Call of Duty: Black Ops (multiplayer) - recenze
7/10
zdroj: tisková zpráva

Call of Duty: Black Ops (multiplayer) - recenze

Datum vydání:
9. listopadu 2010
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

17. 11. 2010 2:47 | Recenze | autor: Dan Vávra |

Když jsme nedávno recenzovali Medal of Honor (singleplayer, multiplayer), řada čtenářů suše konstatovala, že si raději počkají na Black Ops, který bude tou letošní správnou volbou v žánru FPS. Soudě dle recenze singleplayeru od Martina Bacha, se nedočkali. Napraví online část nejprodávanější střílečky všech dob hráčům chuť ze singlu, nebo se také jedná o podprůměrný pokus navázat na předchozí úspěchy Infinity Ward?

K multiplayeru Medal of Honor jsem měl řadu výhrad a na první pohled to vypadá, že nové CoD se všem nedostatkům konkurence dokázalo vyhnout. Zahrát si můžete na čtrnácti mapách, které jsou poměrně rozlehlé. K dispozici máte celou řádku nejrůznějších módů a arzenál zbraní a především jejich modifikací je obrovský. Všeho je takřka dvojnásobek než u konkurence a na rozdíl od ní se zde lze navíc i vyklánět, plazit a nastavit si v menu FOV. Jak už to tak bývá, široká nabídka možností je sice skvělá věc, ale je to k ničemu, když kvantita nahrazuje kvalitu. Je to i případ Black Ops?

Soudruzi z USA někde udělali chybu

Když jsem dostával hru na recenzi, bylo mi řečeno, že mám radši počkat na patch, protože se nedá téměř hrát. Pravda byla taková, že se to nedalo hrát vůbec. Jestliže jsem si u Medalu stěžoval na pekelné lagování a špatnou detekci zásahu, tak se mu zpětně omlouvám. Black Ops dodalo slovu lag zcela nový rozměr. Při prvním spuštění hra připomínala mezinárodní festival v lagování.

Lagoval kurzor myši v menu, lagovaly animace nepřátel v singleplayeru. Auta v první misi mi místo plynulé jízdy přeblikávala o několik metrů. Když jsem chtěl ve hře jemně pohnout myší, obvykle jsem se otočil o 180 stupňů nepředvídatelným směrem a nakonec to všechno vytuhlo tak, že jsem musel resetovat počítač. C-O-Ž-E? Nejočekávanější hra roku a stane se tohle?

Z bugů ve Falloutu New Vegas (recenze) se všichni mohli zbláznit, ale proti tomuhle to byla naprostá legrace. A to ani neberu v potaz „drobný detail“, že Fallout je komplexní padesátihodinová megalománie, zatímco Black Ops kraťoučká lineární střílečka, a to ještě s desetinásobným rozpočtem.

Patch sice některé problémy odstranil, ale hra se pořád divně škubala. Teprve po nainstalování nových ovladačů grafiky (ne že bych měl ovladače více než měsíc staré) se to jakž takž dalo hrát, ale rozhodně to nebylo ideální. Myš v menu se pořád nepředvídatelně zpomaluje a zrychluje, jako kdybyste ji tahali po ploše, která je místy hladká a místy pokrytá šmirgl papírem, a přiznejme si, u střílečky je to docela dost velký problém, pokud se tak chová i míření. Všechno tohle může být závislé na hardware a někomu se to vůbec nemuselo projevit, řadě lidí se to ovšem dělo a u titulu tohoto formátu je to prostě megaprůšvih.

Kolotočářská estetika

Hned po tom, co hra začala fungovat, mě značně zarazil design menu a uživatelského rozhraní, které mi připomnělo deset let staré amatérské módy. Menu je chaotické - docela drahnou chvíli mi trvalo, než jsem našel, kde se vylepšují zbraně, protože to je překvapivě ukryto pod položkou Operations a navíc musíte vyskočit z rozehrané hry, abyste se tam dostali.

