Recenze
Port Royale CZ - recenze
19. 5. 2003
|
Redakce Games.cz
Obchodně-dobrodružná strategie Port Royale vás zavede do zlatého věku pirátů a bukanýrů v oblasti Karibiku. V naší recenzi se dozvíte, jak dopadl český překlad a čím se hra odlišuje od série Patrician.
Zanzarah: The Hidden Portal - recenze
20. 7. 2002
|
Redakce Games.cz
Vydejte se s osmnáctiletou dívenkou Amy na cestu po tajuplném světě Zanzarah plném skřítků, víl i zlých pidimužíků, které potkáte na každém kroku v tomto pohádkovém mixu RPG, adventury a střílečky.
Hitchcock: The Final Cut - recenze
7. 2. 2002
|
Redakce Games.cz
Od smrti mistra filmového hororu Alfreda Hitchcocka sice uplynulo více než dvacet let, ale do reálií jeho děl jako třeba Psycho nebo Ptáci se můžete vrátit v detektivní adventuře The Final Cut od Arxel Tribe.
The Messenger - recenze
12. 3. 2001
|
Redakce Games.cz
Na výlet do pařížského Louvre ve čtyřech historických obdobích nás zve DreamCatcher ve své adventuře The Messenger.
Outcast: A New Beginning – recenze dobrodružství na mimozemské planetě
14. 3. 2024
|
Jakub Malchárek
Návrat ke kořenům
Interrogation – recenze komorního L.A. Noire
5. 12. 2019
|
Michal Vojkůvka
Je noc. Prší. Nad spisem, který vůbec nedává smysl, už sedíte nejmíň hodinu. Whiskey v lahvi podstatně ubylo, zato popelník by zasloužil vysypat už notných pár cigaret zpátky. Spánek je luxus, který si nemůžete dovolit – jde o životy, o pověst, o princip. Do hlavy se prožírá klidná, ale podivně kakofonicky zvrácená melodie... Tohle není začátek temné newyorské detektivky. Tohle jste vy po několika hodinách hraní Interrogation: You will be deceived.
Baba Is You – recenze logické hry, která vám nedá spát
29. 3. 2019
|
Patrik Hajda
Baba Is You není hrou, která by vás nalákala svým názvem, grafickým zpracováním ani ovládáním. Tím vším působí jako vytržená z jiné, dávno minulé doby. Je to ale jedna z těch her, které není radno minout. Nedělejte chybu jako valná většina kolemjdoucích. Tohle je jedno z vrcholných děl indie scény posledních let.
Bud Spencer & Terence Hill – Slaps and Beans – recenze
15. 8. 2018
|
Patrik Hajda
Pravá a levá ruka ďábla, Dva machři mezi nebem a peklem, Jestli se rozzlobíme, budeme zlí, Sudá a lichá… To je jen zlomek italské kinematografické tvorby 70. a 80. let minulého století, které na poli komedií vévodila fantastická dvojice Bud Spencer a Terence Hill. Jeden tlustý a věčně zamračený, druhý hubený a věčně usměvavý. Trvalo to dlouho, ale tihle dva pánové se konečně profackovali do vlastní hry.
Hello Neighbor - recenze
22. 2. 2018
|
Pavel Skoták
Jsou různé typy sousedů. S některými je radost si hrát a dělat jim naschvály (Neighbours from Hell), pak jsou takoví, které je radost sledovat (Můj soused zabiják), a pak je tu třetí sorta. Jsou to takoví ti uhlazení, až britští, šviháci s knírkem v malebném domku na předměstí. Jenže právě tihle mají tu nejhorší odvrácenou tvář, kterou odhalíte nešťastnou náhodou. Pak už nezbývá než jako správná ječící oběť zamířit dolů do sklepa. Ano, tohle je ten třetí typ sousedů. Těm je lepší se obloukem vyhnout hned na začátku.
