Medal of Honor - recenze

PC PlayStation 3 Xbox 360

Recenzovaná verze: PC, PS3, X360

Vychází na platformách: PC, PS3, X360

Verdikt: V rámci žánru docela dobrá střílečka, která se snaží konkurovat špičce, ale nedaří se jí to, protože se drží příliš při zemi. Pokud nemáte v plánu hrát multiplayer, připravte se, že za pět hodin bude po všem. Těch pět hodin se ale budete docela obstojně bavit.

Hodnocení redakce 7/10

Jak hodnotíme

metacritic 72/100

Medal of Honor

11. 10. 2010 23:07 - Recenze autor: Dan Vávra Komentáře: 0

Série Medal of Honor letos slaví už jedenácté narozeniny. Za ta léta nás EA obdařila celkem šestnácti díly a datadisky na PC, konzole a handheldy. Nepřímo vděčíme této hře i za další válečnou mega sérii a zároveň největšího konkurenta - Call Of Duty, kterou mají na svědomí původní tvůrci MoH: Allied Assault (Vince Zampella a Jason West, dnes opět spolupracují s EA se svým novým týmem Respawn Entertainment).

Kravička se ale kvůli obrovské inflaci dalších dílů poněkud vydojila, a tak se ještě nedávno největší herní vydavatel rozhodl, že je potřeba vlít skomírajícímu titulu novou krev do žil a přistoupil k dnes tolik populárnímu rebootu. Za vzor si nevzal nikoho menšího než jednu z nejúspěšnějších stříleček všech dob - Call Of Duty: Modern Warfare, a jak se zdá, řídil se při tom budovatelským heslem: dohnat a předehnat. Pojďme se podívat, jak moc se to podařilo.

Vojín Ryan vyšel z módy

Za vznikem prvního dílu stál v roce 1999 režisér Steven Spielberg a stejně jako další hry jeho tehdejšího studia Dreamworks byla i MoH, nepřímo navazující na film Zachraňte vojína Ryana, v mnohém velice odvážný, téměř revoluční počin. Bohužel se to ani zdaleka nedá říci o velké části následovníků legendární hry (s výjimkou MoH: Allied Assault), což zákonitě časem vedlo k úpadku celé série.

Téma druhé světové války se zkrátka vyčerpalo, a EA se tedy po vzoru Call of Duty rozhodla přesunout děj do mnohem atraktivnější nedávné minulosti - konkrétně roku 2002, do stále probíhající války v Afghánistánu, která podle mnohých válkou vlastně není. Místo mladých zelenáčů se tedy v rolích hlavních aktérů objevují drsní fousáči z elitních amerických speciálních jednotek Tier 1 a Rangers.

Původní informace o hře vypadaly velice slibně. Kromě samotné volby konfliktu zaujali vojáci, kteří se na hony liší od tradičních anonymních panáků v uniformách, a pak především prohlášení EA o využití služeb armádních poradců: měli se postarat o velice realistický zážitek, ze kterého si budeme moci učinit poměrně věrohodný obrázek o tom, co se v afghánských horách skutečně odehrává. Vzhledem k tomu, že u rebootu jde o budoucí osud celé série, dalo se čekat, že v EA budou i trochu riskovat a my se tak po letech dočkáme něčeho opravdu zajímavého. Jak už to tak ovšem bývá, sliby byly splněny jen částečně.

Zapněte kopírky, jdeme tvořit...

Stačí pár okamžiků ve hře a je zřejmé, že inspirace Modern Warfare je dost zásadní a to bohužel i v detailech, u kterých si to autoři mohli rozhodně odpustit. Podobné jsou nahrávací obrazovky a úvodní briefingy misí se záběry ze satelitů. Stejně jako v Modern Warfare i tady střídáte role a každou chvíli hrajete za jiného vojáka, jen aby se v průběhu hry osudy těchto postav nakonec protnuly.

