Shellshock 2: Blood Trails - recenze
3/10
zdroj: Archiv

Shellshock 2: Blood Trails - recenze

17. 2. 2009 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Znovu jste zváni do vietnamského pekla, kde se pokusíte přijít na kloub tajemnému nákladu. Způsobuje totiž mutaci vojáků obou stran na krvelačné a nemyslící bestie, což ústí v nejbrutálnější střílečku současnosti.

Autor: Michal Jonáš
Publikováno: 17.února 2009
První česká recenze této hry zdroj: Archiv Verze: PC/anglická/prodávaná
Doba recenzování: pár dnů


Obrázek zdroj: Archiv Po necelých pěti letech od prvního dílu jste znovu zváni do vietnamského pekla v pokračování nepříliš povedené FPS Shellshock: Nam 67. Tentokrát jej ale mají na svědomí tvůrci z Rebellion. Oproti předchůdci již hlavní postava není bezejmenná, když vojín US Army Nathanian Walker toho času hledá svého ztraceného bratra Caleba, který infikován neznámým virem utekl do džungle plné šikmooké havěti.

Američanům totiž toho roku 1969 havarovalo letadlo s přísně tajným nákladem pod kódovým označením „Whiteknight“, přičemž pohřešovaný bratr jako jediný přežil výpravu své jednotky do místa havárie. Nyní je ale nezvěstný a tak je Nat jediný, který ho má nalézt a přijít na kloub tajemnému nákladu, který způsobuje mutaci vojáků obou stran na krvelačné a nemyslící bestie.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Výrobce odvážně tituluje své dílko místo střílečky jako "akční horor", což je mírně zavádějící, protože kosení desítek naprosto tupých a zmutovaných vojáků se světlou i žlutou kůží, v temných exteriérech pro hrůznou atmosféru nestačí. Občas jsou zdejší mrtvoly srandovní, třeba ta, jíž trčí hlava do stropu a kamarád opodál dělá mrtvou hvězdici (viz obrázky). Raději bych tedy zůstal u jen té definice "střílečka", byť se několik lekavých momentů v jinak zcela stereotypní herní náplni a lineární procházce džunglí (tedy v duchu prvního dílu) rozhodně našlo.

 Slibný úvod
Přitom začátek (jen první mise) rozhodně není špatný, protože i přes naprosto standardní pohybové schopnosti hlavní postavy, které znamenají toliko úkroky a přikrčení, působí úvodní interiéry zakrvácené nemocnice temně a solidně. Zejména kouřové a světelné efekty nejsou vůbec špatné, ostatně jako vcelku pohledná a velmi nenáročná grafika, která je hodně podobná např. poslednímu Call of Duty. Naproti tomu úzké tunely v džungli a několik navštívených vísek působí ryze obyčejně, však se v jediné cestě vpřed vůbec neztratíte, protože vám ještě ukazují cestu barevné světlice od pozorných spolubojovníků.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Nicméně i přesto můžete být lehce zmateni, když váš voják nepřekročí ani drobný kamínek, protože skok je výsadou výhradně kontextové tabule na obrazovce, navíc nabízené pouze v určitých případech. K tomu se váže jedna úsměvná situace, když vám nepřítel pomocí RPG zatarasí východ z podzemí tím, že na cestu odpálí drobné kamení tak do akvária, ovšem vy tento posyp stejně nepřejdete. Zmíněné RPG se dostane do rukou i vám, ovšem je to celkem zbytečné, protože spolu s pevnými kulomety pro ně stejně není ve většině případů žádný smysluplný cíl. To už častěji využijete veskrze obyčejného zbraňového arsenálu, který nůž, mačetu, pistole, pušky, brokovnice, samopaly a granáty nechá sbírat po padlých vojácích, takže nouze o střelivo rozhodně nehrozí.

 Zobat se musí po jednom
Ovšem sběr munice a zbraní je řešen spíše nešťastně, kdy každičký granát na stole musíte zvlášť sebrat stisknutím stejné klávesy. Bohudík, že takto nemusíme sbírat každou kulku do zásobníku. Nějakou volnost ve volbě zbraně ale nečekejte, neboť kromě řezného nástroje a pistole, dokážete unést pouze jedinou větší zbraň, což ale prospívá realitě. Ta na druhou stranu dostává na frak na začátku každé dílčí části kampaně, protože i když další dějství navazuje na předešlé, stejně vám hra vezme vaši výzbroj a nahradí ji kouskem, který má vepsán ve scénáři.