Nahrávací obrazovky vypadají jak dílo někoho, koho poprvé posadili k „fotošopu“ a samotný HUD je jak omalovánka. Na obrazovce naleznete ikony všech možných barev a tvarů. Každý pes jiná ves. Všude samá lebka, vlajka a divný font a ještě k tomu když nepustíte hru v tom správném rozlišení, jsou nápisy kostrbaté, jako byste hráli v obstarožním rozlišení 320 x 200. Oproti elegantnímu minimalistickému, ale přesto velice přehlednému rozhraní Medal Of Honor je to opravdu amatérská zoufalost. Pokud ale vlastníte vykřičený dům nebo nonstop hernu, mohlo by se vám to líbit.

Úžasná není ani grafika samotné hry. Není to žádná katastrofa, ale vypadá to tak nějak zastarale a divně. Pánové v Treyarchu se sice snažili použít zajímavá prostředí, ale jejich zpracování se mezi špičku rozhodně zařadit nemůže. Těžko se popisuje, čím to je, ale když jsem si prohlížel natípané screenshoty a při tom zabrousil i na screenshoty uložené pro recenzi Medal Of Honor, rozdíl byl zcela markantní.

V Black Ops je všechno hranaté, pravoúhle a nepřirozeně přesné. Autoři si navíc moc nelámali hlavu s poměry velikostí u různých objektů, a tak řada věcí vypadá na obrázcích, jako by tam nepatřila, jako kdyby je tam někdo doretušoval. Textury na sebe navíc plynule nenavazují, všude najdete ostré hrany mezi různými materiály. Podívejte se na vizuální stránku multiplayeru Medal of Honor a pochopíte. Tam grafici ke své práci přistupovali zcela jinak – lépe. Prostředí díky tomu vypadá naprosto přirozeně a autenticky.

Loutkové divadlo

Medal of Honor jsem vyčítal i nedotažené animace postav ve srovnání s Modern Warfare 2. Kupodivu, pokračování Call of Duty je pro změnu podstatně horší než MoH i starší nevlastní bratříček. Částečně je to kvůli lagování, ale pohyb postav ve hře rozhodně nevypadá ani za ideálních podmínek tak dobře jako u zmiňovaných dvou her.

Aby to nebylo málo, občas mě zlobilo i samotné kariérní hodnocení. Jednou mi hra na závěr utkání vypisovala nesmyslné číselné hodnoty a podruhé jsem se dokonce dostal na level 22, nakoupil nové zbraně a následně při dalším spuštění zjistil, že koupené zbraně nemůžu používat, protože jsem z nepochopitelných důvodů zpátky na levelu 19.

Tunerův ráj

Zatím se zdá, že je multiplayer Black Ops stejně plytký jako singl, nebo že Call of Duty nenávidím a účelem této recenze je pouze nakydat na něj co nejvíc hnoje. Není tomu tak. Ke světlým stránkám hry se dostáváme právě teď a nutno přiznat, že i přes všechno, co bylo doposud řečeno, má multiplayer Black Ops co nabídnout.

V první řadě je třeba ocenit snahu autorů, aby si každý našel to svoje. Hra má neuvěřitelné množství nastavení, takže si zde užije jak fanoušek zběsilých rubanic, tak i příznivci hardcore simulace, kdy jeden zásah zabíjí. Lze nastavit opravdu téměř všechno: odolnost hráčů, možnost hrát pouze na headshoty, časové limity, bodové hodnocení pro jednotlivé úkony, zákaz používání rozličných vylepšení a perků a tak dále.

Modifikovatelnost vybavení, ale i vlastností postavy je také doslova dechberoucí. Na zbraně si můžete navěsit desítky udělátek, zaměřovačů, optik a podvěsů. Můžete si je přestříkat řadou kamufláží a dokonce i opatřit svým jménem. Kromě toho máte k dispozici i celou řadu všelijakých granátů, flashbangů, nožů, sekyrek, min, ale i udělátek, jako jsou autíčka na vysílačku, kamery, automatické kulomety, raketomety, detektory pohybu a spousta dalších.

Vylepšení se netýkají jenom zbraní, ale i samotné postavy, pro kterou můžete získat nejrůznější perky. Ty vám umožní déle sprintovat, přesněji mířit, sbírat munici od mrtvol nebo být neviditelný pro průzkumná letadla. Stejně tak můžete nakupovat i kill streaky, kterých je zde obrovská škála.

