Výsledky hledání pro: pro evolution soccer 4

Halo Infinite – recenze

15. 12. 2021 | Patrik Hajda

Jak dopadla vlajková loď Microsoftu?

Warcraft III: Reforged – recenze

10. 2. 2020 | Václav Pecháček

Když elfští kováři znovu zkuli zlomený meč Narsil, byla to ve Středozemi veliká událost. Aragorn pobíhal od bitvy k bitvě, hulákal něco o Plamenu západu a žádný skřetí kapitán ani bohatýr mu nemohl stát v cestě. Kdyby se vykování Andúrilu zhostili v Blizzardu, rozčarovaný syn Arathornův by Helmův žleb bránil s pozlaceným klacíkem v přibližném tvaru meče, a ještě by za něj Elrondovi musel vypláznout měsíční plat hraničáře.

Tom Clancy's Ghost Recon: Breakpoint - recenze

15. 10. 2019 | David Ryneš

Poslední Ghost Recon s podtitulem Wildlands bude po Divisionu pravděpodobně mou druhou nejhranější hrou, která k sobě lepí jméno spisovatele Toma Clancyho. Bolívie plná života si mě získala, a i přes slaboučký příběh jsem se do ní s pravidelnými přídavky vracel. Breakpoint měl mnoho věcí vylepšit a zvýšit důraz nejen na příběh, ale také na prvky přežití v nepřátelském prostředí, což logicky vyšponovalo má očekávání. Ačkoliv z technické alfy jsem byl zprvu nadšen, ve finální verzi se z Breakpointu vyklubal guláš ze všeho, co kuchaři v Ubisoft Paris našli.

State of Decay 2 – recenze

30. 5. 2018 | Lucie Jiříková

Už pár měsíců je jasné, že zombie infikovaní hráči před sebou tento rok nemají hezké vyhlídky. Poté, co se slehla zem po Dead Island 2 a projekt Days Gone byl o rok odložen, se zatím jedinou vakcínou na jejich nepřemožitelné krvelačné choutky stává State of Decay 2. A ta je, abych to řekla kulantně, něco jako původní díl State of Decay ve verzi 1.5.

Star Wars Battlefront II – recenze

24. 11. 2017 | Šárka Tmějová

Před dávnými časy, v jedné předaleké galaxii, existovala dokonalá vesmírná střílečka. Měla smysluplný promyšlený příběh, který byl velkolepý, trochu dojemný a zároveň tak akorát vtipný. Oslnivou grafiku, grandiózní hudební doprovod, originální a zábavnou hratelnost i úkoly. Servery byly vždy perfektně stabilní. A nikdo si tam nemusel odemykat náhodné schopnosti v bedničkách skrz mikrotransakce.

Ruiner - recenze

2. 10. 2017 | Mars Vertigo

Svět roku 2091 se v podání rudě podsvícené kyberpunkové střílečky Ruiner drží striktně svých žánrových klišé. Dystopická společnost v područí technokratických mega korporací, lstiví hackeři schopní se augmentovaným jedincům nabourat do hlav, špinavé slumy a ghetta megapolí se svými zaplivanými techno bary a nevěstinci, hemžící se kyborgy a pochybnými existencemi. To vše je zasazeno do neonem protkané orientální estetiky Neo-Tokya či některé z jihoasijských metropolí, zde reprezentované fiktivním Rengkok City, respektive jeho chudou čtvrtí Rengkok South.

Hellblade: Senua’s Sacrifice - recenze

10. 8. 2017 | Jan Slavík

Obličej natřený bojovými barvami, v očích hněv a odhodlání, před sebou hrdinská výprava. Nenechte se ale zmást. Senua, protagonistka řežby od studia Ninja Theory, dává válečnou modří najevo nejen vůli zabíjet, ale také se za ní nejspíš snaží skrýt svou temnotu a zapudit šeptající démony. Marně. Hellblade je totiž řádně psychotická akce, ve které si nikdy nebudete jistí, jestli vám po krku jde opravdová hrozba, nebo plody pokroucené mysli hlavní postavy.