Wolfenstein II: The Diaries of Agent Silent Death - recenze
16. 2. 2018
|
Ondřej Švára
Ve válečných zápiscích s podtitulem The Diaries of Agent Silent Death se odhalují další tajemství z okupované Ameriky. Pointa však chybí. Spíše se potvrdil podivný kurz bonusové série, která do akční pecky Wolfenstein II: The New Colosuss dodává recyklovaný obsah, krátkou herní dobu a čím dál nesmyslnější nápady, jak ničit nacisty. Po demoliční zábavě z minula se přihlásila stealth hratelnost, se kterou Machine Games ukázali, jak hluboko lze po tvůrčí stránce klesnout.
1-2-Switch – recenze
17. 3. 2017
|
Miloš Bohoněk
Nintendo Wii mělo Wii Sports, výbornou a dodnes vzpomínanou kolekci sportů, která skvěle demonstrovala schopnosti konzole, byla nekonečně zábavná a s konzolí jste ji dostali gratis. Nintendo Wii U mělo Nintendo Land, o něco slabší kompilaci miniher, která ale v konečném důsledku také slušně ukazovala vlastnosti Wii U a většina lidí ji také dostala gratis v rámci Premium bundlu. No a Nintendo Switch má 1-2-Switch, bizarní směsku 28 hříček, která se brzy přejí, někdy ani pořádně nefunguje a gratis ji nedostane nikdo, neboť autoři si ji cení na přepálených 1 299 Kč.
Dark Train - recenze
8. 11. 2016
|
Lukáš Grygar
Jsou hry, které trčí. Vypadají jinak, předvádějí se jinak a nelze je snadno oblepit nálepkami, tak po nich metneme tu nejbližší možnou a řekneme prostě, že jsou divné. A protože naše opičí mozky fungují, jak fungují, divné máme automaticky za podezřelé, ba až nebezpečné. Jediným nebezpečím Dark Train je však skutečnost, že nastavuje tuzemské herní scéně laťku do výšky, kam se neodpíchnete pouhým nastudováním manuálu k Unity a naposloucháním přednášek z GDS. Je příhodné, že hra, do které nateklo ohromné množství tvůrčí lásky, začíná oživením srdce.
Mother Russia Bleeds - recenze
16. 9. 2016
|
Jan Vrobel
Policisté v zimních uniformách se chichotají mému utrpení, zatímco hromotluk, jehož modrá kůže je jako deník každodenního života v gulagu, se ze mě snaží dostat duši. Prozatím pěstmi. Štětky s pěnou u úst běhají po ulicích a snaží se bodnout normální lidi stříkačkami s drogou. Otroci v sado maso klubech si hrají na psy i prasata. Kombajn, který běžně sklízí řepku, sklízí lidská těla. Pod vlivem silných halucinogenů se snažím obrátit si kůži vzhůru nohama, protože se mi její vnější strana příliš nezamlouvá. Navzdory tomu není čas otálet. Matička Rus krvácí a revoluce nepočká.
Battlezone 98 Redux - recenze
4. 5. 2016
|
Daniel Kremser
Remaster, remake či reimaginace. To jsou pojmy, které stále častěji hýbou herním světem, a jen těžko už dneska najdete značku, které by se tato svého druhu mánie vyhnula. Do zástupu se přidává i trošku pozapomenutá série Battlezone. Mix strategie a akce z roku 1998, který se ale nezalekne ani současné konkurence a s přehledem to natře i o dekádu mladším! Retro pojetí jednak táhne, a když je navíc zakonzervováno ve své původní podobě podobně jako právě v případě Battlezone 98 Redux, nelze mu odolat!
Firewatch - recenze
14. 2. 2016
|
Miloš Bohoněk
Henry je obyčejný chlapík ve středním věku, kterému z neobyčejného důvodu ztroskotalo manželství. S nervy v kýblu nevěděl, co si se svou chotí počít, a když jednoho dne zakopl o nabídku práce strážce národního parku, moc dlouho se nerozmýšlel. Sbalil si saky paky, hodil krosnu na korbu červeného trucku a jako Henry Thoreau utekl do boudy v lesích. Maloval si klidné léto v naprosté izolaci, jenže to by nesměl mít na vysílačce tu strašně ukecanou nadřízenou. Jo, a také by se v parku nesměly dít prapodivné věci…
Cityconomy - recenze
8. 1. 2016
|
Ondřej Švára
Člověk přestává být dítětem v okamžiku, kdy zavrhne touhu stát se popelářem. Strategická simulace Cityconomy je ale přesně tou hrou, která vás do období naivních dětských tužeb vrátí. Na svozu odpadu a také na čištění kanálů či kosení trávy můžete vybudovat dokonce vlastní firmu. Herní kariéra v komunálních službách vám ovšem velkou radost neudělá. Cityconomy nechtěně ukazuje, že některé sny by se opravdu neměly plnit.
