíše mi přišlo, že při opravdu hromadných scénách se spoustou efektů klesalo rozlišení. Ale když vzpomenu, jak jely předchozí díly Hyrule Warriors, tak je to nebe a dudy. Hlavně i co do celkového vizuálu, vzdálenosti a počtu nepřátel, které hra v jeden moment vykresluje.
Fanouškům Zeldy taky učaruje skvělý soundtrack složený ze známých melodií Tears of the Kingdom v nových aranžích.
Opomenout taky nesmím výše zmíněný multiplayer – ve hře se můžete často libovolně přepínat mezi hrdiny vyslanými do boje. Lze jim také zadávat povely, takže není nic lepšího, než je rozeslat dobývat nepřátelská ležení a postupně se vždy zhostit ovládání a území ovládnout. Větší zábava to je ovšem ve dvou. Ať už chcete každý tlačit vlastní frontu nebo bojovat bok po boku, Age of Imprisonment se skvěle hodí ke gaučové kooperaci.
Dopaminové potěšení
Hyrule Warriors: Age of Imprisonment je výbornou hrou pro nový Switch 2, která by neměla ujít žádnému fanouškovi Tears of the Kingdom – i když jste žánrem Musou nepolíbení. Opulentní akce vypadá skvěle, hraje si neotřele s herními mechanismy Zeldy a hlavně je fantasticky návyková.
Samozřejmě je otázkou, jestli hra něco řekne lidem, který obě slavné hry nehrál. Akce je podle mě i přesto neuvěřitelně chytlavá a bezhlavé řetězení komb i spektakulární speciální útoky dokáží skvěle zaplavit mozek dopaminem. Přestože po delší době začne být hratelnost trochu jednotvárná a základní obtížnost je příliš nízká.
Bavil jsem se ale třeba více než u nových Pokémonů Legends Z-A. Hlavně jde vidět, že Koei Tecmo nikde nešetřilo, takže hra se skvěle hýbe, parádně vypadá a obsahu má na rozdávání.
