Autor: David Ducháček Publikováno: 24.srpna 2004 |
Identické boje i údery Zatímco v prvním díle jste si museli zvyknout na trošku jiný styl boje než v případě MK či OMF, zkušení hráči se budou v XX Reload cítit jako doma. Aby ne, ono se totiž od minulého Guilty Gear v podstatě nic zásadního nezměnilo. Opět máte možnost používat čtveřici základních úderů – noha, ruka + dvě zbraně či jiné specialitky. Rychlou kombinací se vám může povést pěkné a hlavně silné smrtící kombo. Záleží spíš na vaší zkušenosti s podobnými tituly než na rychlosti vašich končetin. Výhodou je, že již některé „základní“ triky jsou poměrně silné a obvykle s jejich pomocí lze porazit i těžšího soupeře. Žádnou novinkou nejsou ani ultra speciální monstr údery, které se řídí stupněm „napětí“ (ukazatel „tension“ na spodním cípu obrazovky). Situace je zcela stejná jako minule. Nemusíte se nijak zvlášť snažit, neboť ukazatel je soběstačný a roste sám od sebe. Jakmile dosáhne maxima, můžete rozpoutat pravé peklo v podání „instant kill“ – překlad je myslím zbytečný. Je to šikovná věc, nicméně opět nic nového pod sluncem. V herních režimech nic převratného Už první díl Guilty Gear obsahoval velký počet zdánlivě stejných herních režimů a v tomto pokračování je situace ještě chaotičtější. K Arcade, Survivalu a Mission přibyl Story, M.O.M a nemůže chybět ani možnost vyzvat k přátelskému nakopání obočí kamaráda, či počítačového protivníka. V Arcade se nic zvláštního neděje, Survival je stále stejný – bojujete na jeden zátah, dokud vás nesejmou, pak přichází smrt. Když vítězíte, jste silnější a může se vám podařit někoho vyřídit během jen několika údery. V Mission si sami nastavujete, s kým budete bojovat, na jaké úrovni atd. Mission je asi jedinou z mála vylepšení. Příběh trošku připomíná Mortal Kombat – mezi jednotlivými souboji se objevují stručné dialogy. V M.O.M jsem nic zajímavého neobjevil a v Gallery se dají přehrávat videa, která jsou velmi pěkná a mají mnohem vyšší grafickou i zvukovou úroveň než celá hra. Dobrým zpestřením je opět možnost nahrávání soubojů a trénování komb či jiných specialitek. Ani grafika se nemění? Kdybych viděl hru Guilty Gear XX Reload před osudným rokem 2000, moje hladina adrenalinu by prudce stoupla a změřit mi tep by byla nadlidskou záležitostí. Ručně kreslená bojovka ve stylu manga na PC? To si děláte legraci, nevěřím! Jenže Guilty Gear se poprvé objevila „až“ v roce 2002 a co je horší, XX Reload vypadá zcela stejně. Postavičky, pozadí, efekty, nápisy... zkrátka vše vypadá buď velmi podobně, nebo identicky jako hry před mnoha lety. Připočteme-li nemožnost použít jiné rozlišení než směšných 640×480, máme před sebou docela velký problém. Spritové postavy jsou sice velmi slušně animovány, pohybující se pozadí vypadají pěkně a jsou samozřejmě jiná než v původním Guilty Gear, ovšem pocit, že hraji nějakou volně dostupnou hru přes emulátor mě prostě nepustil. Navíc křiklavá a místy kýčovitá grafika není zrovna balzámem pro unavené oči. Zvukové efekty jsou o fous lepší než grafika, což ale neznamená, že se jakýmkoli způsobem vymykají průměrnosti. Zdá se, jakoby od Body Blows uplynuly ani ne dva roky. Někoho možná přepadne nostalgická nálada a na nekvalitně nasamplované zvuky dočista zapomene, ale u mě to nějak nezafungovalo :) Každopádně se mi líbily hlášky hrdiny, kterým jsem však ani trochu nerozuměl, protože jsou v japonštině. Pár nových postav... hurá! Zatímco v Guilty Gear jedničce bylo na výběr šestnáct postav, z nichž dvě byly skryté, nyní přibylo pět nových bijců. Jsou jimi polo-robotický Robo-ky, podivínský Slayer, fešná I-no, lehce zmatená Bridget a drsňácký zombie Zapa. Styl boje nových postav je velmi odlišný, napříkald Robo-ky spoléhá na sílu speciálních nelidských úderů, Zapa se po bojišti plouží s přelámanými vazy a připomíná hadrovou panenku, kterou někdo zpovzdálí manipuluje. Dalším originálním charakterem je I-no, jejíž elektronická kytara, dlouhé červené kozačky se stylovým kloboučkem představují opravdu nevšední vzhled. Neméně podivný je styl boje, jakým tato ženština nízkých mravů vládne. Ze starých známých nechybí vůbec nikdo, na výběr je Potemkin (Hulk), Testament (smrťák), frajerský Johny, Venom, samurajský Baiken, perverzní námořní fetišistka May, Sol, Axl, Eddie, Faust a spousta dalších. další obrázky z této hry najdete v naší galerii Úžasná vlastnost skrývající se pod klávesou ESC stále funguje a promptně vás deportuje bez okolků přímo do Oken. Je to drobnost, jenže celkem nemilá, zvlášť, když není jediná. Už jen nastavení ovládání připomíná pokus o špatný vtip. V menu PC verze hry jsou namísto tradičních kláves značky z Playstationu a navíc je hlavní menu i jakékoliv nastavování pravé peklo. Při nastavení zvuků musíte odhadovat, protože když hýbete s posuvníky, tak není nic slyšet. Chytré. Naštěstí není hra celá v japonštině. Japonsky jsou jen některé dialogy a údaje o hráčích. V podstatě jde podružné doprovodné věci „na efekt“, přesto je škoda, že si vydavatelnedal s překladem do angličtiny trošku víc práce. Vrcholem je pak instalace v japonštině. Kdyby šlo o klasický běžně používaný instalátor typu Installshield, vůbec bych se o téhle ehm… drobnosti nezmiňoval, jenže tvůrci použili trošku odlišnou verzi, takže asi budete chvíli pátrat, kam vlastně máte kliknout. Stáhněte si: Trailer... Související články: Novinky, Guilty Gear X recenze (1/2002) |
David Ducháček | |
autorovi je 23 let, dříve psal pro GamePort a nyní působí i v Levelu, pracuje jako správce sítě, nejraději má akční hry všeho druhu a mezi jeho nejoblíbenější tituly patří Dungeon Master, Shadowman a Half-Life (všechny články autora) |