Recenze

Candle - recenze

Candle od španělského studia Teku na první pohled působí jako typická hra "z Kickstarteru". Vizuálně výrazné zpracování doprovází spíše průměrná hratelnost, na níž se projeví tvůrčí nezkušenost autorů. Candle naštěstí patří do jiné ligy. Vodovkami ručně malovaná hopsací adventura nešetří napínavými situacemi a hádankami, ale především baví.

Splatoon 2 - recenze

Splatoon 2 je pořád ta stejná netradiční střílečka z pohledu třetí osoby, ve které hraje prim multiplayerová složka a originální idea proměny z humanoida, co střílí z vybraných zbraní inkoust, na oliheň, jež naopak ve své barvě inkoustu umí rychleji plavat, schovávat se a zdolávat vertikální překážky. Znamená to rychlost, obratnost, hravost a možnost využít jinde nevídané taktiky. Což stačí na výrazné odlišení se od zástupu generických stříleček. Oproti prvnímu dílu přináší dvojka už od začátku více herních módů, více zbraní a vyladěnější herní zážitek.

SimplePlanes – recenze

I když už dobrou dekádu můžete slyšet varování, že letecké simulátory jsou mrtvé, v poslední době znovu zažívají nečekanou renesanci jak skrze arkádovější hry, tak i tituly, v nichž si můžete letadlo či jiný dopravní prostředek postavit sami. Po fenomenálním úspěchu Kerbal Space Program se o něco podobného snaží rámcově velmi podobná hra SimplePlanes.

Company of Heroes CZ - mega-recenze

Říkali jste si, že se v přemíře RTS z 2. světové války už nedá vymyslet nic, co by vás vyloženě strhlo? Ale kdeže, rezervy tu byly a prakticky beze zbytku jich dokázalo využít CoH. Přesvědčte se sami v první české recenzi!

Midnight Fight Express – recenze akční jízdy, která vám nedá vydechnout

Co mají společného John Wick, BoJack Horseman a Geoff Keighley?

Stargate Resistance - recenze

První oficiální herní zpracování slavného sci-fi seriálu v čistě multiplayerové akci. Bohužel byla ušita horkou jehlou - zaujme někoho jiného než věrné fanoušky?

Vampire: The Masquerade – Coteries of New York – recenze

Ta nejtemnější tajemství je nutné strážit přísněji než sebedražší poklad. Jak byste se například tvářili, kdyby se profláklo, že je po soumraku možné někde na ulici potkat vybledlého jedince, jemuž nebije srdce, nedýchá, ale zato nekonečně lační po vaší krvi? A aby to bylo ještě divnější, tahle podivná choroba jej dokonale konzervuje přesně v té podobě, v níž ho postihla. Ne, opravdu nechcete vědět, že existují upíři.

Company of Heroes 2 - recenze

V titulku recenze by klidně mohlo být uvedeno "O hře, která málem nebyla, ale nakonec byla". Studio Relic totiž pokračování strategického hitu z roku 2006 připravovalo pro dnes již neexistující THQ. Problémy zmítaný vydavatel natáhl po zoufalém boji bačkory a Company of Heroes 2 putovala společně s Relicem pod křídla firmy, od které byste zájem o strategii z 2. světové války nejspíš nečekali. Ano, řeč je o japonském vydavateli SEGA. Ale nebojte, ježka Sonica v CoH 2 jako speciální jednotku neuvidíte.

Čtenářská recenze: Call of Duty: Black Ops

Počet fanoušků Games.cz na Facebooku se zvedl o další stovku, což znamená, že vydáváme další čtenářskou recenzi, jak jsme na začátku slíbili. A pořád platí, že k tomu do budoucna přistoupíme pokaždé, když se počet našich fanoušků na Facebooku zvedne o 100. A nyní již recenze od jay.jay.13 (původní znění najdete zde).

Avowed – recenze fantasy RPG ze světa Pillars of Eternity

Jak si zkrátit čekání na Elder Scrolls VI?

Guitar Hero 5 - recenze

Klesajícímu zájmu o hudební hry má čelit již pátý koncert prapůvodce kytarových simulátorů, který celé šílenství rozpoutal. Dokázal ještě přinést něco nového?

Castlevania: Lords of Shadow - recenze

Castlevania zůstává v srdcích většiny hráčů především plošinovkou s RPG prvky. I když zářila na osmi a šestnácti bitech a v posledních letech na Nintendu DS, největšího úspěchu ve své historii dosáhla už kdysi na PlayStationu. Hlavní designér Toru Hagihara se moudře rozhodl nenechat se strhnout vlnou 3D titulů a světlo světa spatřila hra Castlevania: Symphony of the Night.

Lost Ark – recenze obřího hitu na poli MMORPG

Pro milovníky skvělých raidů

StarCraft: Remastered – recenze

StarCraft: Remastered je specifický produkt pro specifické publikum. Jestli si tenhle patnáctieurový remaster pořídíte, nebo ne, to jste pravděpodobně věděli už při jeho oznámení. Vývojáři z Blizzardu se nijak netajili posvátným statutem původního materiálu, ani tím, jak na něj nebudou v žádném případě obsahově sahat. Zatímco jedna skupina hráčů tak vrní blahem, všichni ostatní by se měli mít na pozoru. I přes jasné zacílení remasteru na profesionální hráče může být pro nejednoho nováčka lákavý vhled do takřka oficiální volnočasové aktivity každého mladého Jihokorejce. Jenže takový nováček by zasloužil před koupí StarCraft: Remastered varovat, že možná nejde o hru pro něj.

