Recenze

Battlefield Hardline - recenze

Jestliže jsem dojmy ze singleplayeru končil výčtem negativ, v případě multiplayeru začnu s pozitivy. Navzdory rozporuplným dojmům z bety nakonec zvládla hra více hráčů udržet Battlefield Hardline nad vodou, a přestože výsledek není perfektní, je až překvapivě dobry. Pokud tedy kupujete Battlefield jen kvůli multilayeru, pak nemusíte ztrácet naději. Autoři totiž na rozdíl od singlu v multiplayeru tolik neexperimentovali, přerod klasické BF hry v něco nového realizovali jen napůl, a přes dílčí chyby dokáží s odřenýma ušima nabídnout poměrně zábavná multiplayerová klání.

Moebius: Empire Rising - recenze

Když někde padne zmínka o Jane Jensen, obvykle to u mně vyvolává nostalgii a možná i trochu úctu. Královna adventurního žánru ostatně formovala dětství nejednoho hráče a minimálně Gabriel Knight se může poprávu pyšnit zcela kultovním statutem. Její nejlepší léta už ale odvál čas a zatím poslední pokus o vzkříšení legendy klasických adventur nějak nedopadl.

Mr. Bree+ - recenze hardcore plošinovky

Na úvod trocha upřímnosti. Mr. Bree+ není hra fotogenická, tudíž ani přímočaře atraktivní. Navíc ji provází stigma webové flashovky, jakých se na internetu válí miliony. Proto ji někteří z vás hned záměrně přehlédnou. Ano, pan Bree je roztomilé prasátko z webu, co se rádo napichuje na rožeň, a to kdovíjak exkluzivní dojem nedělá. Navíc se vrací v regulérní počítačové předělávce, za kterou už musíte platit.

Super Mario 3D Land - recenze

Mario by si tu svou princeznu měl už konečně uvázat někam na řetěz, pěkně si s ní sednout a hlídat ji, nejlíp s pořádným hasákem v ruce a kapsami plnými fireballů. Jinak se ten želvoidní dacan Bowser bude neustále vracet a unášet ji – podobně jako už Xkrát předtím a aktuálně i v Super Mario 3D Land.

Loop Hero – recenze nečekaného hitu

Hades, Dark Souls a Carcassone v jednom

Imperiums: Greek Wars – recenze české strategie

Sjednoťte Řecko, rozdrťte Peršany

Tannenberg – recenze

„Něco visí ve vzduchu,“ říkali si znepokojení obyvatelé v ulicích evropských měst. A měli pravdu – byla to první světová válka. „Něco visí ve vzduchu,“ říkali si znepokojení vojáci v rozbahněných zákopech. A měli pravdu – byl to jedovatý plyn. V Tannenbergu se stanete těmi druhými, rozklepanou bandou chlapíků, co se snaží nedýchat smrtící vzduch a neumřít po zásahu jedinou kulkou. Je to zábava.

We Happy Few – recenze

Představte si ten nejkrásnější, na pohled nejšťavnatější kousek ovoce, perfektně zralý a vybízející k ochutnání. Máte? Fajn. A teď si představte, že se do něj s chutí zakousnete a vzápětí zjistíte, že je to voskové ovoce z výlohy asijského bistra. Takže ho rychle vyplivnete, ale stejně máte problém zbavit se pachuti svíček na patře. Tahle metafora není možná úplně dokonalá, ale We Happy Few na mě zapůsobilo nějak podobně.

South Park: The Fractured But Whole - recenze

První díl novodobé adaptace seriálu Městečko South Park příjemně překvapil. Smršť bohulibě nechutných vtípků a břitké ironie očekával nejspíš každý, ale pod vším tím blitím, krkáním a kaděním se také ještě ukrývala řemeslně velmi kvalitní hra. Podařilo se tvůrcům v pokračování The Fractured But Whole udržet tu samou laťku? Nebo se přes ni snad ještě s ladností neslyšného pšouku dokázali přenést?