Obdobně jako v Call of Duty i tady se jedná o dopředu připravené a pečlivě naskriptované maňáskové divadlo, které sice působí velice efektně, ale nemůžete ani na okamžik uhnout z předem daného scénáře. Na tom posledním by nebylo nic špatného, ovšem za předpokladu, že když už se chystáte maňáskové divadlo hrát, měli byste mít ty nejlepší loutkáře. Pravdou bohužel je, že je v EA nemají, i když se docela snažili. Kreativním šéfem projektu se totiž stal Richard Farrelly, bývalý spoluautor Call Of Duty: World at War a dalších dílů konkurenční série, kterého EA přetáhla na svoji stranu. Ani to ovšem nestačilo (možná proto, že je z Treyarch a ne z Infinity Ward).

Hned první mise například až příliš nápadně připomíná prologovou jízdu autem v prvním Modern Warfare. Auto jede a vy sedíte na sedadle a koukáte, co se děje okolo. Problém je v tom, že se toho děje mnohem méně než v dokonalých předskriptovaných animacích konkurenční hry a navíc to ani tak dobře nevypadá.

Ty samé nedostatky pak pokračují i přímo v průběhu mise. Zatímco pohyb vašich parťáků v MW je naprosto přirozený a připadáte si opravdu jak ve filmu, v Medal of Honor to občas skřípe. Není to žádná tragédie, ale rozhodně to není stejná liga.

Druhá mise se pro změnu odehrává na opuštěné ruské základně a hřbitově letadel, což je pro změnu stejné prostředí, jaké se „čistě náhodou“ vyskytovalo v Modern Warfare II. I zde se projeví nedostatky v animacích. Po celou dobu hraní mě například iritovalo, že se nepřátelé po zásahu ještě chvilku chovají, jako by se nic nestalo a teprve pak se odporoučejí k zemi, což vede k značné nejistotě, na koho ještě střílet a na koho už ne.

Protivníci toho taky vydrží poněkud víc, než je zdrávo. I když někoho zasáhnete dávkou z kulometu, často se jen otřepe a hned po vás pálí dál. Nejhorší ovšem je, kdžy se někdo skácí na zem, vzbudí ve vás dojem, že zaklepal bačkorama, jenže po chvíli čipera zase vyskočí a začne to do vás sypat, jako by se nechumelilo.

Srovnání s MWII nedopadá pro MoH nejlépe ani v případě umělé inteligence a „otevřenosti“ bojiště. Mise v MoH jsou v drtivé většině velice striktně omezené koridory a AI na vás vybíhá z předem připravených pozic. Naproti tomu v Modern Warfare II jsme se konečně dočkali i volnějších prostor a na to konto i svobodněji jednající AI, což hře velice prospělo.

Na druhou stranu Medal of Honor oproti svému žánrovému vzoru disponuje průstřelnými materiály a to až do takové míry, že leckterá betonová zeď vydrží míň než průměrný talibanec. V omezené míře se dočkáte i destrukce prostředí, i když jen menších překážek a objektů.

Dobrá rada nad zlato

Jestli má počin od Electronic Arts nad produktem Activisionu v něčem navrch, je to rozhodně dojem autenticity. Spolupráce s armádními poradci a veterány se rozhodně vyplatila a díky ní máte skutečně pocit, že jste součástí válečné mašinerie a všichni okolo vás se chovají jako opravdoví vojáci. Často voláte dělostřeleckou podporu, zaměřujete cíle pro bombardéry a vůbec všelijak spolupracujete s ostatními složkami US Army.

Stejně jako v MWII i tady autoři občas zpestří hru jízdou na čtyřkolce nebo jiném dopravním prostředku. V jednu chvíli vám například zachrání prdel vrtulníky a v zápětí už jste v roli palubního střelce jednoho z nich. Hlavní náplní kampaně pak je hledání a likvidace táborů Talibanu a nakonec se celá hra díky nekompetentním rozhodnutím velení zvrtne v jednu velkou záchrannou operaci.

Docela dobře ze srovnání s posledním Call of Duty vychází i dějová linie hry. Neodvážil bych se ji nazvat příběhem, protože to je jen vycpávka mezi přestřelkami, ale dialogy jsou dobře napsané a po většinu času jsem i přes neustálé střídání postav tušil, která bije, což se o CoD rozhodně říct nedá.