Fallout New Vegas: Lonesome Road - recenze

Poslední přídavek k Fallout New Vegas pojmenovaný Lonesome Road (Cesta osamění) byl obestřen atmosférou neznáma. Před každým dosavadním DLC jsme prakticky přesně věděli, jakou kostru bude mít hlavní linka, v jakých kulisách se bude odehrávat a jakým bude prodchnuto tématem. V Dead Money jsme byli lapeni v perimetru bezpečnostního systému předválečného kasina a museli jsme spolu s ostatními postavami spolupracovat tak, abychom se přinejmenším alespoň my sami dostali ven. Ústředním tématem byla touha vlastnit, konat, znát a neschopnost nechat být.

Crusaders: Thy Kingdom Come - recenze

Vyhlášení první křížové výpravy a svatá země v rukou muslimů. To je výchozí bod nové strategie. Díky čemu uspěla ve srovnání se silnou konkurencí v podobě Medieval II a XII Century?

SBK 2011 - recenze

Zatímco vloni prakticky nebylo nad čím váhat a povedená simulace SBK X od Milestone naprosto převálcovala v mnoha směrech neuspokojivou arkádu MotoGP 09/10, letos jsou síly obou virtuálních šampionátů mnohem vyrovnanější. MotoGP 10/11 přinesla řadu na první pohled nenápadných, ale ve výsledku výrazných změn (viz recenze), a tak jsou její šance oproti SBK 2011 něco vyšší. Obě hry se navíc letos snaží o realistickou simulaci a jejich srovnávání je tudíž logické.

Frontline Attack - recenze

Z pod křídel společnosti Eidos se vyloupnula další real-timová strategie, která si vzala za námět oblíbené téma druhé světové války a především tankové bitvy. Čím je lepší než Sudden Strike II?

Fire Emblem Echoes: Shadows of Valentia - recenze

Po složité půlhodinové bitvě se notně pocuchaná armáda konečně prokousala k bossovi. Táhnout můžete už jen se dvěma posledními jednotkami, všechny ostatní čekají na další kolo, ale proč by vás to mělo trápit? Zlému černokněžníkovi zbývají poslední tři bodíky zdraví. To by mu ubral i váš nejslabší lučištník. Na jazyku cítíte sladký pocit vítězství. A tak zavelíte ke střelbě, lučištník natahuje tětivu a… miss. Míjí cíl. Sakra! Ale nevadí. Máte ještě jednoho bijce, navíc natolik rychlého, že zvládne dva útoky po sobě. Znovu velíte k útoku, rytíř dává ránu a… miss... a pak ještě jednou miss. To snad není možné! Váš tah končí, ke slovu se dostává protivník, zaměřuje vaši polomrtvou hlavní hrdinku. Jednou ranou ji zabíjí. Game over. 3DS letí z okna.

Worms W.M.D - recenze

Od roku 1995, kdy vyšla první Worms hra, uplynulo už 21 let. V mezičase vyšlo víc než dvacet Worms titulů. Říkal jsem si proto, o čem tak asi Worms W.M.D může být. Co může hra nabídnout nového nebo jiného, aby byla zábavná a neokoukaná. Vždyť už přeci tvůrci v jednotlivých hrách vyzkoušeli snad všechno! Hra naštěstí na všechny tyto otázky odpovídá jednoznačně, navíc pozitivně. Vítá staré i nové hráče s otevřenou náručí, která je plná výborné hratelnosti. Pryč jsou časy podivných pokusů o 3D zpracování a jiné podobné experimenty. Worms W.M.D staví na klasických 2D základech, známých zbraních a obecně hratelnosti, kterou do moderní doby přenáší s pomocí několika zábavných vylepšení. K těm se však ještě dostaneme. Ze všeho nejdříve je totiž nutné si připomenout základní pravidla a postupy Worms her v kampani.

Picross 3D Round 2 - recenze

Logická hra Picross představovala jednoduchý, ale geniální vynález. Šlo vlastně o klasickou křížovku, jen jste místo vyplňování písmenek začerňovali políčka. Působilo to spíše jako omalovánka než jako hlavolam, ale nenechte se zmást. Vtip byl v tom, že jste měli vždycky v každém sloupci napsáno, kolik je tam černých políček, a jestli jsou v kuse, nebo rozdělené na několik částí. A to bylo všechno. Kde přesně jsou, na to jste už museli dedukcí přijít sami. A pak někoho napadlo převést tento geniálně jednoduchý a návykový koncept do třech rozměrů. A byl to dobrý nápad. Není nic uspokojivějšího než z kvádru složeného z očíslovaných kostiček vyzobávat nepotřebné dílky, aby tam nakonec zůstala nějaká „socha“. Bylo to jednoduché. Picross 3D Round 2 tento koncept rozvíjí, ale navrch samozřejmě přichází s něčím novým – opět jde o trefu do černého, respektive v tomto případě spíše barevného.

MediEvil – recenze

PlayStation má jednu velikou výhodu. Když náhodou není k dispozici žádná ze žhavě očekávaných novinek, není nic snazšího než sáhnout do bohaté pokladnice archivních kousků a nechat hráče užít si trochu nefalšované nostalgie, případně jim předvést, co je kdysi minulo. V případě remaku MediEvil budou ovšem spokojení spíš staří pařani než mladí neználkové.

Darksiders II - recenze

Letošní rok je pro fanoušky her na hrdiny učiněným rájem a svojí troškou do mlýna přispívá i THQ, která do lítého boje s finančními problémy vysekla žolíka v podobě Darksiders II pro PlayStation 3 (testovaná verze), Xbox 360 a PC (české titulky).