Všechno to ale něco stojí. Potřebné kredity na nákup získáváte za svoje úspěchy ve hře. Řada věcí je pak dostupná až po dosažení určité úrovně. Motivace do hry tak rozhodně nikomu chybět nebude.

Gambler efekt

Aby té motivace nebylo málo, jsou ve hře i další povzbuzovací prostředky. Samozřejmostí jsou klasické achievementy, tam ovšem invence autorů pouze začíná. Poněkud pokročilejší jsou kontrakty. Dostanete ve hře nějaký zvláštní úkol navíc, a pokud se vám ho podaří během určitého časového limitu splnit, budete patřičně odměněni kredity. Za spuštění úkolu se ovšem platí.

Vrcholem všeho pak jsou Wager hry, které už jsou stoprocentním gamblem. Přihlásíte se do hry, za což zaplatíte tučné startovné jako v pokru, a pokud prohrajete, o celou sumu přijdete. Pokud ovšem vyhrajete, získáte mnohonásobně víc.

Kartografie

Jak už bylo řečeno, map je ve hře čtrnáct, většinou jsou poměrně rozsáhlé a designované tak, aby jakékoli místo mělo nějakou slabinu. Kdekoli se zakempíte, můžete být překvapeni hned z několika stran, což sice dává hře dynamiku, zároveň to ale při maximálním počtu pouze osmnácti hráčů znamená, že hra je někdy až příliš chaotická a založená na náhodě. Obsadíte vlajku a nepřítel téměř nikdy nepřijde ze směru, ve kterém ho čekáte. Je tak velice obtížné i ve velkém množství lidí ubránit nějakou pozici.

Mám navíc podezření, že hra naschvál respawnuje protivníky za vaše záda. Zatímco v MoH tak často jde o strategický souboj o několik koridorů nebo míst a obejít nepřítele je poměrně obtížné, tady je to naopak zase až příliš snadné a poněkud to omezuje možnosti taktizování a kooperace, které se dočkáte v podstatně menší míře než právě v MoH.

Výsledný účet

Singleplayerová kampaň je taková, jaká je viz její recenze. Já k tomu jen dodám, že se v ní nevyskytuje jakýkoli náznak umělé inteligence, všechno závisí na triggerech, které jsou navíc špatně nastavené, a tak se dějí obludné situace, kdy váš parťák stojí půl metru vedle nepřítele a střílí někam do dálky, zatímco nepřítel pro změnu střílí na vás. Levely jsou ledabyle nadesignované a tak provoplánově rádoby bombastické, že bych se nebál označit Black Ops za střelecké porno toho nejhoršího kalibru. Jediným cílem je ukojit potřebu střílet do panáků, kteří jsou tak vylízaní, že vám sami skáčou do rány. Ani Modern Warfare nezašlo takhle daleko, ale o tom si více přečtěte v recenzi singleplayeru od Martina Bacha.

Naproti tomu je multiplayer jiná liga. Nabízí hráčům obrovské možnosti přizpůsobení hry podle vlastního gusta a díky vychytralému a návykovému a prakticky nekonečnému kolečku levelování, kontraktů, gamblingu a nakupování, je velká pravděpodobnost, že vás chytne. Hra je ovšem ještě rychlejší a méně taktičtější než konkurenční Medal of Honor, který jsme v recenzi označili jako jednoduchou přímočarou zábavu na odreagování.

Ve srovnání s Black Ops je ovšem Medal of Honor úplně jiný typ zábavy. Je sice jednodušší a nabízí méně možností, ale to, co dělá, dělá ve výsledku dobře, nebo minimálně jinak než Black Ops. Díky tomu můžou obě hry vedle sebe bez problému koexistovat a v každé najdete trochu něco jiného.

Výsledné hodnocení a verdikt zohledňuje single i multiplayer část hry, nejedná se o hodnocení pouze za multiplayer! Ten naopak Black Ops zachraňuje před známkou nižší, kterou by si sama o sobě vysloužila singleplayer kampaň, jejíž recenzi najdete tady.

Verdikt:

Multiplayer s obrovskými možnostmi nastavení a vylepšování vaší postavy a zbraní zachraňuje průměrný singleplayer Black Ops. Pro fanoušky online FPS to určitě není špatná volba, ale k dokonalosti má daleko.

Nejnovější články