Realistická atmosféra je jedna věc, realismus jako takový je ovšem něco zcela jiného. Už jsem zmiňoval přílišnou odolnost nepřátel a k ní si můžete přičíst i jejich obrovské množství. Na vaše čtyřčlenné komando se prakticky neustále odněkud valí hordy talibanců. Osobně znám pár vojáků, kteří se bojových operací v Afghánistánu účastnili a na základě jejich zkušeností si dovolím tvrdit, že k realitě má většina misí hry hodně daleko. Guerillovou válku vede Taliban, ve hře to ovšem někdy vypadá, že se o to neúspěšně pokouší Američané.

V EA se realismem docela dost oháněli a je tedy dobré zmínit, že Medal of Honor rozhodně není simulátor speciálních jednotek. Pokud po něm toužíte, zahrajte si českou Armu. To ale samozřejmě neznamená, že by to nebyla zábava. Jen zrovna v okamžiku, kdy vás to začne opravdu bavit, přijde konec. Hru jsem na střední obtížnost dohrál za jedno odpoledne a to mi přijde jako skutečně málo.

Dva v jednom

Naštěstí tu je ještě multiplayer, kde se může každý neukojený bojovník vyřádit po neomezeně dlouhou dobu. Ten poněkud překvapivě neběží na Unreal Engine 3, stejně jako singleplayer, ale na technologii Frostbite od tvůrců Battlefieldu z DICE. V rámci „optimalizace“ hratelnosti pak je v lecčems odlišný od hry pro jednoho hráče. Zatímco v hlavní kampani se například můžete plazit, při hře po síti to nejde. V zásadě se dá říct, že v jedné krabici dostáváte dvě různé hry.

Největším tahákem oproti řadě jiných online stříleček (krom posledních CoD her, kde je tento mechanismus rovněž použit) je levelování postavy, které má za následek zpřístupňování nových zbraní a jejich vylepšení. Na výběr máte ze tří kategorií postav, přičemž každá má k dispozici jiné zbraně. Body dostáváte za fragy, headshoty či za plnění úkolů. Získané zkušenosti vám zůstávají natrvalo. Tím autoři samozřejmě značně zvýšili návykovost hry, protože efekt: „Ještě jedna hra, abych konečně dostal lepší sniperku...“ funguje naprosto dokonale.

Bohužel možnosti, které tento model poskytuje, zůstaly z velké části nevyužité. Bylo by například príma měnit vzhled vojáků nebo nakupovat i jiné vybavení typu neprůstřelná vesta a podobně. Když jsem se konečně probojoval ke kulometu a tříštivým střelám, poněkud mě překvapilo, že účinek vylepšené zbraně byl v zásadě stejný jako základní M16. Kromě většího zásobníku se nic dalšího příliš nezměnilo a nošení kulometu mě ani nijak nezpomalilo. Jelikož jsem hrál pouze BETU multiplayeru, neměl jsem možnost vyzkoušet všechny čtyři plánované herní módy ani slibované hardcore nastavení, které v lecčems připomíná český Vietcong.

Dej mi taky kousnout Bobby (Kotticku)

V Electronic Arts se rozhodli, že si ukousnou z koláče, na kterém si doposud pochutnával pouze Activision. Jenže když chcete soupeřit s jednoznačnou špičkou, musíte trochu riskovat, inovovat a konkurenci nějak trumfnout. Medal of Honor se vydal cestou kopírování úspěšného receptu a bohužel se potvrdilo známé rčení: Když dva dělají totéž, není to vždy totéž.

Reboot Medal of Honor může směle soupeřit s těmi díly Call of Duty, které má na svědomí Treyarch. Není se co divit, když EA přetáhla právě z Treyarchu šéfa projektu. Na Modern Warfare II od Infinity Ward ovšem zatím nemá. Ale co není, může být. Velká část Infinity Ward je teď zpátky pod křídly EA (v týmum Respawn Entertainment, založeném utečenci z Infinity Ward Zampellou a Westem), od kterých před lety utekla, a kdo ví, na čem zrovna pracují.

Tagy: akční válečná playstation

Kupte na Xzone.cz

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.