F1 2016 - recenze

24. 8. 2016 | Ondřej Švára

Formulová série od Codemasters příjemně překvapila. Místo aby tvůrci začali každoročně prodávat jen nové tabulky a statistiky, vymysleli zcela novou hru. F1 2016 je možná nejlepším formulovým simulátorem v herní historii, protože se v něm poprvé budete cítit jako opravdová závodnická hvězda. Skvěle propracovanou kariéru, parádní atmosféru a výbornou technologii kazí jen pár drobných chybek.

Astroneer – recenze

13. 3. 2019 | Patrik Hajda

K některým hrám se každý den vracíte, abyste pokročili v příběhu. K dalším proto, abyste konečně zůstali jako poslední ze stovky bojovníků. Někdy si chcete jednoduše namáhat mozek. Ale pak mohou nastat okamžiky, kdy si chcete jen odpočinout, pokochat se, něco třeba vytvořit a zkrátka si dělat, cokoliv vás napadne. A přesně o tom je se vesmírný sandboxový survival Astroneer.

The Solus Project - recenze

14. 7. 2016 | Jan Vrobel

V poslední době mám pocit, že pokud herní komunita nějakou indie záležitost označí na Steamu mixem hodnocení za "velmi pozitivní", znamená to ve skutečnosti spíš, že se daný kousek dá tak nějak hrát, než aby představoval skutečnou kvalitu. Co se týče "survival" titulu The Solus Project (uvozovky si vysvětlíme později), neměl jsem malá očekávání. Zejména z toho důvodu, že za touto atmosférickou multižánrovkou stojí vedle českého studia Grip Digital primárně švédský tým Teotl Studios, autoři mé oblíbené mystické puzzle hříčky The Ball.

Layers of Fear – recenze

2. 3. 2016 | Honza Konfršt

Hororových her či adventur sice vychází v posledních letech relativně hodně, ale najít mezi nimi skutečnou kvalitu je stále obtížnější. Layers of Fear je navenek stejná, ale zároveň jiná než ostatní hororovky. Svým netradičním námětem a vizuálním zpracováním zaujala už v early access verzi, a verze plná ambice tvůrců naštěstí do značné míry potvrzuje.

The Legend of Zelda: Majora's Mask 3D - recenze

24. 2. 2015 | Miloš Bohoněk

Majora’s Mask je jednou z nejvíce stresujících, frustrujících a nepřátelských her, jaké jsem za poslední léta zkusil. Coby chlapeček v zelené tunice jsem se ocitl v zemi Termina, která, jak již název napovídá, čelí svému konci. Za tři dny jí spadne na hlavu děsivě se smějící měsíc, a je na hrdinném Linkovi, aby s tím něco udělal. Což se v takto šibeničním termínu samozřejmě nedá stihnout. Apokalypsa se nezastavitelně blíží, obloha rudne, lidé utíkají, hudba zrychluje, hráč zmateně pobíhá po světě a měsíc se nakonec zakusuje do povrchu zemského. Život končí, Link se vrací na začátek třídenního cyklu, přichází o všechen postup a jede nanovo. Co to sakra je?

Need for Speed: The Run - recenze

17. 11. 2011 | Václav Rybář

Namachrované in-game filmečky, svázání herního světa jedním eventem, vynucené herní prvky, které řidiče posílají do vrtule a... nový engine, jenž nedosahuje vizuálních ani praktických kvalit svých předchůdců. V Black Boxu si prý řekli, že po rozpačitě přijatém NfS: Undercover vydají hru, na níž mohou být pyšní. Nevím, jestli je to PR citace na poslední chvíli, mizerný vtip nebo jen důkaz toho, že když se někdo snaží příliš, jsou výsledky tragické. Nové Need for Speed jsou ovšem takovou kumulací dobře míněných katastrof, až z toho jde hlava kolem.