StarCraft II: Legacy of the Void - recenze

Touhle dobou už možná tušíte, jestli StarCraft II: Legacy of the Void chcete hrát. Třetí a poslední část druhého StarCraftu, nebo druhý datadisk chcete-li, toho mění hodně. Nic však natolik, aby k sobě přilákal hráče sérií nepolíbené. Pořád se jede ve stejných kolejích, vlak jen dostal nový nátěr, lepší výbavu a mašinfíra si dal pořádně silnou kávu, aby působil energicky a mladě. Konkurence možná přeřadila na jinou kolej, ale StaCraft II jede s vypnutou hrudí pořád dál po té své.

Dead Rising (X360) - mega-recenze

Hororovým filmem Dawn of the Dead (Úsvit mrtvých) se inspirovala hra vyprávějící o zoufalém boji skupinky lidí uzavřených v supermarketu, kde se brání útoku stále narůstající hordy zombií. Čím je zajímavá plná verze?

Max Payne 2 - recenze

Po dvou letech se vrací detektiv newyorské policie, hrdina asi nejočekávanější akční hry letošního podzimu Max Payne 2: The Fall of Max Payne. Čím vás hra chytne a nepustí, dokud ji nedohrajete - napínavým příběhem s romantickou zápletkou, efek

Satisfactory – recenze nového krále automatizace

Pět let čekání, které se vyplatilo

SteamWorld Heist II – recenze 2D tahovky plné parostrojů

Jak dopadlo pokračování skvělé taktické střílečky?

X3: Reunion - recenze

Fanoušci vesmírných simulátorů to nemají jednoduché. Vývojáři na tento herní žánr úspěšně zapomínají a svého fochu se zuby nehty drží jen tvůrci série X, díky které se budete moci potřetí radovat z cestování galaxií.

Just Cause - mega-recenze

Bůh stvořil svět za 7 dnů, Rico Rodriger dokáže za 7 dnů svrhnout prezidenta. (R)evoluce vypukne v karibském státečku, ale zajistí nejrozlehlejší herní prostředí a šikovná pohybovadla, aby stanul po bok GTA/Far Cry?

Tomb Raider Legend - mega-recenze

Nebojácná a cílevědomá dobrodružka povstala z popela jako bájný Fénix a při zachování osvědčených herních principů vrací sérii zašlou slávu. Detailní verdikt nad PC verzí, včetně srovnání next-gen grafiky, jen na TISCALI!

Battlefield 3 - recenze

Je to tady! Největší duel tohoto roku se začal a první rohovník vstoupil do ringu. A přestože byl v předchozích letech ve stínu svého protivníka, letos se vrací po intenzivním tréninku, díky němuž se mu rýsují svaly, jaké jsme v téhle váhové kategorii ještě neviděli (no, my je neviděli v žádné) a bookmakeři už pomalu změnili kurzy v jeho prospěch. Ale dost metafor. Je Battlefield 3 revolucí mezi střílečkami? Je přelomem v tomto žánru a s předstihem nejlepší hrou roku?

Ride - recenze

Motorkové simulace měly vždycky v závodním žánru zvláštní postavení, ale bohužel ne vždycky v dobrém slova smyslu. Mezi hráči nejsou ani zdaleka tak oblíbené, jak by možná nasvědčovalo procento motorkářů v obecné populaci, ať se jedná o začínající skútristy, nebo lovce levné rychlosti na vysokoobjemových mašinách. Snažíme se to rozklíčovat v každé recenzi MotoGP, a že jich za ty roky bylo víc než dost. Populární motorsportová disciplína, všechny výhody licence, sexy motorky a spousta tratí. Proč tedy tyhle hry vždy zaostanou za očekáváním? A co vlastně od nich očekáváme? V Milestone, firmě, která se superbikovými hrami zabývá už dobrých patnáct let, si letos konečně vzali čas na rozmyšlenou, a kromě dalšího ročník MotoGP, vyrukovali i s gamesou, co se prostě a jednoduše jmenuje RIDE.

Call of Duty: Black Ops (multiplayer) - recenze

Když jsme nedávno recenzovali Medal of Honor (singleplayer, multiplayer), řada čtenářů suše konstatovala, že si raději počkají na Black Ops, který bude tou letošní správnou volbou v žánru FPS. Soudě dle recenze singleplayeru od Martina Bacha, se nedočkali. Napraví online část nejprodávanější střílečky všech dob hráčům chuť ze singlu, nebo se také jedná o podprůměrný pokus navázat na předchozí úspěchy Infinity Ward?

