Dreamkiller - recenze
5/10
zdroj: Archiv
Recenze

Dreamkiller - recenze

Datum vydání:
12. října 2009
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

26. 10. 2009 0:00 | autor: Redakce Games.cz |

V české budgetové střílečce hraje psycholožka, která díky své schopnosti vstupovat do snů ostatních lidí léčí ty nejtěžší případy psychických poruch a fóbií.

Autor: Pavel Oreški
Publikováno: 26.října 2009
Verze: Steam/finální/anglická
Doba recenzování: 1 týden


Obrázek zdroj: Archiv Jsou vývojářské firmy, které se soustředí na jeden obří AAA projekt a když neuspějí nebo pak rychle nepodepíšou vydavatele pro další titul, mají vážné existenční problémy. A pak jsou jiné herní společnosti, které se živí menšími i méně ambiciozními tituly. Vydávají budgetové hry nebo připravují textury do projektů větších firem, což někomu může připadat podřadné, ale pro ně to znamená vcelku stabilní příjem. Jednou takovou jsou i čeští Mindware Studios, které založil Karel Papík a dnes jim silnou rukou vládne další bývalý novinář Jindřich Rohlík, který byl naposledy vidět s Mutantem. Mindware se ještě nedávno otevírala vcelku světlá budoucnost po povedených Cold War a Painkiller: Overdose, nicméně po neshodách s vydavatelem se pustili do podobné hry s jiným názvem. A tak vznikl Dreamkiller...

Ačkoliv jsem jeho staršího bratříčka nehrál, dokáži si vcelku dobře představit, jaký poskytoval zážitek. Vždyť jednou z mých nejoblíbenějších herních značek je Serious Sam, což je král mezi bezduchými FPS. První, co mě na Dreamkilleru upoutalo, byla na dnešní dobu velmi dlouhá doba načítání prvního levelu. Vzpomněl jsem si na v tomto směru nechvalně známý Postal 2. Jak jsem však později zjistil, čekat musíte pouze po prvním spuštění hry, při přechodu mezi úrovněmi už je nahrávání svižné.


Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Dreamkiller nemá svůj název jen proto, aby dal najevo svou hratelnostní příbuznost k slavnějšímu sourozenci, ale má i smysl z příběhového hlediska. Alice Drake jako malá holčička trpěla nesnesitelnými nočními můrami, díky čemuž se dostala i do psychiatrické léčebny. Po nějakých patnácti letech je z ní psycholožka, která díky své schopnosti vstupovat do představ a snů ostatních lidí léčí ty nejtěžší případy psychických poruch a fóbií. A jaké to překvapení, že se s bujnou fantazií svých pacientů vyrovnává nemilosrdně – v podobě bezhlavé střílečky v pohledu z vlastních očí.

Zápletka za moc nestojí a je jen, aby vyplnila čekání na nahrání další úrovně. Ale přesně to se od podobné hry čeká. Navíc Dreamkiller překvapil nádhernými obrazy, které popisují děj. Mají styl a jsou správně úchylné. Příběh je ještě vyprávěn přímo ve hře monology Alice, které jsou i docela vtipné. Ale Serious Sam to není…

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Zasazením do fóbií různých lidí si autoři připravili živnou půdu pro ty nejabstraktnější prostředí a nepřátele. Vzpomeňte si na halucinogenní pasáže z F.E.A.R. a máte představu o tom, jak vypadá běžná úroveň v Dreamkilleru. Každý pacient má jiný problém, ten první se bojí pavouků, a tak se pohybujete po zvlhlých jeskyních plných osminohých potvor. Jiný případ, mimochodem emigrant z České republiky – Miroslav Král (shodou náhod hlavní designér hry), má strach z výšek. V jeho případě je úroveň obří stavbou mrakodrapu, s finálním soubojem odehrávajícím se na jeho střeše.

Za Alice chodí opravdu ty největší magoři, takže se připravte na souboj s obřím zobajícím kuřátkem s natahovacím klíčkem, které vysedává veselá sebevražedná vajíčka s hořícím dynamitem. Potkáte individua zamotaná do svěrací kazajky, které mají místo hlavy past na medvědy, nebo stromy vrhající na vás vlastní větve. Pozitivní je, že v podstatě každá z dvanácti úrovní je naprostý unikát a stejně tak jedinečné i ulítlé jsou příšery v ní.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Trochu mě překvapilo, že Alice neunese víc jak dvě zbraně a že k nim nikde nenajdete náboje. První útočnou variantou jsou kouzla, z nichž prvním je spalující oheň, který účinkuje jen na velmi omezenou vzdálenost. Pravé tlačítko myši vám umožní „veselou myšlenkou“ potrápit všechny protivníky ve vašem okolí. Nicméně tato kouzla, která provádíte holýma rukama, mají velmi omezenou zásobu many, a tak jsem jim kromě jediné úrovně na chuť nepřišel.