Minecraft: Story Mode – recenze 3. epizody

3. 12. 2015 | Miloš Bohoněk

Je vskutku obdivuhodné, když i sotva hodinu a půl dlouhá hra, v níž se prakticky nemůžete volně pohybovat a volně interagovat s prostředím, obsahuje bug, kvůli němuž se hryzne, vy musíte celý program restartovat a nahrát pozici o deset minut zpátky. Od krátké a vesměs lineární hry se očekává perfektně vyladěný chod, a když ne to, aspoň by člověk měl mít možnost přeskakovat již jednou absolvované dialogy. Těch je v Minecraft: Story Mode požehnaně a ani ve třetí epizodě s podtitulem The Last Place You Look nenabízejí příliš zábavnou podívanou napoprvé, ani napodruhé.

Dark Souls II: Scholar of the First Sin - recenze

26. 4. 2015 | Václav Pecháček

Dark Souls II je oprávněně velmi populární titul, ale kdyby někdo náhodou nevěděl, o co jde: jedná se o oficiální vědecky testovanou simulaci masochismu. Je doporučovaná fanatickými sektáři namísto devítiocasé kočky, když se chcete potrestat za své hříchy. Poskytuje také efektivní způsob, jak se zbavit starého gamepadu – je garantováno, že s ním minimálně třikrát za hodinu třísknete o zem.

The Book of Unwritten Tales 2 - recenze humorné adventury

3. 3. 2015 | Daniel Kremser

Pokračování hry, o které jste ani nikdy neslyšeli? Ano, tak už to s klasickými adventurami z Německa zkrátka bohužel bývá. Pokud se nejedná o zvučné vývojářské legendy nebo interaktivní filmy, zase tak moc na první pohled netáhnou. To byl právě případ první The Book of Unwritten Tales, která ale jinak byla po všech stránkách solidním titulem. Z jejího pokračování autoři vystavěli další z plejády tradičních point and click klenotů, jenž byste prostě neměli minout! Alespoň pokud se chcete zasmát v dobré hře!

Escape Dead Island - recenze

18. 12. 2014 | Daniel Kremser

Když loni v dubnu vyšel Dead Island: Riptide, pozastavil jsem nad smyslem podobného titulu. Copak je Dead Island natolik silná značka, aby se vyplatilo pravidelně vydávat nové díly a ještě produkovat různé spin-offy, třeba jako v případě Assassin’s Creed? Němci z Deep Silveru si to očividně myslí, a protože vývoj dvojky se protahuje, navázala na Riptide nejenom pochybná MOBA Dead Island: Epidemic, ale hlavně akční adventura Escape Dead Island - hra, která nikdy neměla vzniknout!

Shadow Warrior Classic Redux - recenze

26. 7. 2013 | Karel Drda

Snad tisíckrát jsem si v průběhu hraní vyhlazené verze střílečky Shadow Warrior kladl otázku, zda má oprašování her z druhé poloviny devadesátých let smysl. Jestli nejde o přehnaně naivní představy tvůrců o nás hráčích. Proč se vlastně vracet do minulosti po dávno prošlapaných cestách? Snad z nostalgie? Ne nutně. V dnešní době příliš vážně se beroucích stříleček může jednoduchý, nenáročný, přímočarý a vtipný titul působit jako dar z nebes. I když má na krku šestnáct křížků.

Of Orcs and Men - recenze

22. 10. 2012 | Lucie Jiříková

Jakmile se to ve světě her zaleskne něčím novým nebo alespoň trochu neokoukaným, většina hráčů okamžitě zbystří svou pozornost. Pravda je taková, že jsme se přejedli různých klišé, která svým vydavatelům zajišťují jisté a tučné výdělky. Prostě chceme změnu! Nemusí jít o nic velkého, ani revolučního, stačí jen, aby to dobře fungovalo. Of Orcs and Men nabízí jedno neotřelé řešení, což je dobře, ale také moc dobře nefunguje jako celek, což rozhodně není důvod k radosti.