Echo Point Nova – recenze nové královny stříleček
17. 1. 2025
|
Michal Krupička
Volnost, akce i zvláštní svět v geniální souhře
Battlefield V – recenze
19. 11. 2018
|
Václav Pecháček
Druhá světová válka je oficiálně zpátky. Naštěstí tedy ne doslova, to by byla dost strašná zpráva. Ale v rozpětí jediného roku se do ní vydali věční střílečkoví arcirivalové Battlefield a Call of Duty. CoD: WWII loni vsadilo na největší hity, například pláž Omaha. Battlefield V se soustředí spíš na méně známá bojiště, a je to zábava. Taková nenáročná, co toho po sobě moc nezanechá. Zábava bez přidané hodnoty.
Two Worlds - mega-recenze
17. 5. 2007
|
Redakce Games.cz
Další velké RPG, další první česká recenze. Rozlehlý kraj Antaloor čeká na prozkoumání a temné mocnosti sbírají sílu, aby se postavily na odpor. Zaujme čestné místo po boku Oblivionu a Gothicu 3 či se ztratí v propadlišti dějin?
LA Cops - recenze
2. 7. 2015
|
Daniel Kremser
Parádní bourák bez střechy, vítr ve vousech, za než by se nemuseli stydět ani nejvyhlášenější hipstři, a letecké sluneční brýle, které dělají z drsných policajtů kreatury běsnící po koblihách. Takové jsou nezbytné propriety nejen všech klasických filmových a seriálových fláků, ale hlavně tvůrců LA Cops, kteří bizarní reimaginaci policajtských sedmdesátek dovádějí až na vrchol absurdity, a v izometrickém světě zhmotňují ta největší klišé s takovou grácií, až je skoro zločinem je nemilovat. A přesto ho s největší pravděpodobností spácháte, protože když se to nehraje moc dobře, ani naolejované kníry nepomohou.
Devil May Cry: Definitive Edition – recenze
28. 3. 2015
|
Miloš Bohoněk
Hra ještě nevyšla a vývojářům už někdo vyhrožoval smrtí. A jak! Nešlo o žádné sprosté tweety od anonymních vajíček nebo e-maily, ortodoxní fanoušci série Devil May Cry byli mnohem sofistikovanější a výhrůžky zpracovali formou komiksových stripů nebo metalové písně. Aneb když něco nesnášet, tak nápaditě. Proč k tomu ale vůbec došlo? Inu, ne každému se líbil výtvarný styl, kterým se restart japonské série ubral. Přitom ale jde výborný díl série Devil May Cry a jeho předělávka na konzole nové generace v podobě Definitive Edition to jen podtrhuje.
Emergency 5 - recenze záchranářské strategie
18. 2. 2015
|
Jakub Kovář
Série Emergency je na trhu už pěkných pár let a svým konceptem vybočuje z řady klasických strategií, v nichž jde primárně těžbu surovin, výboru jednotek a porážku nepřítele. Místo maršálské hole vám totiž Emergency svěří do rukou velení nad jednotkou profesionálních záchranářů a vaším úkolem nebude někoho zlikvidovat, ale právě naopak zajistit klidné spaní několika miliónů občanů. Vaším revírem tak budou ulice německých velkoměst a vašimi nepřáteli oheň, nemoci a zločinci.