Chorá mysl ale dumá i nad tím, jak se tíživých představ zbavit. Alice má tedy k dispozici široký arzenál zbraní. Začíná to kulometem spojeným s raketometem, brokovnicí, která v druhém módu střílí zmrazující koule. Pokračujete přes paprskomet, který vystřeluje jakési oázy klidu znázorněné zeleným lesem a poletujícími motýlky.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Samozřejmostí jsou různé granátomety a tak dále. Náboje opravdu řešit nemusíte, buď střílíte, dokud se vám nezahřeje hlaveň (kulomet) nebo pálíte pouze tak rychle, jak vám to dovoluje daná zbraň (brokovnice, raketomet).

Z nepřátel, kteří se na vás hrnou v obrovských kvantech, vypadávají občas jakési sošky, které vám buď doplní zdraví, manu nebo přidají nějaký ten bodík k vylepšení arzenálu. Každá zbraň má pět stupňů účinnosti. Brokovnice má silnější střelivo a zároveň rychleji pálí. Své mrazivé koule vypouští v počtu od jedné do pěti. Kulomet se pomaleji zahřívá a tak dále. Jen je škoda, že se po přechodu mezi úrovněmi vylepšení ztratí, stejně jako v případě, že zemřete. To přijdete o jeden stupeň

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Jak jste si asi všimli, stále píši o dvou až třech zbraních. Je to proto, že jsem je nejvíce používal. Na prvním místě je brokovnice s účinnými broky, které vás ale zároveň nezraňují. Kulomet s raketometem je také fajn, jen se příliš rychle zahřívá a rakety vás na kratší vzdálenost dost bolí. V Dreamkilleru je sice hodně zbraní, ale většina je tak exotických, že nenaleznou využití.

Z pohledu hratelnosti se po celou dobu opakuje jediná situace. Přijdete do místnosti a musíte pozabíjet všechny nepřátele, kteří se zběsile rojí. Objevovat se mohou ze dveří, vylézat ze země nebo třeba vstávat z postelí. Některé z těchto hnízd se dají rozstřílet, čímž si trochu ulevíte. Na druhou stranu se zmenší přísun vylepšujících sošek. Po několika minutách se mezi drobotinou začnou zjevovat těžší příšery a mezi nimi i ta nejdůležitější. Když ji zabijete, postup do dalšího prostoru je volný. Po celou dobu hraní se tento systém ani jednou nezmění. Jen na konci úrovně se postavíte odolnějšímu nepříteli. Ovšem, až na pár výjimek, jde jen o větší verzi někoho, koho jste potkali v předešlých minutách. A vyprázdníte do něj o pár zásobníků více než dříve. Toť vše.

Protože se jedná o titul, který se prodává už od začátku za sníženou cenu, konkrétně v Evropě za 21 eur na Steam, nemůžeme čekat zázraky. Koncept byl zjednodušen na minimum a ani herní doba není kdovíjaká. Dreamkillera jsem začal hrát večer a dojel druhý den odpoledne, to znamená asi za šest hodin. Nabízí sice různé módy pro opakované hraní, ale při opětovném spuštění vás už ničím nepřekvapí. Multiplayer jsem nevyzkoušel, ale dám ruku do ohně za to, že se z něho žádný hit nestane.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky v galerii

Technické zpracování není nijak výjimečné, zejména co se grafiky týče. Nicméně stylovost to vše nahrazuje. Navíc u tohoto typu her je plynulost pohybu jednou z hlavních podmínek úspěchu a tak jsem se za jednodušší zpracování ani nezlobil.

Dreamkiller byl první hrou, která na můj systém nainstaloval ovladače PhysX od Nvidie. Nicméně jako majitel karty od ATI jsem si žádných orgií neužil. Jestli někdo máte v tomto směru zkušenost, podělte se o ní prosím v diskuzi. Vcelku zajímavá je hudba, která sice jen tak vrní na pozadí, ale působí podobně, jako známé skladby z prvních dvou Doom her. Prostě ji moc nevnímáte, ale stále vás žene vpřed.


Stáhněte si: Videa...

Související články: Novinky, Vše o sérii Painkiller

Pavel Oreški
autorovi je 25 let, hraní her se věnuje téměř patnáct let a nepohrdne jakýmkoli žánrem



 
 
Pavel Oreški

Verdikt:

Budgetová hra, kterou dokončíte za jedno až dvě odpoledne. Je jednoduchá a sází na ryzí hratelnost. Za nějakých pět šest stovek je to až moc krátké. Počkejte si na zlevněnou edici, která se určitě za pár měsíců, možná týdnů objeví. Přesně takhle si představuji průměrný titul – ničím výjimečný, ale zároveň pohodlně hratelný.

Nejnovější články