Spirit Camera: The Cursed Memoir - recenze

25. 7. 2012 | Jakub Kovář

Spirit Camera: The Cursed Memoir se snaží předložit poutavý hororový zážitek s využitím augmentované reality, která umožňuje do obrazu snímaného kamerou vkládat v reálném čase virtuální nepřátele a důležité předměty. Nebo při určitém stimulu přehrávat animace či oživovat stránky jednoho ošuntělého, fialového deníku, který naleznete v balení s hrou. A právě s ním si užijete nejvíce legrace.

Sine Mora - recenze

7. 5. 2012 | Lucie Jiříková

Tvůrci z Grasshopper Manufacture mají sklony k uměleckému zpracování svých her. Naposledy to předvedli v akční adventuře Shadow of the Damned a nyní v těchto tendencích pokračují i v titulu Sine Mora. Jelikož se jedná o 2D střílečku viděnou z boku, čekal by to asi jen málokdo. Přesto musím říct, že Sine Mora je prostě krásná. Chlubí se však i jinými přednostmi.

King Arthur II - recenze

2. 3. 2012 | Jakub Kovář

Král Artuš je zajímavý mix strategie á la Total War, RPG a textové adventury. Největší díl tohoto překvapivého koktejlu na první pohled zapadá do první kolonky. Zcela podle vzoru výše zmíněné série budujete, domlouváte různá spojenectví a posouváte armádu vašeho udatného reka po mapě, abyste se v klíčových okamžicích přepnuli do RTS simulace bitvy samotné a předvedli brilantní taktický výkon při přímém velení vašim jednotkám.

Orcs Must Die! - recenze

20. 10. 2011 | Jakub Kovář

Smrdí vám orkové a rádi je vykoupete v jejich zelené krvi? Tak to jste na správné adrese, protože jich v Orcs Must Die! zmasakrujete několik tisícovek a rozhodně se u toho nebudete nudit, neboť zapojíte hbité ruce i mozek. Jde totiž o mix 3rd person akce a strategie typu tower defense, což v praxi vypadá následovně: na začátku každého levelu očíhnete terén a zjistíte, kde jsou vstupní brány do pevnosti, kterými se orkové valí, a kde jsou „Nexy“, do nichž se za žádnou cenu dostat nesmějí.

Cities XL 2011 - recenze

2. 2. 2011 | Redakce Games.cz

Příběh téhle hry jako kdyby byl ztělesněním nepoučitelnosti některých vývojářů. Původně šlo totiž o online hru s názvem Cities XL (recenze), která stavěla na úspěchu staršího povedeného SimCity klonu City Life (recenze). V Cities XL měli hráči z celého světa na jedné planetě budovat svá města a propojovat je pak pomocí obchodu nebo dokonce spolupracovat na budování některých budov.

DJ Hero 2 - recenze

11. 12. 2010 | Lukáš Grygar

Je docela zvláštní, že hudební hra, která trefila podstatu svého reálného předobrazu zdaleka nejvíc, stojí už ode dne vydání na pomyslné druhé koleji. A ve chvíli, kdy i ty hlavní se zdají být - mimo jiné podle prodejních čísel třetího Rock Bandu - slepé, to celé působí jako komerční sebevražda. Štěstí, že nás hráče nemusí tržní stránka celé věci vůbec trápit.

Lara Croft and the Guardian of Light - recenze

9. 10. 2010 | Lukáš Grygar

Tohle mi vždycky přišlo krapet na hlavu: symbolem emancipované virtuální hrdinky je silikonová modelka, obložená zbraněmi. Chápu, že vývoj her je pořád ještě především mužský svět, ale že se budou k Laře Croft hlásit i hráčky? Inu, asi je to ideál, ke kterému střední proud tíhne. A lze mu to prominout vždy, když spolu s vnadnou archeoložkou dorazí i výborná hra. Guardian of Light je oproti původní skepsi přesně ten případ a potlesk zaslouží především za skutečnost, že se jeho tvůrci (a jejich investoři) nebáli jít na zavedenou herní sérii docela jinak.

Recenze