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

Vždy při ruce máte taktéž baterku, protože temné ladění lokací její použití hodně doporučuje, ale i když budete zcela beze světla a potichu, stejně vás i hodně vzdálený nepřítel okamžitě zmerčí a spustí přesnou palbu, avšak ta i na těžší ze tří obtížností nezpůsobí vážná zranění. A když toho schytáte víc, určitě již tušíte, že postačí krátká schovka. I tím je nový Shellshock předvídatelný a průhledný, když si hraje na tu nejjednodušší střílečku, co lze vůbec vytvořit.

Klidně můžu pokračovat dalšími příklady, v což počítám minimálně zničitelné a interaktivní prostředí, kdy na zaslané ocelové rekomando reagují pouze zdroje světla a samozřejmě výbušné sudy. Menší osvěžení dodávají alespoň vcelku záludné pasti Vietkongu, od zavěšených klád s bodci, přes propasti s kůly, až po nášlapné miny. Pokud hbitě zareagujete skrze rychlý stisk požadované klávesy, tak se pasti v poslední chvíli vyhnete, nicméně pokud budete obezřetní, tak je jistě nepřehlédnete. Přitom by stačil k překročení natažené struny jen obyčejný skok…

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv

 Mačkací obrana
Více kláves pak musíte rychle namačkat ve striktně daných situacích, kdy vás „jako“ překvapí protivník a vy tak skrze mačkací minihru musíte útočníka tváří v tvář odrazit a pak mu buď rozstřelit, nebo rozklepnout pažbou makovici. I mimo tyto krvavé scénáře je hra hodně brutální, ale zobrazení plazících se torz a urvaných hlav je spíše óda na rajčatové bitky, než hrůzná podívaná.

Každopádně i díky sprosté mluvě si hra vysloužila nálepku jen pro plnoleté. A že toho protlaku bude všude plno, protože postupem hrou nepřátel přibývá a to hlavně infikovaných vojáků, kteří ale mají tři opakující se obličeje, jako typičtí bratři ve zbrani. Jejich inteligence je samozřejmě nulová, což platí i pro zdravé nepřátele, jež zpravidla nabíhají v kolmici přímo na vás, nebo prostě stojí na místě a pálí o sto péro. Jelikož nejlepší recept na zabití je jedna kulka do díry po mozku, stačí vlastně jen držet hlaveň v ose s hlavou prvního nabíhajícího soka. Poněvadž ostatní jdou za ním jako husy v řadě, na pár kulek rázem snadno vykosíte celé zástupy dobytka na porážku. Často ale havěť jedna vylézá i ze stěn, nebo do nich po svém skonu zase zpola zmizí, a není to jen velkými dírami v bambusu…

Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv Obrázek zdroj: Archiv
další obrázky z této hry v galerii

První Shellshock byla hra na jediné odpoledne, desítku úrovní ve dvojce jsem přímočaře prošel za čtyři a půl hodiny. V to počítám navíc jedno opakování poslední pasáže, protože hra má dva různé konce podle vašeho finálního rozhodnutí těsně před titulky. Nic kratšího krabicového jsem snad nehrál. Podruhé na vyšší obtížnost už si to asi málokdo skočí znovu, protože i druhý Shellshock spíše dělá pořádnou ostudu žánru FPS a just vydavateli samotném.

Zvětšit zdroj: Archiv Chtít totiž za pár hodin (multiplayer raději chybí) stereotypního vybíjení tupých zombíků skoro tisícovku a dalších pět set navrch na konzolích, to je opravdu velká troufalost! Chápu, že Eidos je ve finančních problémech, ale tohle je už moc. Shellshock 2 je zhruba na úrovni polských FPS budgetovek od City Interactive, jen s trochu lepší grafikou, akorát že ty stojí na novinovém stánku 200 Kč. P.S. tohle studio že vyvíjí nový Aliens vs. Predator?!?

Tato hra byla testována na počítači s grafickou kartou GF260GTX od společnosti NVIDIA a za zapůjčení hry děkujeme obchodu Surtep.

Stáhněte si: Trailery...

Související články: Novinky, Shellshock: NAM 67 recenze

Michal Jonáš
autorovi je 30 let, pracuje jako IT specialista v právní firmě a herní novinařině se věnuje skoro 10 let v mnoha internetových i tištěných médiích; vede si www.gamesblog.cz; mezi jeho záliby patří modelářství a deskové hry


 
 
Michal Jonáš

Verdikt:

Čekal jsem opak, ale druhý díl je i po změně výrobce ještě horší než jednička. Za vysokou cenu tak dostanete jen chvilkové rozptýlení nad uřezanými hlavami a končetinami, které jinak po stránce hratelnosti snoubí to nejhorší, co lze v žánru novodobých FPS nabídnout. Ba co více, nenabízí vůbec žádný nápad, který by alespoň hru posunul někam dále než stejně nepovedený předchůdce, a také trpí špatným designem.

Nejnovější články