Panzer Tactics HD - recenze
5. 8. 2014
|
Jakub Kovář
Posouvání miniatur na mapě maršálskou holí je zábavné, zvláště když má hraní si na vrchní velitele jasná pravidla. Smutné je, že podobných titulů je na PC jako šafránu. Strategie obecně nijak zvlášť nefrčí, ale tahové a zaměřené na boj? Je jich ještě méně. Pokud jsou, jde spíše o tituly, které místo strategie upřednostňují taktickou stránku věci. Fanouškům tak nezbývá nic jiného, než si buď krátit večery u modifikovaných Steel Panthers, nebo vzpomínat na lepší časy u Panzer General. Zázraky se však někdy dějí a staré koncepty mohou zase spatřit světlo světa, jak ukazuje Panzer Tactics HD.
Dragon's Crown - recenze
4. 6. 2014
|
Jan Švelch
Pryč jsou ty časy, kdy jste ve 2D fantasy mohli být epičtí, násilní a svalnatí a nikdo vás neobviňoval z misogynie a sexismu. Kultovní hity Golden Axe a Dungeons & Dragons: Tower of Doom se ale i přes nepřízeň politické korektnosti dočkaly svého nástupce. Když veterán George Kamitani, který v 90. letech pracoval právě na Tower of Doom, zveřejnil obrázky z Dragon's Crown, čelil kritice. Hrdinové dvojrozměrné rubačky totiž svými rozměry spadají do nadlidské kategorie - jak muži svými svaly, tak ženy svými vnady. Za barokním fantasy hávem se ale skrývá herní duše kombinující skvělým způsobem mlátičku s RPG.
Fractured Soul - recenze
19. 3. 2014
|
Ondřej Švára
Dvojité vidění nemusí být pokaždé důsledek dlouhého posezení v pivnici. A ne vždy na sebe musí tenhle efekt lepit nepříjemné následky spojené s dezorientací. Naopak to může být i zábava a vrchol umění v sebeovládání. Své o tom vědí Endgame Studios, kteří před dvěma lety vydali na 3DS nenápadnou, ale o to povedenější plošinovku, co dokonale využila jeho dva displeje.
SteamWorld Dig - recenze
1. 3. 2014
|
Ondřej Švára
Nechybělo mnoho a SteamWorld Dig by vypadala jako Tenkrát na západě. Vžijte se do toho - ostré prérijní slunce se opírá do zpocených čel desperátů, Lola cmrndá jednu kořaličku za druhou a starý koloniálník vrací nazpátek vždycky jenom knoflíky. V zapadlém koutě vyprahlého světa jde prostě všechno trochu pomalu a jinak. Nebetyčná nuda, řekl by nezúčastněný pozorovatel. Ale on je to vždycky spíš jen klid před bouří.
Castlevania: Lords of Shadow 2 - recenze
25. 2. 2014
|
Daniel Kremser
Už je to více než 3 roky, co jsme vyprovodili Gabriela Belmonta ke dveřím s nadprůměrným hodnocením a s lehkým poplácáním po rameni mu poradili, ať se příště oblékne do vlastního kabátu, kterým nebude připomínat všechny ostatní návštěvníky. Nyní se v roce nezmar Drákula vrací, aby nám ukázal, jak si tvůrci z Mercury Steam poradili s originalitou a především přechodem her na novou generaci konzolí, kdy už jsou v módě trošku jiné postupy, než tomu bylo před pár lety.
Teslagrad - recenze
18. 12. 2013
|
Ondřej Švára
Výhoda malých her spočívá ve schopnosti umělecky se zvětšit přesně podle hráčova vkusu. Pokud si člověk správně vybírá materiál, časem si z indie žánru postaví velkou knihovnu plnou atmosférických románů, vtipných povídek i tklivé lyriky a má pocit, že „vyzrál na systém“.
Tearaway - recenze
26. 11. 2013
|
Jiří Pavlovský
Ano, většina her vás staví do role boha, všemocné bytosti ovládající buď celý svět, nebo aspoň jednu postavu. Na to už jsme celkem zvyklí a zbožštění naší osoby bereme jako zcela normální a přirozenou věc. Ovšem ne v každé hře se váš obličej vyjímá i na obrazech, plakátech a dívá se na hrdinu z výšky, obklopený sluneční aurou. To se musí nechat – tvůrci vážně vědí, jak hráči pošimrat už tak nabobtnalé ego.