Saints Row: Gat Out of Hell - recenze

„V muzikálovém čísle z Saints Row: Gat Out of Hell vám zazpívá sám Satan“ hlásily novinkové titulky před vydáním hry a hráči byli i tentokrát v šoku. Ačkoliv je tradicí série sypat ze sebe šílenosti v takové míře, že by bohatě vystačily na stovky jiných her, pějící Satan v ní zatím ještě chyběl. Bohužel v ní mnohem více chyběly podstatné změny, na které se autoři i tentokrát vykašlali.

Blade Symphony - recenze

Sál uklidňujícího vodopádu a zenových svatyní utichá a za západu slunce se schyluje k tanečnímu vystoupení večera. Úkrok vlevo, úkrok vpravo následovaný agresivním výpadem a poté hlasité řinčení ostří. Následuje uznalé pokývnutí virtuálních diváků a úklona obou tanečníků naplněná úctou. Zhruba takhle vypadá a působí každý duel v zajímavé a netradiční bojovce Blade Symphony. 

Meridian: New World - recenze

Realtimová strategie je v posledních letech jev téměř nevídaný. Minimálně mezi takzvanou AAA produkcí. Jestliže prapor tahovek drží třeba Civilizace nebo Heroes, realtime strategie se mohou spolehnout snad jen na StarCraft II. A tak se hráči musí poohlédnout jinde, což znamená, že loví ve vodách nezávislé tvorby, kde se to bohužel hemží tituly, které trpí nedostatkem financí i ryze tendenčním pojetím. Přesně taková je i hra Meridian: New World, která je na první pohled zajímavá, protože ji má na svědomí jeden vývojář, ale hned vzápětí člověka zklame na všech frontách.

Space Run: Fast and safe delivery - recenze

Přepravovat napříč vesmírem zásilky není žádná sranda. Nevěříte? Zeptejte se vesmírného „poslíčka“ Bucka Manna, potvrdí vám to. Taková údržba lodě, její obrana a zároveň snaha nejen dodržet termíny, ale také předehnat konkurenci dokáže zaměstnat i opravdu schopného pilota. Hlavně ale vydá na výbornou tower defense hru!

Quest for Infamy - recenze

Studio Infamous Adventures bylo před dlouhými devíti lety založeno s cílem předhodit hráčům dobrodružství, v němž by se namísto chrabrých princů a jiných udatných hrdinů mohli postavit na stranu pořádného darebáka. Tvůrci sice tvrdí, že Quest for Infamy je klasická point-and-click adventura, jenže tomu se hra blíží jen částečně. Daleko trefnější je zařadit ji někam na pomezí mezi dobrodružnými hrami a RPG tituly. 

Company of Heroes 2: The Western Front Armies - recenze

Druhý díl Company of Heroes rozhodně není nepovedenou strategií, ale faktem je, že popularity a také kvalit prvního dílu bohužel nedosahuje. Tvůrci z Relic Entertainment ale ještě nevystříleli všechny trumfy a stejně jako v případě jedničky najíždí na systém datadisků. Ten první nese název The Western Front Armies a nejen, že ho můžete hrát i bez základní hry, ale ještě navíc parádním způsobem původní titul oživuje a křísí atmosféru jedničky. 

Donkey Kong Country: Tropical Freeze - recenze

Nintendo je jako ta pověstná hydra. Když jí useknete jednu hlavu, narostou dvě nové. Všichni můžeme tvrdit, jaký že není Wii U propadák, o který někdo stěží zavadí prachovkou. Japonským mágům je to však jedno a navzdory nepřízni osudu jsou pořád schopni kralovat herním světům s neuvěřitelnou dávkou kreativity, nadšení a zcela zarážejícího zapálení, které by jim mohli závidět Sony i Microsoft dohromady. Důkaz? Zapomeňte na Maria, naprosto fenomenální návrat Donkey Konga tentokráte nechává oblíbeného instalatéra prodlévat ve stínu banánů.